Čím jdu rychleji, tím jsem menší

AUTOR: Kjersti Annesdatter Skomsvoldová

ORIGINÁL: Jo fortere je går, jo mindre er jeg (Vorlaget Oktober, 2012, Oslo)

PŘEKLAD: Ondřej Vimr

NAKLADATELSTVÍ: Argo

ROK: 2014

POČET STRAN: 143

ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Každé ráno si Mathea Martinsenová v novinách pročítá úmrtní oznámení. Už jen ze zvyku. A představuje si, že mezi nimi brzy najde to svoje. Jaký verš by si vybrala? Žila pro svého manžela a teď zůstala sama. S ostatními lidmi neměla nikdy moc co do činění, nebyla mezi nimi totiž vidět. A teď nechce zemřít, dokud se někdo nedozví, že žila. Jenže co by o sobě světu vlastně měla říct?

Něco málo o ději

Mathea je seniorka. Každé ráno otevírá noviny a pročítá nekrology a hledá, zda tam nenajde ten svůj, ale pořád ho nenachází. Když jde do obchodu, kupuje si marmeládu. Ale neumí ji otevřít a chce, aby ji tu marmeládu otevřeli prodavači. Jenže zůstává u chtění, nakonec má na večeři něco jiného.

A tak plyne den za dnem. Mathea také vzpomíná na svůj život od dětství, po manželství s Epsilonem, který byl z páru ten silnější a vždy ji podržel. Kde je teď? Proč není s ní?

S autorčiným věnováním

Hodnocení

O téhle knize jsem se poprvé slyšela na severském literárním čtení v Praze. Autorka byla velmi sympatická a drobná žena a i její kniha je stejná. Sympatická a drobná. Dokonce je drobná i v norštině a Kjersti měla strach, zda překladatel neudělal nějakou chybu, že v češtině je ještě drobnější. Ale i když je drobná, kniha má silný příběh. Silný, přesto krásný a dojemný. Je o stárnutí a jak se s sním vypořádat, o strastech, které stáří přináší.

Mathea je hodně zvláštní žena, možná, že je tak trochu bláznivá, možná, že stáří se na ni výrazně podepsalo. Nemá ráda lidi a společnost všeobecně, má z nich strach a raději se uchyluje do samoty. Nebýt manžela Epsilona, který byl k ní vždy laskavý a tolerantní, nevycházela by z domu vůbec.

Miluje rýmy, televizní pořady Einara Lundeho a plete čelenky a je příliš vázaná na Epsilona. Už od dětství, kdy Matheu zasáhl blesk. Sice přežila, ale všichni si mysleli, že je mrtvá a po návratu do školy si ani nevšimli, že je zpátky mezi nimi. Všiml si toho jen Epsilon.

"Pravděpodobnost, že tě trefí blesk dvakrát na stejném místě, je určitě menší než ε, pokud je ε mikroskopicky malé množství."

Příběh vypráví Mathea v ich-formě a v přítomném čase, takže vás děj vtáhne brzy do sebe. Minulost se zde lehce střídá se současností. Menší nevýhodou může být v tom, že v první chvíli nebudete vědět, v kterém čase jste se zrovna ocitli, protože se sice mění čas, ale Mathea je pořád stejná. Ať byla školačka nebo žena v pokročilém věku.

Nejedná se o ucelený příběh, jsou to spíše vzpomínky, které jsou psány s jemností a tak trochu i s ironií. A také si budete muset zvyknout na to, že Mathea neustále mluví o smrti, jako kdyby ji to dělalo velkou radost a nemohla se dočkat, až zemře.

Kniha se velmi dobře čte a při její tloušťce ji budete mít přečtenou během několika málo hodin a doporučuji ji dál, protože stojí za to, aby se někdo dozvěděl i o tom, jak někteří lidé mluví a myslí o smrti, že ne vždy musí být smrt strašák.

O autorce

Kjersti A. Skomsvold je norská spisovatelka. Její původní povolání je matematička. Matematika se promítla do Epsilona, který je posedlý nejen matematikou, ale i statistikou. Její prvotina  vyšla v roce 2009 a byla přijatá velmi kladně. Kjersti za ni dostala i prestižní Cenu Tarjei Vesaase.

Roku 2012 vydala obsáhlý autobiografický román Člověk-monstrum (Monstermenneske), tematizující život s chronickým únavovým syndromem a psaní literární prvotiny. O rok později jí vyšla sbírka básní Trochu smutná matematika (Litt trist matematikk). Zdroj: přebal knihy

Obálky

Tady bylo těžké vybírat. Kniha byla přeložena do mnoha jazyků, takže existuje mnoho obálek. Těžko se vybíralo.

    

anglická                         norská                      německá


    
slovenská                      turecká                      portugalská