Svět knihy - do třetice všeho dobrého

Již potřetí jsem měla možnost navštívit Svět knihy v Praze. A opět jediným slovem to bylo prostě jedinečné. Musela jsem sice kvůli tomu vstávat o půl páté ráno, ale proč ne, když je to kvůli něčemu, na co se těším celý rok? Svět knihy jsem navštívila v pátek, v den, kdy je větší část blogerů ve škole nebo v práci nebo se většina dohodla, že se setkají v sobotu. Asi z toho důvodu jsem jich potkala jen málo.

Podle programu jsem si naplánovala několik akcí, které jsem chtěla vidět. Jako úplně první a hlavně nečekaně jsem se přimotala k autogramiádě Radky Třeštíkové. V těchto dnech jí vychází nová kniha s názvem Bábovky. Vzhledem k tomu, že jsem od ní četla To prší moře a kniha se mi moc líbila, rozhodla jsem se, že si knihu Bábovky koupím a nechám si ji autorkou podepsat. Radka Třeštíková byla moc sympatická a knihu mám i s podpisem.

  

Druhá akce, u které jsem nestihla začátek, byla beseda s českou spisovatelkou pro děti Petrou Braunovou. Ti, kteří čtou můj blog, ví, že od Petry Braunové jsem četla celou sérii o malém Oliverovi a kamarádce Marice, první díl o Kubovi, které nechtěl číst a poslední knihu o třeťákovi Filipu L. Na této besedě se povídalo o nejnovější knize s názvem Johana s dlouhýma nohama. 

Po křtu následovala autogramiáda. Děti, které si přišly Petru Braunovou poslechnout, si s sebou přinesly knihy, které autorka napsala a pro mě tak vznikl nový cíl - doplnit sbírku o další přečtené knihy. 

S Petrou Braunovou jsem měla možnost chvíli mluvit. Už během pár vět se mě zeptala, jestli nejsem z Moravy. Člověk si ani neuvědomí, že mluví jinak, dokud na to není upozorněn. "Ostravak se pozna hned diky kratkemu zobaku", ale jak Hanáci? A to jsem se snažila mluvit pokud možno spisovně. Ale přízvuk je holt přízvuk. :-)

  

Další naplánovanou akci jsem vynechala, protože kvůli nekonečné řadě čekatelů na podpis od severských autorů se akce Eat & Read Nordic opozdila. Já bych pak nestihla setkání se severskými spisovatelkami. Nejvíce jsem se těšila na Majgull Axelsson, od které jsem před několika dny dočetla Dubnovou čarodějku. Před Světem knihy jí vyšla druhá kniha Nejmenuji se Miriam a podle anotace to vypadá na silný příběh. Ještě před besedou jsem seděla ve střední hale a odpočívala, když si vedle mě Majgull sedla. V hlavě mi šrotovalo, že bych ji mohla poprosit o autogram a vyfotit si ji a mít tak originální fotku, ale moje odvaha šla do pryč. Švédsky neumím a moje mluvená angličtina je po tolika letech v nečinnosti dost chabá a nechtěla jsem se společensky znemožnit.

Setkání se čtyřmi severskými spisovatelkami se mi ohromně líbilo. Moderátor kladl velmi dobré otázky, na které všechny dámy odpovídaly jasně bez nějakých odboček. Ze všech čtyř mi byla nejvíce sympatická Norka Lotta Lundberg. Usměvavá, milá. Škoda, že jsem si její knihu Nultá hodina nekoupila. Ale napravím to. Dalšími hosty byla Finka Elina Hirvonen, již zmiňovaná Švédka Majgull Axelsson a Dánka Dorthe Nors. Po skončení besedy jsem honem pospíchala do střední haly, abych byla mezi prvními a nečekala tak dlouho jako ostatní v předchozí autogramiádě. Nechala jsem si podepsat Nejmenuji se Miriam. Když se Majgull zeptala, pro koho to bude, tak jsem ji odpověděla pro Martinu (to jako pro mě) a odpovědí mi bylo, že jméno Martina je i u nich. Tomu jsem dobře rozuměla...

A poslední program jsem už nestihla. Navíc tam bylo narváno, takže jsem už ztratila chuť se tam dostat. Ale to mi až tak nevadilo, protože jsem zase získala podpis od Jiřího Žáčka ke knize Hádanky a luštěniny do školy i na prázdniny. Pak jsem ještě odchytla další autorku pro děti Danielu Krolluperovou, od které jsem také četla řadu knih, naposledy Putování za nejmocnějším kouzlem. Chvíli jsme si o ní povídaly, že kniha je hodně k zamyšlení a ne všechny děti ji mohou pochopit. Článek jsem o této knize nepsala, ale možná si ji půjčím z knihovny znovu a přečtu si ji podruhé. Daniela Krolluperová se také zmínila, že na podzim ji má vyjít nová kniha pro děti, ale už si nevzpomenu, jak se kniha bude jmenovat. Nicméně na podzim se to všichni dovíme.

A tímto setkáním skončila i má návštěva výstaviště. Moje peněženka byla prázdná, batoh na zádech plný a těžký nakoupenými knížkami a já byla bohatší o řadu milých setkání.

Teď už jenom zbývá představit knihy, které jsem si koupila. Nejprve něco pro dospělé čtenáře:

  
  
  

Nesměly chybět knížky pro děti:

  

A omalovánky jsem si musela přivézt taky:

  

Takže, Praho, pokud to vyjde, příští rok se zase uvidíme!