ILUSTRÁTOR: Tomáš Kučerovský
NAKLADATELSTVÍ: Albatros, Pasparta
ROK: 2016
ROK: 2016
POČET STRAN: 207
ZDROJ: knihovna
HODNOCENÍ:
Anotace
Ivona Březinová citlivě, ale s nezbytným nadhledem vypráví příběh autistického chlapce a jeho okolí, které se s jeho poruchou musí dennodenně vyrovnávat. Knížka s výtečnými ilustracemi Tomáše Kučerovského dětem ukazuje, že s poruchou autistického spektra se dá žít a že nakonec je ze všeho nejdůležitější jako vždycky láska a dostatek porozumění.
Hodnocení
Když jsem před nedávnem četla knihu o autismu, myslela jsem si, že mě podobná kniha už nemůže dostat. Ale dostala. Kniha Ivony Březinové zasáhne přesně tam, kam svým příběhem mířila a to přímo do citů.
Vypravěčkou celého příběhu je čtrnáctiletá Pamela. S maminkou a bratrem Jeremiášem se už mockrát stěhovala z místa na místo, měnila školu za školu, kamarády za kamarády. A to jenom kvůli svému dvojčeti Jeremymu. Jeremiášovi ve třech letech diagnostikovali nízkofunkční autismus s poměrně těžkou mentální retardací.
Jeremiáš má své dny barevně rozdělené, rád si hraje se zipy a fascinují ho kulaté tvary - od koláčků, jídla až po knoflíky. Všechno musí být tak, jak on chce, aby bylo. Problém nastává, když v jeho oblíbených tvarohových buchtách nejsou hrozinky, nebo když Pamela nebo máma nemají tu správnou barvu oblečení nebo když auta neparkují tak, jak si je zapamatoval při první procházce. Má své rituály, které dělá s přesností na minuty.
Život s Jeremiášem je jedno velké herní dobrodružství, změna pravidel povolena. Pro Pamelu a mámu život s Jeremiášem není vůbec jednoduchý, musí se dennodenně potýkat nejen s autismem, ale i se sousedy, kteří netuší, proč Jeremiáš celou noc křičí.
Velkou máminou pomocí je Pamela, která má svého bráchu bez ohledu na to, jaký je, moc ráda. Ale i ona má svůj vlastní život. I když předčasně dospěla, nezapomněla na to, že je vlastně slečna, která se může zamilovat. A tak i jí se do života dostane jeden velmi zvláštní mladík. Jeho bezelstné chování vytáčí nejen Pamelu a spolužáky, ale také učitele. Přesto to Pamelu k němu táhne. Pamela si v nové škole nachází i novou kamarádku. Autorka zde popsala i odvrácenou stranu přátelství a nepochopení Remíkovy nemoci.
Kniha byla naprosto skvěle napsána. Hodně citlivé téma autorka podala opravdu mistrně - chvílemi smutné čtení bylo vyváženo vtipnými scénami. Knihu také velmi dobře doplňují ilustrace od Tomáše Kučerovského. Obrázky ukazují situace, které se v příběhu udály. Ilustrace jsou v barvách jednotlivých dní.
Kniha Řvi potichu, brácho by měla patřit do každé knihovničky a také by stála za to, aby se o ní více vědělo. A určitě by si knihu měli přečíst i dospělí, protože my dospělí máme často tendenci odsuzovat hysterické a nezvladatelné děti jako nevychované. Ale co když zrovna právě ty hysterické a nezvladatelné děti trpí nějakou poruchou jako je třeba autismus?
Kniha byla nominována na Magnesii Literu 2017 a já si v tuto chvíli přeji, aby ve své kategorii zvítězila.
A dodávám, že tuto knihu by si měli přečíst všichni, aby nahlédli pod pokličku této nemoci.
HODNOCENÍ:
Anotace
Ivona Březinová citlivě, ale s nezbytným nadhledem vypráví příběh autistického chlapce a jeho okolí, které se s jeho poruchou musí dennodenně vyrovnávat. Knížka s výtečnými ilustracemi Tomáše Kučerovského dětem ukazuje, že s poruchou autistického spektra se dá žít a že nakonec je ze všeho nejdůležitější jako vždycky láska a dostatek porozumění.Hodnocení
Vypravěčkou celého příběhu je čtrnáctiletá Pamela. S maminkou a bratrem Jeremiášem se už mockrát stěhovala z místa na místo, měnila školu za školu, kamarády za kamarády. A to jenom kvůli svému dvojčeti Jeremymu. Jeremiášovi ve třech letech diagnostikovali nízkofunkční autismus s poměrně těžkou mentální retardací.
Jeremiáš má své dny barevně rozdělené, rád si hraje se zipy a fascinují ho kulaté tvary - od koláčků, jídla až po knoflíky. Všechno musí být tak, jak on chce, aby bylo. Problém nastává, když v jeho oblíbených tvarohových buchtách nejsou hrozinky, nebo když Pamela nebo máma nemají tu správnou barvu oblečení nebo když auta neparkují tak, jak si je zapamatoval při první procházce. Má své rituály, které dělá s přesností na minuty.
Život s Jeremiášem je jedno velké herní dobrodružství, změna pravidel povolena. Pro Pamelu a mámu život s Jeremiášem není vůbec jednoduchý, musí se dennodenně potýkat nejen s autismem, ale i se sousedy, kteří netuší, proč Jeremiáš celou noc křičí.
Velkou máminou pomocí je Pamela, která má svého bráchu bez ohledu na to, jaký je, moc ráda. Ale i ona má svůj vlastní život. I když předčasně dospěla, nezapomněla na to, že je vlastně slečna, která se může zamilovat. A tak i jí se do života dostane jeden velmi zvláštní mladík. Jeho bezelstné chování vytáčí nejen Pamelu a spolužáky, ale také učitele. Přesto to Pamelu k němu táhne. Pamela si v nové škole nachází i novou kamarádku. Autorka zde popsala i odvrácenou stranu přátelství a nepochopení Remíkovy nemoci.
Kniha byla naprosto skvěle napsána. Hodně citlivé téma autorka podala opravdu mistrně - chvílemi smutné čtení bylo vyváženo vtipnými scénami. Knihu také velmi dobře doplňují ilustrace od Tomáše Kučerovského. Obrázky ukazují situace, které se v příběhu udály. Ilustrace jsou v barvách jednotlivých dní.
Kniha Řvi potichu, brácho by měla patřit do každé knihovničky a také by stála za to, aby se o ní více vědělo. A určitě by si knihu měli přečíst i dospělí, protože my dospělí máme často tendenci odsuzovat hysterické a nezvladatelné děti jako nevychované. Ale co když zrovna právě ty hysterické a nezvladatelné děti trpí nějakou poruchou jako je třeba autismus?
Kniha byla nominována na Magnesii Literu 2017 a já si v tuto chvíli přeji, aby ve své kategorii zvítězila.
A dodávám, že tuto knihu by si měli přečíst všichni, aby nahlédli pod pokličku této nemoci.
O autorce
Ivona Březinová píše knihy pro děti a mládež všech věkových kategorií a nejrůznějších žánrů. Za součást své profese považuje i povídání si se čtenáři na besedách a veřejných čteních. Často a ráda jezdí do knihoven a škol po celé České republice a na Slovensko, kde jsou její knihy překládány nejčastěji. Za své knihy dostala řadu ocenění.
Od roku 1997 se živí jako spisovatelka na volné noze. Od roku 2012 je patronkou klubu „Hornomlýnská“ při Asociaci rodičů a přátel zdravotně postižených dětí v ČR. V roce 2013 se díky knize Lentilka pro dědu Edu stala patronkou nadace Alzeimer Nadační fond.
Zdroj: Ivona Březinová
Žádné komentáře:
Okomentovat