Luciferovo kopyto

AUTOR:  Jan Sviták

NAKLADATELSTVÍ: Vedrusa
ROK: 2017

POČET STRAN: 268

ZDROJ: vlastní

Anotace

Oliver to nemá jednoduché.

Šílená vychovatelka mu nedá najíst.

Sporťák s píšťalkou jej honí jako nadmutou kozu.

Špinaví loupežníci si dělají legraci z jeho tance.

Lidožravá prasata mu jsou v patách.

Milá čarodějnice z něj chce udělat mastičku pro obra.

Černokněžník ho plánuje využít ke svému zmrtvýchvstání.

Ema jej chce sníst…Cože? To už si snad děláš srandu, ne? 

Pohádkově laděný příběh popisující kamarádský vztah dvou milých dětí nás vezme na výlet mezi skřítky, na rozkvetlé louky i do hlubokých lesů, které obývají bájná zvířata. Příjemný výlet sluncem zalitým světem můžete zažít na stránkách nějaké jiné knihy. Tohle je horor o tom, jak se čert pomstil dětem, které nenávidí.

Hodnocení

Je to už nějaký ten pátek, kdy jsem četla první příběh o Oliverovi a Emě. Jmenoval se Čertovo kopyto. Volné pokračování první knihy se jmenuje Pekelný advent. Jan Sviták v loňském roce napsal třetí díl s názvem Luciferovo kopyto.

Jsou prázdniny a Olivera rodiče poslali do ozdravovny. Tam Oliver musí zhubnout, aspoň trochu. To se ví, že Oliver moc nejásá. Trpí zde hlady a vlastně celkově ho tam týrají a navíc musí mít i tělocvik! No hrůza. Pak se dozvídá strašnou zprávu - Ema zmizela neznámo kam. Jaké bylo Oliverovo překvapení, když se Ema objevila v ozdravovně. A přišla i s čertem Křivákem, který jim způsobil nejeden velký problém. Prý se ale změnil a potřebuje od nich pomoc - musí získat Luciferovo kopyto, aby se mohl vrátit zpět do pekla. Ema i Oliver ho tedy doprovází, ale to ještě netuší, co na ně na Onom světě čeká.

Luciferovo kopyto je pohádkově laděný příběh. Je určen pro děti, ale po dočtení si tím až tak jistá nejsem. V knize je násilí a krev teče proudem. Slabší povahy by tuto skutečnost nemusely zvládnout. Jak autor sám podotýká, čtenáři, kteří četli první dobrodružství Olivera a Emy, jsou starší. Rozdíl mezi autorovou prvotinou a tímto titulem je sedm let. Dost času na to, aby se věková kategorie hodně změnila. 

Oliver se však vůbec nezměnil. Je pořád stejný tlouštík a pořád stejný vtipálek. Jeho ironické hlášky a trefné poznámky trochu mírnily napětí v knize. Připomněl mi typické chování člověka, který se ocitl v nebezpečí a bojuje o přežití - neztrácí humor, myslí pozitivně a hlavně a především má také štěstí. Ema se moc ke slovu nedostala, ale Jan Sviták ji také nechal vlastnosti, které měla v prvním díle - je chytrá a má skvělé nápady.

V titulu si také čtenář může přečíst jiný příběh. Dotýká se důležitého místa v knize - Krvavého hradu. Jeho historie je dlouhá a dělá čest svému jménu. Proč zde bylo prolito tolik krve? To už si musíte přečíst sami. Stejně tak celou knihu. Pokud si pozorně přečtete celou anotaci, zjistíte, že autor v ní vypíchl sice důležité momenty, ale nikterak vám neprozradí žádné detaily a vy se budete snažit zjistit, proč chtějí Olivera a Emu sežrat lidožravá prasata a jak to bylo s mastičkou pro obra.

První část je sice temná, ale ta druhá část počínaje historií Krvavého hradu je ještě temnější a mrazivější. Na konci příběhu budete jenom nevěřícně číst a říkat si, proč tohle autor takhle napsal. Konec je hodně otevřený a čtenář se může těšit na další pokračování. Doufám, že to bude brzo.

Knihu bych doporučila spíše starším dětem, nejspíš ve věku dvanáct až třináct let a hlavně těm, kteří mají rádi horory a nevadí jim násilí a krev. 

Obálka je temná jako noc a dalo by se říci, že je takovým upozorněním, že děj nebude žádná dovolená na pláži, ale pořádný zápřah. 

O autorovi

Jan Sviták je povolaný malíř, teoretický horolezec a příležitostný šašek. Psaní příběhů je jeho životní vášní, skořicí v jeho kaši. Píše pro dospělé, kteří touží být dětmi (Stará bolest, Šest nevinných) a pro děti, které touží být dospělými (Čertovo kopyto, Pekelný advent).

Děkuji autorovi za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu můžete zakoupit na stránkách nakladatelství.