Stránky

pondělí 16. září 2013

Mé slzy zůstaly v Iráku

AUTOR: Jana Švecová
NAKLADATELSTVÍ: Baronet
ROK: 2005
POČET STRAN: 215
ZDROJ: knhovna

HODNOCENÍ:





Anotace:
Nezkušená a naivní, vedena ušlechtilými city zneužitými propagandou, vydává se mladá dívka v době první Války v zálivu do Iráku, aby zde pomáhala prostým lidem. Její mise je však v zárodku ukončena katastrofou, při níž však Věra nachází osudovou lásku, vzdělaného Ahmana ze starého arabského rodu. Po jeho boku obklopena orientální rodinou pak prožívá všechny radosti i trpkosti nového života na pozadí hroutící se ale stále krutě vzdorující Saddámovy diktatury. Až nová tragédie a nová válka ji vracejí do vlasti, avšak již zcela vykořeněnou. Tragický příběh lásky a osudu odehrávající se v orientálních reáliích.

Něco málo o ději
Devátenáctiletá Věra se rozhodne odjet do Iráku, aby vytvořila živý štít při obraně civilních objektů. Je pevně rozhodnutá, takže ji nezviklají ani matčiny slzy. Už v letadle se seznamuje s pohledným Iráčanem Ahmanem, který patří k rodině, která má v Iráku dlouholetou tradici. Věra se do něj okamžitě zamiluje. I Ahmanovi není Věra lhostejná a zařídí, aby spolu hlídali stejný objekt.

Ten první večer v Basře se však stane velké neštěstí - při leteckém útěku americké bomby zasáhnou školu, kterou skupina Věry a Ahmana hlídali. Věra a Ahman, narozdíl od dalších lidí, útok přežijí a jejich láska a strach o sebe je ještě víc stmelí. Ahman požádá Věru o ruku.

Pro Věru začne nový život v nové zemi, musí se naučit arabštině, novým zvykům a bude muset dodržovat pravidla. Věra je šťastná a v Iráku prožije několik radostných let po boku milovaného muže.

Hodnocení
I přesto, že jsem si knihu půjčila a těšila se na ni, docela jsem se jí obávala a chtěla jí vrátit zpět. Takové knihy moc nečtu a arabským tragickým příběhům se snažím vyhnout. Nakonec jsem si ji přečetla - a nebyla vůbec taková, jak jsem si ji představovala.

Hlavní hrdinka Věra mi moc sympatická nebyla. V devatenácti letech být pevně přesvědčený o tom, že bude dělat živý štít někde uprostřed války nesvědčí o hrdinství. Pravda, každý jsme jiný, každý má v devatenácti jiné zájmy a cíle, ale tohle mi přišlo trochu divné a lehkovážné. I přesto, že do Iráku odjela jako nezkušená a naivní, během několika let vyspěla.

Kniha obsahuje řadu arabských a muslimských zvyků, tradic, seznamujeme se i s modlitbami, které jsou pro každého muslima důležité i s pevnou vírou, která je v nich hluboce zakořeněná. Autorka nás také zavede do Mekky i do hor, kde žijí derviši se svými kouzly a mystikou.

Příběh je vyprávěn v ich-formě z pohledu Věry a v textu jsou občas vsuvky, podle kterých čtenář pozná, že Věra vypráví svůj příběh z odstupu času.

Myslela jsem, že příběh bude o politice, ale té se kniha dotkla jen okrajově, takže politiku v ní nehledejte. Spíše v ní najdete příběh o lásce a muslimském národu.

O autorce
Jana Švecová je pseudonym pro českou spisovatelku Jaroslavu Ševčíkovou. Žije ve Vsetíně a i odtud pochází hlavní hrdinka Věra. Pod tímto pseudonynem napsala i další knihu pro dospělé. Pro mládež píše pod jménem Šárka Junková.

2 komentáře:

  1. No jo znám pár takových, kteří si myslí, že spasí svět a že přitom ohrožují sebe i svojí rodinu kolikrát ani nevnímají.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byla jsem docela v šoku, když jsem začala číst, ale tak každý jsme nějaký a knížka je knížka.

      Vymazat