Stránky

sobota 15. února 2014

Jarní vody

AUTOR: Ivan Sergejevič Turgeněv
ORIGINÁL: Vešnije vody (Chudožestvennaja litěratura, Moskva, 1947)
PŘEKLAD: Pavla Bošková
NAKLADATELSTVÍ: Odeon
ROK: 2014
POČET STRAN: 176
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ

Anotace
K velkým milostným příběhům světové literatury patří i novela Jarní vody známého ruského klasika. Romantický příběh lásky, nakonec zklamané a nikdy nenaplněné, s krásnou postavou Gemmy, ženy hlubokého a opravdového citu, typicky turgeněvovské hrdinky. Jeden z nejkrásnějších milostných příběhů ve světové literatuře, do něhož se promítlo mnoho autorových osobních zážitků a pocitů.


Něco málo o ději
Dimitrij Sanin je mladý muž. Pochází z Ruska, není moc majetný, ale po jednom vzdáleném příbuzném zdědil trochu peněz a rozhodl se, že bude cestovat. Když se z Itálie vracel do Ruska, zastavil se v Německu ve Frankfurtu. A právě tady se shodou šťastných náhod a okolností setkává s velmi krásnou dívkou Gemmou. 

Je jí okouzlen, ale Gemma je zasnoubená s upjatým panem Klüberem a tak vůbec nepomýšlí na to, že by ji mohl milovat. Poté, co Sanin zachránil Gemmě její čest, si uvědomí, že láska ke Gemmě je velká a hlavně oboustranná.

Chce Gemmině rodině ukázat dobré vychování, a tak se rozhodne, že prodá svůj statek v Rusku. Potkává svého dávného přítele Polozova. Ten ho pozve k němu a jeho ženě Marje Nikolajevně, aby s ní vyřídil možný prodej.

Hodnocení
Po velmi dlouhé době jsem četla nějakou klasiku. Naposledy se tohle stalo v době maturity a pak jsem na klasickou (a povinnou literaturu) zapomněla. Ale dostala se mi do rukou velmi útlá kniha od ruského spisovatele Ivana Sergejeviče Turgeněva, a tak jsem se do knihy začetla. Teď můžu říct, že tohle asi můj šálek kávy nebude. Ne, že příběh byl špatný, to ne, nejsem od toho, abych soudila někoho, kdo napsal příběh velmi dávno, ale úplně mi nesedl. Možná to bude i tím, že jsem se do hlavních hrdinů až tak moc nevžila, nepřirostli mi k srdci. Připadalo mi, že v knize nebylo dost projevů emoce. Ale na druhou stranu nesmím zapomínat, že Jarní vody Turgeněv napsal v roce 1872.

Ústřední postavou je šlechtic Sanin, který se z Itálie vrací do Ruska a cestou navštíví Frankfurt. Je mladý, nezkušený v lásce a právě ve Frankfurtu potkává také mladou a nezkušenou italskou dívku Gemmu. A poté, co Sanin prokáže velkou odvahu a šlechetnost, uvědomí si, že Gemmu miluje.

Gemma mě hodně překvapila - svou rozhodností odmítnout snoubence a vrhnout se střemhlav do vztahu se Saninem i přesto, že jí neuměl nabídnout nic než svoji lásku. I on je jí okouzlen a hluboko zamilován. Chce ukázat, že není úplně chudý a rozhodne se, že prodá svůj statek v Rusku. Naštěstí potkává svého dávného přítele a ten ho zve do Wiesbadenu, aby s jeho ženou Marjou Nikolajevnou prodej projednal .

A právě tady nastává zlom. Marja Nikolajevna je pravý opak Gemmy - zkušená žena, koketa, která jde tvrdě za svým cílem, ale s velmi dobrým obchodním duchem. Takových žen v té době bylo určitě jen poskrovnu. Kdoví, jaké pohnutky ji vedly, aby si vzala takového nemluvu a hlupáka jako je Polozov.

Je vztah mezi Saninem a Gemmou předurčen k záhubě kvůli koketné Marje Nikolajevně nebo je Saninova láska ke Gemmě tak silná, že překoná všechny nesnáze? Rozhodnutí je na čtenáři samotném - knihu si přečíst.

I když je moje hodnocení nízké, rozhodně příběhu neupírám úžasné detaily postav - Turgeněv je popsal opravdu dokonale, takže víme, že Sanin je blonďatý modrooký mladý sympatický muž. Gemma je oproti němu tmavovlasá a Marja Nikolajevna je rusovláska a víme o kdejakém znaménku či vadě na kráse.

Jedna kapitola mě však chytla za srdce - setkání Sanina a Gemmy poté, co zachránil její čest v souboji. A právě tato kapitola zabránila tomu, abych knihu odložila a chtěla jsem se dozvědět, jak to celé skončí. Nebudu ji sem citovat i přesto, že je krátká, ale je opravdu jednoznačná a výstižná.

Kdo má rád klasiky, bude nadšený. Ve mně však žádný dojem kniha nezanechala a jakmile ji odložím do police mezi ostatní knihy, tak za pár měsíců nebudu vědět, o čem byla.

O autorovi
Ivan Sergejevič Turgeněv byl ruský prozaik a dramatik. Pocházel ze šlechtické rodiny. Studoval na univerzitách v Moskvě, Petrohradě a Berlíně. Dosáhl hodnosti magistra filozofie. Patřil k liberárním představitelům ruské literatury. Spolupracoval s časopisem Sovremennik. V roce 1852 byl nakrátko uvězněn po uveřejnění nekrologu na Gogola. Poté téměř dva roky musel strávit ve své vesnici pod policejním dohledem. Od druhé poloviny čtyřicátých let pobýval často ve Francii, kde se sblížil s francouzskými spisovateli (např. Flaubert, Zola). Usiloval o sbližování ruské a evropské kultury.
Zdroj: databáze knih

Obálky
Na Goodreads najdete velké množství obálek. Většina se drží obrazů z devatenáctého století. Česká obálka mě však neoslovila. Je sice jednoduchá, ale mé oko moc nepotěšila.

    
                                   anglické obálky

    
izraelská                      portugalská               ruská

Děkuji portálu Databáze knih a nakladatelství Odeon za poskytnutí recenzního výtisku.

6 komentářů:

  1. Nejvíce se mi z obálek líbí ta třetí anglická. Ta naše zelená je na mě až moc.. řekněme zelená :-D Možná by se mi líbil více jiný odstín.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono nakonec ta zelená není tak špatná, ale nelíbí se mi stříbrné jméno Turgeněva - hodně se leskne a není tak výrazné jako jméno knihy. A za další mi úplně chybí anotace. Jestli každý ví, o čem Jarní vody jsou, tak to není problém. Ale já jsem to opravdu netušila.

      Vymazat
  2. Nedávno jsem si prohlížela v knihkupectví právě nová vydání klasické literatury od Odeonu a obálky mě taky moc neoslovily, akorát odstíny hnědé vypadaly celkem dobře. Na druhou stranu oceňuji, že se do edice Knihovna klasiků pustili, nové obálky pěkně přitáhnou čtenáře, kteří by obvykle právě po klasice vůbec nesáhli. :-) Ačkoliv z klasické ruské literatury mám pár knih načteno, Turgeněv v nich nebyl a asi nebude, nikdy mě obsahy nezaujaly natolik, abych se do něčeho pustila.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud budu mít v knihovně celou sérii s novými obálkami, může to vypadat velmi zajímavě. Některé jsou moc pěkné, ale zrovna tato obálka se mi nelíbí. Ale je dobře, že se znovu vydávají stará díla. S chutí bych si ráda znovu přečetla Na větrné hůrce nebo Nebezpečné známosti.

      Vymazat
  3. Také mě až tak obálka nenalákala, ale jinak tento příběh se mi zdá celkem zajímavý tématicky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Příběh nebyl špatný, námět se mi hodně líbil, ale postavy mi moc sympatické nebyly. Kdoví, jaký je film, možná by stálo ho zhlédnout. A určitě to bude český film, ne ten zahraniční.

      Vymazat