Můj život v jeho tlapkách

AUTOR: Wendy Hilling
ORIGINÁL: My Life in His Paws (Hodder & Stroughton, 2016, Londýn)
PŘEKLAD: Helena Hartlová
NAKLADATELSTVÍ: Mladá fronta
ROK: 2017
POČET STRAN: 264
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Wendy Hillingová trpí vzácnou genetickou vadou označovanou jako nemoc motýlích křídel. Ta způsobuje, že se jí při sebemenším nárazu trhá kůže a naskakují puchýře.

Zlatý retrívr Ted, kterého Wendy spolu s „Psími společníky“ vycvičila, je zřejmě jediným asistenčním psem v Británii, který je oporou osobě postižené touto nemocí. Pomohl jí vrátil sebedůvěru a nezávislost. Wendy se teď na Teda naprosto spoléhá a on už jí zachránil život tolikrát, že to přestala počítat.

Hodnocení

Doma nemám žádného mazlíčka. A ani po něm netoužím. Bydlím v bytě a říkám si, že chovat v bytě psa nebo kočku není zrovna moc fajn, když jak kočka či pes potřebuje prostor na proběhnutí. A protože se o zvířata nezajímám, nestarám se ani o literaturu, kde hlavní hrdinou je zvíře.

Přesto jsem tentokrát udělala výjimku a jsem za to hrozně moc ráda. Když jsem na obálce uviděla krásného zlatého retrívra a k tomu dojemný název knihy, věděla jsem, že si knihu budu chtít přečíst. Není to román v pravém slova smyslu, spíše je to biografická literatura v románové podobě.

Knihu napsala Wendy Hilling, žena, která od narození trpí nemocí motýlích křídel. Jednoduše řečeno je to onemocnění kůže. Kůže se při každém ťuknutí, odření či při napětí trhá a špatně se hojí. Pro člověka s tímto onemocněním jsou běžné činnosti jako je oblékání či otevírání dveří něco, co sami nezvládnou. Můžou využít asistenčních psů, kteří jsou k tomu speciálně vycvičení.

Wendy je velmi statečná žena, která se snaží dokázat, že když něco chce, jde to. I za cenu bolesti. Už odmala měla ráda zvířata, především koně a psy, konkrétně zlaté retrívry. Brzy zjistila, že její psí přítel jí dokáže pomoci v každodenních věcech, a tak do výchovy svého prvního společníka Montyho dala vše, co se dozvěděla. Po Montym přišel Teddy, úžasný a chytrý pes, kterého by si přál snad každý.

Tentokrát však výchova byla mnohem přísnější - Teddy se měl stát oficiálním psím společníkem, takže na jeho výchovu dohlížela psí asociace. Ted vrátil Wendy sebevědomí, přestala se stranit lidí a začala si více důvěřovat.

Kniha se mi ohromně líbila, měla jsem z ní příjemný pocit a právě ono přátelství mezi člověkem a psem příběhu dodalo na autentičnosti.

Wendy je vážně nemocná, ale i přes toto onemocnění se jí narodily dvě děti. Co mě trochu mrzí, je skutečnost, že se autorka mohla na téma těhotenství s EB rozepsat. Mne jako ženu samozřejmě zajímá, jak rodila, jaká byla péče o miminko, když sama musela na sebe dávat pozor a další podobné věci, které zdravý člověk ani nezaznamená.

I přes tuto drobnost se mi kniha dobře četla. Byla krásně dojemná, čišela z ní láska a oddanost i pořádný kus odvahy a schopnost nevzdávat se.

Pokud by se chtěl čtenář o nemoci motýlích křídel dozvědět o něco více, v závěru knihy najde kontakty například na organizaci, která se nemocí zabývá, i kontakt na psí společníky. A nejen to, je zde i kontakt na české pobočky.

Myslím si, že je důležité tyto věci vědět, tak i já sem přidám tyto odkazy:

DEBRA - organizace zabývající se nemocí motýlích křídel

POMOCNÉ TLAPKY - organizace, která pomáhá vychovat asistenční psy

Knihu můžete zakoupit v e-shopu knihkupectví

Děkuji knihkupectví Knihcentrum za poskytnutí recenzního výtisku.