Stránky

středa 13. listopadu 2013

Setba minulosti

AUTOR: Virginia Andrewsová
ORIGINÁL: Seeds of Yesterday (1984, Simon & Schuster, New York)
PŘEKLAD: Alena Šimková
NAKLADATELSTVÍ: Ikar Praha
ROK: 1993
POČET STRAN: 390
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:




Anotace
Ve čtvrtém díle rodinné ságy Virginie Andrewsové se vracíme do vzkříšeného Foxworth Hallu. Po zničujícím požáru, který tak dramaticky ukončil jednu životní etapu hlavních hrdinů, ho dal znovu postavit mladý Bart, univerzální dědic obrovského foxworthovského majetku, který, jak se zdá, zdědil i povahové vlastnosti praděda Malcolma, kdysi nelítostného a krutého vládce nad osudy všech příslušníků rodiny.

Něco málo o ději (!!navazuje na předchozí díly!!)
Foxworth Hall je znovu postaven. Po dlouhých patnáct let bylo rodinné sídlo obnovováno do podoby, které se Foxworth Hall těšil za dob své slávy. Bartovi jako jedinému dědici majetku Foxworthových je nyní pětadvacet let.

Na své narozeniny pořádá velkolepou oslavu s baletním představením. Na tomto představení má zatančit hlavní roli jeho bratr Jory s manželkou Melodií, ale Melodie je těhotná, a tak její roli vzala Cindy, sestra Joryho a Barta. Jenže se stane velké neštěstí - Joryho zraní padající kašírovaný mramorový sloup a kvůli zranění ochrne.

Bart této situace využije ke svému prospěchu a Melodii svede. Jak to všechno dopadne? Rozvede se Jory s Melodií? Je Bart opravdu zamilovaný do Melodie? Budete si muset přečíst tuhle knihu, abyste se dozvěděli, jak to všechno skončí.

Hodnocení (obsahuje spoilery)
Čtvrtý díl této pentalogie mě zklamal. Připadala jsem si jako v uslzené telenovele, kterou vypínám nebo u ní převracím oči v sloup. Co k tomu dodat? Asi nic. Předchozí tři díly byly opravdu dobré, ale tohle jako vyvrcholení románu se mi moc nelíbilo.

Posouváme se v čase o patnáct let dopředu, když Bart jako jediný dědic Foxworthova majetku obnovuje rodinné sídlo. Zdědil spoustu peněz a nakládá s nimi dle libosti. Jeho velkým nedostatkem je však cit a pokud možno i správné emoce. Navíc je pod ostřížím zrakem navrátivšího se strýčka Joela, osmdesátiletého pána, který je velice podobný svým podivínským chováním komorníkovi Johnu Amosovi z předchozího dílu.

Bartův bratr Jory a jeho těhotná žena Melodie jsou úspěšní baletní tanečníci, kteří si užívají svou slávu, milují se a jsou šťastní, ale jen do chvíle, než Jory ochrne. V tu chvíli se jim život obrátí vzhůru nohama. Na jednu stranu jsem Melodii chápala, že Joryho podvedla, chápala jsem její opuštění i smutek, ale nechápala jsem, proč zrovna Bart. Jestli v tu chvíli už nechtěla s Jorym žít a vyrovnat se se skutečností, že už nebude chodit, měla od něj hned odejít, protože zrovna Bart, o kterém víme, že není zrovna starostlivý a láskyplný muž, nebyl ten správný nástroj k vyřešení jejího problému.

Cindy, adoptovaná sestra obou bratrů, je mladý větroplach, je živelná a jako jediná z rodiny mi byla opravdu sympatická. Další symatická postava je Chris, který se za svou kariéru opravdu proslavil a teď se zabývá výzkumem léků proti rakovině. Jeho žena Cathy však moje sympatie ztratila - stala se z ní žena středního věku, která se snaží neustále domlouvat Melodii a Bartovi, utěšovat Joryho, povzbuzovat Cindy, kárat Joela a na vše si stěžovat Chrisovi. Navíc (ale to už je dáno tím, že originál příběhu je psán v roce 1984) jsem byla docela šokovaná tím, že Melodii nedoporučuje sex v těhotenství, že by mohla dítěti ublížit.

Novou postavou je Joel, intrikánský strýček, který stejně jako jeho otec Malcolm nenávidí všechny ženy do jedné a neustále popouzí Barta proti nim a poučuje ho, jak se má a nemá chovat. Navenek se tváří, jak ho má rád, ale ve skutečnosti ho jenom zrazuje.

Připadalo mi, že autorka tento román vařila z vody. Scény se neustále opakovaly a nepřinesly nic nového. Jsem velmi zvědavá na poslední díl, který se jmenuje Zahrada stínů. Není to pokračováním příběhu, ale vrací se na začátek všeho zla.

O autorce
Virginia Andrewsová je známá především psaním sérií o zakázané lásce a rodinném tajemství. Celý život byla upoutána na vozík, v 66 letech zemřela na rakovinu prsu. Její knihy byly tak populární, že knihy, které Virginia nestihla dopsat, za ni dokončil spisovatel Andrew Niederman.
Zdroj: bookfan

Obálky
Co se týče obálek, nejvíce se mi líbí anglická s květinou. A tak nějak vyjadřuje pocity a náladu knihy. Obálky s obličejem mi připadají trochu kýčovité a moc se mi nelíbí. Na naši obálku se dívám ráda, protože pěkně ladí k ostatním v sérii a pěkně pohromadě vypadají opravdu dobře.

                                anglické                                holandská                                        španělské

Žádné komentáře:

Okomentovat