NAKLADATELSTVÍ: Nová forma
ROK: 2013
ROK: 2013
POČET STRAN: 474
ZDROJ: vlastní
HODNOCENÍ:
Anotace
„Sluší ti to. Ale proč zrovna s Mirkem?“ nechápal jsem.
„Tome, kdy už konečně opustíš ten svůj svět? Jak si můžeš být tak jistý, že jsem těhotná, a navíc, že to dítě čekám s Mirkem?“ zpochybňovala sku-tečnost, která se na první pohled zdála být tak zřejmá.
„A tohle,“ ukázal jsem prstem na její obrovské břicho, „mi vysvětlíš jak?“
„Tome, kdy už konečně opustíš ten svůj svět? Jak si můžeš být tak jistý, že jsem těhotná, a navíc, že to dítě čekám s Mirkem?“ zpochybňovala sku-tečnost, která se na první pohled zdála být tak zřejmá.
„A tohle,“ ukázal jsem prstem na její obrovské břicho, „mi vysvětlíš jak?“
Hodnocení
Tuhle knihu jsem četla hodně dlouho. Opravdu hodně dlouho, až je mi trochu stydno, že autor musel na tento článek čekat opravdu hodně dlouho.
Příběh je pokračováním knihy Jedna stačí! Jeden svědek, kdy se čtenář mohl poprvé setkat s Tomášem. Tehdy mu bylo čtrnáct, jeho spolužáci ho šikanovali a on byl zamilovaný do Martiny.
Tato kniha se odehrává o čtyři roky později. Tomáš i Martina spolu bydlí, spolu chodí do stejné třídy na gymnázium. Do cesty se jim neustále plete Mirek, který po Martině touží, dává to jaksepatří najevo a Tomášovi to samozřejmě není moc po chuti a žárlí. Jeho podezření vyvrcholí nalezením fotky z ultrazvuku...
Dalo by se říci, že příběh je velmi dobře vymyšlen. To opravdu je, ale moc mi nesedlo jeho zpracování. Některé způsoby vyjadřování neodpovídaly věku vypravěče, u Tomáše a Martiny byly moc spisovné a vzletné obraty nepřirozené, u Tomášovy matky jsem si připadala, jako kdybych mluvila s nějakou pětadvacetiletou ženou. Nejsem si jistá, jestli bych o svých rodičích ve čtyřiceti mluvila jako o mamce a taťkovi.
Kniha je rozdělená do tří částí. První část vypráví Tomáš, druhou jeho matka a třetí Martina. Každý z nich vypráví příběh ze svého pohledu, takže co se čtenář nedozví v jedné části, dozví se to v té druhé. Na jednu stranu to bylo zajímavé, protože u některých věcí čtenář opravdu tápe. Například vysvětlení, proč se Tomáš musel převléknout za ženu, se čtenář dočte až v příběhu, který vypráví Martina. Na druhou stranu už čtenář ví, jak celý příběh dopadne a musí znovu vše prožívat v dalších částech knihy.
Ani jedna z postav mi nepřirostla k srdci. Tomáše jsem vůbec nechápala, jednou mi ho bylo líto, podruhé jsem nevěděla, co si o jeho chování mám myslet. Jeho matka byla dost agresivní vůči Romům. Zpočátku mi byla sympatická, ale ke konci jsem nechápavě kroutila hlavou. A Martina? Té jsem nevěřila vůbec nic. Ani snaha mě přesvědčit, že Tomáše miluje, nezabrala.
Oproti prvnímu dílu se jazyková stylizace zlepšila. Nebylo to krkolomné, některé obraty mi však přišly až přespisovné, ale o tom jsem se již zmiňovala výše.
Většina příběhu se odehrává ve škole, některé pasáže byly opravdu věrohodné. Nejvíce se mi líbil popis maturity z pohledu Martiny a já se tak v duchu vrátila zpátky do doby, kdy jsem sama maturovala.
Kniha má svá pro i proti. Každý si v knize může najít něco, co se mu bude líbit.
O autorovi
Tomáš Lörincz je mladý český spisovatel, který píše nejen prózu, ale také poezii. Hraje na klavír a v divadle, účastní se literárních soutěží. V letech 2009 a 2010 získal diplom v mezinárodní česko-polské soutěži z poezie.
Většina příběhu se odehrává ve škole, některé pasáže byly opravdu věrohodné. Nejvíce se mi líbil popis maturity z pohledu Martiny a já se tak v duchu vrátila zpátky do doby, kdy jsem sama maturovala.
Kniha má svá pro i proti. Každý si v knize může najít něco, co se mu bude líbit.
O autorovi
Tomáš Lörincz je mladý český spisovatel, který píše nejen prózu, ale také poezii. Hraje na klavír a v divadle, účastní se literárních soutěží. V letech 2009 a 2010 získal diplom v mezinárodní česko-polské soutěži z poezie.
Děkuji Tomášovi za poskytnutí recenzního výtisku.
Mockrát děkuji za krásné vyjádření k mé knize :-) Jinak co se týče například maturity, tak z pohledu Martiny je celá vymyšlená :-D Z pohledu Tomáše je popsaná do posledního slova podle skutečné události :-D
OdpovědětVymazat