NAKLADATELSTVÍ: Eroika
ROK: 2003
ROK: 2003
POČET STRAN: 240
ZDROJ: knihovna
Anotace
Když šestnáctiletá Marie odcházela z rodné vesničky do okresního města sloužit židovské rodině Schmidtových,psal se rok 1936.Mezi Marií a Schmidtovým synem Karlem se brzy rozvíjí milostný vztah,do něhož tragicky zasahuje Karlův nucený odsun.Po skončení války Marie - teď už s malým Karlíkem - čeká,že se její láska z koncentračního tábora vrátí,ale osud se ubírá jinými cestami...
Dvoudílná próza zachycuje život obyčejné venkovské ženy a jejích blízkých v období takřka 70 let.
Hodnocení
Pokud vám jméno Marie Chvojková nic neříká a neznáte žádná její díla, vězte, že tato dáma napsala svůj debut až v sedmdesáti letech.
Píše se rok 1936. Čas, kdy lidé zatím netuší, že se schyluje k další válečné bouři. Šestnáctiletá Mařenka Šmídová jde do služby k bohatým židům Schmidtovým. O několik let později se hluboce zamilovala do jejich syna Karla. Jenže osud tomu chtěl jinak. Karel odchází od koncentračního tábora. Mařenka je v té době těhotná. Její touha po Karlovi je veliká a ona s malým Kájíčkem čeká na to, až skončí válka, aby se velký Karel mohl vrátit...
Tempo vyprávění je pomalé a melodické. Válečné atmosféry se autorka dotýká jen zlehka. Hlavní hrdinka nebyla Židovka, hrůzy z koncentračních táborů se tak dozvídá jen z doslechu. Život pro Mařenku nebyl jednoduchý, přesto ho zvládla statečně. Měla totiž kolem sebe rodinu i přátele.
Kapitoly byly krátké. Co rok, to maximálně čtyři strany. Hlavní část příběhu byla ze tří čtvrtin knihy. Začínal již zmiňovaným rokem 1936 a končil v roce 1981. Druhá část byla spíše o Kájovi a jeho životě. Nelze to ale tak stoprocentně definovat, protože i Marie v ní měla své místo.
Anotace se zmiňuje, že je kniha určená spíše starší generaci čtenářek. S tím jenom souhlasím. Autorka se vyhýbá dramatickým okamžikům, vše probíhá v poklidu. Nejsou zde ani žádné romantické chvilky kromě originálního požádání o ruku.
Postavy nejsou charakterizovány do hloubky, což je na jednu stranu škoda, protože kdyby autorka více vykreslila vlastnosti hrdinů, jednalo by se o pořádný psychologický román. Na druhou stranu však postavy v takovéto formě odpovídají žánru románu pro ženy.
Ocenila jsem, že autorka z Marie neudělala žádnou super ženu, která se z ničeho dostala až na samý vrchol. Líbilo se mi, že byla Marie obyčejná ženská, která měla srdce na dlani a měla starost více o druhé než o sebe.
Knihu bych doporučila čtenářkám, které rády čtou cudné romantické příběhy ve stylu Vlasty Javořické. Příběh patří k odpočinkové literatuře a mohl by se líbit ženám, které nevyhledávají žádné dramatické situace.
O autorce
Marie Chvojková je autorkou nejstarší generace, která vydala v nakladatelství Eroika svou prvotinu Mám ráda babí léto (2003). Narodila se ve Hvozdci. Po absolvování obchodní školy v Přerově vystřídala více profesí, ale převážně pracovala v účtárně Buzuluku Komárov. Dnes žije s rodinou svého syna v Mrtníku. Ráda a velice zručně plete a vyšívá. Kromě rozsáhlejších próz se věnuje také povídkové tvorbě, většinou jde o autentické črty o lidech, s nimiž se v průběhu svého života setkala.
Anotace
Dvoudílná próza zachycuje život obyčejné venkovské ženy a jejích blízkých v období takřka 70 let.
Hodnocení
Pokud vám jméno Marie Chvojková nic neříká a neznáte žádná její díla, vězte, že tato dáma napsala svůj debut až v sedmdesáti letech.
Píše se rok 1936. Čas, kdy lidé zatím netuší, že se schyluje k další válečné bouři. Šestnáctiletá Mařenka Šmídová jde do služby k bohatým židům Schmidtovým. O několik let později se hluboce zamilovala do jejich syna Karla. Jenže osud tomu chtěl jinak. Karel odchází od koncentračního tábora. Mařenka je v té době těhotná. Její touha po Karlovi je veliká a ona s malým Kájíčkem čeká na to, až skončí válka, aby se velký Karel mohl vrátit...
Tempo vyprávění je pomalé a melodické. Válečné atmosféry se autorka dotýká jen zlehka. Hlavní hrdinka nebyla Židovka, hrůzy z koncentračních táborů se tak dozvídá jen z doslechu. Život pro Mařenku nebyl jednoduchý, přesto ho zvládla statečně. Měla totiž kolem sebe rodinu i přátele.
Kapitoly byly krátké. Co rok, to maximálně čtyři strany. Hlavní část příběhu byla ze tří čtvrtin knihy. Začínal již zmiňovaným rokem 1936 a končil v roce 1981. Druhá část byla spíše o Kájovi a jeho životě. Nelze to ale tak stoprocentně definovat, protože i Marie v ní měla své místo.
Anotace se zmiňuje, že je kniha určená spíše starší generaci čtenářek. S tím jenom souhlasím. Autorka se vyhýbá dramatickým okamžikům, vše probíhá v poklidu. Nejsou zde ani žádné romantické chvilky kromě originálního požádání o ruku.
Postavy nejsou charakterizovány do hloubky, což je na jednu stranu škoda, protože kdyby autorka více vykreslila vlastnosti hrdinů, jednalo by se o pořádný psychologický román. Na druhou stranu však postavy v takovéto formě odpovídají žánru románu pro ženy.
Ocenila jsem, že autorka z Marie neudělala žádnou super ženu, která se z ničeho dostala až na samý vrchol. Líbilo se mi, že byla Marie obyčejná ženská, která měla srdce na dlani a měla starost více o druhé než o sebe.
Knihu bych doporučila čtenářkám, které rády čtou cudné romantické příběhy ve stylu Vlasty Javořické. Příběh patří k odpočinkové literatuře a mohl by se líbit ženám, které nevyhledávají žádné dramatické situace.
O autorce
Marie Chvojková je autorkou nejstarší generace, která vydala v nakladatelství Eroika svou prvotinu Mám ráda babí léto (2003). Narodila se ve Hvozdci. Po absolvování obchodní školy v Přerově vystřídala více profesí, ale převážně pracovala v účtárně Buzuluku Komárov. Dnes žije s rodinou svého syna v Mrtníku. Ráda a velice zručně plete a vyšívá. Kromě rozsáhlejších próz se věnuje také povídkové tvorbě, většinou jde o autentické črty o lidech, s nimiž se v průběhu svého života setkala.
Žádné komentáře:
Okomentovat