ILUSTRÁTOR: Daniel Špaček
NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK: 2017
ROK: 2017
POČET STRAN: 120
ZDROJ: knihovna
HODNOCENÍ:
Anotace
Věděli jste, že věci stárnou? Stačí jen na chvilku nedávat pozor a z věci, která před chvíli zářila novotou, je starý, nepotřebný krám. Ale kdo za to může? Drobná stvoření, která mají veškeré stárnutí na starosti. Skřítek Překlep, jehož specialitou jsou chyby v knížkách, se jednoho dne vydá na dobrodružné putování k samotnému Zubu Času. Podaří se mu zastavit stárnutí? A kdo získá Křišťálový Prdlajs? A jakou roli v tom všem hraje mluvící hovnivál?
Hodnocení
Taky znáte ten pocit, když si chcete přečíst knížku, která získala významné ocenění a ona až tak úplně úžasná nebyla? Tak přesně takhle jsem se cítila u knihy Překlep a Škraloup, která v tomto roce získala cenu Magnesii Literu v kategorii kniha pro děti.
A o čem tato kniha je? O tom, že věci stárnou. To je normální a běžná věc, u které se ani nepozastavíme a bereme ji jako součást našeho života. Co už ale nevíme, je to, že za stárnutím všech věcí stojí skřítci entropíci. (entropie = nepořádek či chaos, jednoduše řešeno). Mezi takové skřítky patří i Překlep. Jak už jeho jméno napovídá, může v dospělosti pracovat v knihovnách, v novinách, v počítačových firmách. Tam všude je překlepů spousta a dá se nadělat tolik nepořádku a chaosu, že to zamotá hlavu nejednomu člověku. A Škraloup? To je Překlepův nejlepší kamarád. Škraloup má zase na svědomí různé kaňky, fleky a další nečistoty, které se objevují na papírech či oblečení.
Překlepův život by pokračoval v rodinných šlépějích, nebýt jedné události, která mu otevřela oči. Uvědomil si, že to, co provádí lidem není vůbec hezké. Místo, aby se lidé z poničených a poškozených věcí radovali, jsou smutní. Jedině, jak tuto situaci může Překlep změnit, je najít Zub času a zastavit ho.
Myšlenka to byla skvělá. Vymyslet svět entropíků se autorovi opravdu povedlo. Vlastně teď už vím, že za nepořádkem v pokojíčku nestojí děti, ale právě skřítci. No ale to odbočuji.
Do knihy jsem se nemohla pořádně začíst a trvalo docela dlouho, než se děj také rozběhl. Zhruba v polovině knihy mě příběh začal jakž takž bavit, ale i tak jsem měla co dělat, abych se na knihu soustředila. Může za to také neobvykle velký formát knihy. Nějak v tom nespatřuji nic světoborného, že je kniha obrovská. Kniha se mi držela špatně a bylo to zkrátka nepohodlné. Osobně si myslím, že klasický formát by knize vůbec neublížil a ani by kvůli tomu nepřišly nazmar celostránkové ilustrace.
Když zmiňuji ilustrace, je to z jednoho prostého důvodu. Na rozdíl od příběhu se mi obrázky moc líbily. Ač některé byly jednoduché, daly mi mnohem více než samotný text. Byly originální a ty celostránkové byly naprosto úžasné. Ty jednoduché nejsou, skládají se z detailů, kterých si při prvním prohlédnutí nemusíte ani všimnout. Také byly hodně zajímavé a vtipné popisky malých obrázků vysvětlující různá zařízení, například Ožužlávátko, Vteřinové rozlepidlo či Osloroháč.
Co se mi také moc nepozdávalo, bylo to, že jsem nevěděla, kdo knihu napsal. Jmen je tu sice dostatek, ale na obálce není uvedeno, kdo je kdo a navíc jsou vytištěna tak, že se v celkové grafice obálky autoři ztratí. Až v tiráži najdete potřebné informace.
Suma sumárum, kniha mě neoslovila tak, jak by nejspíš měla. A nejspíš asi budu i jediná, kdo k ní má výhrady. Ale jak se říká sto lidí, sto chutí. Myslím si, že kniha si své čtenáře už našla.
Anotace
Hodnocení
A o čem tato kniha je? O tom, že věci stárnou. To je normální a běžná věc, u které se ani nepozastavíme a bereme ji jako součást našeho života. Co už ale nevíme, je to, že za stárnutím všech věcí stojí skřítci entropíci. (entropie = nepořádek či chaos, jednoduše řešeno). Mezi takové skřítky patří i Překlep. Jak už jeho jméno napovídá, může v dospělosti pracovat v knihovnách, v novinách, v počítačových firmách. Tam všude je překlepů spousta a dá se nadělat tolik nepořádku a chaosu, že to zamotá hlavu nejednomu člověku. A Škraloup? To je Překlepův nejlepší kamarád. Škraloup má zase na svědomí různé kaňky, fleky a další nečistoty, které se objevují na papírech či oblečení.
Překlepův život by pokračoval v rodinných šlépějích, nebýt jedné události, která mu otevřela oči. Uvědomil si, že to, co provádí lidem není vůbec hezké. Místo, aby se lidé z poničených a poškozených věcí radovali, jsou smutní. Jedině, jak tuto situaci může Překlep změnit, je najít Zub času a zastavit ho.
Myšlenka to byla skvělá. Vymyslet svět entropíků se autorovi opravdu povedlo. Vlastně teď už vím, že za nepořádkem v pokojíčku nestojí děti, ale právě skřítci. No ale to odbočuji.
Do knihy jsem se nemohla pořádně začíst a trvalo docela dlouho, než se děj také rozběhl. Zhruba v polovině knihy mě příběh začal jakž takž bavit, ale i tak jsem měla co dělat, abych se na knihu soustředila. Může za to také neobvykle velký formát knihy. Nějak v tom nespatřuji nic světoborného, že je kniha obrovská. Kniha se mi držela špatně a bylo to zkrátka nepohodlné. Osobně si myslím, že klasický formát by knize vůbec neublížil a ani by kvůli tomu nepřišly nazmar celostránkové ilustrace.
Když zmiňuji ilustrace, je to z jednoho prostého důvodu. Na rozdíl od příběhu se mi obrázky moc líbily. Ač některé byly jednoduché, daly mi mnohem více než samotný text. Byly originální a ty celostránkové byly naprosto úžasné. Ty jednoduché nejsou, skládají se z detailů, kterých si při prvním prohlédnutí nemusíte ani všimnout. Také byly hodně zajímavé a vtipné popisky malých obrázků vysvětlující různá zařízení, například Ožužlávátko, Vteřinové rozlepidlo či Osloroháč.
Co se mi také moc nepozdávalo, bylo to, že jsem nevěděla, kdo knihu napsal. Jmen je tu sice dostatek, ale na obálce není uvedeno, kdo je kdo a navíc jsou vytištěna tak, že se v celkové grafice obálky autoři ztratí. Až v tiráži najdete potřebné informace.
Suma sumárum, kniha mě neoslovila tak, jak by nejspíš měla. A nejspíš asi budu i jediná, kdo k ní má výhrady. Ale jak se říká sto lidí, sto chutí. Myslím si, že kniha si své čtenáře už našla.
Žádné komentáře:
Okomentovat