Dárce

AUTOR: Lois Lowry
ORIGINÁL: The Giver (Houghton Mifflin Harcourt, 1993)
PŘEKLAD: Dominika Křesťanová
NAKLADATELSTVÍ: Argo
ROK: 2013
POČET STRAN: 208
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Dvanáctiletý Jonas žije ve světě, v němž neexistují války, zločiny, strach ani bolest. Všechno je dokonale organizované, nikdo si kvůli ničemu nemusí dělat starosti, dokonce i povolání dostane každý přiděleno. Jonas se má stát „příjemcem paměti", uctívaným strážcem vzpomínek. Podrobuje se výcviku, při němž mu dosavadní příjemce paměti předává to, co nikdo jiný nesmí vědět ani cítit – vzpomínky a zkušenosti předchozích generací, dozvídá se o bolesti a utrpení, ale i o kráse, lásce a přátelství a začíná chápat, že jeho společenství žije v dostatku a bezpečí za cenu totální absence citů a možnosti volby. A s tímhle vědomím, s poznáním těchto hodnot už nedokáže žít jako dřív…

Něco málo o ději 

Jonas žije ve společenství, které nezná násilí, válku, krádeže. Jeho rodinná jednotka se skládá z otce lékaře, matky ochránkyně pořádku a malé Lily, která patří mezi Devítky. Jonas je budoucí Dvanáctka, to je období, kdy se na jeho konci rozhoduje, kterým profesním směrem se bude život všech Dvanáctek ubírat.

Jaké je všeobecné překvapení, když se Jonas při obřadu Dvanáctek dozví, že bude příjemcem paměti! Práce to není vůbec jednoduchá. Stávající příjemce, nyní dárce, vlastní paměť celého světa a vše, od radosti až po bolest, bude Jonasovi nyní předávat.

Jonas poznává, že svět, ve kterém nyní žije, je úplně jiný, než který žili lidé generace před ním. Lidé v dávné minulosti cítili nejen bolest, strach, ale i lásku, možnost volby a svobody, a to Jonas do této chvíle nepoznal. Otázkou však je, jestli má Jonas dostatek síly a odvahy k tomu, aby změnil společenství, ve kterém žije.

Hodnocení

Na tuhle knihu jsem se chystala již dlouho, ale nebyl čas si ji přečíst. Až pak jsem si řekla, že ten čas si prostě udělám. Knihu jsem si půjčila, přečetla a dlouho vydýchávala. Žánr Y/A moc nečtu, ale někdy je potřeba udělat výjimku. A je pravdou, že všechny knihy pro tuto věkovou skupinu, které jsem přečetla, byly velmi dobré, až na několik případů. Ale tohle se mi opravdu líbilo.

Jonas žije v budoucnosti, která není blíže určená, ale dá se předpokládat, že je to hodně vzdálená budoucnost. Vypravěčem příběhu je Jonas, který žije s matkou, otcem a sestrou. Není to ale klasická rodina, kterou známe, mluví se zde o rodinné jednotce. Tato jednotka byla složena Radou na základě srovnávání a pozorování. I děti jim byly určeny. Jonasovi to nepřijde divné, vždyť nezná nic jiného.

Ale tím, že se stal novým příjemcem, příjemcem paměti lidstva, zjišťuje nové věci. Například,  že svítilo slunce, existovaly kopce, existovaly city jako je láska, smích a také barvy. Je jasné, že Jonasovi tento svět stačit nebude.

"Otče? Matko?" zeptal se Jonas nejistě, když rodina skončila s večerním jídlem. "Chtěl bych se vás na něco zeptat."

"A na co, Jonasi?" chtěl vědět otec.

Přiměl se vyslovit to nahlas, i když mu přitom tváře zrudly rozpaky. V duchu si ta slova přeříkával celou cestu z přístavku. 

"Máte mě rádi?"

Na chvíli se rozhostilo zaražené ticho. A pak se otec zasmál. "Ale Jonasi. Zrovna od tebe bych to nečekal. Vyjadřuj se přesně, buď tak laskav."

"Jak to myslíš?" nechápal Jonas. Nevěděl, co čekal, ale pobavená reakce to určitě nebyla.

"Tvůj otec chce říct, že používáš natolik obecné slovo, že v podstatě nemá žádný smysl. Dneska ho vnímáme jako zastaralé," vysvětlovala matka pečlivě.

Během čtení jsem přemýšlela, jestli je to kniha pro děti nebo ne. Ano, vystupuje zde dvanáctiletý Jonas, který je hlavní postavou, ale jen pro děti tato kniha určitě není. Řeší se zde otázka systému a jeho podrobení se bez výhrad a dodržování pravidel. Společenství je zde popsáno zcela jasně a srozumitelně, každý má přidělenou svoji roli v systému a neexistuje, že by si někdo mohl něco vybrat sám.

Podle knihy byl natočený stejnojmenný film, ale už podle traileru je mi jasné, že film je o něčem úplně jiném, než kniha. A je to trochu škoda. Film jsem ještě neviděla, ale mám to v plánu, abych měla opravdu srovnání a nepsala tady něco, co není pravda.

Závěr knižního příběhu je rozporuplný. Dopadlo to dobře? Dopadlo to špatně? Vyberte si. Já jsem idealista, takže za sebe říkám, že dopadl dobře. Ale pokud si přečtete doslov v knize, pochopíte, že děti, které knihu četly, mají na věc jiné názory. A co dítě, to jiný závěr.

Kniha se četla prakticky sama. Stránky letěly jedna za druhou a i když mi v době, kdy jsem knihu louskala, nebylo zdravotně přáno, měla jsem ji přečtenou za dva večery. A to už je co říct. Po dočtení jsem o příběhu přemýšlela. Co když i my žijeme v podobném světě? Co když existuje nějaký příjemce a dárce? Co když existuje i jiný svět, který neznáme a je mnohem lepší? Co když....

O autorce

Lois Lowry se narodila v Honolulu na Havaji, vyrůstala v New Yorku, Pensylvánii a Japonsku. V současnosti žije a píše v Cambridgi ve stáě Massachusetts a v Maine. Mezi její koníčky patří také fotografování. Své fotografie uplatnila na obálkách knih Number the Stars (Spočítej hvězdy) a The Giver (Dárce). Je autorkou více než třicet knih pro mládež. V řadě z nich se zabývá vážnými tématy, jako je holocaust, nevyléčitelné nemoci, rasismus, život v totalitní společnosti apod. Za svou tvorbu obdržela nespočet ocenění, je dvojnásobnou držitelkou význačné literární ceny John Newbery Medal, a to za romány Spočítej hvězdy a Dárce.

Obálky

Bylo těžké vybrat jen několik obálek, když na Goodreads je jich velké množství. Všechny jsou nádherné.