Humbuk kolem Humbooku

O Humbooku bylo v knižní blogosféře řečeno více než dost. Spamování facebookových zdí nebralo konce, až nastal den, kdy měl Humbook vypuknout. Na Humbook jsem byla rozhodnutá jet, i kdyby nebylo tolik reklamy okolo a upřímně řečeno, stejně jsem články týkající se toho všeho ani nečetla. I když jsem úvod k této knižní akci nezačala zrovna pozitivně, a lehce kritizovat ještě budu, můžu říct, že Humbook, jako program, moderátory a spisovatele, hodnotím velice vysoko. Namlsaná z návštěv Světa knih jsem chtěla něco podobného i tady. A jako jo, bylo to fajn. Moc fajn.

Z pražského nádraží jsme se rychle přesunuly na tramvajovou zastávku, odkud nás tramvaj měla přivést rovnou na zastávku Lihovar. K Meet Factory už to bylo jen kousíček. Jaká hrůza mě pojala, když jsem viděla tu velkou frontu! Jak na maso. Ale naštěstí řada postupovala rychle a za patnáct minut už jsme byly uvnitř. Já obdržela VIP tašku s dárky, rychle jsme se rozhlédly kolem, daly si věci do šatny a honem jsme spěchaly na první workshop, který pořádala Olga Biernátová z blogu Nofreeusernames. 

Bylo to pro mě hodně zajímavé, protože fotit knihy je sice zábava, ale taky trochu věda. Olga mluvila především o focení na mobil, protože většina mobilů má funkce stejné. Já si nic o technice nezapamatovala, jak jinak, když jsem si nepsala poznámky. Pamatuji si jen mřížku přes displej, myslím, že to je skvělá věc a hned si ji najdu i na foťáku. Plánuju si také vyrobit fotobox, vypadá jednoduše a Olga si vyrobila svůj vlastní. Zmínila také některé aplikace, které používá při úpravě fotek - Snapseed, VSCO a Leakly. Všechny jsou zadarmo a rozhodně stojí za to si je minimálně prohlédnout.

Další užitečnou věcí je inspirace. Ta je všude kolem nás, ale pokud s focením knih na Instragram začínáte, je potřeba se někde inspirovat. Zkuste si například na Pinterestu zadat FLAT LAY a ukáže se vám spousta kompozic, jak fotky oživit.

Bylo toho samozřejmě mnohem víc, o čem Olga mluvila, ale to je takový ten základ.

Pak jsem se přesunula k narvanému knižnímu stánku. Prodávali tu knihy z nakladatelství Cooboo, Fragment, Bizbooks i Argo. Možná i další? Netuším. Ale koupila jsem si Ladislava Ziburu a jeho 40 dní pěšky do Jeruzaléma (druhý díl jsem vrátila nazpátek a teď mě to mrzí), na zkoušku také první díl Mycelia Jantarové oči od Vilmy Kadlečkové, také na zkoušku Zkoušku Univerzity výjimečných, kterou napsala Joelle Charbonneau a nakonec Šest vran od Leighy Bardugo. Nezastírám, že jsem si ji vybrala kvůli úžasné obálce, protože anotace mě nějak moc nenalákala. Ale vzhledem k vysokému hodnocení na Databázi knih. CBDB i na Goodreads to bude nejspíš i pořádná jízda.

Trochu jsem se porozhlédla a došla jsem do hlavního sálu, kde právě probíhala beseda s Jenny Han, která napsala řadu knih pro mládež, možná spíše pro slečny než pro chlapce. Byla sympatická, ale ani ten kousek, který jsem slyšela, ně nenalákal k tomu, abych si její knihy přečetla. Nejspíš už jsem fakt těm dívčím románům odrostla.

Pak jsem čekala, až se vyprázdní sál. Nevyprázdnil, ale přesto jsem se posadila a čekala jsem na Joelle Charbonneau. V České republice vyšla její knižní série Univerzita výjimečných a samostatná kniha Stačí jen chtít. Do poslední chvíle jsem netušila, o čem jsou, ale zaujaly mě všechny knihy, takže pokud se mi bude líbit první díl, přečtu si i zbytek. Joelle mě hodně zaujala. Je to úplně obyčejná ženská, která byla dříve operní pěvkyní. Na zpestření besedy zazpívala kousek ze svatební árie. Sklidila za to velký potlesk. Prorazit v tomto oboru není snadné, tak pěvectví pověsila na hřebík a hudbu a zpěv vyučuje studenty. Díky učitelské profesi vznikla i Univerzita výjimečných. Joelle byla vtipná, zábavná, sympatická. A určitě i její knihy budou čtivé.

Ze židle jsem se vůbec nezvedla, protože jsem měla naplánovanou další besedu. Tentokrát s českou spisovatelkou fantasy Vilmou Kadlečkovou. Její sérii Mycelium nejspíš zná každý fanoušek sci-fi. Já ji pořád tak nějak obcházela obloukem, protože sci-fi moc nečtu a navíc mě odradily složitosti v anotaci. Na besedě jsem se toho moc o Myceliu nedozvěděla, ale navnadila mě k přečtení. Musím totiž vědět, proč se Mycelium tak dobře čte. 

Třetí beseda, které jsem se účastnila od začátku do konce, byla s Ladislavem Ziburou. A jako páni, to bylo něco! Ladislav byl vtipný, zábavný, uměl si udělat legraci sám ze sebe, měl skvělé hlášky. Všichni přítomní se bavili a smáli se. Nedivím se, že jeho přednášky jsou vyprodané hned, jak se objeví vstupenky k prodeji. Mrzí mě, že jsem si koupila jenom jednu knížku, ale určitě si pořídím i další díl a na konci roku má vyjít třetí titul, takže už vím, co pod stromeček.

Jen tak zběžně jsem před poslední besedou poslouchala i Anitu Grace Howard. Stejně jako Jenny Han mě její knihy nezaujaly, ale přesto pro čtenáře má velké kouzlo. Kdoví, možná si je jednou přečtu a budu taky hltat Alyssin příběh. 

Moderátorka byla profesionálka. Už jsem se s ní jednou setkala. Bylo to na Youtuberingu v Brně, kdy perfektně moderovala pořady s vystupujícími. Byla skvělá, měla výborné otázky. I tlumočník se mi hodně líbil. Byl vtipný, dobře překládal. S moderátorkou se vzájemně doplňovali.

Co však musím ještě zkritizovat, byl areál. Je mi jasné, že po minulé akci organizátoři potřebovali větší prostory. Nevím, jak vypadaly, ale v Meet Factory se mělo vměstnat strašně moc lidí. Hlavní sál byl v pohodě, ale vedlejší místnosti byly vydýchané, malé a těžko se probojovávalo davem. Zklamalo mě i občerstvení. V původních podmínkách bylo psáno, že je zakázáno brát si sebou jídlo. Kdybych se toho držela, asi bych nejspíš umřela hladem. Jenom jeden stánek s burgery? Ve tři hodiny odpoledne měli jen jeden druh z původních tří (ale jinak byl výborný a fajnový). Na takové množství lidí moc málo.

Ale abych si pořád nestěžovala, byl celý den na Humbookfestu vážně skvělý. Výběr spisovatelů se pořádajícím povedl, doprovodný program nejspíš také, i když jsem byla jen na jednom. A příště? Nevím, uvidíme. Do dalšího humbuku okolo Humbooku je ještě moře času.