NAKLADATELSTVÍ: Alpress
ROK: 2017
POČET STRAN: 224
ZDROJ: vlastní
Anotace
Gina hlasitě vzlykala, cítila tu past, beznaděj a hroznou vinu. Nejenže přejela člověka, ale zničila život i svému manželu Alanovi, úspěšnému právníkovi. Ujela od nehody a nic neřekla. Alan však pravdu zná, a když zametá stopy, aby Ginu ochránil, dopouští se osudných chyb.
Hodnocení
Anotace knihy mě natolik zaujala, že jsem se rozhodla si ji pořídit. Od Zdeňka Hanky jsem dosud nic nečetla, ale i jeho předchozí román Dopis do ticha mě hodně zaujal. A po přečtení Střípku malachitu si Dopis do ticha ráda přečtu.
Ač titul napsal český spisovatel, děj románu autor zasadil do Itálie. I když se příběh odehrává na jihu Evropy, nedokázala jsem se zbavit dojmu, že se vše odehrává u nás a s tímto pocitem jsem i příběh četla.
Hlavní linie vyprávění vás ihned upoutá. Gina je mladá žena, která se provdala za brilantního právníka Alana Borta. Ke třicátým narozeninám od něj dostane sportovní zelené daihatsu. Gininy řidičské schopnosti nejsou vůbec úžasné. Úzké uličky se pro její auto vůbec nehodí. Při couvání v jedné z takových ulic přehlédne spícího bezdomovce a autem mu rozdrtí hlavu. Gina zabila člověka - tuto skutečnost si uvědomí až později. Ale už nemůže nic vrátit zpět. Alan ji chce zachránit, a tak se snaží všemožně zakrývat stopy, které by vedly k jejímu usvědčení. Ale sám se dopouští zásadních chyb.
Musím také zmínit další postavy. Především místní bezdomovce. Tato skupina lidí (kdekoliv na světě) nepatří mezi vyvolené. Ale víme vůbec, proč se stali lidmi bez domova? Čím byli, než se ocitli na ulici? Například Hrbáč, muž, kterého Gina přejela, byl vynikající houslista v orchestru, ale kvůli nemoci přišel o práci, rodinu, domov a nakonec i o život. Nikdy nikoho nesuďme, když o něm nic nevíme.
Příběh jako takový se mi moc líbil. Byl napínavý. čtenář mohl sledovat lidský pád z výšky na skoro samé dno. Pocity viny, bezmoci a strachu jsou pojítkem celého románu. Když už si čtenář myslí, že je vše zdárně ukončeno, přijde poslední kapka a myslím, že tou kapkou autor vystihl naprosto všechno.
Z postav mi asi byla nejvíce sympatická bezdomovkyně Mína. Byla chytrá, možná ještě chytřejší než Alan Bort. I ona předtím, než skončila na ulici, měla svou rodinu, vysněné povolání. Je škoda, jakým směrem se pak její život později ubíral. Nejméně sympatickou postavou, mi byla Gina. Nebyla zlá, to vůbec ne. Ale nelíbilo se mi, že vlastně kvůli ní se mnoha lidem změnil a změní život. Sice je z nehody nešťastná, ale v příběhu se drží zpátky. Všechnu práci za ni odvádí Alan.
Román má však několik chyb, nad kterými se čtenář při bližším zkoumání může pozastavit. Jak je možné, že tak vynikající a renomovaný právník může udělat tolik omylů a být neopatrný? Vždyť pracuje se zákonem, ví, jaké jsou následky. Možná je udělal proto, že se nikdy na druhé straně neocitl a navíc se říká, že láska je slepá. V tomto případě měla ještě zavázané oči. Myslím si, že i s tou spravedlností to nebylo nijak reálné. Každý chytrý policista by si rychle spočítal, která bije. Ale Alan Bort má jedno úsloví: "Když si tě nenajde zákon, najde si tě osud."
V prvních čtyřech kapitolách se čtenář dozví zásadní informace o Hrbáčově životě, o tom, jak se dostal na samé dno. Také zjistí, jak se Gina a Alan seznámili. V těchto málo kapitolách je obsaženo dvacet let lidského života. Myslím si, že jsou tady důležité, aby čtenář vše pochopil.
Za sebe říkám ano, doporučuji vám knihu si přečíst. Byla psána stylem, který se mi dobře četl a také tak, že s hrdiny soucítíte. A nevíte, jestli se připojit na stranu zákona nebo ne.
O autorovi
Zdeněk Hanka žije v Kanadě, vzděláním je lékař a profesí záchranář. Četba a psaní ho přitahují od dětských let a dnes jeho knižní tituly nesou zřetelný punc pravdivosti a literární zralosti. Od původního zaměření dětského lékaře prošel dík osudovým zvratům širokou paletou zaměstnání. V Kanadě působil jako záchranář v extrémních podmínkách tamního severu a později se stal v daném oboru instruktorem. Jeho pestrá životní a profesní zkušenost jsou zárukou znalosti prostředí i přesné psychologické kresby postav, svými knihami má stále co sdělit. Řadí se k tvůrcům, kteří na kvalitně vystavěném, dynamickém příběhu bez hluchých míst ponechávají čtenáři prostor, který je nutí číst dál. Zdroj: Alpress
ZDROJ: vlastní
Anotace
Hodnocení
Anotace knihy mě natolik zaujala, že jsem se rozhodla si ji pořídit. Od Zdeňka Hanky jsem dosud nic nečetla, ale i jeho předchozí román Dopis do ticha mě hodně zaujal. A po přečtení Střípku malachitu si Dopis do ticha ráda přečtu.
Hlavní linie vyprávění vás ihned upoutá. Gina je mladá žena, která se provdala za brilantního právníka Alana Borta. Ke třicátým narozeninám od něj dostane sportovní zelené daihatsu. Gininy řidičské schopnosti nejsou vůbec úžasné. Úzké uličky se pro její auto vůbec nehodí. Při couvání v jedné z takových ulic přehlédne spícího bezdomovce a autem mu rozdrtí hlavu. Gina zabila člověka - tuto skutečnost si uvědomí až později. Ale už nemůže nic vrátit zpět. Alan ji chce zachránit, a tak se snaží všemožně zakrývat stopy, které by vedly k jejímu usvědčení. Ale sám se dopouští zásadních chyb.
Musím také zmínit další postavy. Především místní bezdomovce. Tato skupina lidí (kdekoliv na světě) nepatří mezi vyvolené. Ale víme vůbec, proč se stali lidmi bez domova? Čím byli, než se ocitli na ulici? Například Hrbáč, muž, kterého Gina přejela, byl vynikající houslista v orchestru, ale kvůli nemoci přišel o práci, rodinu, domov a nakonec i o život. Nikdy nikoho nesuďme, když o něm nic nevíme.
Příběh jako takový se mi moc líbil. Byl napínavý. čtenář mohl sledovat lidský pád z výšky na skoro samé dno. Pocity viny, bezmoci a strachu jsou pojítkem celého románu. Když už si čtenář myslí, že je vše zdárně ukončeno, přijde poslední kapka a myslím, že tou kapkou autor vystihl naprosto všechno.
Z postav mi asi byla nejvíce sympatická bezdomovkyně Mína. Byla chytrá, možná ještě chytřejší než Alan Bort. I ona předtím, než skončila na ulici, měla svou rodinu, vysněné povolání. Je škoda, jakým směrem se pak její život později ubíral. Nejméně sympatickou postavou, mi byla Gina. Nebyla zlá, to vůbec ne. Ale nelíbilo se mi, že vlastně kvůli ní se mnoha lidem změnil a změní život. Sice je z nehody nešťastná, ale v příběhu se drží zpátky. Všechnu práci za ni odvádí Alan.
Román má však několik chyb, nad kterými se čtenář při bližším zkoumání může pozastavit. Jak je možné, že tak vynikající a renomovaný právník může udělat tolik omylů a být neopatrný? Vždyť pracuje se zákonem, ví, jaké jsou následky. Možná je udělal proto, že se nikdy na druhé straně neocitl a navíc se říká, že láska je slepá. V tomto případě měla ještě zavázané oči. Myslím si, že i s tou spravedlností to nebylo nijak reálné. Každý chytrý policista by si rychle spočítal, která bije. Ale Alan Bort má jedno úsloví: "Když si tě nenajde zákon, najde si tě osud."
V prvních čtyřech kapitolách se čtenář dozví zásadní informace o Hrbáčově životě, o tom, jak se dostal na samé dno. Také zjistí, jak se Gina a Alan seznámili. V těchto málo kapitolách je obsaženo dvacet let lidského života. Myslím si, že jsou tady důležité, aby čtenář vše pochopil.
Za sebe říkám ano, doporučuji vám knihu si přečíst. Byla psána stylem, který se mi dobře četl a také tak, že s hrdiny soucítíte. A nevíte, jestli se připojit na stranu zákona nebo ne.
O autorovi
Zdeněk Hanka žije v Kanadě, vzděláním je lékař a profesí záchranář. Četba a psaní ho přitahují od dětských let a dnes jeho knižní tituly nesou zřetelný punc pravdivosti a literární zralosti. Od původního zaměření dětského lékaře prošel dík osudovým zvratům širokou paletou zaměstnání. V Kanadě působil jako záchranář v extrémních podmínkách tamního severu a později se stal v daném oboru instruktorem. Jeho pestrá životní a profesní zkušenost jsou zárukou znalosti prostředí i přesné psychologické kresby postav, svými knihami má stále co sdělit. Řadí se k tvůrcům, kteří na kvalitně vystavěném, dynamickém příběhu bez hluchých míst ponechávají čtenáři prostor, který je nutí číst dál. Zdroj: Alpress
Napsáno pro Alpress.
Žádné komentáře:
Okomentovat