Slyším tě všude

AUTOR: Connie Willis
ORIGINÁL: Crosstalk (Del Rey, 2016, New York)
PŘEKLAD: Drahomíra Michnová
NAKLADATELSTVÍ: Metafora
ROK: 2017
POČET STRAN: 503
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace

Svižně napsaný příběh se odehrává se v blízké budoucnosti, kdy bude možné, k nepřetržité komunikaci a dostupnosti přes sociální sítě, i neustálému vylepšování technologií, podstoupit operativní zákrok, který propojí partnery tak, aby vnímali pocity a myšlenky druhého. Právě to nabídne Briddey Flanniganové její přítel Trent namísto zásnubního prstenu. Briddey je nadšená, vždyť EED zákrok prohloubí jejich vzájemnou lásku a umožní jim dokonalé souznění. K zasnoubení má dojít po úspěšném navázání spojení po operaci. Briddey navíc doufá, že se tím konečně dostane z dosahu přílišné péče a starostlivosti své irské rodiny. Jenomže věci se nakonec nevyvinou přesně podle plánu. Po probuzení z narkózy čeká Briddey překvapení: k propojení sice došlo, ale zcela jinému, než předpokládala. Od té chvíle se rozjíždí napínavý a vtipný příběh, který převrátí Briddeyin dosavadní život naruby a dovede ji k zásadnímu přehodnocení pohledu na lidi kolem sebe.

Hodnocení

Když jsem si četla anotaci ke knize, v první chvíli mě napadlo, že zní velice zajímavě. V druhé chvíli jsem si řekla, že to bude pořádný nesmysl a v té třetí jsem si ji objednala, protože jsem si říkala, proč to nezkusit. A víte co? Po přečtení jsem nadšená.

Příběh se odehrává ve velmi blízké budoucnosti. Obrovským objevem pro lidstvo je EED, zákrok, který umožní dvěma lidem více vnímat pocity toho druhého. EED navrhl i Trent Briddey, naší hlavní hrdince. Chodí spolu, mají k sobě citovou vazbu, i testy před operací jim vyšly nadprůměrně, nic jim tedy nebrání v tom, aby na EED šli. No, nebrání. 

Je tu Briddeyina rodina, která se zákrokem nesouhlasí a snaží se jí operaci vymluvit, ale Briddey je zkrátka neposlouchá. Je zamilovaná a návrh na EED se rovná zasnoubení a to se zkrátka neodmítá. Kdo s EED nesouhlasí, je také Schwartz, podivínský kolega, který má svou kancelář až kdesi v suterénu budovy, kde není žádný signál a pracovníci se tomuto místu vyhýbají, protože C. B. Schwartz je fakt hodně zvláštní. Nabádá Briddey, aby na zákrok opravdu nechodila, protože EED může mít vedlejší účinky. Briddey však nikoho neslyší a s Trentem si zákrok nechají tajně udělat. Jaké je Briddeyino překvapení, když po zákroku uslyší ve své hlavě Schwartzův hlas. Možná si říkáte, jak to, že hlas? Proč ne pocity? A proč Schwartz a ne Trent? Otázek je spousta a odpovědi se postupně odhalují.

Nejprve jsem si říkala, že prozrazení telepatie v příběhu bude velký spoiler. Tak nějak to spoiler i je, ale vlastně je to hlavní téma knihy, takže si myslím, že jsem toho až tak moc neprozradila.

Začátek knihy mě nebavil. Přišlo mi hloupé, jak rodina hlavní hrdinky neustále Briddey telefonovala, psala zprávy a všemožně jí zanechávala vzkazy. Ale v momentě, kdy šla rodina do pozadí, příběh se skvěle rozvinul. Byl napínavý, vtipný, romantický, zkrátka to byl román, který má vše, co má správná kniha mít.

Skvěle se četla, ale pokud si myslíte, že ji přečtete za dva večery, nejspíš budete zklamáni. Kniha má pět set stran, písmo je zmenšené, takže už záleží na vás, kolik času do čtení budete investovat. Ten, kdo má času dostatek, tak ji za dva dny může přečíst.

Příběh vypráví Briddey v er-formě. Přenos myšlenek byl vyznačený kurzívou, což je opravdu dobrý nápad. 

Autorka do příběhu zasadila skvělé postavy. Briddey, která pomalu zjišťuje, že jít na EED nebyl úplně skvělý nápad, jak si myslela, mi byla sympatická. Občas trochu ztřeštěná, ale veskrze hodná holka. Jejím protějškem je Schwartz. Navenek velký podivín a blázen, ale pod povrchem charismatický muž, který se snaží vyrovnat s darem, který má. Briddey se snaží pomoci, jak nejvíce to jde a neodradí ho, ani když Briddey jeho pomoc odmítá. Briddeyina rodina je šílená, možná až moc komunikativní. Nejvíc mi z celé rodiny přirostla k srdci devítiletá Maeve a teta Oona, která sice v příběhu až tak moc nevystupovala, ale moje sympatie si získala taky. Trent je zkrátka blbec (pardon). Vůbec jsem ho nemohla vystát a občas mi přišlo, že si zkrátka stojí na vedení.

Slyším tě všude je kniha, která mě příjemně překvapila. Měla jedinou vadu, a to, že skončila. Rozhodně bych si přála ještě více stránek. Autorka mě svým stylem zaujala a pro mě byla kniha velkým překvapením. Překvapila mě, jak informace o telepatii čtenářům předala, jako kdyby to byla ta nejsamozřejmější věc na světě a po které zatoužíte ji mít taky.

Knihu si zkrátka přečtěte. Patří do kategorie Must Read a já jsem ráda, že ji mám a můžu o ní psát samá pozitiva.

Obálky

  

O autorce

Connie Willis je v současné době zřejmě nejpopulárnější americkou sci-fi autorkou střední generace. Původním povoláním učitelka publikovala svou první povídku v roce 1971, ale prosadila se až v roce 1982, kdy za své dvě povídky obdržela ceny Hugo a Nebula. Od té doby nasbírala za svou tvorbu řadu ocenění, například sedm cen Nebula, jedenáct cen Hugo, titul velmistryně SFWA, organizace amerických spisovatelů sci-fi a fantasy, a byla uvedena do Síně slávy v rámci žánru sci-fi. Pro autorku je typický čtivý, svěží styl a sympatičtí hrdinové, kteří v rámci výjimečných situací odvážně a cílevědomě řeší problémy, před nimiž se ocitnou. Willis je talentovaná spisovatelka, schopná napsat lehkou humoresku stejně jako procítěné drama. Zdroj: Metafora

Napsáno pro Metaforu.

Knihu můžete zakoupit v e-shopu nakladatelství.