Stránky

pátek 28. února 2014

Miluj mě, nebo střelím

AUTOR: Václav Gruber
NAKLADATELSTVÍ: Moba
ROK: 2014
POČET STRAN: 222
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:





Anotace
V přátelském vztahu muže a ženy je vždy určitá míra erotiky. Kde je hranice, za kterou už se nesmí? Je tato hranice stejná z pohledu muže i ženy? A co všechno je láska?

Šimon a Dita jsou oba ve středním věku a žijí léta ve spokojených manželstvích. Od prvního náhodného setkání si rozumějí a jejich vztah se postupně prohlubuje. Společně si vytvářejí fiktivní svět, do kterého smějí jen oni dva. A když má člověk další svět, má přece také další život... A tak Šimon s Ditou vyzráli na čas. Jenže některé zákonitosti platí v každém světě…

Něco málo o ději
Nejdříve k sobě cítili sympatii a vzájemnou přitažlivost. Pak se do sebe zamilovali. Oba však mají své partnery. Je tento vztah už předem odsouzen k záhubě nebo dostanou svoji osudovou šanci?

Přesně tohle potkalo Ditu a Šimona. Dita je začínající spisovatelka a Šimon vysokoškolský profesor bohemistiky. Seznámili se náhodou, ale už od prvního setkání si byli oba blízcí a něco je k sobě přitahovalo. Tato vzájemná přitažlivost přerostla v lásku a aniž si to oba hned uvědomili, dostali se sobě hluboko pod kůži. Dita i Šimon jsou však zadaní, a tak si vymyslí svůj vlastní svět, svět, kam smí jen oni dva.

Jak tohle skončí? Ukončí svůj vztah a přijdou o svůj utajený svět nebo překonají nástrahy života a zůstanou spolu? Mnoho otázek, jen jedna správná odpověď.

Hodnocení
Kde je pomyslná hranice ve vztahu mezi mužem a ženou? Kde končí přátelství a začíná láska? Je to vůbec možné být přáteli, když cítíte k tomu druhému citovou náklonnost? Už od začátku jsem věděla, že to bude příběh napsaný (skoro) pro mě. Mám ráda tyto romány ze života, které někdy končí optimisticky, jindy smutně. Ale takový už je život, někdy veselý, někdy smutný, záleží na okolnostech.

Od samého počátku mi Dita a Šimon byli sympatičtí. Ditě je čtyřicet a je regionální začínající spisovatelka, která uspěla hned se svou prvotinou. Má manžela Zdeňka, programátora, který veškerý svůj volný čas tráví u počítače a na Ditu mu moc času nezbývá. Přesto se mají rádi, i když už je jejich vztah spíše stereotypem. 

Šimon je padesátiletý vysokoškolský profesor bohemistiky, je šťastně ženatý s Kateřinou, jeho manželství je více než harmonické a Kateřinu stále miluje jako na začátku. Tak jak je možné, že se Dita a Šimon do sebe zamilovali? Byl to osud nebo něco jiného?

"Víš, tam dole, to je jenom náš svět."
"Myslíš, že opravdu máme víc světů?"
Trochu se usmál. "Ten první je svět, ve kterém žijeme. Druhý je svět, který pokaždé znovu tvoříš. V každé svojí knize ho stavíš znovu. A třetí...třetí je ten, kde spolu sníme..."
"Jak moc..." trochu zaváhala, "...jak moc se prolínají?"
"Chtěla jsi říct: jak moc si překážejí?" Šimon se trochu usmál. "Já nevím...představuju si to jako prostorové mimoběžky."
"Jak?"
"Tak jako jsou mimoběžné přímky v trojrozměrném prostoru, máme mimoběžné trojrozměrné prostory v našem vesmíru."
"Myslíš, že se i někdo další může pohybovat mezi těmi třemi světy?"
"Já nevím...možná..."
Dita zavřela oči a znovu si představila zelenavou hlubinu. Já se o tebe nechci dělit...V tom třetím světě nemusím...Jak je ale ten třetí svět velký?

Paralelně s příběhem Dity a Šimona probíhá další příběh, příběh ve světě, který si vymysleli oni sami a který patří jen jim. Re je mořská víla, která se zamilovala do Si, který patří na souš. A jak skončí tento nerovnoměrný vztah? Překonají Re a Si překážky, které na ně číhají?

V příběhu také můžeme sledovat vnitřní myšlenkové monology, které příběh oživily. Někomu se může zdát, že je zde málo emocí, že postavy jsou nevýrazné, ale mně to tak připadlo správné a do příběhu se tento styl opravdu hodil.

O autorovi
MUDr. Václav Gruber (nar. 1953) pracoval řadu let v okresní nemocnici ve Stodě, od roku 1994 provozuje soukromou praxi v Holýšově v okrese Domažlice, kde také žije. Je členem Obce spisovatelů a Střediska západočeských spisova­telů v Plzni.

Děkuji nakladatelství Moba za poskytnutí recenzního výtisku.

středa 26. února 2014

Motýlí ostrov

AUTOR: Corina Bomannová
ORIGINÁL: Die Schmetterlingsinsel (Ullstein Taschenbuch Verlag, Berlín, 2012)
PŘEKLAD: Jana Pecharová
NAKLADATELSTVÍ: Knižní klub
ROK: 2014
POČET STRAN: 456
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ



Anotace
Diana Wagenbachová, berlínská právnička, odlétá do Anglie, kde umírá její milovaná teta. Ta v posledních slovech prosí Dianu, aby odhalila dlouho chráněné rodinné tajemství. Stopy minulosti Dianu zavedou do exotické krajiny, kde narazí na věštbu, která navždy změnila osud její rodiny, na zakázanou lásku, která nikdy neskončila, a na svůj vlastní osud...

Něco málo o ději
Diana je mladá advokátka, která musí zničehonic řešit své manželské problémy. Proto jí přijde vhod, když může odjet do Anglie k tetě Emmely. Emmely je však vážně nemocná a umírá. Těsně předtím než zemře, Dianě svěřuje, že v jejich rodině existuje velké tajemství a ona, Diana jako poslední člen rodiny, má právo ho objevit.

Pomocí různých stop, jež nenápadně nastražil jejich majordomus pan Green, Diana postupně poodhaluje roušku tajemství, které ji zavede až na Srí Lanku, na čajovou plantáž Vannattuppucci. Tady, ke konci 19. století, žila rodina Tremaynů, která plantáž spravovala. Henry Tremayne má dvě dcery - Grace a Victorii. Jsou krásné a mladé, zvlášť Grace, které je osmnáct let. Otec ji chce provdat, jenže ta má oči jen pro mladého předáka Vikramu...

Diana tak hledá nejen pravdu o své rodině, ale hledá i samu sebe a snaží se vypořádat se svým vlastním životem.


Hodnocení
Do téhle obálky jsem se zamilovala. Je opravdu moc krásná a když knihu držíte v ruce, tak vyobrazení motýlci se krásně lesknou. Ale obálka není všechno, důležité je, co se skrývá uvnitř. Už při prvních stránkách jsem věděla, že tohle bude přesně to, co jsem chtěla, aby v ní bylo.

Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách. První příběh nás zavádí do roku 1887. Seznamujeme se s rodinou Tremaynových, která převzala čajovou plantáž na Srí Lance (tehdy Cejlon) po zemřelém bratru Henryho Tremayna. Henry má dvě dcery - Grace a Victorii.

Victorie je nespoutaná a plná života, je teprve na prahu mezi dětstvím a dospělostí. Její sestra Grace už dětským střevíčkům odrostla a je pravý opak své sestry - vážná, chytrá a toužící po lásce. Jenže co tady na Cejlonu, když všude, kam se podívá, vidí jen samé čajové keře? Ale i mezi keříky čaje vzkvete láska. Láska mezi Grace a místním mladíkem však není tak jednoduchá...

Druhá dějová linie ukazuje současnost. Diana je úspěšná německá advokátka, jejíž manželství se rozpadá. Po smrti milované tety zdědí nejen dům v Anglii, ale i rodinné tajemství, které na ni čekalo, aby ho vyřešila. Vydává se do exotické Srí Lanky, na čajovou plantáž Vannattuppucci. Není na to sama - doprovází ji šarmantní Jonathan...

Za sebe můžu říct, že mě více zaujal historický příběh, který byl mnohem zajímavější. Připadlo mi, že Grace dostala více prostoru než Diana a i samotný děj měl více akce a zasadit děj na Srí Lanku v devatenáctém století se mi opravdu líbilo. Grace byla sympatická, její odvaha a láska mě okouzlila a moc jsem jí fandila. Diana

Také hledání různých indicií a odkrývání tajemství kousek po kousku mi občas vyvolalo úsměv na tváři a někdy jsem zatoužila po tom, aby má rodina měla také nějaké to tajemství. Ale v naší rodině žádné není, takže o pátrání po předcích si můžu jen číst. Například v této knize.

Je to moc příjemná oddechovka, která milovníky tohoto žánru jistě velmi potěší - je v ní romantická zápletka, dobrodružství, exotická země, vůně čaje. Ke konci jsem stránky jen hltala a neskončila jsem, dokud jsem knihu nedočetla celou.

O autorce

Corina Bomann vyrůstala v Meklebursku, nyní žije v Berlíně. Její první povídka vyšla v roce 1999. Od roku 2008 píše romantické historické příběhy a také se věnuje tvorbě pro děti. Kniha Motýlí ostrov je první knihou, která vyšla v češtině.

Obálky
Obálky mě nikdy nepřestanou fascinovat. A zvlášť ty krásné.

      
holandská                       německá                       španělská                          německá

  
italská                            polská

Knižní trailer


Děkuji portálu Databáze knih a nakladatelství Knižní klub za poskytnutí recenzního výtisku.

neděle 23. února 2014

Úžasné nedělní rande s...Dimitrijem Pavlovičem Saninem

Meme pořádané Vendeou


Vít Olmer
Jméno hrdiny
Dimitrij Pavlovič Sanin

Autorka knihy a název knihy, z které hrdina pochází
Ivan Sergejevič Turgeněv - Jarní vody

Proč jsem si vybrala na rande právě jeho/ji?
No, že by to byl zrovna chlapík, se kterým bych chtěla jít na rande, to zrovna ne. Navíc, ani není můj typ - blonďák s modrýma očima, na mě je navíc moc mladý (je mu teprve dvacet dva let). Ale důvod, proč jsem si ho vybrala byl takový, že ve stáří si uvědomil svoji chybu a chce ji napravit. (A v českém podání je Vít Olmer neodolatený).

Popište místo, kam byste šli s panem vyvoleným na rande
Sanin je Rus, takže bych ho zavedla na typicky ruské místo. A přísáhám, že tady v Kroměříži sice není typicky ruské místo, ale máme na Slovanském náměstí pravoslavný kostel. Pak bych Sanina pozvala do mé oblíbené restaurace Scéna. Čas od času tam vaří mezinárodní jídla, třeba bychom se zrovna trefili na výborný boršč či pirožky.

Píseň, která by vám při rande hrála (můžete dát i odkaz)
Sanin má rád kvalitní operu. A i když já ji moc nemusím, udělám mu radost a pustím mu píseň Durch die Wälder, durch die Auen z opery Čarostřelec. Určitě se mu bude líbit.

A nakonec to nejlepší, jak by vaše rande skončilo?
Podala bych mu ruku a popřála bych mu šťastnou cestu domů zpět do Ruska. A proč? Sanin je tak děsně nezkušený a když se kolem něj ochomýtne nějaká rusovláska, může na ní nejen oči nechat.

pátek 21. února 2014

Kalendárium: 21. únor - Mezinárodní den mateřského jazyka

UNESCO v roce 1999 vyhlásilo Mezinárodní den mateřského jazyka. Tomuto však předcházel jeden velmi vážný incident - v roce 1952 byli v Bangladéši usmrceni čtyři studenti, kteří demonstrovali za zachování bengálštiny. Tato událost vedla k uznání bengálštiny, později se bengálština stala oficiálním národním jazykem.

Vraťme se ale právě k dnešnímu dni. Na celém světě se mluví téměř sedmi tisíci jazyky. Jsou jazyky velmi rozšířené jako je angličtina, němčina nebo ruština až po jazyky, kterými mluví menšina např. absaročtina, guambiano či okcitánština a mnoho dalších jazyků. 

Některým jazykům však hrozí zánik během několika desítek let, mluví se až o polovině všech jazyků.

"Dopustíme-li nedbalostí svou, aby někdy jazyk náš vychlazen byl, nebude jináč, než že tím, což jsme, národem českým, býti přestaneme a časem v národ docela jiný a cizí se proměníme." Václav Matěj Kramerius
Kromě jazyků zanikají i různá nářečí. Dnešní generace mladých lidí zná méně slov v nářečí než jejich prarodiče. A je to škoda. Dialektů je také nepřeberná řada a je rozdělen do několika skupin, které se dále dělí na další skupiny. 

Jazyk slouží jako nástroj komunikace mezi lidmi. Nebýt jazyka, nemáme žádné knihy. Knihy, které jsou plné slov, vět, kapitol, příběhů.
"V jazyku je naše národnost."  Josef Jungmann

Zdroje:wikipedia, europa.eu, topzine, ministerstvo zahraničních věcí, deviantart, dreams-made-flesh/

pondělí 17. února 2014

Policejní křeček

AUTOR: Daniela Krolupperová
ILUSTRÁTOR: Eva Sýkorová - Pekárková
EDICE: Druhé čtení
NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK: 2013
POČET STRAN: 60
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:


Anotace
Pes ve službách zákona dnes nikoho nepřekvapí. Ale policejní křeček? A opravdu jeden takový existuje! Jmenuje se Bruno a žije v teráriu u druháka Jirky. Když se ukáže, že křeček mluví, Jirka zajásá, takového kamaráda nikdo nemá. Zvídavý křeček se naučí i číst, a zatouží poznat svět za dveřmi domu. Jednoho dne se Bruno skutečně dostane ven a přihodí se něco neuvěřitelného. Z drobného hlodavce se stane postrach zlodějů v širokém okolí!

Něco málo o ději
Jirkovi se narodila sestřička a aby se necítil odstrčený, dostal od dědečka křečka. Pojmenoval ho Bruno a brzy se stane členem rodiny. Jednoho dne křeček promluvil a Jirka se zaradoval - bude mít kamaráda, kterého nikdo nemá.

A Bruno je velice zvídavý křeček - v krátké době se naučí číst a psát. Jirkovy knihy přečetl hned a pak se pustil do knih rodičů. Pak zaslechl, že ve městě řádí zloději aut a Bruno se rozhodne, že se stane policistou, aby mohl ty zloděje aut chytnout.

Jenže to není tak jednoduché, jak se může zdát. A jak to nakonec všechno dopadne? Co myslíte, podaří se Brunovi chytit zloděje a stát se slavným policistou? 

Hodnocení
Křeček Bruno z příběhu měl dva skutečné předchůdce. Nebyli to sice křečkové, ale pískomilové, ale paní spisovatelka se rozhodla z pískomila udělat křečka - jednoduše proto, že pískomil je dlouhé slovo a křeček je přece jenom, podle mého, oblíbenější zvířátko.

Křeček Bruno je velmi statečný křeček. Nebojí se ničeho, možná trochu koček, aby ho některá nesežrala. Ale když ten svět venku je tak velký a strašně lákavý, kdo by odolal? A navíc, když venku řádí zloději aut, neváhá a vezme celou záležitost do svých rukou pracek a vydá se jim na stopu.

Knihu ilustrovala Eva Sýkorová - Pekárková. Obrázky jsou velmi pěkné a děti zaujmou. Obrázky neruší žádný přidružený text, který by odváděl dětskou pozornost od příběhu. Písmena jsou větší, vhodné pro malé čtenáře.

Narozdíl od předchozích knih, které jsem měla možnost si přečíst, tato má za účel děti hlavně pobavit a rozesmát a možná i nalákat na to, aby si děti (potažmo jejich rodiče) pořídili nějaké to malé domácí zvířátko, třeba právě v podobě křečka.

O autorce
Daniela Krolupperová je překladatelka, novinářka a spisovatelka. Píše především pro děti a její knihy mají i poučení: Draka je lepší pozdravit aneb O etiketě, Sedmilhář Josífek nebo Já se nechtěl stěhovat!

sobota 15. února 2014

Soutěž o knihu Podezřelý - vítěz

Minulý týden v pátek 7. února jsem zveřejnila soutěž o knihu Podezřelý spisovatele Roberta Craise. Celý týden jste mi posílali své odpovědi a dnes jsem jednoho z vás vylosovala.

A tramtará, vítězem se stává:

zofkovalenka@

Přeji příjemné čtení.

Prosím o zaslání adresy do komentáře, kam můžu Podezřelého poslat. V případě, že se mi výherkyně do úterý neozve, losuji znovu.

Jarní vody

AUTOR: Ivan Sergejevič Turgeněv
ORIGINÁL: Vešnije vody (Chudožestvennaja litěratura, Moskva, 1947)
PŘEKLAD: Pavla Bošková
NAKLADATELSTVÍ: Odeon
ROK: 2014
POČET STRAN: 176
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ

Anotace
K velkým milostným příběhům světové literatury patří i novela Jarní vody známého ruského klasika. Romantický příběh lásky, nakonec zklamané a nikdy nenaplněné, s krásnou postavou Gemmy, ženy hlubokého a opravdového citu, typicky turgeněvovské hrdinky. Jeden z nejkrásnějších milostných příběhů ve světové literatuře, do něhož se promítlo mnoho autorových osobních zážitků a pocitů.


Něco málo o ději
Dimitrij Sanin je mladý muž. Pochází z Ruska, není moc majetný, ale po jednom vzdáleném příbuzném zdědil trochu peněz a rozhodl se, že bude cestovat. Když se z Itálie vracel do Ruska, zastavil se v Německu ve Frankfurtu. A právě tady se shodou šťastných náhod a okolností setkává s velmi krásnou dívkou Gemmou. 

Je jí okouzlen, ale Gemma je zasnoubená s upjatým panem Klüberem a tak vůbec nepomýšlí na to, že by ji mohl milovat. Poté, co Sanin zachránil Gemmě její čest, si uvědomí, že láska ke Gemmě je velká a hlavně oboustranná.

Chce Gemmině rodině ukázat dobré vychování, a tak se rozhodne, že prodá svůj statek v Rusku. Potkává svého dávného přítele Polozova. Ten ho pozve k němu a jeho ženě Marje Nikolajevně, aby s ní vyřídil možný prodej.

Hodnocení
Po velmi dlouhé době jsem četla nějakou klasiku. Naposledy se tohle stalo v době maturity a pak jsem na klasickou (a povinnou literaturu) zapomněla. Ale dostala se mi do rukou velmi útlá kniha od ruského spisovatele Ivana Sergejeviče Turgeněva, a tak jsem se do knihy začetla. Teď můžu říct, že tohle asi můj šálek kávy nebude. Ne, že příběh byl špatný, to ne, nejsem od toho, abych soudila někoho, kdo napsal příběh velmi dávno, ale úplně mi nesedl. Možná to bude i tím, že jsem se do hlavních hrdinů až tak moc nevžila, nepřirostli mi k srdci. Připadalo mi, že v knize nebylo dost projevů emoce. Ale na druhou stranu nesmím zapomínat, že Jarní vody Turgeněv napsal v roce 1872.

Ústřední postavou je šlechtic Sanin, který se z Itálie vrací do Ruska a cestou navštíví Frankfurt. Je mladý, nezkušený v lásce a právě ve Frankfurtu potkává také mladou a nezkušenou italskou dívku Gemmu. A poté, co Sanin prokáže velkou odvahu a šlechetnost, uvědomí si, že Gemmu miluje.

Gemma mě hodně překvapila - svou rozhodností odmítnout snoubence a vrhnout se střemhlav do vztahu se Saninem i přesto, že jí neuměl nabídnout nic než svoji lásku. I on je jí okouzlen a hluboko zamilován. Chce ukázat, že není úplně chudý a rozhodne se, že prodá svůj statek v Rusku. Naštěstí potkává svého dávného přítele a ten ho zve do Wiesbadenu, aby s jeho ženou Marjou Nikolajevnou prodej projednal .

A právě tady nastává zlom. Marja Nikolajevna je pravý opak Gemmy - zkušená žena, koketa, která jde tvrdě za svým cílem, ale s velmi dobrým obchodním duchem. Takových žen v té době bylo určitě jen poskrovnu. Kdoví, jaké pohnutky ji vedly, aby si vzala takového nemluvu a hlupáka jako je Polozov.

Je vztah mezi Saninem a Gemmou předurčen k záhubě kvůli koketné Marje Nikolajevně nebo je Saninova láska ke Gemmě tak silná, že překoná všechny nesnáze? Rozhodnutí je na čtenáři samotném - knihu si přečíst.

I když je moje hodnocení nízké, rozhodně příběhu neupírám úžasné detaily postav - Turgeněv je popsal opravdu dokonale, takže víme, že Sanin je blonďatý modrooký mladý sympatický muž. Gemma je oproti němu tmavovlasá a Marja Nikolajevna je rusovláska a víme o kdejakém znaménku či vadě na kráse.

Jedna kapitola mě však chytla za srdce - setkání Sanina a Gemmy poté, co zachránil její čest v souboji. A právě tato kapitola zabránila tomu, abych knihu odložila a chtěla jsem se dozvědět, jak to celé skončí. Nebudu ji sem citovat i přesto, že je krátká, ale je opravdu jednoznačná a výstižná.

Kdo má rád klasiky, bude nadšený. Ve mně však žádný dojem kniha nezanechala a jakmile ji odložím do police mezi ostatní knihy, tak za pár měsíců nebudu vědět, o čem byla.

O autorovi
Ivan Sergejevič Turgeněv byl ruský prozaik a dramatik. Pocházel ze šlechtické rodiny. Studoval na univerzitách v Moskvě, Petrohradě a Berlíně. Dosáhl hodnosti magistra filozofie. Patřil k liberárním představitelům ruské literatury. Spolupracoval s časopisem Sovremennik. V roce 1852 byl nakrátko uvězněn po uveřejnění nekrologu na Gogola. Poté téměř dva roky musel strávit ve své vesnici pod policejním dohledem. Od druhé poloviny čtyřicátých let pobýval často ve Francii, kde se sblížil s francouzskými spisovateli (např. Flaubert, Zola). Usiloval o sbližování ruské a evropské kultury.
Zdroj: databáze knih

Obálky
Na Goodreads najdete velké množství obálek. Většina se drží obrazů z devatenáctého století. Česká obálka mě však neoslovila. Je sice jednoduchá, ale mé oko moc nepotěšila.

    
                                   anglické obálky

    
izraelská                      portugalská               ruská

Děkuji portálu Databáze knih a nakladatelství Odeon za poskytnutí recenzního výtisku.

neděle 9. února 2014

Deset žen

AUTOR: Marcela Serranová
ORIGINÁL: Diez mujeres (Alfaguara/Santillana Ediciones Generales, Madrid, 2011)
PŘEKLAD: Jana Lišková
NAKLADATELSTVÍ: Host
ROK: 2014
POČET STRAN: 331
ZDROJ: vlastní
HODNOCENÍ



Anotace
Devět žen, každá úplně jiná. Nikdy předtím se neviděly, a přesto spolu sdílejí své příběhy. Nataša, jejich terapeutka, se je rozhodla sezvat dohromady, neboť věří, že rány se mohou začít hojit jen tehdy, když se prolomí ledy mlčení.

Kniha Deset žen je znepokojující a překvapivý román, hluboce dojemný a lidský. Odvážný a objevný pohled na mezilidské vztahy v dnešním světě.

Něco málo o ději
Nataša, terapeutka, pozvala na jedno odpoledne devět žen, které léčí - naslouchá jejich trápením, bolestem, steskům a strachům. Těchto devět žen se dříve neznalo, jediným mezníkem pro ně je právě Nataša.

Každá z těchto žen má svůj vlastní příběh, který ostatním vypráví - nejsou veselé, jsou smutné a složité, ale každý příběh má na konci i svoji malou jiskřičku naděje.

Hodnocení
Při výběru téhle knihy jsem se jako první řídila obálkou. Je nádherná, trochu evokuje jaro a také květy symbolizují křehkou krásu žen. A poté, co jsem přečetla anotaci ke knize, rozhodla jsem se, že si ji přečtu.

Nataša je terapeutka, která naslouchá ženám a jejich starostem a problémům v životě. Rozhodne se, že devět žen pozve na společné terapeutické sezení, protože v jednotě je síla a sdílené trápení je menší trápení.

Každá z těchto žen je jiná - pochází z různých společenských vrstev od nejchudších po ty nejbohatší, jsou různě staré - nejmladší je devatenáct, nejstarší sedmdesát let. Některé jsou imigrantky, některé mají kořeny hluboko zapuštěné v Chile.

I jejich osudy jsou různé - problematické vztahy v rodině, stáří, které přišlo nečekaně, samota, syndrom vyhoření či následky znásilnění. To je jen malý výčet starostí, které ženy trápí.

Autorka napsala příběhy žen s citem, přesto ukazuje realitu, ne jen přikrášlené pozlátko. Kniha se čte rychle a s lehkostí, stránky ubíhají jedna za druhou.

Deset žen, deset osudů. Každá má něco, co vám může připomenout samu sebe a s některou z nich se můžete ztotožnit...

O autorce
Marcela Serrano pochází z Chile, z umělecky založené rodiny. Dlouhá léta se věnovala výtvarné tvorbě, má na svém kontě řadu výstav a uměleckých instalací. V roce 1991 publikovala svůj první román Nosotras que nos queremos tanto (My, které se máme tak rády), který se stal senzací roku. Její další romány, například El albergue de las mujeres tristes (Útulek pro smutné ženy, 1997) a Nuestra Señora de la Soledad (Královna samoty, 1999), měly stejný úspěch. Marcela Serrano je jednou z nejvýznamnějších současných latinskoamerických spisovatelek, věhlas si vydobyla zejména ve Španělsku a Itálii.

Obálky
Za sebe můžu říct, že naše obálka je nejhezčí.
    
anglická                         holandská                     španělská     

pátek 7. února 2014

Soutěž o knihu Podezřelý

Mí milí čtenáři, je to tady! První soutěž na mém blogu.

A o co se bude soutěžit? O novinku Roberta Craise Podezřelý z nakladatelství Metafora.

V soutěžním formuláři jsou tři jednoduché otázky, najít správnou odpověď nebude vůbec těžké.

Soutěž končí příští týden 14. 2. 2014.


středa 5. února 2014

Neberte nám Ptáka Loskutáka

AUTOR: Pavel Brycz
ILUSTRÁTOR: Katarína Ilkovičová
NAKLADATELSTVÍ: Mladá fronta
ROK: 2013
POČET STRAN: 136
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:



Anotace
Máte v rukou veselou knížku o mluvícím ptáčkovi a odvážné holčičce, která se díky němu naučí správné řeči. A po správné řeči přicházejí i správné činy, když se její malý kamarád a přítel ocitne v ohrožení. Tak neváhejte! Kdo nečte, houby s octem ví...

Něco málo o ději
Klárka Řehořová z Prahy 4 je devítiletá dívenka. Je to moc šikovná holčička, ale bohužel se nenaučila říkat r a ř. A tak se tatínek s maminkou rozhodli, že v jejich domácnosti se tyto dvě hlásky říkat nebudou. Proto místo smažených řízků s vařenými brambory měli obalované masové plátky z pašíka s maštěnými hlízami.

Nepomohl ani uznávaný logoped Macháně a Klájka Žehožová z Pjahy čtyži byla smutná a s ní i rodiče. Na její narozeniny se vydali do ZOO ke slonům, ale místo slonů tam potkali malého černého ptáka loskutáka a ten, světe div se, naučil malou Klárku krásně vyslovovat r a ř. Klárka mu byla moc vděčná a slíbila mu, že kdyby se mu něco přihodilo, vždycky mu pomůže.

A ono se přihodilo. Ptáka Loskutáka unesli tři obávaní zločinci a Klárka se rozhodla na vlastní pěst vypátrat, kde jejího kamaráda schovali.

Hodnocení
O téhle knížce jsem poprvé slyšela v jednom televizním pásmu pro mládež a na první pohled mě zaujala. A o něco málo později jsem ji zahlédla v knihovně a už byla doma. Říkala jsem si, že by se mohla dceři líbit a líbila. Obě jsme se hodně nasmály a bavily jsme se při některých scénkách.

Je sice bláhové si myslet, že Pták Loskuták naučí malou Klárku během málo minut r a ř, protože sama vím, jak je těžké se je naučit. Ale dokážu tuhle bláhovost odpustit, protože je to kniha pro děti a v těchto knihách se dějí zázraky a nemůžete nad nimi moc přemýšlet. Důležité je, že se příběh dětem líbí.

A mně se líbil taky. Děj byl rychlý, svižný, nepostrádal akci a detektivní pátrání a Klárka si v příběhu dokázala vždy poradit v těžké situaci.

Také mi přišlo docela zajímavé, jak se rodiče vypořádali s tím, že tatínek zakázal doma používání r a ř. Rozšiřovali si tak slovní zásobu, ale zároveň jim ta dvě písmenka chyběla a aby si je procvičovali, schovávali se do skříně a tam trénovali tři sta třicet tři stříbných stříkaček...

"Maminko!!!" zvolal rozradostněný tatínek, sotva se Klárka vzdálila do dětského pokojíku za svým syslem. "POJĎ!"
"TEĎ? Myslíš, že je na to vhodná chvíle?" bránila se maminka. "Vždyť nás Jája uslyší! A vůbec! Může nás načapat..."
"Neboj se a pojď," vzal tatínek Řehoř maminku za útlou ručku a táhl ji z kuchyně.
"A co říz...ehm, obalované masové plátky z...pašíka?" varuje maminka tatínka. "Spálí se na popel..."
"Nespálí, dáme je na menší plamen, podívej," tiší tatínek maminku i plamínek sporáku a už stojí na chodbě jejich činžovního bytu a popostrkuje maminku do obrovské šatní skříně po babičce Marii....Obrovská almara z mahagonového dřeva má neprodyšné dveře, které nepropustí jediný zvuk. A tak jen šatní moli uvnitř staré skříně na vlastní uši slyší ten podivuhodný koncert.

A pak je tu také Hrombác, místní bulvární plátek, který ví o všem, co se kde šustne a kdo nečte Hrombác, houby s octem ví. A díky Hrombáci se o chytrém Ptáku Loskutákovi dozví i tři zločinci, kteří mluví jak dlaždiči. A rozhodnou se, že ho unesou.

Kapitoly v knize jsou středně dlouhé, písmenka jsou větší, takže příběh zvládne přečíst již trochu zkušenější malý čtenář.

O autorovi
Pavel Brycz působil jako středoškolský učitel, publicista a jako textař v reklamní agentuře. Vedle povídek a novel píše rovněž básně a literární hříčky. Píše rovněž povídky pro děti, uváděné v dětských pořadech Tu rádio a Rádio na polštář v Českém rozhlasu Praha; jeho knižním debutem v oblasti dětské literatury je kniha Kouzelný svět Gabriely. Za scénář hry Neberte nám ptáka Loskutáka Zvláštní cenu poroty na festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio v roce 2005.

Knihu můžete objednat na stránkách e-shopu Kniha.cz

sobota 1. února 2014

Knižní úlovky, leden 2014

Leden byl ve znamení nákupu - ve Zlíně se totiž konal další knižní sraz, který byl spojený s návštěvou outletu v Neoluxoru. Outlet se zavíral k 25. lednu a v té době byly knihy slevněny o padesát procent. No, nekupte to. Kdy jindy se vám poštěstí koupit šest knih za 230 Kč?

Příběh o Mančí a Jonášovi, dvou koťátkách, která přišla do rodiny Lidí, je z nakladatelství Knižní klub a napsala ji česká spisovatelka Milada Motlová. Upřímně řečeno, trochu jsem se výběru knihy spletla.

Následující knížky jsou z již zmiňovaného outletu. První je soubor erotických povídek Nahoře bez...a dole taky, které napsali studenti Literární akademie Josefa Škvoreckého pod vedením spisovatelky Ivony Březinové, vydalo nakladatelství XYZ.

Tyto dvě knihy napsala Kerstin Gier, její série Drahokamy je velmi úspěšná. Nevinné lži a Každé řešení má svůj problém je pro dospělé čtenáře. Vydalo nakladatelství Ikar

  

Od Carlose Ruize Zafóna jsem četla Marinu a Andělská hra mě zaujala již svou obálkou. Knihu vydal Knižní klub.

Tak tuhle útlou knížku jsem tam nemohla přece nechat! Stála jen 15 Kč. Na Jestli zůstanu je docela pozitivní reakce, takže jsem neváhala a knihu si pořídila.

Istanbulská mozaika z pera Laurence O´Bryana mě zaujala také svou obálkou a anotace nezní vůbec špatně. A už se na ni moc těším.


Sněhové vločky z nakladatelství Metafora mně udělaly obrovskou radost. Tolik inspirace nejen na vánoční dekorace.

Knihu Deset žen od chilské spisovatelky Marcely Serrano jsem vyhrála. Měla vyjít už v listopadu, nakonec vyšla až v lednu a já se jí konečně dočkala. Zatím se mi moc líbí a brzy čekejte recenzi.

Podívejte se na tu krásnou obálku Motýlího ostrova. No není krásná? Dostala jsem ji k recenzi a myslím, že se mi bude líbit.

Jarní vody. Klasika od ruského spisovatele Ivana Sergejeviče Turgeněva. Mám málo klasických knih, takže je potřeba to napravit. Už se těším.