ORIGINÁL: Juurihoito (Otava, 2016, Helsinki)
PŘEKLAD: Vladimír Piskoř
NAKLADATELSTVÍ: XYZ
ROK: 2017
POČET STRAN: 303
ZDROJ: vlastní
Anotace
Když Pekka Kirnuvaara vejde do ordinace nového dentisty, který má shodou okolností stejné příjmení, netuší, co všechno ho – nad rámec čištění kanálků – potká. Jakmile pacient na křesle otevře ústa, zjistí odměřený profesionál Esko Kirnuvaara, že mají oba tutéž vadu chrupu. Dědičnou. Čerstvě nalezení bratři se s novinkou každý po svém chvíli sžívají a nakonec se rozhodnou pátrat po svých kořenech. Dlouhá cesta s překvapivými a lehce bláznivými peripetiemi je zavede až na druhou stranu polokoule. Dojemný humorný příběh o zakořeněnosti, vykořeněnosti, o potřebě něčí blízkosti a potřebě někam patřit.
Hodnocení
Kniha Kořeny mě zaujala svou anotací, přesto jsem však pořádně nevěděla, o čem bude. A výsledek předčil mé očekávání.
Na začátku příběhu se seznamujeme s Pekkou, který nutně potřebuje navštívit zubaře. Pekkův zubař tu ten den nebyl, jen jiný zubař, který má shodou okolností stejné příjmení jako Pekka. Náhoda? Kdepak. Oba muži nemají spodní pětky. Opět náhoda? Ale kdepak. Oběma je jasné, že musí být v příbuzenském vztahu. A taky že ano. Jsou to bratři. A od tohoto okamžiku nebude vůbec nic stejné.
Pekka je rozvedený a má dvě malé děti. Je extrovert, nemá problém komunikovat s lidmi, rád se s nimi seznamuje. Esko je na rozdíl od Pekky hodně upjatý a nemluvný. Zato je však velký profesionál ve svém oboru. Žije sám, jeho smyslem života je pouze zubařina, pro kterou by obětoval skoro vše. Oba dva nemůžou být víc rozdílnější. Přesto si však spolu rozumí. Pekka Eska začíná vtahovat do svého světa a Eskovi se tak otevírají dveře ze svého uzavřeného já.
Ale to není vše. Oba chtějí najít svého otce. Otec Onni totiž opouští jejich matky a pokaždé pláchne neznámo kam. Bratři najdou stopu až ve Švédsku, kde také objeví dalšího sourozence - sestru Sari. I ona je jiná než její bratři. Sari je životem zkoušená žena. Má několik synů, pokaždé s jiným mužem různé národnosti. Je bezprostřední, trochu drsná, přesto však milující matka. I ona se rozhodne s novými sourozenci najít své kořeny. Jejich cesta je zavádí dál do Thajska a nakonec až do Austrálie.
Příběh je rozdělen do několik částí. Každá je opatřena poznámkou o zubní prohlídce s kontrolou kořenového základu či nasazení korunky.
Ve vyprávění se střídají Pekka i Esko, obojí je v ich-formě. Vyprávění je specifické v tom, že v knize převažují dialogy, popisu je opravdu jen menší část. Všechny postavy byly sympatické. Bylo zajímavé sledovat, jak jsou sourozenci odlišní a v jakém prostředí vyrůstali.
Jestli si myslíte, že kniha bude pěkná nuda, mýlíte se. Občas to bylo i komické, nečekaně překvapivé a ve stejné míře i k zamyšlení. Příběh má dost krásných myšlenek, které stojí za zapamatování. Kniha je nejen o zubních kořenech, ale i o hledání vlastních rodinných kořenů. Je to vyprávění o rodičovství, rodině, vztazích a hledání sebe sama.
I když jsem psala, že v knize jsou krásné věty k zamyšlení, rozhodně to není literatura náročná. Patří k oddechovým titulům, u kterých si příjemně odpočinete. Lehce bláznivý road trip mě bavil a naučil mě, že být sám nejde vydržet dlouho. Je potřeba mít kolem sebe rodinu či přátele, aby se člověk úplně neuzavřel do sebe a nestal se z něj morous jako byl Esko.
Obálky
Co říkáte na obálky? Ty s těmi ústy jsou dost šílené. Asi nejvkusnější obálka je německá obálka a naše. Naše navíc vystihuje i putování sourozenců.
O autorovi
Miika Nousiainen je finský prozaik, scénárista a moderátor diskuzních i zábavních televizních pořadů. Jeho románový debut Uprchlík na malinové loďce (Vadelmavenepakolainen, 2007), tragikomický příběh o Finovi, který se od malička cítí být Švédem, se dočkal dramatizace i filmového zpracování (2014). Na motivy čtvrté knihy Kořeny (Juurihoito, 2016) se také chystá divadelní hra a film. Zdroj: přebal knihy
Napsáno pro Databázi knih
Žádné komentáře:
Okomentovat