NAKLADATELSTVÍ: Host
ROK: 2017
ROK: 2017
POČET STRAN: 224
ZDROJ: vlastní
Anotace
Čmelák je na světě už skoro deset let, a přece si tu pořádně nezvykl. Snad je to tím prostředím uplácaným ze sídlištní šedi, snad lidmi, kteří tu uvízli na mělčině svých snů. Ať je to tak či tak, svět podle Čmeláka směřuje ke svému konci a jde jen o to bezbolestně přetrpět tu bohapustou nudu, které se říká život. Ten ale Čmelákovi od základů změní jedno překvapivé setkání. Pes Pocem, týraný ve sklepě domu vyšinutým sousedem, by jistě brzy pošel, kdyby se ho chlapci nezželelo. Aby ho však mohl zachránit, musí si osvojit některé nové vlastnosti, které mají dospělí. Mlčet, dívat se stranou, předstírat, krást, lhát, to vše bude muset pro svého nového kamaráda udělat. A ještě něco navíc. To když se ukáže, že Pocema může při životě udržet pouze lidské maso. Aliance ne-mrtvého zvířete s nezkrotnou představivostí nadaného dítěte záhy překročí rovinu běžného přátelství chlapce a psa a stane se nečekanou hrozbou jejich nejbližšímu okolí…
Hodnocení
Román mladého českého spisovatele Eugena Lišky zavádí čtenáře do jednoho panelákového bytu. O knize jsem toho dříve moc neslyšela a neznala jsem ani autora. A o čem kniha je?
Seznamujeme se s desetiletým Danielem, kterému ale nikdo neřekne jinak než Čmelák. Není jako každé dítě. Chlapec nemá moc kamarádů, neumí se ani s nikým spřátelit. Proto je nadšený z toho, že ve sklepě v jejich domě najde sousedčina psa Pocema. Čmelák ví, že by si rodiče nepřáli, aby měl pejska, a tak si informaci, že ho našel, nechá pro sebe. Navíc Pocema někdo brutálně ztýral. Čmelák by si rád z Pocema udělal nejlepšího kamaráda – chce ho vycvičit a uzdravit, ale k tomu Pocem potřebuje dostatek jídla. Čmelák si uvědomí, že nejideálnější je maso lidské. Čmelák se tak stává obrovskou hrozbou pro své okolí.
Dříve hodný a poslušný Čmelák, který neporušil žádná pravidla, se najednou mění. Pocem ho přinutil, aby kradl, lhal a podváděl. Kniha měla vyvrcholit tragédií, která však dopadla jinak.
Čmelák mi nepřišel jako sympatická postava. Co na něm však bylo zajímavé, bylo jeho malířské nadání. Jeho kreslený hrdina Dobrodruh zažíval neskutečně velká dobrodružství. Na papíru je dokázal ztvárnit velice věrohodně. Představy tohoto malého chlapce jsou opravdu barvité a fantazijní. Jeho pejsek Pocem se totiž pomalu uzdravuje a dost často putuje do Kouzelné země. O ní pak Čmelákovi vypráví. Kniha je složena právě z Čmelákových představ a také z toho, jak se z hodného chlapečka postupně stává nebezpečné a vypočítavé stvoření.
Z knihy mám hodně rozpačité dojmy a nějak jsem ji nepochopila. Líbil se mi sice námět, ale zpracování mi úplně nesedlo. Příběh je také specifický v tom, že téměř neobsahuje přímou řeč. Dialogy jsou spíše vnitřní rozhovory. Někomu absence přímé řeči může vyhovovat, ale já se nemohla pořádně začíst.
Nelíbil se mi také konec knihy. Autor nechal na čtenáři, aby si domyslel závěrečnou scénu. Uznávám raději konce s jasně stanoveným závěrem a ne s tápáním, co se vlastně přihodilo.
Příběh byl spíše smutným a pochmurným vyprávěním. Objevovaly se tu i náboženské otázky, otázky o konci světa i o stvořiteli. Autor chlapci vyloženě popletl hlavu - Čmelák bezměrně uvěřil v existenci upírů.
Spisovatel také svým vlastním způsobem odhaluje i příběh Čmelákovy rodiny – matka, která čas od času skončí v psychiatrické léčebně, věčně mlčenlivý otec, který nerad řeší problémy a sestra, která raději utekla z domu a dala se k volnomyšlenkářské skupině, aby poznala samu sebe.
Stvoření je velmi zvláštní kniha, na kterou si musíte udělat čas a věnovat jí více pozornosti. Nejspíš jsem knihu četla v době, kdy jsem neměla náladu na přemýšlení o tom, co chtěl autor sdělit. Nesedla mi a titul se tak zařadí mezi ty, na které velmi brzy zapomenu. I přes mou negativní reakci má kniha kladné ohlasy na různých knižních databázích.
O autorovi
Eugen Liška jr vystudoval komparatistiku na FF UK a scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Je autorem scénářů k televizním filmům Daleko do Nashvillu (2008), Herbert v ringu (2009), Nevinné lži: Hra (2014). Kromě první ceny ve scenáristické soutěži České televize První dobrá v roce 2006 získal mj. cenu Filmové nadace RVE & Barrandov Studia za scénář Půlnoční míle (2010). Zdroj: Host
Anotace
Hodnocení
Román mladého českého spisovatele Eugena Lišky zavádí čtenáře do jednoho panelákového bytu. O knize jsem toho dříve moc neslyšela a neznala jsem ani autora. A o čem kniha je?
Seznamujeme se s desetiletým Danielem, kterému ale nikdo neřekne jinak než Čmelák. Není jako každé dítě. Chlapec nemá moc kamarádů, neumí se ani s nikým spřátelit. Proto je nadšený z toho, že ve sklepě v jejich domě najde sousedčina psa Pocema. Čmelák ví, že by si rodiče nepřáli, aby měl pejska, a tak si informaci, že ho našel, nechá pro sebe. Navíc Pocema někdo brutálně ztýral. Čmelák by si rád z Pocema udělal nejlepšího kamaráda – chce ho vycvičit a uzdravit, ale k tomu Pocem potřebuje dostatek jídla. Čmelák si uvědomí, že nejideálnější je maso lidské. Čmelák se tak stává obrovskou hrozbou pro své okolí.
Dříve hodný a poslušný Čmelák, který neporušil žádná pravidla, se najednou mění. Pocem ho přinutil, aby kradl, lhal a podváděl. Kniha měla vyvrcholit tragédií, která však dopadla jinak.
Čmelák mi nepřišel jako sympatická postava. Co na něm však bylo zajímavé, bylo jeho malířské nadání. Jeho kreslený hrdina Dobrodruh zažíval neskutečně velká dobrodružství. Na papíru je dokázal ztvárnit velice věrohodně. Představy tohoto malého chlapce jsou opravdu barvité a fantazijní. Jeho pejsek Pocem se totiž pomalu uzdravuje a dost často putuje do Kouzelné země. O ní pak Čmelákovi vypráví. Kniha je složena právě z Čmelákových představ a také z toho, jak se z hodného chlapečka postupně stává nebezpečné a vypočítavé stvoření.
Z knihy mám hodně rozpačité dojmy a nějak jsem ji nepochopila. Líbil se mi sice námět, ale zpracování mi úplně nesedlo. Příběh je také specifický v tom, že téměř neobsahuje přímou řeč. Dialogy jsou spíše vnitřní rozhovory. Někomu absence přímé řeči může vyhovovat, ale já se nemohla pořádně začíst.
Nelíbil se mi také konec knihy. Autor nechal na čtenáři, aby si domyslel závěrečnou scénu. Uznávám raději konce s jasně stanoveným závěrem a ne s tápáním, co se vlastně přihodilo.
Příběh byl spíše smutným a pochmurným vyprávěním. Objevovaly se tu i náboženské otázky, otázky o konci světa i o stvořiteli. Autor chlapci vyloženě popletl hlavu - Čmelák bezměrně uvěřil v existenci upírů.
Spisovatel také svým vlastním způsobem odhaluje i příběh Čmelákovy rodiny – matka, která čas od času skončí v psychiatrické léčebně, věčně mlčenlivý otec, který nerad řeší problémy a sestra, která raději utekla z domu a dala se k volnomyšlenkářské skupině, aby poznala samu sebe.
Stvoření je velmi zvláštní kniha, na kterou si musíte udělat čas a věnovat jí více pozornosti. Nejspíš jsem knihu četla v době, kdy jsem neměla náladu na přemýšlení o tom, co chtěl autor sdělit. Nesedla mi a titul se tak zařadí mezi ty, na které velmi brzy zapomenu. I přes mou negativní reakci má kniha kladné ohlasy na různých knižních databázích.
O autorovi
Eugen Liška jr vystudoval komparatistiku na FF UK a scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Je autorem scénářů k televizním filmům Daleko do Nashvillu (2008), Herbert v ringu (2009), Nevinné lži: Hra (2014). Kromě první ceny ve scenáristické soutěži České televize První dobrá v roce 2006 získal mj. cenu Filmové nadace RVE & Barrandov Studia za scénář Půlnoční míle (2010). Zdroj: Host
Děkuji knihkupectví Knihcentrum za poskytnutí recenzního výtisku.
Žádné komentáře:
Okomentovat