NAKLADATELSTVÍ: Moba
ROK: 2018
ROK: 2018
POČET STRAN: 256
ZDROJ: vlastní
Anotace
Sedmnáctiletá Anna přijíždí krátce po druhé světové válce do Československa, do země, kterou zná jen z vyprávění, ale která je v jejích představách zemí zaslíbenou. Česky neumí a příbuzné zná jen z fotografií, přesto doufá, že u nich najde druhý domov. Všechno je však jinak. Ze dne na den se ocitá v nádherné, ale vylidněné krajině Českého středohoří a záhy ji provdají za muže, o kterém vůbec nic neví.
Anna se však ani navzdory nesnázím, které ji téměř denně provázejí, nevzdává. A dokáže prožít svůj život naplno.
Anna se však ani navzdory nesnázím, které ji téměř denně provázejí, nevzdává. A dokáže hru zvanou život, jejíž scénář psal původně někdo úplně jiný, vyhrát.
Hodnocení
Kniha Heřmánkové údolí se na knižním trhu objevuje už šest let a pokaždé sklízí úspěch. Hana Marie Körnerová bodovala i u mě.
Čtenář se seznamuje s Annou, kterou může sledovat ze dvou časových úhlů. Nejprve je představena jako stará žena, která je po operačním zákroku. Ve vzpomínkách se vrací do roku 1946, do doby, kdy musela opustit svou rodnou vesnici na dalekém východě a odcestovat za příbuznými do Československa. Prý za lepším životem. Záhy však pozná, že onen „lepší život“ je jiný, než si představovala. Teta Markéta na tom není finančně nejlépe, a tak Anně domluvila bydlení (a sňatek) v Heřmánkovém údolí. Majitelem tamní zájezdové hospody je volyňský Čech Pavel Polanský, který si prožil svoje válečné roky. Z války si odnesl válečné šrámy nejen na duši, ale také na těle.
Hana Marie Körnerová vytvořila řadu postav, u kterých můžeme sledovat postupný vývoj nejen nahoru, ale bohužel i směrem dolů. Nejvíce to vidíme na Anně a na jejím muži Pavlovi.
Sedmnáctiletá Anna je na začátku příběhu nejistá, nezkušená, o životě nemá žádnou představu. Je bojácná, zkrátka si moc nevěří. Postupem let ale z Anny vyrůstá sebevědomá mladá žena, kterou mají všichni rádi nejen pro její srdečnost a laskavost, ale také pro její sílu a odvahu. Za každé situace zůstala rovně stát. I její manžel Pavel prošel velkým vývojem, ale zranění na něj během let silně působilo a vybralo si svou daň. Víc bych nerada prozrazovala. Připravila bych vás o prožitek z četby.
Autorka vás také provede politickými změnami od roku 1946 až po rok 1953, od nástupu komunistů, přes vznik JZD až po měnovou reformu. Všechny politické situace každého postihli, někomu něco sebrali; do funkcí se dostávali lidé, kteří tomu ani za mák nerozuměli. Tím vším si prošla i Anna buď jako pozorovatel nebo jako přímý účastník.
Hana Marie Körnerová má moc vtáhnout čtenáře do děje. Při popisu jste úplně cítili vůni heřmánku, ten klid a pohodu, ale také tíhu, kterou si Anna sebou nesla se starostmi. Doba byla zlá, ale Anna si v něm našla své jistoty, kterým věřila.
Kniha je rozčleněna do dvaceti pěti kapitol i s epilogem. Jednotlivé části byly přiměřeně dlouhé. Příběh plynul velmi pomalým a loudavým stylem, ale vůbec ne nudným. Autorka do knihy vložila nejeden pohnutý osud v poválečném Československu.
Příběh byl umístěn do Českého středohoří, tedy do oblasti, kde žili Němci. Anna cítí k tomu národu odpor. Nejspíš se není čemu divit - vztahy s Němci těsně po válce byly napnuté a Anna si ve své rodné Ukrajině zažila s nimi svoje.
Přemýšlela jsem, jestli je na příběhu něco, co se mi nelíbilo. Musím konstatovat, že příběh jako takový se mi líbil díky čtivosti, autorčinu stylu a také díky Anně, která životem proplouvala se ctí, i když na svých bedrech nesla spoustu trápení a musela si hodně vytrpět.
Co ale musím vytknout, je obálka. Na první pohled je minimalisticky nádherná a upoutá na první dobrou. Stejně tak cítíte i hmatově - obálka je celá sametová a to je kámen úrazu. Pokud knihu držíte v ruce, po čase uvidíte, v jakých místech jste ji drželi. Není to nic, co by se nedalo vlhkým hadříkem otřít, ale přesto je to věc, které si čtenář všimne.
Knihu Heřmánkové údolí můžu jenom doporučit. Je to příběh, který potěší mnohé čtenáře. Cílovou skupinou jsem nejspíše ženy, které si rády přečtou román o pohnutém životě, o historii ne až tak dávné a také o dobách, které možná starší čtenářky jistě pamatují.
O autorce
Haně Marii Körnerové vyšel první román Pán hor až v roce 1993. Tato šestidílná sága mapující historii francouzského šlechtického rodu jí okamžitě získala čtenářskou oblibu. Patnáct let pracovala ve zdravotnictví a znalost prostředí zúročila v románu Prosím vás, sestřičko, s nímž uspěla v jedné z prvních literárních soutěží Knižního klubu. Nejznámějším a čtenářsky nejoblíbenějším románem je vedle Pána hor i skutečný příběh z poválečného Československa nazvaný Heřmánkové údolí. Dobový thriller Andělská tvář posloužil jako předloha ke stejnojmennému filmu Zdeňka Trošky. Posledních patnáct let žije autorka trvale v Podkrkonoší. zdroj: Databáze knih
Anotace
Anna se však ani navzdory nesnázím, které ji téměř denně provázejí, nevzdává. A dokáže prožít svůj život naplno.
Anna se však ani navzdory nesnázím, které ji téměř denně provázejí, nevzdává. A dokáže hru zvanou život, jejíž scénář psal původně někdo úplně jiný, vyhrát.
Hodnocení
Kniha Heřmánkové údolí se na knižním trhu objevuje už šest let a pokaždé sklízí úspěch. Hana Marie Körnerová bodovala i u mě.
Čtenář se seznamuje s Annou, kterou může sledovat ze dvou časových úhlů. Nejprve je představena jako stará žena, která je po operačním zákroku. Ve vzpomínkách se vrací do roku 1946, do doby, kdy musela opustit svou rodnou vesnici na dalekém východě a odcestovat za příbuznými do Československa. Prý za lepším životem. Záhy však pozná, že onen „lepší život“ je jiný, než si představovala. Teta Markéta na tom není finančně nejlépe, a tak Anně domluvila bydlení (a sňatek) v Heřmánkovém údolí. Majitelem tamní zájezdové hospody je volyňský Čech Pavel Polanský, který si prožil svoje válečné roky. Z války si odnesl válečné šrámy nejen na duši, ale také na těle.
Hana Marie Körnerová vytvořila řadu postav, u kterých můžeme sledovat postupný vývoj nejen nahoru, ale bohužel i směrem dolů. Nejvíce to vidíme na Anně a na jejím muži Pavlovi.
Sedmnáctiletá Anna je na začátku příběhu nejistá, nezkušená, o životě nemá žádnou představu. Je bojácná, zkrátka si moc nevěří. Postupem let ale z Anny vyrůstá sebevědomá mladá žena, kterou mají všichni rádi nejen pro její srdečnost a laskavost, ale také pro její sílu a odvahu. Za každé situace zůstala rovně stát. I její manžel Pavel prošel velkým vývojem, ale zranění na něj během let silně působilo a vybralo si svou daň. Víc bych nerada prozrazovala. Připravila bych vás o prožitek z četby.
Autorka vás také provede politickými změnami od roku 1946 až po rok 1953, od nástupu komunistů, přes vznik JZD až po měnovou reformu. Všechny politické situace každého postihli, někomu něco sebrali; do funkcí se dostávali lidé, kteří tomu ani za mák nerozuměli. Tím vším si prošla i Anna buď jako pozorovatel nebo jako přímý účastník.
Hana Marie Körnerová má moc vtáhnout čtenáře do děje. Při popisu jste úplně cítili vůni heřmánku, ten klid a pohodu, ale také tíhu, kterou si Anna sebou nesla se starostmi. Doba byla zlá, ale Anna si v něm našla své jistoty, kterým věřila.
Kniha je rozčleněna do dvaceti pěti kapitol i s epilogem. Jednotlivé části byly přiměřeně dlouhé. Příběh plynul velmi pomalým a loudavým stylem, ale vůbec ne nudným. Autorka do knihy vložila nejeden pohnutý osud v poválečném Československu.
Příběh byl umístěn do Českého středohoří, tedy do oblasti, kde žili Němci. Anna cítí k tomu národu odpor. Nejspíš se není čemu divit - vztahy s Němci těsně po válce byly napnuté a Anna si ve své rodné Ukrajině zažila s nimi svoje.
Přemýšlela jsem, jestli je na příběhu něco, co se mi nelíbilo. Musím konstatovat, že příběh jako takový se mi líbil díky čtivosti, autorčinu stylu a také díky Anně, která životem proplouvala se ctí, i když na svých bedrech nesla spoustu trápení a musela si hodně vytrpět.
Co ale musím vytknout, je obálka. Na první pohled je minimalisticky nádherná a upoutá na první dobrou. Stejně tak cítíte i hmatově - obálka je celá sametová a to je kámen úrazu. Pokud knihu držíte v ruce, po čase uvidíte, v jakých místech jste ji drželi. Není to nic, co by se nedalo vlhkým hadříkem otřít, ale přesto je to věc, které si čtenář všimne.
Knihu Heřmánkové údolí můžu jenom doporučit. Je to příběh, který potěší mnohé čtenáře. Cílovou skupinou jsem nejspíše ženy, které si rády přečtou román o pohnutém životě, o historii ne až tak dávné a také o dobách, které možná starší čtenářky jistě pamatují.
O autorce
Haně Marii Körnerové vyšel první román Pán hor až v roce 1993. Tato šestidílná sága mapující historii francouzského šlechtického rodu jí okamžitě získala čtenářskou oblibu. Patnáct let pracovala ve zdravotnictví a znalost prostředí zúročila v románu Prosím vás, sestřičko, s nímž uspěla v jedné z prvních literárních soutěží Knižního klubu. Nejznámějším a čtenářsky nejoblíbenějším románem je vedle Pána hor i skutečný příběh z poválečného Československa nazvaný Heřmánkové údolí. Dobový thriller Andělská tvář posloužil jako předloha ke stejnojmennému filmu Zdeňka Trošky. Posledních patnáct let žije autorka trvale v Podkrkonoší. zdroj: Databáze knih
Děkuji knihkupectví Knihcentrum za poskytnutí recenzního výtisku.
Žádné komentáře:
Okomentovat