Bertík a čmuchadlo

AUTOR:  Petra Soukupová

ILUSTRÁTOR: Petr Korunka

NAKLADATELSTVÍ: Host
ROK: 2014

POČET STRAN: 136

ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Bertíkovi je devět. Rodiče se rozvedli a on žije s maminkou, která si našla nového přítele. Bert mu říká Rypouš. Vůbec celou tuhle životní změnu nese těžce. Připadá mu to jako zrada. Chci, aby bylo všechno jako dřív! Žárlí. Vzteká se. Je na všechny kolem sebe protivný. Vymýšlí naschvály. Až prázdninové setkání s tajemným tvorem — mluvícím zvířetem čmuchadlem — dokáže zlepšit jeho pohled na svět... Díky čmuchadlu Bertík pochopí, že vztahy mezi lidmi nejsou tak jednoduché, jak by si přál, a že to, co je důležité, pořád má.

Hodnocení

Knihy Petry Soukupové jsem do této chvíle neměla možnost číst. Až minulý měsíc jsem při procházení knihovnických regálů narazila na knihu pro děti Bertík a čmuchadlo. Neváhala jsem a knížka skončila v mém košíku. To pro jistotu, aby mi ji někdo rychlejší nevzal. Ani bych se tomu nedivila, kdyby si ji někdo půjčil dřív, protože po přečtení Bertíka se autorka zařadí mezi top mých oblíbených českých spisovatelek.

Bertíkovi rodiče se rozvedli. Maminka si našla nového přítele Richarda, se kterým žije. Rozhodli se, že jeden týden o prázdninách stráví na chalupě u Richardovy sestry. Bertík je otrávený. Richarda nesnáší. Nejradši by se vrátil k tátovi a byl s ním. Bohužel se s tátou uvidí až o několik dní později. Bude to muset na chalupě nějak přežít. Ale nebude to jen tak. Bertík se snaží svůj pobyt všem znepříjemnit co nejvíc a dělá různé naschvály, tváří se jak kakabus a dělá ze sebe zlého kluka, i když zlý vůbec není. Když ale Bertík vidí, jak je maminka smutná, chtěl by vše změnit. Ale znáte to, čím víc se snažíte být hodní a nedělat hlouposti, tím víc jich děláte. Zkrátka se to s vámi setrvačností veze dál. Bertík je nešťastný a utíká do lesa, kde najde čmuchadlo. Čmuchadlo je zvláštní zvířátko, které mluví. A nejen to, snaží se Bertíkovi pomoci. Jak vše dopadne? Smíří se Bertík s Richardem? Skamarádí se s ostatními dětmi na chalupě?

Rozvedených rodin neustále přibývá a "opuštěných" dětí také. Slovo opuštěné nemyslím tak, jak vyznívá, protože pevně věřím, že po rozvodu rodiče mají své děti stejně rádi jako dřív a věnují se jim tak, jak mají.

Opuštěnost v tomto příběhu je v Bertíkově hlavě. Zatím je ještě malý a nechce rozumět tomu, proč už máma s tátou nejsou spolu a proč s nimi bydlí tlustý Richard, kterého vůbec nemá rád. A má maminka pořád ráda Bertíka? Co když ho kvůli Richardovi nechce? Veškeré snahy o sblížení a usmíření Bertík odmítá. Naštěstí je tu čmuchadlo, které mu naslouchá a naznačuje, jak se s mámou udobřit a jak nebýt naštvaný na celý svět. Neradí mu, jak to má udělat, na vše si musí Bertík přijít sám.

Při čtení jsem se přistihla, že se nepřikláním ani na stranu dospělých, ani na stranu Bertíka. Bertíka jsem chápala. Jeho zlobení i jeho lítost, že ho nikdo nemá rád, že raději uteče a mamince se uleví, když ho nebude vidět.

Sedím u lesa i přes snídani, vidím, jak ji chystají na stůl na terase a pak mě dokonce i volají. Ale volají mě jenom trochu, myslím, že tak, aby se neřeklo - to mi mamka vysvětlila, když volala neoblíbený tetě Jiřině a zvala ji na oslavu svých narozenin. Při tom telefonátu na mě dělala obličeje, že vlastně nechce, aby teta přijela. Ale pozvat se musí, protože nikdo nechce, aby jí to bylo líto a třeba brečela. Takže ji pozvou, i když ji tam ve skutečnosti nikdo nechce. Jenže nikdo taky nechce, aby si řekla, že ji nemají rádi, ačkoli je to pravda. Úplně tomu nerozumí, já toho, koho nemám rád, na oslavu teda nezvu. Blbý je, že teď jsem to já, koho tam nechtějí. Samou lítostí mám zase slzy v očích, radši kopnu do stromu. (Str. 43)

Na druhou stranu jsem chápala i maminku, která v příběhu vystupovala jako matka, která svého syna citově vydírá smutnými pohledy. Ale věřím, že už asi opravdu nevěděla, co s Bertíkem dělat, když všechny výchovné metody selhaly. Kdoví, jaké myšlenky se jí honily v hlavě, když byl Bertík na Richarda zlý.

Příběh vypráví samotný Bertík v ich-formě. Můžeme tak sledovat jeho emoce v podobě vzteku, lítosti, smutku, ale i radosti a smíření se. Rozhovory se čmuchadlem byly fajn, čmuchadlova řeč byla v kurzívě, kdežto ostatní přímé řeči byly klasicky v uvozovkách. 

Někde jsem četla, že Bertík a čmuchadlo je příručka pro rozvádějící se rodiče. A vlastně trochu je, protože ne vždy se děti po rozvodu chovají vzorově a možná tato kniha lehce napoví a ukáže, jak dál.

Knížka se mi líbila. Jak jinak. Co jiného říct, když se knížka četla velice, dobře, měla příjemný počet stran, kapitoly byly dostatečně dlouhé. Text byl sice jednoduchý, ale určitě bych čtení doporučila starším dětem ve věku 10 - 12 let.

U Bertíka určitě nezůstane. Mám v plánu si přečíst i další knihy od této autorky. A další pozitivní zpráva je, že na podzim vyjde nová kniha pro děti.

Knižní trailer

O autorce
Petra Soukupová je úspěšnou autorkou knih pro dospělé. Působí rovněž jako dramaturgyně a scénáristka. za triptych povídek s názvem Zmizet získala v roce 2010 v rámci cen Magnesia Litera hlavní ocenění - Kniha roku. Žije v Praze se svou dcerkou Marlou. Zdroj: Host