Víla Vivivíla a stíny zvířat

AUTOR:  Markéta Pilátová

ILUSTRÁTOR: Jakub Zich

NAKLADATELSTVÍ: NLN
ROK: 2009

POČET STRAN: 72

ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Máte rádi pohádky? Punkové pohádky? Jestli nevíte, co to je, vydejte se v noci se zvědavou vílou Vivivílou, která trochu moc vyplazovala jazyk, vždycky měla svou hlavu a klidně nosila nevílácké kalhoty, z bažin do Břevnova. A možná taky potkáte slepou Emu, jejího psa, kluka Pepíka, který je určitě lepší v počtech než v kotrmelcích, i jeho vakoveverku. A tahle divná parta, co vypadá, že sama potřebuje pomoc, má v spolku takovou sílu, že zachrání hromadu zvířat a přátelstvím ještě sebe navzájem.

Něco málo o ději

Víla Vivivíla neboli Vivi žije ve vílácké zemi. Vivi se od ostatních víl hodně odlišuje - nosí kalhoty, vlasy ostříhané nakrátko jí trčí do všech stran. A taky je neposlušná. Na vílí maminku a vílího tatínka vyplazuje neustále jazyk a když to udělala po sto padesáté páté, rodiče ji jednoduše zapudili z víláckého světa. Vivi se může vrátit, jen když vykoná sto padesát pět dobrých skutků.

A tak se Vivi ocitla v lidském světě, konkrétně v Praze, kde se v podvečer seznamuje se slepou holčičkou Emou a Pepíkem, jehož tatínek vlastní zverimex, ale také pašuje ohrožená zvířata. A právě o záchraně vzácných zvířat je tento příběh.

Hodnocení

Další příběh Markéty Pilátové nás zavede nejprve do vílácké země, kde se seznámíme s tamním životem a pak se přesuneme do Prahy, kde se setkají nevidomá Ema, která venčí svého psa Rafa, Pepík, který venčí vakoveverku Lumi a víla Vivivíla. Ti tři se hned skamarádí a spolu zažijí noční nebezpečné dobrodružství, aby zachránili vzácné a ohrožené druhy zvířat.

Kniha byla nesmírně rychlá. Ani jsem se nestihla do knihy pořádně začíst a už byl konec. Žádné nastavování děje, ani přebytečná slova zde nenajdete. Sotva se mládež spolu seznámí, hned jdou do akce a ta je opravdu nebezpečná. Klobouk dolů před jejich odvahou. Asi bych se v noci za město v osmi letech sama nevydala. Ale oni naštěstí měli s sebou Vivi, ač malé výšky, její kouzelná síla byla mocná.

Když se řekne víla, každému vytane na mysli překrásná a něžná bytost. Vivi však má do něžnosti a lehkosti opravdu daleko - nosí kalhoty, přes ně má kostkované šaty a tlustý svetr. A vlasy? Krátké vlasy má natupírované bahnem, takže jí trčí do všech stran a místo mašle má zrezivělé matičky. A tahle pankerská slečna je navíc nevychovaná a zlobivá holka. Ale uvnitř je vlastně hodná a po rodičích, kteří ji neradi vyhnali z jejich světa, se jí začalo stýskat. Jenže musí vykonat sto padesát pět dobrých skutků.

Ilustrace, které knihu doprovázejí jsou velmi tmavé a postrádají barvy, převládá černá, žlutá a bílá. Mají symbolizovat tmu, ve které se příběh odehrává a taky to, že je Ema nevidomá. Představuje také bahnitý vílácký svět, ve kterém Vivi žije.

Pokud máte rádi netradiční příběhy pro děti, jsem určitě pro, abyste si knihu přečetli a zažili spolu s Emou, Pepíkem a Vivi velké dobrodružství.

O autorce

Markéta Pilátová žije v Bataypora (Baťova dobrá voda) v Brazílii, kde učí nejen češtinu, ale také naslouchá příběhům krajanů, pořádá kuchařské workshopy, chodí na tréninky folklorního kroužku a píše o krajanech v reportážích pro týdeník Respekt. Také začala učit na třech brazilských základních školách češtinu a protože je v lednu a únoru v Brazílii léto a děti mají prázdniny, tráví dva měsíce volna v České republice. Na svém autorském kontě má řadu knih pro děti i dospělé čtenáře. Za ty dětské zmiňuji např. příběhy o Víle Vivivíle, příběh o Jurovi či o holčičce Kiko. Pro dospělé čtenáře napsala knihy Má nejmilejší kniha, Žluté oči vedou domů a Tsunami blues.