O modrém světle

AUTOR:  Daniela Krolupperová

ILUSTRÁTOR: Michaela Bergmannová

NAKLADATELSTVÍ: Portál
ROK: 2014

POČET STRAN: 80

ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:



Anotace

V poutavém a napínavém „příběhu v příběhu“ se seznámíme s vyprávěním o chlapci Otíkovi, který nerad čte a nemá vztah ke knížkám. Dostal však pohádkový příběh o modrém světle a chtěl by se dozvědět, jestli mládenec Jaromír zlomí moc kouzla, jímž mu zlý černokněžník ukradl zrak. Otíkovu zvědavost navíc zvyšuje skutečné modré světlo v okně protějšího domu. Přemůže Jaromír hrozné kouzlo a podaří se Otíkovi překonat těžkosti při čtení.

Něco málo o ději

Malý Otík sice chodí do školy, už umí dávno číst, ale vůbec se mu do čtení nechce. Maminka už se na to nemohla dívat, a tak se rozhodla, že Otíkovi k narozeninám koupí knížku. V jednom malém zapadlém krámku mu pan knihkupec podá knížku. Jmenuje se O modrém světle. Stejné světlo svítí v protějším domě a Otíka hrozně moc zajímá, co se za tím oknem skrývá. Podaří se mu prostřednictvím knížky odhalit i tajemství onoho modrého okna?

Hodnocení

Od české spisovatelky Daniely Krolupperové jsem četla již několik knih pro děti. Jaké? To se můžete dočíst tady.

Kniha vypráví příběh o malém chlapci, který nerad čte. Aby si ke čtení vytvořil nějaký vztah, k narozeninám dostane knížku O modrém světle. Otík se na knížku moc těší, ale protože si s písmenky moc nerozumí, čte za něj jeho sestra Alenka. A v knize se najednou začne odehrávat další příběh. Příběh mládence Jaromíra, kterému zlý černokněžník ukradl zrak a on se vydá na dalekou cestu, aby zrak znovu získal.

Paní spisovatelka nasadila svými předchozími knihami, které jsem četla, vysokou laťku. Kniha O modrém světle však nebyla taková jako předchozí knihy. Sice se dobře četla, námět byl také velmi dobře vymyšlen, prolínání dvou příběhů se mi také líbilo, ale tentokrát mi moc nesedl styl pohádky o Jaromírovi. Přišlo mi, že pohádka byla napsána až moc jednoduše. Ač však jednoduše psaná, obsahem byla o něco více vážnější - pomluvy, závist, strach, pomoc bližnímu svému a především slepota.

Další věc, která mě zarazila, byla ta, že jsem čekala, jak si Otík bude v knize číst opravdu jenom sám, když je kniha pro něj. Ale předčítala mu jeho sestra. A druhá věc, která mě zarazila a v knize mi chyběla, bylo důležité zaklínadlo, které měl Jaromír říct. Dle vyjádření autorky je ale zaklínadlo kouzelné a tudíž nesdělitelné, takže se ho čtenáři nedozví, což nevadí, protože malý čtenář si může přece zaklínadlo vymyslet sám! Třeba i s rodiči.

Kniha je určená pro malé čtenáře. Kapitoly jsou krátké, písmena velká a text je psaný jednoduchou formou, který je pro tak malé děti snadno pochopitelný. Pro snazší rozeznání jednotlivých příběhů, je pohádka o Jaromírovi psána modře, o Otíkovi byla použita klasická černá.

I přesto, že tentokrát mi kniha čtenářsky nesedla, chtěla bych říct, že v téměř každé knize od této spisovatelky najdete nějaké to poučení. A je i v této knize, stačí jen dobře číst a zamyslet se nad některými vlastnostmi postav, které se v příběhu nachází. 

O autorce

Daniela Krolupperová je překladatelka, novinářka a spisovatelka. Píše především pro děti a její knihy mají i poučení: Draka je lepší pozdravit aneb O etiketě, Sedmilhář Josífek nebo Já se nechtěl stěhovat!

Jak voní týden

AUTOR: Olga Masiuk

ORIGINÁL: Tydzień Konstancji (Dwije Siostry, 2008, Varšava)
PŘEKLAD: Barbora Gregorová
ILUSTRÁTOR: Nanako Ishida
NAKLADATELSTVÍ: Albatros

ROK: 2014

POČET STRAN: 111
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace
Malá Konstantina je docela obyčejná holčička. Má ráda slova, vůně, vítr ve vlasech a procházky se strýčkem Ríšou. Jenže na svět, který ji tak fascinuje, nevidí. Konstantina ale vše bere s humorem a nadhledem a vůbec neví, proč by ji měl někdo litovat. Barvy si sice tak docela představit neumí, ale dny v týdnu bezpečně pozná podle vůně. Jediné, co by doopravdy chtěla zkusit, je projet se na kole… Laskavý příběh nevidomé holčičky, která zdravé děti učí, že svět se má vnímat všemi smysly. 

Něco málo o ději
Malá Týna je nevidomá. Ale tento handicap jí nebrání v tom, aby svět viděla po svém. Neumí poznávat barvy, a tak každý den v týdnu vnímá pomocí vůní. Sobota voní koláčem a babičkou Florou, neděle kávou a třeba čtvrtek rozvařenou rýží.

Spolu s babičkou Florou, strýcem Ríšou a tetou Zoškou a maminkou zažívá každodenní všecně nevšední dobrodružství.

Hodnocení

Při procházení mezi regály v knihovně mě zaujala tato knížka.  Ač obalem sice nenápadná, její název se mi tak zalíbil, že jsem si knihu půjčila.

Seznamujeme se s malou Konstantinou, která nevidí. Přesto se umí radovat z různých maličkostí, které ji okolní svět předkládá. Jsou však věci, které dělat nemůže, i kdyby chtěla, například jízda na kole s větrem ve vlasech a na tváři...

Týnka má dny spojené s jednotlivými vůněmi a podle toho pozná, co je za den. Věci, které my vnímáme jako běžné a každodenní, jsou pro Týnku mimořádné, například již zmiňovaná jízda na kole.

Kromě jednotlivých vůní se také dozvídáme něco ze života její rodiny, o tom, proč tatínek bydlí v Gdaňsku a ne ve Varšavě jako Týnka, dozvíme se také něco o velikonočních polských zvycích a také to, že nejlepší koblihy jsou ty od babičky. A právě příhoda s koblihami se mi nejvíce líbila.

Týnka je veselá holka, kterou musíte mít rádi. Je zvídavá, když nerozumí některému slovu, hned se ptá, co vlastně znamená. Vůbec se necítí divná, že nevidí. Proč taky? Nikdo se jí nesměje, všichni, kdo Konstantinu znají, ji mají rádi.

"Na shledanou, ty moje maličká chudinko, sluníčko, beruško. Pá pá."
V chodbičce bylo cítit zimu. A vzpomněla jsem si, že jsem zapomněla poslouchat ten minipřehrávač. Ale teď už taťka určitě čeká na peróně. A jen jedné věci jsem z té expresní cesty nerozuměla.
"Mamulíno?"
"Copak?"
"Proč mi ta paní, co mi dala sušenku, říkala 'chuděrko'?"
"Nemám ponětí, Konstantino."

Knihu doprovází krásné ilustrace. Tyto ilustrace jsou dvojího typu - jedny barevné a druhé jsou v odstínech černošedé, které představují svět nevidomých lidí.

Příběh je určen primárně dětem, ale knihu by si měli přečíst i dospělí a se svými dětmi si popovídat o tom, co se v knize dozvěděli a vysvětlit, co znamenají různá slova, která se v knize objevují. A nejen to, můžete se svými dětmi objevovat svět nejen pomocí zraku, ale stejně jako Týna, pomocí vůní.

O autorce
Olga Masiuk strávila dětství na Havaji, obklopená lesy a jezery. Je učitelkou na střední škole ve Varšavě. Jak voní týden je její první vydaná kniha. 

Knižní přírůstky, prosinec 2015

Nu, začal nám leden, už je půlka za námi a já ještě nemám napsáno, co jsem obdržela za knihy v prosinci. Nebylo jich mnoho, přiznám se, že teď místo pořizování nových knih čtu raději ty, které na mě stále čekají a že jich není málo!

Ale přesto se s vámi podělím, co mi prosinec přinesl.

Z nakladatelství Portál mi přišla kniha o německé filozofovi. Jmenuje se Nietzsche v Nice, napsal ji Christian Schärf. Knihu jsem přečetla a něco málo o ní napsala. 

Další knihu vydalo nakladatelství Albatros a bude to skvost mezi knihami pro děti (nebo spíše dospělé). Knihu napsal spisovatel Neil Gaiman. Jmenuje se Spáčka a vřeteno. Autor spojil dohromady dvě známé pohádky a vznikl tak velmi originální příběh. A ilustrace jsou velmi nádherné.

Třetí a poslední kniha je také z nakladatelství Albatros a jmenuje se Příběhy dvanácti měsíců. Není to klasický příběh, ale autor vysvětluje historii jednotlivých měsíců, zvyky, tradice či písně. Knihou se pomalu prokousávám.

Co se týče audioknih, začala jsem poslouchat Vraždy v kruhu - Muž na dně od české spisovatelky Ivy Procházkové. Nemám na ni tolik času, kolik bych chtěla mít, ale už mám naposloucháno několik kapitol a s klidným srdcem můžu říct, že je vážně skvělá. 

Z místní knihovny jsem si domů přinesla tři knihy. První se jmenuje Jak voní týden od polské spisovatelky Olgy Masiukové. Kniha je o malé nevidomé Konstantině, která svět vnímá pomocí vůni. Nádherná kniha, kterou doporučuji přečíst.

Druhá kniha je hitovka z roku 2014. Kde se touláš, Bernadetto od spisovatelky Marie Semple vás zavede do jedné nevšední rodiny, která plánuje cestu do Antarktidy, ale Bernadetta zmizí. Velmi zjednodušeně napsáno, ale děj je mnohem složitější. Zatím si nejsem jistá, jestli je kniha dobrá, zatím mám pocit, že ani neurazí ani nenadchne.

A poslední se jmenuje O modrém světle od mé oblíbené české autorky pro děti Daniely Krolupperové. Příběh vypráví o malém klukovi, který nemá vztah ke knížkám. Tohle mě zaujalo tak, že jsem si knihu prostě musela půjčit.

A pak zase omalovánky. No jo, omalovánková mánie ještě nekončí. V prosinci jsem pořídila další omalovánkové sešity z edice 100+1 Vymalovánky. Tentokrát už mám všechny čtyři sešity a nakladatelství slibuje, že v únoru vyjde další díl. 

Letošní Ježíšek se také nesl ve znamení omalovánek. Bohužel nebylo žádné překvapení, obě knihy jsem si kupovala sama, ale tak co, chtěla jsem je, tak je mám. První je Enchanted Forest od Johanny Basford, kterou jsem si kupovala už v říjnu. 

Druhé omalovánky jsou  od Kerbyho Rosanese Proměny zvířat. Knihu vydalo nakladatelství Grada, omalovánky, které mám, jsou již z dotisku, takže papír je mnohem mnohem kvalitnější.

A to by bylo, přátelé, všechno. Mějte se krásně, buďte zdraví a spokojení.

Dobrý manžel...který nemlsá

AUTOR: Alena Jakoubková

NAKLADATELSTVÍ: Moba
ROK: 2015

POČET STRAN: 208

ZDROJ: vlastní


HODNOCENÍ:

Anotace

Měla se stát lékařkou - ale vzepřela se rodinné tradici, a přestože ji vykázali z domu, stala se herečkou. Luboš jí vstoupil do života náhodou, a kdyby nebylo matičky přírody, rychle by ho z něj zase vyšachovala. Jenže dítě na cestě... Adriena kývla na sňatek, i když tušila, že ji nic dobrého nečeká. Tušení bylo prorocké. Přesto se pár let po Adamovi narodila Louisa a trvalo léta, než Adriena našla sílu vyvzdorovat si návrat do práce.

Něco málo o ději

Adriena se vzepřela proti vůli rodičům a místo lékařkou se stala herečkou. Rodina ji zavrhla jako černou ovci a ona se musela postarat sama o sebe. Pak potkala Luboše, kterého zpočátku odmítala, nakonec si ho vzala a měla s ním dvě děti. Jenže po deseti letech měla Luboše plné zuby - stal se z něj arogantní, majetnický sobec, který se zajímá jen o sebe a svůj žaludek. Po deseti letech dospělo nepovedené manželství k rozvodu.

Hodnocení

Román, který držím v ruce, si svou premiéru odbyl, a to již v roce 2010. V novém obalu s novou tváří se seznamujeme s Adrienou. Rodina ji zavrhla, protože se rozhodla, že místo na lékařskou fakultu půjde na DAMU a stane se herečkou. Tak se i stalo. Její slibně rozjíždějící se kariéru však ukončilo nečekané těhotenství. Adriena se vdává za totálně neschopného muže, ředitele banky s nemožným chováním. (Ano, i lidé na vysokých postech nemusí být zrovna inteligentní).

Jenže jak se říká "jak si kdo ustele, tak si lehne". Adriena si za svůj zpackaný život může sama. Mezi to však nepočítám její rozhodnutí stát se herečkou, spíš mi ji bylo líto, že se k ní rodiče a babička Gréta otočili zády, jako kdyby herectví bylo něco podřadného. Za co si však může opravdu sama, je manželství s mužem, který ji zničil život. Přece když někoho nechci, tak se s ním nestýkám a nepodlehnu mu a rozhodně ho nezvu na šálek kávy. Navíc ten dotyčný má matku Babiznu, která, ač vařit neumí, předkládá již hotová a ohřátá jídla, synáčkovi i manžílkovi chutná. A nad domácí kvalitní stravou dotyčný ohrnuje nos. (Musela jsem se však pozastavit nad tím, co je špatného na kupované majonéze, protože já majonézu kupuji a ještě jsem se z ní neotrávila).

A láska? Je vůbec v této knize? Ano, je, ale jak už je autorčiným zvykem, tu si nechává až na úplný konec. Začínající nový příběh si musí čtenář domyslet sám. Věta, kterou autorka na samý závěr použila, byla taková, že mě z ní málem trefilo.

Několik mužů, kteří se tváří, jak jsou děsně chytří a inteligentní, ale ve skutečnosti mají povahu na zabití, znám. Naštěstí jich není mnoho, ale Luboš z knihy všechny předčil a dostal se na první místo v nevychovanosti, aroganci i sobeckosti. Možná je Luboš trochu nadsázka a jeho postava se musí brát s humorem a nadhledem, ale pokud opravdu takoví maminčini chlapečkové existují, lituji všechny ženy, které takového muže mají.

Autorka v knize použila řadu výrazů, které se moc často nepoužívají. Za všechny jmenuji zvíce, sic!, druhak či máteř a význam některých slov jsem musela vyhledat i na internetu. Na jednu stranu to bylo zpestření, na druhou však mi to k věku hlavní hrdinky moc nesedělo.

Kniha je milá, vtipná a jako vždy patřila k příjemným oddechovkám, které se dobře i rychle četly. Je určená primárně ženám, které hledají trochu té romantiky a lásky a také si chtějí poznadávat nad hloupými mužskými, kteří nemyslí vůbec ničím.

O autorce

Alena Jakoubková je česká spisovatelka, která píše romány určené ženám. Její první kniha vyšla v roce 1999. Od té doby již napsala řadu románů, které jsou velmi úspěšné.

Napsáno pro nakladatelství Moba.

Knihu můžete zakoupit v e-shopu nakladatelství.

Nietzsche v Nice

AUTOR: Christian Schärf

ORIGINÁL: Ein Winter in Nizza  (Eichborn, 2014, Německo)

PŘEKLAD: Michaela Škultéty

NAKLADATELSTVÍ: Portál

ROK: 2015

POČET STRAN: 264

ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Dvaadvacetiletá Cécile, která pracuje jako pokojská v malém penzionu v Nice, je zvyklá na ledacos, ovšem o tak zvláštního hosta se dosud nikdy nestarala. Zdá se, že je vůči jejím půvabům naprosto imunní, jako posedlý neustále píše jakési zcela nesrozumitelné texty, trpí příšernými bolestmi hlavy – a přece se tu a tam začne chovat neuvěřitelně lehkovážně a vesele. Cécile posléze pochopí, že onen podivný pán jménem Nietzsche hodlá dokázat veliké věci – a ráda by mu pomohla. 

Něco málo o ději

Do francouzského města Nice přijíždí Friedrich Nietzsche. Právě dokončil první díl filozofické knihy Tak řekl Zarathustra a je tak říkajíc vyčerpán. Aby zase nabral nové síly, odjíždí z Itálie do Nice, protože o tomto městě se říká, že zde svítí slunce nejčastěji a nejjasněji. Ubytuje se v malém penzionu a jeho průvodcem po městě i jeho společníkem se stává mladá pokojská Cécile.

Prostřednictvím nejen Céciliných zápisků v deníku, ale také z dopisů lidí, kteří se dostali do jeho blízkosti, se dozvídáme, co byl německý filozof zač, jak se choval k okolí, k ženám a jak se stavěl k životu celkově.

Hodnocení

Zdroj: wikipedie

Přiznám se, že do dnešního jsem o Nietzschem věděla jen to, že je to filozof. Od této chvíle už mám o tomto německém pánovi více informací. Zejména to, že bych mu asi vůbec nerozuměla a neměli bychom si spolu o čem povídat.

Kniha se nevěnuje celému jeho životu, ale jen jedné etapě, která se odehrává v letech 1883 - 1887. V roce 1883 dokončil své nejvýznamnější dílo Tak pravil Zarathustra. Pro Nietzscheho to bylo životní dílo a Zarathustra byl pro něj něco jako syn, dost často se o něj opíral.

Nietzsche na okolí působí velmi podivínsky a zvláštně. Navíc i jeho vzezření budí pozornost: velký knír a dlouhá patka. Je málomluvný, ale když se někdy dostane ke slovu, dokáže dlouho hovořit bez přerušení. 

Jeho vztah k ženám? Vlažný. Chtěl se zasnoubit s mladou Ruskou Lou von Salomé, ale jeho sestra i matka Lou zdiskreditovali tak, že jejich vztah skončil. K Cécile je imunní, dalo by se říci, že ji nebere vůbec na vědomí jako ženu, ale Cécile se mu chce přiblížit. Rozhodne se, že si Zarathustru přečte. 

"Četla si v něm polovinu noci, aniž by jí bylo alespoň trochu jasné, co čte. Nepochopila skoro nic z toho, o čem Nietzsche psal, avšak jedno pochopila naprosto jasně. Ráno si zapsala do deníku: Ta kniha září."

Přesto v Cécile najde příjemnou společnici, které může svěřovat své myšlenky bez obav.

Kniha je rozdělená do čtyř částí. V první části se seznamujeme s fyziologem Josefem Panethem, který byl filozofovi v tu dobu nejblíže. Druhou část vypráví Nietzscheho žák Lanzky, kterého měl Nietzsche zpočátku ve velké oblibě, ale později se z Lanzkyho stal buřič a neshodli se ve svých názorech. Třetí část je věnována Rese von Schirnhofer, curyšské studentce, která se o Nietzscheho velmi zajímala. Čtvrtá, poslední část, je pouze o samotném filozofovi. Je zde také zmínka o velkém niceském zemětřesení v roce 1887. A právě v této části je ukázána šílenost Friedricha Nietzscheho.

Příběh se četl docela dobře. Občas jsem ovšem měla problémy se souvětími, které byly neskonale dlouhé a oddělování hlavních vět od vedlejších bylo pro mě někdy zapeklité. Musela jsem se vrátit na začátek a najít ztracenou nit tak, abych dlouhému souvětí porozuměla. Napadlo mě, jestli se autor nechtěl připodobnit Nietzschemu filozofickému stylu. Ale s určitostí to tvrdit nemohu, protože jsem žádné Nietzscheho knihy nečetla a myslím si, že jeho knihy jsou trochu jiný level, o kterém je třeba více přemýšlet. Ale v této knize filozoficky přemýšlet nemusíte. Občas sice ano. Najdete zde také řadu Nietzscheho myšlenek, které stojí za to, abyste se nad nimi trochu zamysleli.

O autorovi

Christian Schärf vyučuje od roku 1989 literární vědu, filozofii a tvůrčí psaní na nejrůznějších univerzitách v Německu i mimo ně. Od roku 2013 vede Institut pro literární tvorbu a literární vědu na univerzitě v Hildesheimu. Napsal řadu knih na téma literární poetiky. Nietzsche v Nice je jeho románovým debutem. Zdroj: Nakladatelství Portál

Obálky

Německá obálka na mě působí hodně chladně. Více se mi líbí česká pro její barevnost a živost, která se projevuje množstvím korzujících lidí na niceské kolonádě.

Napsáno pro nakladatelství Portál.

Knihu můžete zakoupit na stránkách e-shopu nakladatelství.

Spáčka a vřeteno

AUTOR: Neil Gaiman

ORIGINÁL: The Sleeper and The Spindle (Bloomsbury, 2014, Londýn)
PŘEKLAD: Viktor Janiš
ILUSTRÁTOR: Chris Riddell
NAKLADATELSTVÍ: Albatros

ROK: 2015

POČET STRAN: 67
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace
Královnině zemi bylo ono království vzdušnou čarou nejblíže, ale přes horský hřbet, který sloužil jako hranice mezi těmito dvěma královstvími, nedokázaly přelétnout ani vrány. Možná si myslíte, že ten příběh znáte. Vystupuje v něm mladá královna, která se má vdávat. Dále pár dobrých, statečných, houževnatých trpaslíků, hrad zarostlý trním a princezna, kterou čarodějnice proklela, aby spala navěky. Jenže tady nikdo nečeká, až se objeví šlechetný princ na věrném oři. Tahle pohádka se spřádá z nití černé magie, která se kroutí a stáčí a pableskuje a září. Královna by si snad mohla vysloužit hrdinské ostruhy, pokud princezna potřebuje zachránit…

Něco málo o ději
Kráska spí a je obklopená šípkovými růžemi. Prokletí, které postihlo celé království, se začíná rozšiřovat až za jeho hranice. Lidé usínají tam, kde právě byli. Třem trpaslíkům se to vůbec nelíbí, a tak si postěžují své královně. Ta má právě před svatbou, ale svatbu odkládá a vydává se na dalekou cestu, aby království zachránila.

Hodnocení

Před časem jsem měla v ruce Gaimanův komiks Černá orchidej, který mi vůbec nesedl a nějak jsem mu neporozuměla. Nelíbil se mi možná proto, že fantasy nečtu a není to můj oblíbený žánr. Jenže, když jsem viděla, že nakladatelství Albatros vydává Gaimanovu knihu pro děti, rozhodla jsem, že Gaimana zkusím ještě jednou. A tentokrát jsem byla s knihou spokojená.

Gaiman vzal dvě známé pohádky - Šípková Růženka a Sněhurka - a spojil je dohromady. Úplně jim změnil příběh a a dal jim naprosto nový kabát. Budete se až divit, co Gaiman s oběma postavami provedl.

Příběh je krátký, při dobré vůli máte knihu za hodinu přečtenou, takže se nemáte s postavami čas se sblížit a lépe je poznat a vcítit se do nich. Přesto si troufám tvrdit, že i po přečtení ve vás dlouho zůstane pocit, že jste byli svědky něčeho zvláštního a pro mě originálního.

Text doprovázejí nádherné ilustrace Chrise Riddella. Tyto ilustrace jsou černobílé a podtrhují temnost celé pohádky. Obrázky jsou celostránkové nebo sloupečkové po stranách listu. Z některých šel opravdu strach, zvlášť ty, na kterých jsou vyobrazeny obličeje pokryté pavučinami.

Kniha je určená pro děti od devíti let. To mi připadá moc brzo. Neumím si představit, že by moje osmiletá dcera četla tento temný příběh a k tomu se dívala na občas strašidelné ilustrace. Doporučila bych ji dětem tak nejspíše od dvanácti let.

Mně jako dospělému se tento krátký příběh líbil. Byl přiměřeně napínavý a s překvapivou pointou. Knihu doporučuji všem, kdo má rád pohádky, fantasy a trochu netradiční děj.

O autorovi
Neil Gaiman byl původním povoláním žurnalista se zaměřením na sci-fi a fantasy. Slávu si získal scénaři ke komiksům Sandman, který vypráví příběhy Morfea, pána říše snů. V roce 1991 napsal scénář k televiznímu seriálu Nikdykde a stejnojmennou knihu vycházející ze seriálu. Dalšími romány jsou Hvězdný prach (úspěšně zfilmovaný), Koralina, Američtí bohové, Anansiho chlapci a Kniha hřbitova. Své povídky a básně shrnul do dvou sbírek – Kouř a zrcadla a Křehké věci. Kromě již zmíněného seriálu Nikdykde napsal scénář k filmu Maska zrcadla, na kterém spolupracoval s režisérem filmu Davem McKeanem. Zdroj: Databáze knih.

Knižní trailer

 Napsáno pro Databázi knih.