ILUSTRÁTOR: Zuzana Seye
NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK: 2019
POČET STRAN: 152
ROK: 2019
POČET STRAN: 152
ZDROJ: vlastní
Anotace
Evička je tichá holčička. Odmala je neobyčejně chytrá, ale lhavá a potměšilá. Čtenář Evičku poznává od miminka a vidí, že to nemá lehké. Maminka je pořád v práci, nemá na dcerku čas, starají se o ni chůvy. Starší sestra Jitka na malou žárlí, a navíc s miminem přece není žádná zábava. Kdo má Evičku opravdu rád, je tatínek, ale i ten má náročnou práci a může se holčičce věnovat až večer. A tak si Evička, jak roste, musí poradit sama. Zvládá to pozoruhodně dobře, ale protože jsou v jejím srdci zasety zloba a hněv, jen lidem ubližuje. Svým chováním způsobuje kamarádům trápení a nepříjemnosti, a jelikož to provádí šikovně, nikdo ji neodhalí. Evička je dokonalá manipulátorka, a to se jí daří až do dospělosti. Ovšem v pozdějším životě se jí to vymstí. Dramatický a napínavý Eviččin příběh má dětskému čtenáři osvětlit situace, s kterými se může setkat, má ukázat, jak je důležité nepodlehnout manipulaci, jak jí čelit a zabránit, a hlavně sám se manipulátorem nestat. Jak se mít na pozoru před takovými Evičkami – a především jak je důležité mít rád!
Hodnocení
Tvorbu Petry Braunové nemusím představovat. Na mém blogu si můžete přečíst už několik článků k jejím knihám. Novinka, kterou jsem měla možnost si přečíst, je...jiná.
Většina z nás čte ráda o kladných hrdinech a o tom, jak musí čelit nástrahám, přesto všechno dobře dopadne.
Evička rozhodně ke kladným postavám nepatří. Její cesta začala narozením do rodiny, která se dětem moc nevěnuje – buď pracují nebo jsou na mobilech. Ani Eviččina sestra není moc přátelská a chová se k malé sestřičce škaredě. Možná byste si řekli, že je to běžné i u vás nebo i u přátel, ale vězte, že rodinu, jako je ta Evičky, byste znát nechtěli.
Evička je velmi chytrá holčička a rozumí všemu, co se děje ní kolem. Nejraději sleduje, jak si táta zapaluje cigarety a fascinuje ji, jak může z té malinké krabičky vyskočit plamínek. Všichni víme, že malé děti si nesmí hrát s ohněm. Ví to i Evička, ale jak se říká, zakázané ovoce nejlépe chutná. Co se stane, když Evička ukradne tátovi zapalovač?
Evičku sledujeme po celý její život. Jsme svědky jejich osudných chyb a špatných rozhodnutích. Bylo to velmi dramatické a po čase vám jí nakonec muselo být líto. Ne soucítit, ale cítit lítost nad tím, jak si dokonale zničila život.
Čtenář si může říct, jestli je tento titul pořád vhodný pro děti. Upřímně, asi ne. Zpočátku Evino dětství k tomu vybízí, ale nevím, zda by devítileté děti zajímaly dospělácké problémy. Řekla bych, že je kniha spíše pro jejich rodiče. Možná aby poznali, co by se mohlo stát i jejich dětem a včas tomu zabránit.
Každá kapitola a část první věty v ní nese stejný název. Například Když se Evička narodila, Když Evička sebrala tátovi zapalovač nebo Když se z Evičky stala máma.
Petře Braunové se podařilo maximálně vystihnout Evin charakter. Udělala z ní ženu, kterou byste nejspíš neměli rádi. Možná v hloubi její duše bylo dobro, ale to se přes její tvrdost a zlou povahu nemohlo dostat na povrch.
V knize převládají dialogy nad popisy. Děj rychle plyne. A i když má kniha sto čtrnáct stran a popisuje jeden lidský život, neměli jste pocit, že je něco useknuto nebo zkráceno. Bylo řečeno vše podstatné.
Příběh je o rodině, výchově i životních hodnotách a prohrách. Je to vyprávění, které vede k zamyšlení – vychováváme své děti tak, aby byly v budoucnu šťastné? Co pro to mohu udělat?
Knihu doprovází ilustrace Zuzany Seye. Obrázky jsou jak v barevném provedení, tak i v černobílém. Z obrázků je patrno, že Evička je krásná holčička, ale krása není všechno. Důležité je, co se skrývá uvnitř.
Anotace
Hodnocení
Tvorbu Petry Braunové nemusím představovat. Na mém blogu si můžete přečíst už několik článků k jejím knihám. Novinka, kterou jsem měla možnost si přečíst, je...jiná.
Většina z nás čte ráda o kladných hrdinech a o tom, jak musí čelit nástrahám, přesto všechno dobře dopadne.
Evička rozhodně ke kladným postavám nepatří. Její cesta začala narozením do rodiny, která se dětem moc nevěnuje – buď pracují nebo jsou na mobilech. Ani Eviččina sestra není moc přátelská a chová se k malé sestřičce škaredě. Možná byste si řekli, že je to běžné i u vás nebo i u přátel, ale vězte, že rodinu, jako je ta Evičky, byste znát nechtěli.
Evička je velmi chytrá holčička a rozumí všemu, co se děje ní kolem. Nejraději sleduje, jak si táta zapaluje cigarety a fascinuje ji, jak může z té malinké krabičky vyskočit plamínek. Všichni víme, že malé děti si nesmí hrát s ohněm. Ví to i Evička, ale jak se říká, zakázané ovoce nejlépe chutná. Co se stane, když Evička ukradne tátovi zapalovač?
Evičku sledujeme po celý její život. Jsme svědky jejich osudných chyb a špatných rozhodnutích. Bylo to velmi dramatické a po čase vám jí nakonec muselo být líto. Ne soucítit, ale cítit lítost nad tím, jak si dokonale zničila život.
Čtenář si může říct, jestli je tento titul pořád vhodný pro děti. Upřímně, asi ne. Zpočátku Evino dětství k tomu vybízí, ale nevím, zda by devítileté děti zajímaly dospělácké problémy. Řekla bych, že je kniha spíše pro jejich rodiče. Možná aby poznali, co by se mohlo stát i jejich dětem a včas tomu zabránit.
Každá kapitola a část první věty v ní nese stejný název. Například Když se Evička narodila, Když Evička sebrala tátovi zapalovač nebo Když se z Evičky stala máma.
Petře Braunové se podařilo maximálně vystihnout Evin charakter. Udělala z ní ženu, kterou byste nejspíš neměli rádi. Možná v hloubi její duše bylo dobro, ale to se přes její tvrdost a zlou povahu nemohlo dostat na povrch.
V knize převládají dialogy nad popisy. Děj rychle plyne. A i když má kniha sto čtrnáct stran a popisuje jeden lidský život, neměli jste pocit, že je něco useknuto nebo zkráceno. Bylo řečeno vše podstatné.
Příběh je o rodině, výchově i životních hodnotách a prohrách. Je to vyprávění, které vede k zamyšlení – vychováváme své děti tak, aby byly v budoucnu šťastné? Co pro to mohu udělat?
Knihu doprovází ilustrace Zuzany Seye. Obrázky jsou jak v barevném provedení, tak i v černobílém. Z obrázků je patrno, že Evička je krásná holčička, ale krása není všechno. Důležité je, co se skrývá uvnitř.
O autorce
Petra Braunová působila několik let ve francouzských a belgických rodinách jako au-pair. Své bohaté zkušenosti z tohoto období pak zúročila v knížce Česká služka aneb Byla jsem au-pair. Literatura je její koníček už od dětství, často přispívá články do různých časopisů. Se svými dětmi Olivečkem, Marií a Johanou žije v Praze. Díky jim je neustále v kontaktu s dětským světem neutuchající fantazie a lotrovin, který je nevyčerpatelnou inspirací pro její literární tvorbu.
Zdroj: databáze knih
Děkuji portálu Databázi knih a nakladatelství Albatros za poskytnutí recenzního výtisku.
Moc hezký článek!
OdpovědětVymazatNekonečná knihovna