Maminka

AUTOR: Jaroslav Seifert
ILUSTRÁTOR: Jiří Trnka
NAKLADATELSTVÍ: Albatros

ROK: 1990

POČET STRAN: 80
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:




Anotace

Půvabné vzpomínky na dětský svět a na maminku, která dokázala udělat domov krásným, oslovily nejednu generaci. Prosté a jednoduché verše (např. Maminčina kytice, Mlýnek na kávu, Všední den, Dědečkův pohřeb, Vijío, Krabice na čaj, Domov... ) opěvují nejen dětství, ale především dobrotu, krásu, práci i únavu maminky a mluví ústy básníka za mnohé z nás. (výbor básní)

Hodnocení
Nedávno mi na mysli vytanula básnička, kterou jsme se učili na základní škole nazpaměť. Jmenuje se Kytička fialek a dodneška si pamatuji ten pocit, kdy jsem se ji učila. I teď, po takové dlouhé době mi vyhrknou slzy do očí. Je smutná, ale plná lásky.

A vlastně celá sbírka básní je láskyplná a plná citů k jedné osobě - k mamince. Jaroslav Seifert zde vzpomíná na svou maminku, kterou měl nesmírně rád, na své dětství, které v něm zanechalo hlubokou stopu i přesto, že rodina nebyla příliš bohatá, ale bohatství se skrývalo právě v rodinné soudržnosti.

Jedná se o sbírku lyrických básní, které mají pravidelný až zpěvný rýmovaný verš a snadno zapamatovalený. Používá také zastaralá slova, některé z nich jsou vysvětleny v závěru knihy, např. amoret, perpendykl.

Básně jsou doprovázeny nádhernými ilustracemi Jiřího Trnky, které k této něžné knížce neodmyslitelně patří.

A komu je vlastně kniha určena? Možná všem, dětem i rodičům, ale možná že právě rodiče po ní sáhnou častěji než děti, protože maminka je jen jedna a kniha je plná jinotajů a mezi řádky jsou skrytá poselství...

KYTIČKA FIALEK
Podruhé nesmíš utrácet,
prozraď mi, kolikpak stála,
A těch pár maminčiných vět
znal jsem už téměř nazpaměť.
Šetřila vždycky z mála.

- K holiči radši měl bys jít.
To znám již, teď možná dodá:
Zítra budeš chtít na sešit,
a kde mám na to všechno vzít,
krejcaru je dnes škoda!

Jen násilím jí vtiskl jsem
ten modrý chomáček jara.
Když splácela mi polibkem,
zaševelilo jejím rtem:
- Synáčku, už jsem stará.

Rok co rok se tak zlobila,
později míň už sice.
Když vázičku si rozbila,
dávala kvítka spanilá
do sklenky od hořcice.

Hodiny bijí za stěnou,
děsí mě němota zdiva.
Maminka, tvář již zastřenou,
na lůžku leží; z kolenou
nehybně sukně splývá.

Zvedám jí ruku. Je v ní chlad,
prsty jsou přitisklé k dlani.
Kytičku chci jí do nich dát,
už naposledy tentokrát.
A ještě se mi brání.

O autorovi

Jaroslav Seifert byl český básník, spisovatel, novinář a překladatel. Byl také spoluzakladatelem poetismu, nositelem Nobelovy ceny za literaturu (1984) a národním umělcem. Za svůj život napsal mnoho básní, které se prolínají velkým obdobím jeho života: od roku 1921 (Město v slzách) až do roku 1983 (Býti básníkem). V roce 1984 obdržel Nobelovu cenu za literaturu, kterou však za něj přebírala jeho dcera, a to kvůli jeho špatnému zdravotnímu stavu. Ačkoli to byla velmi významná událost, ve sdělovacích prostředcích ovládaných tehdejším režimem o tom padla jenom suchá zmínka.





Zdroje:
http://anyzovka-v-zemi-cikad.blogspot.cz/2013_01_01_archive.html
wikipedia

www.gymnus.cz