ORIGINÁL: The Underground Railroad (Doubleday, New York, 2016)
PŘEKLAD: Alžběta a Jan Dvořákovi
NAKLADATELSTVÍ: Jota
ROK: 2018
POČET STRAN: 328
ZDROJ: vlastní
Anotace
Cora je otrokyně na bavlníkové plantáži, kde lidé žijí v příšerných podmínkách. Vede se jí ještě o něco hůř než ostatním, odvrhla ji i černošská vesnice. Caesar, otrok, kterého páni nedávno přikoupili, vypráví Coře o podzemní železnici a přesvědčí ji k riskantnímu útěku na sever. Ve Whiteheadově pojetí nepředstavuje Podzemní železnice jen historický krycí název pro síť tajných cest, dráha tu získává i fyzickou podobu. Strojvůdci skutečně obsluhují ilegální podzemní tratě a tunely. Coru a Caesara odváží na sever zchátralý nákladní vagon, který hluboko pod povrchem země s námahou táhne parní lokomotiva. Whitehead mistrně vykresluje formy násilí páchaného na černoších v období před občanskou válkou a jeho vyprávění postupně přerůstá ve velkou americkou ságu. Podzemní železnice nevypráví jen o zoufalém odhodlání jedné ženy, která touží uniknout hrůzám otroctví, nabízí nám i působivou reflexi dějin.
Hodnocení
Myslím si, že od doby, kdy vyšla kniha Kořeny od Alexe Haleyho, není kniha, která by se jí přiblížila. Jestli taková je, určitě si ji ráda přečtu. V letošním roce v nakladatelství Jota vyšel příběh s Kuntou Kinte v sukních. Trochu to odlehčuji, ale vím, že tehdy měli všichni otroci do humoru opravdu daleko.
Kunta Kinte v sukních se jmenuje Cora. Už od narození žije na bavlníkové plantáži, stejně jako její matka Mabel. Babičku Ajarry do Georgie unesli. Život na farmě je hodně drsný a bude ještě hůř - původní majitel zemřel a plantáž převzal jeho bratr, který je opravdu krutý.
Na poli také pracuje Ceasar. Je vzdělaný – předchozí majitelka ho a rodiče naučila číst. Slíbila jim svobodu, ale po její smrti byli stejně prodáni. Ceasar plánuje útěk. Coru si s sebou bere jako talisman pro štěstí. Její matce se totiž podařilo uprchnout a nikdy ji nechytili. Toto rozhodnutí změní Coře i Ceasarovi život. Začala tak cesta za vytouženou svobodou. Díky podzemní tajné železnici, která křižuje Ameriku, se oběma podařilo uprchnout.
Autor velmi přitažlivým způsobem přiblížil čtenářům atmosféru více či méně otrokářských států. Zmiňuje jich více, ale pro knihu si autor zvolil tři protikladné země. První stát byla Georgie, kde příběh začal. Je to silně otrokářská země, která žije obchodováním s barevnými. Útěky jsou zde trestány obzvláště tvrdě – přichází v úvahu jedině smrt.
Jižní Karolína patří k uvolněnějším státům. Barevní tu žijí pospolu s bílými obyvateli. Společnost je přijímá a poskytuje jim ubytování, vzdělání i práci. Samozřejmě, že i tady platí něco za něco.
Severní Karolína je úplně jiná. Je to stát, kde nepotkáte žádného otroka. Otroci tu nesmí vůbec být, nejsou považováni za lidi. Abolicionismus a sympatie s otroky se tu také krutě trestá, stejně tak chycení otroci trest nepřežijí.
Pojítkem toho všeho je podzemní železnice. Lidé, kteří se o železnici starají, tajně zachraňují otroky a převáží je na sever. Existovala však nebo je to jen čirý výmysl? Jednoznačná odpověď je ano. Na internetu najdete řadu informací a také mapu podzemní dráhy.
Kniha je napsána velmi čtivě a srozumitelným jazykem. Spíše než napínavá byla poznávací a poučná. Před začátkem každé kapitoly byl inzerát na odměnu za chycení uprchlého otroka. Každá kapitola je označená názvem daného státu nebo jménem člověka a jeho osudu. Čtenář se tak mohl dozvědět o životě babičky Ajarry, matce Mabel nebo také o Ceasarovi či lovci otroků Ridgewayovi.
Příběh se četl velmi dobře. Myslím, že by takových knih mělo vznikat více, aby se lidé dozvěděli o pohnutém osudu jednoho utlačovaného národa.
Obálky
Už jsem myslela, že zde nebudu moci ukázat zahraniční obálky. Z velké části je hodně obálek podobné té naší. Sice mě neoslovila ani jedna, ale asi nejvíc bych mi přijde sympatická poslední obálka.
O autorovi
Colson Whitehead je velmi úspěšným autorem románů a držitelem Pulitzerovy ceny. Získal také podporu Nadace Johna D. a Catherine T. MacArthurových a Guggenheimovy nadace. Žije v New Yorku.
Napsáno pro Jotu.
Žádné komentáře:
Okomentovat