Stránky

úterý 30. června 2015

Kočka se vdávala, pes se ženil

AUTOR: František Nepil
NAKLADATEL: Supraphon
ROK: 2015
ČTE: Zdeněk Řehoř, Jovana Žáková, Filip Žák, Jan Kreidl, Lucie Vojtěchová
DÉLKA: 00:31:00
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace
Kočka se vdávala, pes se ženil - audiokniha obsahuje titul s výstižným podtitulem "řetízek písniček, vyprávění a hádanek pro mateřské školy". Autor František Nepil, účinkuje Zdeněk Řehoř. Vyprávění Františka Nepila (v interpretaci Zdeňka Řehoře) o zvířátkách, která bývají na obyčejném dvorku a o řemeslech, která by měly děti znát, je propojené hádankami, říkankami a lidovými písničkami.

Hodnocení
Tahle audiokniha mi udělala obrovskou radost. Jak by ne, když jsem ji ráda poslouchala v dobách gramofonových desek, kdy neexistovaly žádné CD a MP3 přehrávače. To jsme se vždycky se sestrou posadily na zem ke gramofonu, v ruce obal, prohlížely si ho a zároveň poslouchaly písničky a hádanky, i přesto, že jsme je znaly nazpaměť.

V roce 2015 hudební vydavatelství Supraphon tuhle kouzelnou záležitost převedlo do digitální podoby a udělalo moc dobře. Není nad to si poslechnout známá říkadla a písně, které byly natočené v roce 1987!

Vypravěčem je Zdeněk Řehoř, který svým vlídným hlasem dětem představuje domácí zvířata jako je kočka, kráva či koza, učí děti, jak jsou tato zvířata užitečná a jak lidem pomáhají. Druhá strana desky (pardon, druhá část audioknihy) zase děti seznámí s profesemi, které jsou zapotřebí k tomu, aby se postavil dům od kopáčů až po malíře.

Povídání je doplněno básničkami a lidovými písničkami, které si děti můžou zazpívat. Písničky jako Horo horo vysoká jsi nebo Na tom našem dvoře zná každý. K tomu si děti můžou ověřit, jak znají hádanky. Přiznám se, že některé jsem neznala. 

Celá audiokniha má jen půl hodiny. ideální čas na to, aby malé děti udržely pozornost a aby se dozvěděly spoustu informací. Pro dospělé, konkrétně pro generaci dnešních třicátníků, je to však návrat do dětství plné nostalgie.

O autorech
Zdeněk Řehoř se narodil v Jičíně, jeho původní povolání byl učitel, ale divadlu se věnoval již od mládí. Kromě divadla se prosadil i ve velkém množství filmů a seriálů, Děti si ho mohou pamatovat z Večerníčku Krkonošské pohádky, dospělí z filmů jako je např. Hříšní lidé města pražského, Sňatky z rozumu, Taková normální rodinka, Žena za pultem či seriál Sanitka.

František Nepil byl český spisovatel a scenárista, bytostný vypravěč v psaném i mluveném projevu. Přispíval do mnoha časopisů, především pro děti a mládež, drobnými prózami, fejetony, sloupky a také pohádkami. Je také autorem řady scénářů a televizních pohádek. K nejznámějším a nejoblíbenějším relacím Františka Nepila patřily jeho fejetony v Československém rozhlase „Dobré a ještě lepší jitro“, které nezaměnitelně interpretoval.

Napsáno pro databázi Audiotéka.
Audionihu si můžete zakoupit přímo v e-shopu Audiotéky.

neděle 28. června 2015

Dárce

AUTOR: Lois Lowry
ORIGINÁL: The Giver (Houghton Mifflin Harcourt, 1993)
PŘEKLAD: Dominika Křesťanová
NAKLADATELSTVÍ: Argo
ROK: 2013
POČET STRAN: 208
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:



Anotace
Dvanáctiletý Jonas žije ve světě, v němž neexistují války, zločiny, strach ani bolest. Všechno je dokonale organizované, nikdo si kvůli ničemu nemusí dělat starosti, dokonce i povolání dostane každý přiděleno. Jonas se má stát „příjemcem paměti", uctívaným strážcem vzpomínek. Podrobuje se výcviku, při němž mu dosavadní příjemce paměti předává to, co nikdo jiný nesmí vědět ani cítit – vzpomínky a zkušenosti předchozích generací, dozvídá se o bolesti a utrpení, ale i o kráse, lásce a přátelství a začíná chápat, že jeho společenství žije v dostatku a bezpečí za cenu totální absence citů a možnosti volby. A s tímhle vědomím, s poznáním těchto hodnot už nedokáže žít jako dřív…

Něco málo o ději 
Jonas žije ve společenství, které nezná násilí, válku, krádeže. Jeho rodinná jednotka se skládá z otce lékaře, matky ochránkyně pořádku a malé Lily, která patří mezi Devítky. Jonas je budoucí Dvanáctka, to je období, kdy se na jeho konci rozhoduje, kterým profesním směrem se bude život všech Dvanáctek ubírat.

Jaké je všeobecné překvapení, když se Jonas při obřadu Dvanáctek dozví, že bude příjemcem paměti! Práce to není vůbec jednoduchá. Stávající příjemce, nyní dárce, vlastní paměť celého světa a vše, od radosti až po bolest, bude Jonasovi nyní předávat.

Jonas poznává, že svět, ve kterém nyní žije, je úplně jiný, než který žili lidé generace před ním. Lidé v dávné minulosti cítili nejen bolest, strach, ale i lásku, možnost volby a svobody, a to Jonas do této chvíle nepoznal. Otázkou však je, jestli má Jonas dostatek síly a odvahy k tomu, aby změnil společenství, ve kterém žije.

Hodnocení
Na tuhle knihu jsem se chystala již dlouho, ale nebyl čas si ji přečíst. Až pak jsem si řekla, že ten čas si prostě udělám. Knihu jsem si půjčila, přečetla a dlouho vydýchávala. Žánr Y/A moc nečtu, ale někdy je potřeba udělat výjimku. A je pravdou, že všechny knihy pro tuto věkovou skupinu, které jsem přečetla, byly velmi dobré, až na několik případů. Ale tohle se mi opravdu líbilo.

Jonas žije v budoucnosti, která není blíže určená, ale dá se předpokládat, že je to hodně vzdálená budoucnost. Vypravěčem příběhu je Jonas, který žije s matkou, otcem a sestrou. Není to ale klasická rodina, kterou známe, mluví se zde o rodinné jednotce. Tato jednotka byla složena Radou na základě srovnávání a pozorování. I děti jim byly určeny. Jonasovi to nepřijde divné, vždyť nezná nic jiného.

Ale tím, že se stal novým příjemcem, příjemcem paměti lidstva, zjišťuje nové věci. Například,  že svítilo slunce, existovaly kopce, existovaly city jako je láska, smích a také barvy. Je jasné, že Jonasovi tento svět stačit nebude.

"Otče? Matko?" zeptal se Jonas nejistě, když rodina skončila s večerním jídlem. "Chtěl bych se vás na něco zeptat."
"A na co, Jonasi?" chtěl vědět otec.
Přiměl se vyslovit to nahlas, i když mu přitom tváře zrudly rozpaky. V duchu si ta slova přeříkával celou cestu z přístavku. 
"Máte mě rádi?"
Na chvíli se rozhostilo zaražené ticho. A pak se otec zasmál. "Ale Jonasi. Zrovna od tebe bych to nečekal. Vyjadřuj se přesně, buď tak laskav."
"Jak to myslíš?" nechápal Jonas. Nevěděl, co čekal, ale pobavená reakce to určitě nebyla.
"Tvůj otec chce říct, že používáš natolik obecné slovo, že v podstatě nemá žádný smysl. Dneska ho vnímáme jako zastaralé," vysvětlovala matka pečlivě.

Během čtení jsem přemýšlela, jestli je to kniha pro děti nebo ne. Ano, vystupuje zde dvanáctiletý Jonas, který je hlavní postavou, ale jen pro děti tato kniha určitě není. Řeší se zde otázka systému a jeho podrobení se bez výhrad a dodržování pravidel. Společenství je zde popsáno zcela jasně a srozumitelně, každý má přidělenou svoji roli v systému a neexistuje, že by si někdo mohl něco vybrat sám.

Podle knihy byl natočený stejnojmenný film, ale už podle traileru je mi jasné, že film je o něčem úplně jiném, než kniha. A je to trochu škoda. Film jsem ještě neviděla, ale mám to v plánu, abych měla opravdu srovnání a nepsala tady něco, co není pravda.

Závěr knižního příběhu je rozporuplný. Dopadlo to dobře? Dopadlo to špatně? Vyberte si. Já jsem idealista, takže za sebe říkám, že dopadl dobře. Ale pokud si přečtete doslov v knize, pochopíte, že děti, které knihu četly, mají na věc jiné názory. A co dítě, to jiný závěr.

Kniha se četla prakticky sama. Stránky letěly jedna za druhou a i když mi v době, kdy jsem knihu louskala, nebylo zdravotně přáno, měla jsem ji přečtenou za dva večery. A to už je co říct. Po dočtení jsem o příběhu přemýšlela. Co když i my žijeme v podobném světě? Co když existuje nějaký příjemce a dárce? Co když existuje i jiný svět, který neznáme a je mnohem lepší? Co když....

O autorce
Lois Lowry se narodila v Honolulu na Havaji, vyrůstala v New Yorku, Pensylvánii a Japonsku. V současnosti žije a píše v Cambridgi ve stáě Massachusetts a v Maine. Mezi její koníčky patří také fotografování. Své fotografie uplatnila na obálkách knih Number the Stars (Spočítej hvězdy) a The Giver (Dárce). Je autorkou více než třicet knih pro mládež. V řadě z nich se zabývá vážnými tématy, jako je holocaust, nevyléčitelné nemoci, rasismus, život v totalitní společnosti apod. Za svou tvorbu obdržela nespočet ocenění, je dvojnásobnou držitelkou význačné literární ceny John Newbery Medal, a to za romány Spočítej hvězdy a Dárce.

Obálky
Bylo těžké vybrat jen několik obálek, když na Goodreads je jich velké množství. Všechny jsou nádherné.
      

čtvrtek 25. června 2015

Anísa

AUTOR: Daniela Šafránková
NAKLADATELSTVÍ: Argo
ROK: 2015
POČET STRAN: 212
ZDROJ: vlastní


HODNOCENÍ:




Anotace
Anísa, mladá, poněkud naivní a značně se nudící, ovšem přímočará Američanka, je postava, kolem které se obtáčejí nitky příběhů dalších hrdinů mnohovrstevnatého „minirománu“. Anísa stojí v jejich centru jako osa, zdánlivě pevně zakotvená v zajištěném a pohodlném životě se starším manželem. Prostřednictvím její zaměstnankyně Evy, Češky provdané za Američana, se k ní více či méně přiblíží další čeští imigranti, na jejichž podivné počínání, zvyky a mluvu zprvu pohlíží podezřívavě nebo s posměchem, postupně ale ztrácí půdu pod nohama a nakonec se ona sama ocitá v nejisté roli cizorodce. 

Něco málo o ději
Anísa je Američanka. Vlastní luxusní butik přímo u moře. Nic jí nechybí - má manžela, obchod vynáší, dalo by se říci, že je ve svém životě naprosto spokojená. 

Eva je Češka, která v Americe žije. Životem se protlouká, jak se dá - pracuje u Anísy v obchodě, později zahradničí, doplňuje si své vzdělání. 

Díky Evě se Anísa seznamuje s dalšími českými emigranty. Zpočátku se na ně Anísa dívá svrchu, ale postupem času se do osidel lidí z Bohémie zamotává čím dál víc.

Hodnocení
Většina příběhu se odehrává ve slunné Kalifornii u moře. Seznamujeme se s Anísou, které život nadělil úspěch a pohodlí, manžela a bohužel trochu i naivitu. Jejím opakem je Eva, která se do Ameriky provdala. Nemá to zrovna jednoduché, jako cizinka se musí potýkat nejen s jazykovou bariérou, ale i s pocitem, že tady prostě není doma.

Začíná jako prodavačka v luxusním Anísině obchodě, později pracuje jako zahradnice a nakonec se snaží uchytit jako učitelka. A i když je cizinka, v okolí žije několik Čechů, se kterými se Eva setkává. Přišlo mi ale, že ostatní Češi jsou poněkud zvláštní a podivní. Především Standa, ale to je kapitola sama pro sebe a i on dostane v knize svoje důležité místo.

Více mi z hlavních postav byla sympatická Eva, která svou pílí dosáhla většího úspěchu než Anísa, které všechno spadlo do klína tak nějak samo. 

Kniha je rozdělená do několika časových rovin, kdy jedna předbíhá druhou. Občas mi dělalo problém se v ději zorientovat, ale ke konci knihy se všechny časové osy setkají. 

Příběh je vyprávěn několika osobami. Stěžejními jsou Anísa, Eva a také Standa, jehož osoba se zdá lehce schizofrenní. Zcela výstižně dostal přezdívku "Slizoun Standa". Ač mi byl z duše protivný, na jeho vyprávění jsem se těšila a toužila se dozvědět něco víc o něm, ne jen to, že píše láskyplné dopisy své matce do Bohémije, jak trochu pohrdlivě označuje Anísa Českou republiku.

Když jsem knihu začala číst, nevěděla jsem, co si o knize mám myslet. Nechápala jsem vsuvky, co se zde objevovaly a některé mě docela i vyděsily, ale nakonec vše dalo smysl. Kromě příběhu jsou zde patrné rozdíly mezi Čechy a Američany. A to je česká pracovitost versus americké bohémství a nenucenost v podobě večírků, surfování či drahých výletů.

Kniha se četla velmi dobře, měla také sympatický počet stran, což v poslední době u knih preferuji. Musím se také pozastavit nad obálkou. Obálka je vlastně reprodukce obrazu s názvem San Clemente Pier, který nakreslila samotná autorka. Veškerou její tvorbu můžete shlédnout na autorčiných stránkách.

O autorce
Daniela Šafránková nejprve v Praze na DAMU vystudovala divadelní produkci a později v USA na California State University obor pedagogika a výtvarná výchova. Pracovala jako prodavačka, uklízečka, zahradnice, učitelka angličtiny, výtvarné výchovy a divadla, provozovala literární kavárnu a od roku 2002 se živí jako výtvarnice na volné noze. Její obrazy je možné vidět na výstavách jak v České republice, tak v americké Kalifornii, reprodukci jednoho z nich pak na obálce této knihy. V americkém minirománu Anísa všechny své (nejen) profesní zkušenosti promítla do jedné z hlavních postav. Ačkoliv jde o její literární debut, psaní se věnuje už dlouhou dobu. V roce se zúčastnila spisovatelského workshopu pod vedením Arnošta Lustiga. Se svým americkým manželem a se synem žije střídavě v Praze a v jižních Čechách, kde kromě malování a psaní peče výborné dorty a vyrábí lahodné zavařeniny.

Děkuji paní spisovatelce za poskytnutí recenzního výtisku.

pátek 19. června 2015

Loom Band Gumičky

AUTOR:  Kat Roberts a Tessa Sillars-Powell
ORIGINÁL: Loom Band It (2014, Baron's Educational Series, Hove)
PŘEKLAD: Eva Fuková
NAKLADATELSTVÍ: Metafora
ROK: 2014
POČET STRAN: 128
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace
Chcete se skvěle pobavit a ještě získat originální a svěží doplňky a ozdoby? Pak se rozhodně pusťte do tkaní z gumiček. Dál budete potřebovat už jen maličký tkací stávek a háček. Práce je snadná a neuvěřitelně rychle přibývá, takže ve chvilce budete mít spoustu pestrobarevných náramků, prstýnků, náhrdelníků...

„Gumičkování" rychle získává velikou popularitu, tak neváhejte a připojte se. V téhle knížce najdete hned šedesát úžasných modelů, s detailními rozkresy, návody a názornými fotografiemi.

Jen co ale zábavným gumičkám propadnete, začnete tvořit podle vlastní fantazie a žádné instrukce už nebudete potřebovat. Pozvěte třeba i kamarády a rozjeďte veselou barevnou dílnu.

Hodnocení
Pamatujete si ještě na loňský hit gumičkování? Byla to obrovská vlna zájmu, gumičky se prodávali úplně všude. Ve velkých obchodech, v malých stáncích i v kamenných obchodech s knihami. Nejlevněji se gumičky pořídili v průměru 15 Kč za sáček.

I já jsem té mánii podlehla, ale nakonec jsem zjistila, že moje prsty nejsou tak obratné, abych mohla vytvářet složité anebo krásné výtvory. Je na to potřeba trochu šikovné prsty a také, řekněme si to na rovinu, i trpělivost. Přesto však jsem zvládla základní náramky, ty se mi opravdu dařily, pak také fish tails, zvládla jsem také uháčkovat barevné hvězdičky a tím moje umění skončilo.

Kniha z nakladatelství Metafora je jedna z prvních, která knihu o gumičkování vydala. Najdete zde 60 návodů na náramky, prsteny, na různé ozdoby jako jsou třeba náušnice nebo návleky na tužky či brýle. Každý návod obsahuje, kolik budete potřebovat gumiček, kolik háčkovacích stavů je potřeba a kterým směrem se bude háčkovat. Krok po kroku vás návod povede až ke zdárnému konci.

Na trhu najdete nepřeberné množství barevných gumiček. Od těch základních až po melírované, průhledné, tečkované a další a další a v různých barevných variantách. Dají se sehnat samostatně v sáčcích nebo také v sadách, kde kromě gumiček najdete i velký a malý stav i s-clipy.

Přichází léto, čas, kdy ukazujeme na těle co nejméně kousků oblečení. Co takhle ukázat na rukou i vlastnoruční náramky? Vsadím se, že v duhových barvách budou náramky zářit do daleka. 


Napsáno pro Metaforu

čtvrtek 18. června 2015

Babička drsňačka

AUTOR: David Walliams
NAKLADATEL: Tympanum
ROK: 2014
ČTE: Jiří Lábus
DÉLKA: 14:33:00
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:




Anotace
Britského autora dětských knih Davida Walliamse označují kritici za nového Roalda Dahla. Jeho vypravěčsky brilantní příběhy s překvapivou pointou a černým humorem dávají tomuto označení za pravdu. Jako první se k českému čtenáři dostává Babička drsňačka. Vypráví se v ní příběh o předsudcích a toleranci, o překvapivých odhaleních a jedné šíleně troufalé loupeži.

Něco málo o ději
Každý pátek Ben odjíždí za svou babičkou, aby s ní strávil jeden večer. Jeho rodiče jsou nadšenci do společenských tanců a rádi je sledují buď z tepla obývacího pokoje nebo jedou na natáčení, aby mohli obdivovat Flavia Flaviolliho.

Ben je jako každý pátek šíleně naštvaný. Babička smrdí po kapustě a je děsně nudná. Jednoho dne však objeví plechovku s diamanty a jeho zvědavost mu nedala spát, musí zjistit, co babička skrývá za tajemství. A taky ho objeví. Babička mu vypráví, že je uznávaná lupička diamantů. Nikdy nebyla přistižená, vždycky se jí loupež povedla. Jen na jedny diamanty si ještě netroufla. A to jsou korunovační klenoty. Ben, celý nadšený, že je babička drsňačka, celou loupež vymyslí.

Hodnocení
Babička zlodějka a ještě ji nikdo nechytil? Ta musí být vážně dobrá a navíc celosvětově hledaná! Jak to, že se o tom Ben dozvídá až teď? Z jednoho prostého důvodu - Ben si o babičce myslí, že je stará, nudná, nezajímá ji nic jiného než kapusta, scrabble a navíc nikam nechodí. A najednou se o ní dozví takovou věc? A když babička prohodí, že si dělá zálusk na korunovační klenoty, Ben se toho hned chytne a celou akci naplánuje do nejmenšího detailu.

Babičku drsňačku jsem měla v podobě audioknihy, kterou namluvil Jiří Lábus. A možná právě jeho přednes ve mně vyvolal nečekaně řadu emocí. Od vzteku až po slzy.

Benovi rodiče jsem vážně nemusela. O syna nejeví až tak moc zájem, jejich prioritou číslo jedna je společenský tanec, pro který žijí, ale ne aktivně, pouze pasivně a aby na něj měli klid, milého Bena pátek co pátek posílají pryč k babičce. Benovi se k babičce moc nechce, a tak je to jen povinná návštěva, ze které nemá nikdo radost. Já chápu, že rodiče chtějí mít chvíli jen pro sebe, ale každý pátek odkládat dítě někam, kde ho to prostě nebaví, i když je to babička? Určitě existují další možnosti, aby šlo zařídit, aby Ben zůstal s nimi. A taky mi hodně vadilo, jak byli zahledění jen do tance a Ben byl tak postavený na druhou kolej. Nechtěli slyšet, že Bena zajímá instalatérství, jejich snem bylo, aby se Ben stal profesionálním tanečníkem jako Flavio Flaviolli.

Druhým extrémem byla babička. Ta mi zpočátku byla taky docela nesympatická, protože autor pořád zdůrazňoval, že babička smrdí kapustou, vydává při chůzi kvákavé zvuky a pořád mluvila o scrabble. To jí moc také nepřidalo na babičkovském vystupování.

A pak vám to najednou dojde. Že i přes všechny zápory je to přece jen babička, která se cítí osamělá a jedinou radostí v životě je její vnuk a trápí ji, že ji Ben nemá rád. Je ochotná s ním vyloupit i korunovační klenoty, což pro zkušenou lupičku není problém, když má po boku Bena, který našel v kanalizačním systému v Toweru chybu.

Je to také příběh s poučením, že ne všichni staří lidé jsou nudní a blázniví. Stačí se někdy zaposlouchat do vyprávění babiček a dědečků, když byli malí (ano, i oni se kdysi dávno narodili), vzít je takové jakou jsou, protože to oni tvořili historii našich dějin a nebýt jich, nebyli by ani jejich vnuci. Nebudou tu navěky, tak je mějme rádi.



I když jsem knihu zkritizovala, dávám pět hvězdiček, a to především za přednes Jiřího Lábuse, který měl velmi nesnadný úkol. Přesto se mu podařilo vystihnout všechny postavy - od flegmatického otce, přes důstojnou královnu Alžbětu II. až po nadšeného Bena, z toho, že má babičku zlodějku. Ale nejvíce se mi v jeho podání líbila babička. Takovou babičku bych si dovedla představit i já.

Babička drsňačka zvítězila v kategorii Nejlepší audiokniha pro děti v rámci vyhlašování Audiokniha roku 2014. A vítězství získala oprávněně. Jeden příklad za všechny: v knihovně chtěla babička knihu od tohoto spisovatele, ale bylo jí řečeno, že v jedné základní škole "ho zrovna čtou" a momentálně není k dispozici ani jeden Walliams.

O autorech
David Walliams je britský herec a scénárista, spolutvůrce populární komediální série Little Britain (Malá Velká Británie), za kterou se svým kolegou Mattem Lucasem obdržel tři ceny BAFTA a British Comedy Award. V roce 2008 napsal svou první knihu pro děti. Literární kritici jej dnes označují za nového Roalda Dahla a na kontě má knížky Babička drsňačka, Pan smraďoch, Kluk v sukních, Malý miliardář, Krysburger a Ďábelská zubařka. Jeho vypravěčsky brilantní příběhy s překvapivou pointou a černým humorem dávají tomuto označení za pravdu.

Jiří Lábus patří k domácí herecké stálici, jeden z nejvýraznějších českých herců své generace. Ztvárnil mnoho rolí v seriálech i filmu, jmenujme například Arabela, Slunce, seno, jahody, Amerika, Zapomenuté světlo. Již tři desítky let je hvězdou divadla Ypsilon. Spolu s dlouholetým hereckým partnerem Oldřichem Kaiserem se stali synonymem osobitého humoru, který si diváci oblíbili prostřednictvím televizních pořadů Možná přijde i kouzelník, Ruská ruleta, Zeměkoule. Pro Tympanum načetl audioknihy Bajky i nebajky, Tracyho tygr, Straka v říši entropie a další.
Zdroj: audiotéka.cz

Napsáno pro databázi Audiotéka.
Audionihu si můžete zakoupit přímo v e-shopu Audiotéky.

úterý 9. června 2015

Ema a pusinkový lupič

AUTOR:  Rudolf Král
ILUSTRÁTOR: Lukáš Urbánek
NAKLADATELSTVÍ: Mladá fronta
ROK: 2015
POČET STRAN: 168
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:




Anotace
Osmiletá Ema má pocit, že se k sobě její rodiče nechovají tak hezky jako dřív. Rozhodne se tomu přijít na kloub a na pomoc si vezme lehce bláznivou sousedku, o které si myslí, že je čarodějnice. Společně odhalí nesmělého Vincenta, co se tak stydí žen, že si žádnou nemůže najít, a musí po nocích chodit krást pusinky jiným lidem. Aby se maminka s tatínkem měli zase rádi jako dřív, potřebuje Ema pusinkovému lupiči sehnat nějakou přítelkyni, která by mu všechny ty pusinky, co u nich doma krade, dala. 

Něco málo o ději
Ema je obyčejná holčička, která bydlí v panelovém domě. Její maminka a tatínek se mají moc rádi, jenže Ema začala pozorovat, že něco není v pořádku. Tatínek si je dřív s maminkou obě posadil na klín a dával jim pusinky za ucho, na krk i na nos. Klidně dvě nebo tři hodiny. Nebo tak nějak...Jenže najednou si tatínek a maminka přestali povídat.

Emě to vrtá hlavou, a tak poprosí babičku a také sousedku paní Prstovou (myslí si o ní, že je čarodějnice), aby jí pomohly vypátrat, co se děje. Zjistí, že za to může pusinkový lupič, který se jmenuje Vincent. Dokáže Ema, její babička a čarodějnice Prstová Vincentovi zabránit, aby už nekradl polibky?

Hodnocení
Při prohlížení novinek v knihovně mě zaujal a knížka s názvem Pusinkový lupič. Nejprve mě napadlo, že nějaký lupič bude krást bílkové pusinky, ale po přečtení anotace mi bylo opravdu řádně vysvětleno, že to tak není. 

Pusinkový lupič je velký zloděj. Krade lidem pusinky, aby si zachránil vlastní život. Ale je děsně nesmělý, navíc je malého vzrůstu a to mu na sebevědomí taky moc nepřidá. Ale naštěstí tady má tři zachránkyně, které mu pomůžou a seženou mu přítelkyni, která je jeho pravým opakem. Jenže Vincentova nesmělost je opravdu velká, takže hrozí to, že o paní Vilmu přijde.

Pusinkový lupič je kniha pro malé čtenáře, především pro předškoláky a děti, které se naučily číst. Písmena jsou dostatečně velká, takže je s přehledem zvládne druhák i šikovnější prvňáček. Co se týče obrázků, jsem z nich lehce na rozpacích. Dámy, kterým trčí prsa daleko dopředu? Působilo to trochu zvláštně, zvlášť když uvážíme, že jsme většinou zvyklí na něžné obrázky babiček či maminek. Ale jsou barevné a to se dětem líbí, takže se snad nad proporcemi jednotlivých postav možná ani nezastaví.

Knížku doporučuji, je moc pěkná, rychle se četla a tak trochu svádí k zamyšlení, jestli pusinkový lupič neobchází zrovna vaše příbytky a nenakukuje do ložnic a nekrade vám polibky.

pondělí 8. června 2015

Lizucha

AUTOR: Lenka Juráčková
NAKLADATELSTVÍ: Jota
ROK: 2015
POČET STRAN: 176
ZDROJ: vlastní


HODNOCENÍ:




Anotace
Devadesátiletá Lída trpící Alzheimerovou chorobou tráví stále stejné dny v domově důchodců. Zapomněla na všechno a na všechny, uzavřela se. Ve snech se jí však odkrývají spodní vody a vracejí vzpomínky na dětství, na totální nasazení v Německu, na muže, který ji z Reichu odvedl do Československa.
Když už to vypadá, že koloběh Lídina současného života nemůže rozsvítit nic hezkého, a hlavně nikdo blízký, objeví se u ní patnáctiletá Eva s kamarádkou Káťou a tajemným herbářem nalezeným v opuštěném domě.

Něco málo o ději
Lídě je devadesát let a v tuto chvíli bydlí v domově důchodců. Má Alzheimera, který ji pomalu ničí mozkové buňky a kvůli nim je zahořklá, nerudná a lidé, které znala, už prostě neexistují.

Evě a Kátě je patnáct, po prázdninách se chystají na gymnázium. Užívají si ještě léta. Obě dvě milují staré věci, objevování tajemství a archeologii. Evin tatínek jim z jednoho domu věnoval starý herbář. Je krásný, precizně udělaný a na Evě a Kátě zůstane, jak s ním naloží. Rozhodnou se, že herbář věnují někomu v domově důchodců. Káťina maminka, která tam pracuje, jim poradí, ať ho zkusí dát Lídě. Třeba trochu pookřeje.

Hodnocení
Když jsem si přečetla anotaci, věděla jsem, že to je kniha, kterou si chci přečíst. Navíc mě překvapilo, že má kniha tak málo stránek. Jen 176? Dá se do tak malého počtu stran vložit celý příběh? Ano, dá, ale jen částečně.

V knize sledujeme dva příběhy. Jeden, který se vrací Lídě ve vzpomínkách na dobu, kdy jí bylo dvacet let. Ona a její kamarádka Valja byly Ukrajinky a v době války byly nasazeny do pracovního tábora v Německu. Rozhodně to nebylo lehké, ale obě nad vodou držela láska ke dvěma Čechům, kteří tam také pracovali. 

Druhý příběh je ze současnosti. Děvčata Káťa a Eva jsou velké kamarádky a obě spojuje dohromady láska k archeologii, ke všemu, co je tajemné a záhadné. Jednou je Evin tatínek zavedl do jednoho opuštěného domu, kde objevili krásný herbář.

Osudy nemocné Lídy a obou děvčat se tak protnou.

Příběh jako takový se mi moc líbil. Vážně. Ale mělo to malou vadu. Chci vědět víc,  znát další osud Lídy v Čechách, jak se jí tady dařilo. Je to jako by vám někdo vymazal šedesát let z hlavy, vy víte začátek a konec, ale o letech uprostřed nevíte vůbec nic. Je to škoda, dokázala bych si představit čtyřstránkovou knihu s osudem Ukrajinky v českém prostředí. Rozhodně mně takové naťuknutí nestačí.

Víc se mi líbil Lídin příběh. byl mi bližší než příběh Evy a Káti. Ne v tom smyslu, že ráda čtu knihy z války a kolem ní, ale proto, že Lídin život byl mnohem těžší než život Evy a Káti. Sice všechny v této novele zažívají svou první lásku, ale ta Lídina byla přece jen zkomplikována prostředím, ve které vznikla.

Lizuchu jsem přečetla na posezení. Je o láskách, přátelství, těžkém životě v německém pracovním táboře, o stáří a mládí. Je to knížka, která pohladí na duši. I když jsou v knize spíše popisy, je krásné je číst, protože si tak dokonale vytvoříte představu, kde se příběh odehrává, ať už v táboře, v opuštěném starém domě nebo jen v kuchyni u zavařování okurek.

O autorce
Lenka Juráčková vystudovala češtinu a historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. S manželem Pavlem a dětmi Adamem a Evou žije v Novém Jičíně. Básně publikovala v literárních časopisech a antologii Sto nejlepších českých básní 2012. V roce 2008 vydalo nakladatelství Hněvín její sbírku Sukně s hnědavými suky. Sbírka Čemeřice vyšla roku 2014 v nakladatelství Literární salon. Za básně z této sbírky byla nominována na Drážďanskou cenu lyriky.




Děkuji portálu Knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku.
Knihu můžete zakoupit v e-shopu knihkupectví.

sobota 6. června 2015

Knižní úlovky, květen 2015

Květen pro knihomola znamená Svět knih, tudíž velké utrácení s různými slevami a podobně. Téměř většina knihomolů si z výstaviště odnášela spoustu knih, já byla letos skromná a pořídila si jen málo (oproti loňsku). V květnu jsem byla skromná i v tom, co se recenzních výtisků týká.

Začnu Světem knih. Bylo to tam naprosto úžasné, i když jsem chodila sama, protože blogerka Monča utratila spoustu peněz na miminko, které čeká, takže jsem ji plně chápala, když se na poslední chvíli rozhodla do Prahy nejet. I tak jsem si to užila, setkala jsem se s několika spisovatelkami, byla jsem na jedné besedě. Zkrátka to bylo skvělé a už se těším na příští rok. A co jsem si to tam vlastně pořídila?

Spi sladce od americké spisovatelky Rachel Abbott je thriller, který má velice kladné ohlasy.

Z Mladé fronty jsem si také pořídila druhý díl knihy s názvem Roštěnka od Alice Clayton. První díl mám doma, ale prostě jsem se k tomu ještě nedostala.

Poslední kniha, kterou mám z Mladé fronty, ale nekoupila jsem si ji, je od Jaroslava Haška Dobrý voják Švejk v zajetí. Tu knihu přidávali k nákupu, za což jim  velice děkuji.

U stánku nakladatelství Host bych stála asi ještě doteď, měli tam spoustu zajímavých a krásných knížek, ale rozpočet se nezadržitelně snižoval, takže jsem vybrala jen jednu. Jmenuje se Stůj při mně a napsala ji skotská spisovatelka Daniela Sacerdoti.

Nemohla jsem také vynechat stánek Metafory, kde si také pořídím krásné knížky. Tentokrát je to beletrizovaný životopis Hudba pro Kláru od chilské autorky se složitým příjmením Elizabeth Subercaseaux.

Naproti Metafory byl stánek nakladatelství Moba, které také patří k mým oblíbencům a rozhodně jsem tam nemohla nechat knížku Heřmánkové údolí. Navíc autorka Hana Marie Körnerová tam měla autogramiádu, takže knihu mám i s podpisem.

A na své děti jsem také nezapomněla. I tentokrát jsem kupovala v nakladatelství Grada, mám s jejich knížkami skvělou zkušenost, takže za dvě knihy jsem si mohla vybrat třetí.
    
A to je z veletrhu všechno. Pak mi přišla velice krásná kniha k recenzi. Jmenuje se Lizucha a napsala ji Lenka Juráčková. Už jsem se do ní začetla a vypadá to na velmi krásný příběh.

A poslední kniha? Tu mi poslala sama autorka. Napsala ji Daniela Šafránková a jmenuje se Anísa. Vypadá moc hezky a já se těším, až se do ní začtu.

Mít a nemít

AUTOR: Ernest Hemingway
ORIGINÁL: To Have and Have Not (Charles Scribner's Sons, 1962, New York)
PŘEKLAD: Radoslav Nenadál
NAKLADATELSTVÍ: Odeon
ROK: 2014
POČET STRAN: 216
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace
Román vznikl ve třicátých letech dvacátého století, v době hospodářské krize. Hemingway se k námětu několikrát vracel a stopy tohoto postupu v díle zůstaly. Skládá se z vyprávění několika osob a je rozložen na dvě části: na příběh Harryho Morgana, jenž v daných podmínkách nemůže bojovat o svou existenci jinak než překračováním zákona. A na historii spisovatele Richarda Gordona, intelektuála vzdáleného reálnému životu. 

Něco málo o ději
Harry Morgan pronajímá svou loď lidem, kteří by rádi chytli nějakou tu rybu. Jenže obchod není až tak výnosný, a tak po jednom takovém nepodařeném rybolovu, kdy přišel téměř o celou svou výstroj, kývne na nelegální nabídku pašování lidí přes hranice. A nezůstane jenom u lidí, pašuje i alkohol.

Další zakázkou je opět pašování lidí, ale Harry se připlete k bankovnímu přepadení a lupiči jeho i loď unesou. Harry bude muset prokázat dost odvahy k tomu, aby lupiče zlikvidoval.

Druhá část příběhu popisuje osud spisovatele Richarda Gordona, jemuž se rozpadá manželství.

Hodnocení
Mít a nemít jsem četla kdysi dávno, možná ještě na střední, ale asi jsem knihu nedočetla. A ani se nedivím, že jsem ji tenkrát odložila. Pochopit Hemingwayův styl psaní není tak jednoduchý, aspoň pro mě. Občas mi připadlo, že dialogy spolu vůbec nesouvisí, kdy jeden mluví o koze a druhý o voze, některé postavy mi splývaly dohromady.

I v této knize se Hemingway zaměřuje jen na konkrétní příběh bez nějakých zbytečných slov či vět, a převládá přímá řeč.

Hlavní postavou je Harry Morgan, muž, jehož povoláním je pronajímání lodi turistům a k rybolovu. Aby zaopatřil svou rodinu, muselo by toto pronajímání vydělávat, bohužel to tak není a Harry přijme nabídku na nelegální pašování lidí.

Kniha je rozdělená na tři části a v každé části Harryho doprovází jiný pomocník. Nejprve je to Eddy, alkoholik, v druhé části černoch Wesley a v poslední části Albert, chudý muž, který práci s Harrym vezme jen proto, že potřebuje peníze, aby uživil svou velkou rodinu.

Harry je zde popsán jako charakterní muž, který má svědomí, má rád svou ženu Marii a své dcery. Patří k těm, co peníze nemají, stejně jako většina dalších postav, se kterými se zde setkáme. Ti, co peníze mají, jsou označováni jako lidé bez charakteru, povrchní a namyšlení.

Alkohol je nemyslitelnou součástí příběhu, Harry si rozumí s bacardi a whisky, další pijí ojen či pivo. Možná alkohol v knize odrážel i Hemingwayovu závislost v pití.

Druhým příběhem v knize je příběh spisovatele Richarda Gordona, jehož vztah s manželkou dospěl k závěru. Ona ho podvádí s jistým profesorem a zdá se, že je s ním šťastná. 

Přiznám se, že posledních několik desítek stránek mi přišlo zbytečných. To, že Hemingway spojil dvě povídky dohromady, na tom není vůbec nic špatného, ale Morgan ani Gordon se nikdy nesetkali a neměli nic společného, kromě toho, že Gordon potkal Harryho ženu na cestě domů. Víc se mi líbil přiběh o Harry Morganovi, který na mě působil pozitivním dojmem. Gordon ve mně vyvolal lítost nad jeho životem.

Milovníci Ernesta Hemingwaye budou nadšení, v knize najdou všechny znaky Hemingwayova psaní - dialogy, jednoznačné popisy bez všelijakých kudrlinek a odbočování od děje. A já už tuším, že další knihy nebudou jiné.

O autorovi
Je považován za čelního představitele tzv. ztracené generace.
Po získání základního vzdělání se stal reportérem v Kansas City Star. V první světové válce se stal dobrovolníkem italské armády. Jako reportér se zúčastnil španělské občanské války.
Po válce působil jako dopisovatel, poslední roky života strávil na Kubě.
V roce 1961 pravděpodobně spáchal sebevraždu (zastřelil se), nezanechal po sobě žádný vysvětlující dopis, jeho smrt bývá také vysvětlována jako nehoda při čištění hlavně.

Zdroj: databáze knih

Obálky
Hemingway je překládán do mnoha jazyků. Nejinak je tomu i u této knihy a na Goodreads je řada krásných obálek a bylo docela těžké vybrat jen několik.
      
Napsáno pro Databázi knih.

pátek 5. června 2015

A hory odpověděly

AUTOR: Khaled Hosseini
NAKLADATEL: Tympanum
ROK: 2014
ČTE: Renata Honzovičová Volfová
DÉLKA: 14:33:00
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:




Anotace
Khaled Hosseini vypráví příběh sourozenců rozdělených v dětství. Abdullah vyrůstá v chudobě afghánského venkova a nepřestává toužit po ztracené sestře, zatímco Pari, která zapomněla, že kdy měla nějakého bratra, vychovává bohatá rodina v Kábulu a Paříži. Na pozadí téměř šedesáti let dramatické afghánské historie se odehrává příběh lásky, ztrát i obětí. Je lepší být odtržený od rodiny než trpět bídou? Co mohou či mají udělat bohatí pro chudé? Jak silná jsou rodinná pouta a jaké následky mají naše rozhodnutí? Na tyto otázky hledá Hosseini v mistrovském vyprávění odpověď. Sejdou se ještě někdy Abdullah a Parí?

Něco málo o ději
Parí a Abdulláh jsou sourozenci. Vyrůstají v Afghánistánu v Šádbághu, v chudé vesnici. Jejich otec se podruhé oženil s Parwanou. Jenže jejich rodina není moc bohatá a protloukají se, jak se dá. Parwanin bratr Nábí je však na tom lépe. Pracuje u zámožné rodiny Wahdatíových. Níla Wahdatíová je krásná, ale smutná. S manželem nemají děti a aby Nábí Nílu potěšil, nabídne jí obchod. Manželé Wahdatíovi si Parí koupí, tím však sourozence od sebe odtrhnou. Zatímco Parí je ještě malá a na vše, co bylo předtím, zapomene, Abdulláh nikdy nezapomněl.

Hodnocení
Afghánský spisovatel Khaled Hosseini je přirovnáván k Šeherezádě, a tak nějak tuším, že to asi bude pravda. A hory odpověděly jsou mou první knihou (audioknihou) od tohoto spisovatele a můžu říct, že to bylo krásné. Velmi krásné.

Příběh začíná na podzim roku 1952, kdy jsou sourozenci Parí a Abdulláh odděleni - Parí je prodaná do bohaté, přesto milující rodiny. Jejich cesty se tak rozešly. Přesto však jejich osud neustále sledujeme prostřednictvím postav, které mají k Parí a Abdulláhovi blízko. Sledujeme, jak Parí vyrůstá po boku náhradní matky Níly a není to zrovna příliš jednoduchý život. I přesto, že žijí v Americe, kam se po otcově infarktu odstěhovali.

Během celého poslechu navštívíme nejen Afghánistán, ale i Paříž a Řecko, sledujeme také život v Afghánistánu od padesátých let až po současnost.

Když jsem poslouchala tento téměř pohádkový příběh, zprvu jsem nechápala, jak různé postavy souvisí s příběhem, ale pak jsem se na každý nový příběh těšila. Kdo byla Thália a Markos, jak se vedlo Nábímu u Sulajmana Wahdátího a jaký život vedla Níla v Americe? To a mnoho další se dozvíte v této knize, drobné střípky osudů, které utvoří jeden celek, jenž se v roce 2010 uzavře.

Audioknihu namluvila Renáta Wolfová, kterou mohou čtenáři znát především z dabingu. Dobře se poslouchala, její řeč byla přirozená, nic hraného. Co mi trochu vadilo, byl zvuk, který se často objevuje, když člověk dlouho mluví nebo čte bez přestávky. Na zvuky jsem hodně vnímavá a tohle mě odpoutávalo od poslechu.



A hory odpověděly se dobře poslouchá a jsem moc ráda, že jsem si tuto audioknihu mohla poslechnout. Dopřála jsem si krásnou odpočinkovou četbu s vědomím, že někdo umí tak příjemně vypravovat příběhy o obrech a dévech, tak jako Hosseini.

O autorech
Khaled Hosseini se narodil v afghánském Kábulu v rodině diplomata a učitelky perštiny. Komunistický převrat a následná sovětská okupace na konci 70. let zabránily rodině v návratu do Paříže, a rodina se přestěhovala do USA, kde získala azyl. Hosseini nejprve vystudoval medicínu a osm let se také věnoval lékařské praxi, současně však už pracoval na své první knize Lovec draků (2003), která se stala okamžitým bestsellerem nejen v USA, ale po celém světě. Stejnou oblibu si získaly i jeho další romány Tisíce planoucích sluncí (2007) a A hory odpověděly (2013). Kromě psaní se Hosseini věnuje také roli vyslance dobré vůle UNHCR a práci pro svou nadaci The Khaled Hosseini Foundation poskytující humanitární pomoc chudým Afgháncům.

Renáta Volfová je herečka, rozhlasová hlasatelka a dabérka. Vystudovala Státní konzervatoř v Praze. Hrála ve filmech mj. Prodloužený čas (1984) a Fešák Hubert (1984), ale známá je především jako dabérka. Téměř dvě desetiletí pracovala jako hlasatelka stanice Český rozhlas 2 Praha. Namlouvá komentáře k televizním pořadům a pro nevidomé načetla více jak 90 audioknih.
Zdroj: audiotéka.cz

Napsáno pro databázi Audiotéka.
Audionihu si můžete zakoupit přímo v e-shopu Audiotéky.

čtvrtek 4. června 2015

Kouzelná aktovka

AUTOR:  Daniela Krolupperová
ILUSTRÁTOR: Vlasta Baránková
NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK: 2015
POČET STRAN: 79
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:




Anotace
Na jaře se do blízké říčky vrátili raci, a tuhle vzácnou podívanou si druháci Viktor a Hugo nemohli dát ujít. U vody však zvědavý Viky na mokrém svahu uklouzne – dokonale se zmaže a školní aktovku promění v potrhanou kouli. Když se kamarádi sklesle loudají přes park domů, na lavičce sedí dva pánové, kteří vypadají jako ze starého filmu. A jeden z nich Vikymu nabídne novou brašnu. Viky si ji rád vezme, ale pak nestačí kulit oči, co aktovka všechno dovede! 

Hodnocení
Danielu Krolupperovou nemusím představovat. Patří k současným spisovatelkám, které píší pro děti. Příběh vypráví dobrodružství Vikyho a Huga, kteří získali kouzelnou aktovku. Nechá si ji Viky, protože to on se umazal a zničil svoji původní aktovku. Jak se to stalo? I když věděli, že mají od rodičů zákaz chodit k řece, přece tam šli, aby se podívali na raky. A dopadlo to tak, že Viky uklouzl, zašpinil si oblečení a zničil aktovku. A pak cestou zpátky potkali dva tajemné pány, kteří drželi naprosto stejnou aktovku jako měl Viky.

"Doufám, že nechceš naznačit, že bych mu měl tuhle aktovku dát? Víš přece, co dokáže!"
Vyšší muž pokrčil rameny: "Ano, ale hodila by se mu..."
"Dobře víš, k čemu to vede!" nedal se druhý z bratrů.
Pánové se na chvilku odmlčeli. Kluci se zastavili, až když je zaslechli. Viky byl celý napnutý. Kdyby teď dostal novou, úplně stejnou aktovku a podařilo se mu vyčistit šaty, třeba by výlet k řece přece jen před rodiči zatajil.
"Podívej, hodila by se mu!" držel se svého hubenější z bratrů.
"Není to dobrý nápad. Znáš, jak to končí! Obávám se, že to ten chlapec nakonec odskáče," nedal se druhý.

Aktovka je opravdu kouzelná - ona totiž umí dělat sama úkoly a Vikymu se to tak zalíbí, že se rozhodne už nikdy nedělat domácí úlohy, jenže jak řekl ten jeden podivný pán, nakonec si to stejně odskákal. A co se vlastně přihodilo? To už si malý čtenář nebo rodič musí přečíst sám, přece nemůžu prozradit úplně všechno.

Příběh je lehký na čtení a vcelku krátký, dospělý čtenář bude mít knihu přečtenou za hodinku. Velká písmena v knize velice oceňuji, protože malí čtenáři ještě nejsou tak zběhlí ve čtení jako starší děti. Příběh je doprovázen ilustracemi Vlasty Baránkové. Obrázky jsou velmi krásné a moc se mi zamlouvaly.

A to poučení? Podvádět se nemá, protože to vždycky dřív nebo později praskne.

O autorce
Daniela Krolupperová je překladatelka, novinářka a spisovatelka. Píše především pro děti a její knihy mají i poučení: Draka je lepší pozdravit aneb O etiketěSedmilhář Josífek nebo Já se nechtěl stěhovat!

Napsáno pro Databázi knih