O modrém světle

AUTOR:  Daniela Krolupperová

ILUSTRÁTOR: Michaela Bergmannová

NAKLADATELSTVÍ: Portál
ROK: 2014

POČET STRAN: 80

ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:



Anotace

V poutavém a napínavém „příběhu v příběhu“ se seznámíme s vyprávěním o chlapci Otíkovi, který nerad čte a nemá vztah ke knížkám. Dostal však pohádkový příběh o modrém světle a chtěl by se dozvědět, jestli mládenec Jaromír zlomí moc kouzla, jímž mu zlý černokněžník ukradl zrak. Otíkovu zvědavost navíc zvyšuje skutečné modré světlo v okně protějšího domu. Přemůže Jaromír hrozné kouzlo a podaří se Otíkovi překonat těžkosti při čtení.

Něco málo o ději

Malý Otík sice chodí do školy, už umí dávno číst, ale vůbec se mu do čtení nechce. Maminka už se na to nemohla dívat, a tak se rozhodla, že Otíkovi k narozeninám koupí knížku. V jednom malém zapadlém krámku mu pan knihkupec podá knížku. Jmenuje se O modrém světle. Stejné světlo svítí v protějším domě a Otíka hrozně moc zajímá, co se za tím oknem skrývá. Podaří se mu prostřednictvím knížky odhalit i tajemství onoho modrého okna?

Hodnocení

Od české spisovatelky Daniely Krolupperové jsem četla již několik knih pro děti. Jaké? To se můžete dočíst tady.

Kniha vypráví příběh o malém chlapci, který nerad čte. Aby si ke čtení vytvořil nějaký vztah, k narozeninám dostane knížku O modrém světle. Otík se na knížku moc těší, ale protože si s písmenky moc nerozumí, čte za něj jeho sestra Alenka. A v knize se najednou začne odehrávat další příběh. Příběh mládence Jaromíra, kterému zlý černokněžník ukradl zrak a on se vydá na dalekou cestu, aby zrak znovu získal.

Paní spisovatelka nasadila svými předchozími knihami, které jsem četla, vysokou laťku. Kniha O modrém světle však nebyla taková jako předchozí knihy. Sice se dobře četla, námět byl také velmi dobře vymyšlen, prolínání dvou příběhů se mi také líbilo, ale tentokrát mi moc nesedl styl pohádky o Jaromírovi. Přišlo mi, že pohádka byla napsána až moc jednoduše. Ač však jednoduše psaná, obsahem byla o něco více vážnější - pomluvy, závist, strach, pomoc bližnímu svému a především slepota.

Další věc, která mě zarazila, byla ta, že jsem čekala, jak si Otík bude v knize číst opravdu jenom sám, když je kniha pro něj. Ale předčítala mu jeho sestra. A druhá věc, která mě zarazila a v knize mi chyběla, bylo důležité zaklínadlo, které měl Jaromír říct. Dle vyjádření autorky je ale zaklínadlo kouzelné a tudíž nesdělitelné, takže se ho čtenáři nedozví, což nevadí, protože malý čtenář si může přece zaklínadlo vymyslet sám! Třeba i s rodiči.

Kniha je určená pro malé čtenáře. Kapitoly jsou krátké, písmena velká a text je psaný jednoduchou formou, který je pro tak malé děti snadno pochopitelný. Pro snazší rozeznání jednotlivých příběhů, je pohádka o Jaromírovi psána modře, o Otíkovi byla použita klasická černá.

I přesto, že tentokrát mi kniha čtenářsky nesedla, chtěla bych říct, že v téměř každé knize od této spisovatelky najdete nějaké to poučení. A je i v této knize, stačí jen dobře číst a zamyslet se nad některými vlastnostmi postav, které se v příběhu nachází. 

O autorce

Daniela Krolupperová je překladatelka, novinářka a spisovatelka. Píše především pro děti a její knihy mají i poučení: Draka je lepší pozdravit aneb O etiketě, Sedmilhář Josífek nebo Já se nechtěl stěhovat!