Stránky

úterý 14. července 2015

Poslední Laponec

AUTOR: Olivier Truc
NAKLADATEL: OneHotBook
ROK: 2014
ČTE: Igor Bareš, Pavel Rímský, Jana Stryková
DÉLKA: 9:17
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:




Anotace
Zima je v Laponsku studená a tvrdá. Vesnice Kautokeino se chystá na představení starého šamanského bubnu, darovaného jedním francouzským vědcem. Velkou událost zmaří krádež. V minulosti bylo zničeno mnoho takových bubnů v boji proti pohanství. 

Nebo to provedli laponští separatisté, aby se o nich mluvilo? Případ se dál zamotává smrtí pasáka sobů. Policejní vyšetřovatelé Klement Nango a Nina Nansenová jsou přesvědčeni, že krádež a smrt spolu souvisejí. 

Něco málo o ději
Laponsko, zima, mráz. V malé vesničce Kautokeino toho na práci moc nemají. Sobí policie má na starosti to, aby se nezatoulal žádný sob tam, kam nemá. Proto poklidný život rozvíří krádež sámského posvátného bubnu. Celé Kautokeino je na nohou, protože tento vzácný buben je jeden z mála, které ještě existují. O pár dní později je však nalezeno mrtvé tělo místního sobaře. To už je na policejní ředitelství moc. 

Celou záležitost dostane na starost Klement Nango a jeho nová kolegyně Nina Nansenová. Jak se zdá, tyto dvě zcela odlišné záležitosti mají nějaké pojítko. Jen to pojítko musí Klement i Nina najít.

Hodnocení
Severská detektivka nebo dobře napsaná francouzská detektivka? Dilema, které už bylo tolikrát přetřásáno, že snad nemá smysl toto téma dál rozvádět. Můj osobní názor je, že to klasická severská detektivka není, určitě se vymyká už tím, že se neodehrává v žádném velkém městě, ale daleko na severu, kde je polární záře tak blízko, že se jí můžete doslova dotýkat.

Hlavním místem, kde se odehrává děj, je vesnice Kautokeino, kde se v podstatě nic neděje, řeší se pouze sousedské spory, komu se zatoulali sobi do jiného stáda. Velkým pozdvižením se stane krádež vzácného bubnu, který má prý údajnou moc a skrývá velké tajemství. Některým lidem však tato krádež přišla vhod. A není jich zrovna málo. Jejich nenávist vůči Laponcům je zjevná, takže záminka jim ukrást něco z tradic, jim není proti mysli. O to větší překvapení je, když je zavražděn jeden místní sobař. Někdo mu uřízl obě uši. U těla se nenašli.

Oba hlavní policisté, Klement i Nina, mi byli sympatičtí. Nina, díky své mladosti a nadšení pro práci, působila jako tahoun dvojice. Klement byl rozpolcen mezi dvěma světy. Mezi světem, ve kterém žil a mezi světem, který cítil. Klement byl totiž Laponec, ale díky své povaze byl mezi lidmi oblíben. I když se považuje za "běžného" občana Kautokeina, lpí na tradicích svého národa.

Líbilo se mi také tajemství onoho posvátného bubnu a ono odhalování, jakou moc v sobě skrývá. Trochu to znělo jako pohádka, v závěru však dopadlo všechno úplně jinak.



Nakladatelství OneHotBook v roce 2014 převedlo knižní předlohu Posledního Laponce do audio podoby. Hlavních rolí se zhostila Jana Stryková, Igor Bareš a Pavel Rímský. Bylo příjemné je poslouchat, zvlášť se mi líbil melodický hlas Jany Strykové i klidný hlas Igora Bareše. Pavel Rímský nadaboval drsné hochy a jeho hodně zvýšený hlas ve mně vyvolaly touhu se někam schovat a vylézt, až přestane nadávat. Měla jsem z něj husí kůži.

Knihu jsem nečetla, ale, dle mého mínění, moc napínavá nebyla. Díky trojici ostřílených a zkušených herců však vznikla jedinečná dramatizace, která dala audioknize to, co by jinak tištěná podoba postrádala - a to drama a emoce.

Hudební předěly byly nepravidelné a ne vždy ukončovaly nebo začínaly kapitolu. Přišlo mi to lehce zmatečné. Volba hudební vsuvky byla mrazivá, doslova byl cítit chlad a vítr dalekého severu.

O autorech
Olivier Truc se narodil ve Francii v roce 1964. Od roku 1986 pracuje jako novinář a od roku 1994 sídlí ve Stockholmu, kde v současné době působí jako dopisovatel severských a pobaltských zemí deníku Le Monde a Le Point. Jako reportér, Olivier Truc pokrývá témata od politiky a ekonomiky na sociální otázky, jako jsou imigrace a menšin. Také produkuje televizní dokumenty.

Jana Stryková vystudovala činoherní herectví na pražské DAMU. Od roku 2010 je stálou členkou Divadla na Vinohradech. Spolupracovala také s řadou dalších pražských divadel, hrála i na Letních shakespearovských slavnostech a účastnila se řady experimentálních divadelních projektů. Natočila několik televizních filmů a seriálů, pracuje v rozhlase i v dabingu.

Igor Bareš studoval JAMU v Brně, přičemž občas hostoval v Divadle bratří Mrštíků. Později se stal postupně členem činohry Mahenova divadla a souboru Národního divadla v Brně. Od roku 2002 je na volné noze. Filmoví diváci jej znají např. ze snímků Výlet, Sluneční stát, Hezké chvilky bez záruky, a dalších. Zahrál si též v množství televizních inscenací i seriálů: Četnické humoresky, Detektiv Martin Tomsa, Zdivočelá země, Krev zmizelého.

Pavel Rímský po absolutoriu studia herectví brněnské JAMU byl v angažmá v Hradci Králové. Zde hrál v experimentálním divadélku Dílna 24, které bylo komunistickým režimem zakázáno, což mělo za následek, že nemohl najít žádné uplatnění v oboru a musel po krátkou dobu pracovat jako recepční v jednom z pražských hotelů. Poté se opět vrátil zpět do Hradce Králové. Později působil v dalších oblastních a pražských divadlech. Od roku 1997 je členem hereckého souboru Divadla na Vinohradech.

Napsáno pro databázi Audiotéka.
Audionihu si můžete zakoupit přímo v e-shopu Audiotéky.

Žádné komentáře:

Okomentovat