Jak jsem dostal ségru

AUTOR:  Blanka Čapková

ILUSTRÁTOR: Eva Mastníková

NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK: 2009

POČET STRAN: 111

ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Kuba je chytrý, veselý kluk, chodí do druhé třídy a občas zazlobí. Když jednou přijde ze školy s tím, že ho rozčilená paní učitelka nazvala rozmazleným jedináčkem, rodiče mu prozradí, že už nebude dlouho sám. Bude mít sestřičku ale ne miminko! Alence jsou čtyři rokya rodiče si ji přivezou z dětského domova. To jsou věci! A Kuba najednou neví, jestli se má těšit. Teď se určitě všichni budou točit jen kolem malé ségry!

Něco málo o ději

Kuba chodí do druhé třídy. Je to normální chytrý kluk, který čas od času zazlobí. Jenže jednou ho paní učitelka nazve "rozmazleným jedináčkem". Kuba ani netuší, co to vlastně znamená ten jedináček. Když se doma svěřil se svým trápením, čekalo ho překvapení, které se u něj doma objeví za několik málo týdnů - Kuba dostane ségru Alenku. Najednou se vše začalo točit kolem čtyřleté Alenky a Kuba se cítí odstrčený a osamocený. Mají ho rodiče ještě rádi? A co když vrátí do dětského domova Kubu a Alenku si nechají?

Hodnocení

Knihu Jak jsem dostal ségru jsem si chtěla přečíst v okamžiku, kdy jsem se dozvěděla, o čem je. Je o vztazích mezi rodiči a dětmi, o tom, jak mluvit a jednat s dítětem poté, co se do rodiny narodí nebo přibude nový sourozenec. Většina rodičů mi potvrdí to, že to není snadné. Myslíme si, že starší dítě bude automaticky respektovat mladšího sourozence a vůbec mu nebude vadit, že o své postavení jedináčka přichází a musí se o své místo dělit s mladší sestrou nebo bratrem. Jaké jsou ale opravdu pocity jedináčků, když se jim narodí sourozenec? O tom je právě tato kniha.

Kuba je obyčejný kluk, má několik dobrých kamarádů a jako každý kluk občas pozlobí nejen rodiče, ale i paní učitelku. Kuba byl ve třídě nespravedlivě obviněn za to, že místo, aby sbíral rozsypaná víčka do pytle, tak je házel po spolužačkách a při tom křičel. Paní učitelka ho ve vzteku nazvala "rozmazleným jedináčkem" a jestli se tak chová doma, tak ve škole se tak chovat nebude. Doma mu maminka vysvětlí, co slovo jedináček znamená. Kuba si myslí, že tím to skončilo. Jenže se mýlil a než se nadál, rodiče si z dětského domova přivezli malou čtyřletou holčičku Alenku.

Kubovi se změnil celý svět. Najednou se vše točilo kolem Alenky, na Kubu nikdo neměl čas, maminka mu už přestala dávat pusy a smát se na něho. Kuba se cítí smutný a osamělý a má strach, že ho rodiče už nemají vůbec rádi, a tak začne dělat věci, které by dřív nedělal...

Kniha se mi líbila. Byla moc hezky napsaná a já si při čtení občas říkala, jestli jsem třeba někde neudělala chybu i já, na co myslela starší dcera, když se narodila ta mladší. Ale určitě jsem neudělala takovou chybu jako Kubovi rodiče. Tuto informaci vám prozradím - Kuba každý pátek jezdil za dědou na vesnici, Kuba má dědu moc rád a tyto chvíle si vždy užíval. Jen do té doby než se dozvěděl, že když Kuba není doma, rodiče si tam berou Alenku, aby se s ní seznámili a navzájem se blíže poznali. Tohle se mi moc nelíbilo a takovou chybu bych neudělala, vždyť i Kuba by ji rád poznal a nemusel by se pak cítit odstrčený s pocitem, že ho rodiče už nemají rádi. Chyb, které rodiče udělali, je mnohem víc, ale chyby dělal i Kuba, ale ten se řídil svými pocity a emocemi, kterými byl zcela polapen.

Kromě tohoto tématu se v knize objevila i zmínka o drogách. Sice jen lehce a autorka do detailů nezabíhala, ale ocenila jsem, že Kubovi bylo jednoduše vysvětleno, co to drogy jsou a co můžou s člověkem udělat.

O knížce bych mohla psát ještě dál, například o Kubově mamince, proč byla paní učitelka na Kubu nepříjemná, jaký byl děda, ale to už bych prozrazovala příliš mnoho a nechci případné čtenáře knihy připravit o požitek ze čtení.

Jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla, protože takových příběhů jako ze života a ještě pro děti je na knižním trhu poskrovnu. Knihu bych doporučila všem - jak dětem, tak i dospělým, protože každý v ní najde situaci či věc, která se mu stala nebo mohla stát. Kniha také vybízí ke společnému povídání si o Kubových starostech, ale i radostech. Vřele doporučuji.

O autorce

Blanka Čapková  se věnuje především knížkám pro menší čtenáře. Píše od dětství, už ve školním věku obesílala různé literární soutěže. Ve studentských letech navštěvovala polooficiální Klub mladých literátů, kde začínající autoři četli svá díla a setkávali se s básníky a spisovateli. Po gymnáziu autorka vystudovala pedagogickou nástavbu, ale učit nesměla, a tak pracovala jako sekretářka a uklízečka. Po roce 1989 si doplnila vysokoškolské pedagogické vzdělání a od té doby je učitelka. Učí na 1. stupni a vede dramatický kroužek. Její prvotinou je knížka o adopci Jak jsem dostal ségru. Zdroj: albatros.cz