Stránky

pondělí 29. července 2013

Dvacet deka lásky

AUTOR: Simona Monyová
ILUSTRÁTOR: Dalibor Vlach
NAKLADATELSTVÍ: MONY
ROK: 2010
POČET STRAN: 128
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:




Anotace:
Soubor povídek o lásce a jejím nedostatku. Zdá se, že všichni toužíme po hoře lásky, ale jak čas běží, mnohdy zjišťujeme, že musíme vystačit s pouhými dvaceti deky …

Něco málo o ději
ITÁLIÍ K ROZVODU
Vojtěch, Jindřich a Robert jsou přátelé a při jednom rozhovoru v hospodě u nejednoho piva a v nestřízlivém stavu naplánovali hromadnou rodinnou dovolenou v Itálii, kterou podniknou s karavanem. Jejich ženy ale z tohoto bláznivého nápadu rozhodně radost nemají.

Navíc všichni mají své manželské problémy: Jindřich je zedník a za manželku má Natálii, ředitelku firmy. Mají spolu dceru Anetku, která je jediným pojítkem v jejich již vyhaslém vztahu.

Robert je úspěšný podnikatel, který nemá o peníze nouze. Jeho žena Kamila je velmi obézní a Robert jí to při každé příležitosti ošklivě předhazuje.

Vojtěch je zase nesmírně žárlivý. Za každým rohem vidí možného milence své ženy Radky. Není divu, že Radka nikam nechodí a raději zůstává doma. Přesto Vojtěchovu důvěru nemá a aby si ji Vojtěch pojistil, každý den s ní má sex a Radka je už z něj opravdu unavená.

A tak se tyto tři manželské páry rozjedou do Itálie. Jak jejich cesta dopadne? Stačí si knihu Dvacet deka lásky přečíst.

Hodnocení
O Simoně Monyové jsem už několikrát slyšela, ale ještě jsem neměla tu čest si přečíst její knihy. Tohle byla první a jsem lehce na vážkách, jak se k této knize stavět. Všechny povídky jsou hodně depresivní, takže název Dvacet deka lásky je trochu zavádějící název. 

Skoro všechny postavy jsou ženy, které trpí určitým nedostatkem - ať už je to manžel, který svou ženu psychicky týrá nebo žena, která přítele nemá a snaží se ho najít. Případně stesk po muži, který byl jiný v době jejich svatby nebo žena, která trpí tím, že má nedokonalou rodinu.

Kniha obsahuje deset krátkých povídek a jednu delší, která se jmenuje Itálií k rozvodu. I přesto, že má tato povídka třicet pět stránek, z každé z nich čiší smutek. Každou povídku doprovází trefný obrázek ilustrátora Dalibora Vlacha.

Povídky se dobře četly, ale moje hodnocení je nízké pro to, že jsou všechny o beznaději. Další knihy této autorky si ovšem ráda přečtu, protože jsem na ně dost zvědavá.

O autorce
Simona Monyová byla česká spisovatelka, zaměřující se především na romány pro ženy, pro které sbírala inspiraci ve vlastním životě. Kolem patnáctého roku věku u Simony rodiče diagnostikovali rozvinutou formu grafomanie. Její román Tchyně a uzený… se stal předlohou stejnojmenného televizního filmu režisérky Lenky Wimmerové. S manželem Borisem Ingrem vlastnili vydavatelství, ve kterém od roku 2002 vycházely její knihy. Tragickým se Simoně Monyové stal dlouhodobě disfunkční vztah s manželem Borisem Ingrem, který ji 3.srpna 2011 ve svém domě v Brně-Obřanech zavraždil několika bodnými ranami.
Zdroj: databáze knih

neděle 28. července 2013

Padesát odstínů temnoty

AUTOR: E. L. James
ORIGINÁL: Fifty Shades Darker (Random House, 2011)
PŘEKLAD: Zdenka Lišková
NAKLADATELSTVÍ: XYZ
ROK: 2013
POČET STRAN: 655
ZDROJ: zapůjčeno

HODNOCENÍ:




Anotace:

Poté co Anastasia Steeleová na vlastní kůži pocítí, jak temná jsou tajemství Christiana Greye,opouští ho. Přese vše, co se mezi nimi stalo, na něj stále nemůže zapomenout. Když jí tedy Christian předloží novou smlouvu, nemůže odolat a vrací se k muži, kterého miluje. Postupně odhaluje všechna tajemství a zjišťuje, že jeho padesát odstínů šedi je temnějších, než si kdy dovedla představit. A zatímco Christian bojuje se svými démony, Ana musí učinit nejdůležitější rozhodnutí ve svém životě…

Něco málo o ději (navazuje na první díl)
Aně se zhroutil celý svět, když zjistila, že není schopná dát Christianovi to, co po ní požadoval. Ale hluboce ho miluje a pořád na něj myslí. Christian je na tom podobně - nechce si přiznat, že se mu Ana dostala pod kůži.

A tak udělá první krok ke smíření a Ana se příležitosti chopí. Oba dva pak prožívají nekonečné štěstí, objevují sami sebe a užívají si znovunabyté lásky.

Jenže není vše tak jednoduché, jak se zdá. Christianovy stíny jsou ještě temnější a Ana se s nimi musí vypořádat.

Hodnocení
Po přečtení prvního dílu následovala měsíční pauza. Když jsem tento druhý díl začala číst, neuvědomila jsem si, že mezi příběhem prvního a druhého dílu uplynuly jen tři dny, takže mé předsevzetí, že Ana dospěla, vzalo za své velice brzy.

Od prvního dílu se nezměnilo vůbec nic - pořád se zde opakují stejná slova i scény, vnitřní bohyně je vyloženě trénovaná atletka a gymnastka, taková salta asi neumí nikdo udělat a čas od času je i vtipná (přiznávám, že se mi to občas i líbilo).

První díl byl jen o Aně a Christianovi. Tento díl si více pohrál s dějem, přibylo více postav, které dostaly svůj prostor, aby se více vyjádřily.

Christianova postava se mi začala líbit a asi nejvíce vyspěla, když to tak vyjádřím. Ušel hodně cesty díky Aně, která mu zamotala hlavu. Začala jsem mu fandit i přesto, že v Aniných očích byl pořád jako bůh, ale když si Christiana trochu zlidštíme, zjistíme, že je nemocný člověk, ale má snahu se léčit. Sám sebe přirovnal jako abstinujícího alkoholika.

Ana se mi moc nelíbila. Jednu chvíli si byla jistá Christianovými city, v druhé chvíli zase vyšilovala kvůli každé maličkosti.

Kdo mi byl hodně sympatický, byl Taylor, pravá ruka Christiana. Líbil se mi i v prvním díle, ale tak nějak mi ten tichý muž přirostl k srdci. Taylor je velice loajální a vždy připraven zasáhnout v případě nebezpečí.

A i přesto, že byla kniha čtivá, přistihla jsem se, jak mé myšlenky odbíhají. Bohužel, můj názor týkající se délky knih, se nezměnil. 655 stránek je prostě moc a někdy se mi zdálo, že autorka text zbytečně natahovala.

Nicméně, třetí díl této série má vyjít v září. A protože nerada nechávám za sebou rozečtené série, přečtu si i tento poslední díl a budu velmi zvědavá, jak autorka Odstíny ukončí.

O autorce
E. L. James je pseudonym pro spisovatelku Eriku Mitchell, která v současnosti žije v Londýně. Napsala erotickou trilogii o nevinné Anastasii a milionáři Christianovi. Tyto knihy se staly světovými bestsellery.

Obálky
Většina obálek je identická, ale některé jsou trochu jiné. Přesto (skoro) na všech je karnevalová maska, která má v příběhu dvojí význam.
      bulharská                         holandská                             německá                              srbská

sobota 27. července 2013

Z knihovny # 8

V červenci jsem byla v knihovně hodná a půjčila si jen tři knížky.

První kniha jsou povídky od Simony Monyové a jmenuje se Dvacet deka lásky.

Druhá kniha je čtvrté pokračování série o Drážďanských panenkách, který je děsivý, přesto vás to nutí číst dál.


A konečně třetí kniha mi byla doporučena paní knihovnicí, že se čtenářkám líbí. Jmenuje se Mé slzy zůstaly v Iráku. Obálka se mi líbila, ale při hledání informací k této knize jsem byla docela zklamaná. No uvidíme.

pátek 26. července 2013

Pětistovka je jen číslo

Pětistovka je jen číslo je projekt, který vymyslela laurdes. Projekt, který spočívá v přečtení knih, které mají více jak pět set stránek, mě opravdu zaujal. Doma mám několik baculatých knih, do kterých se mi moc nechce.
I přesto, že se jedná o prázdninový projekt, určitě v něm budu pokračovat i v dalších měsících.

A jaké tlusté knihy vlastním? Není jich moc, ale přesto si zaslouží moji pozornost.

 1) E. L. James - Padesát odstínů temnoty (kniha je jen zapůjčena)
 2) J. K. Rowlingová - Prázdné místo
 3) Paullina Simons - Měděný jezdec
 4) Kathleen Winsorová - Poutníci
 5) Stephenie Meyer - Hostitel
 6) Anton Myrer - Divoké pobřeží
 7) Barbara Woodová - Modrý kámen
 8) Nicholas Evans - Hrdinové ohně
 9) Philipp Vandenberg - Král z Luxoru
10) Jarmila Loukotková - Není římského lidu
11) Joyce Carol Oates - Sníh po Velikonocích
12) John Galsworthy - Sága rodu Forsytů
13) James Patterson - Thiller (povídky různých autorů)
14) Lion Feuchtwanger - Goya aneb Strastná cesta poznání
15) Paullina Simmons - Letní zahrada
16) Raymond Khoury - Rasputinův stín


Některé z nich jsem už četla a vážně se mi líbily. Oproti tomu Goyu už asi číst nebudu, protože to na mě bylo moc nudné a zdlouhavé, ale kdoví, třeba tomu možná přijdu někdy na chuť.

pondělí 22. července 2013

Zlínský knižní sraz 20. 7. 2013 se závěrečnou afterparty

Když jsem se dozvěděla, že Petra z Knižního doupěte, knihkupectví Neoluxor a nakladatelství CooBoo budou pořádat Knižní sraz ve Zlíně, rozhodla jsem se, že se do Zlína rozjedu a setkám se tam se všemi, které znám jenom z knižních blogů. Důvodem bylo i to, že Zlín mám opravdu blízko.

Přijela jsem vlakem a ve Zlíně jsem se na nádraží setkala se skupinkou (např. Eliška z blogu Pod bílým oleandrem, Lucka, Vendea a další), která cestovala vlakem od Brna. O pár minut později přijela Kači alias laurdes, Nel-lyDavid Holec.

Celá naše skupinka se vydala směrem k Loftu, kde se měl sraz uskutečnit, ale pak jsme si všimli, že na nás z Knižního outletu mává Olga, Petra, Meghan a Anya, takže jsme byli vpuštěni dovnitř a udělali si menší předknižní sraz.

Nakonec jsme se kolem druhé hodiny odebrali do již zmiňovaného Loftu, kde zpočátku byla volná zábava. Poté si vzala slovo Olga, uvítala nás na zlínském knižním srazu. Olgu vystřídala Petra, která nás seznámila s podzimními filmovými novinkami podle knižních předloh.

Moje maličkost v červeném (Only for books and stories)
Nakonec CooBoo přichystalo pro zúčastněné kvíz s kubulínskými knihami. Přiznám se, že jsem se absolutně nechytala v žádné otázce, jen jednu jsem věděla. I přesto jsem si odvezla Espressologii.

A pak jsme se všichni odebrali do knižního outletu, který Neoluxor otevřel výhradně pro nás a celková částka 25 tisíc mluví sama za sebe. Já jsem si odtud přivezla první díl Drahokamů Rudá jako rubín a Zakletou. Tyto dvě knihy jsem chtěla mít a jsem moc ráda, že jsem je získala. Třetí kniha byla neplánovaná, jmenuje se Taťána a Alexandr a je to druhý díl k Měděnému jezdci. K tomu jsem přibalila erotický román Markýzina neteř, která byla v outletu původně velkým středem pozornosti, přesto si ji nikdo vzít nechtěl. :-)

Pokud si říkáte, co je to za šedou knížku vlevo nahoře, tak jsou to Dravé cesty k moci, ale ta nebyla pro mě.


Celá knižní nakupovací akce trvala snad hodinu a půl, ale stála za to.

Poté jsme se v devítičlenné ženské skupince přemístily na ubytovnu a měly jsme co dělat, abychom zvládly mega kopec, který na nás čekal. Ale daly jsme to, ale byl to masakr! Sestup pak byl mnohem jednodušší a rychlejší.

Všichni jsme si dali sraz v restauraci u Sedmi hříchů, kde už jsme byly očekávané a povídali si až dlouho do noci prakticky o všem - knihy, filmy, o nás. Bylo to naprosto úžasná afterparty, při které jsme se všichni bavili. Můžu říct, že se sešla opravdu dobrá parta.

 Nemůžu si odpustit pohled z kopce od ubytovny na Zlín.

středa 17. července 2013

Ještě jsem to já

AUTOR: Lisa Genova
ORIGINÁL: Still Alice (Pocket Book, 2007)
PŘEKLAD: Karina Matějů
NAKLADATELSTVÍ: PRÁH
ROK: 2009
POČET STRAN: 243
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:


Anotace:
Strhující příběh profesorky psychologie, která kvůli nevyléčitelné nemoci postupně ztrácí paměť a vzpomínky. Přesto ale zjišťuje, že jí každý nový den přináší nečekané naplnění i lásku.

V knize sledujeme s napětím i dojetím život s časnou formou Alzheimerovy choroby. Alicin příběh je hrozný i krásný zároveň, bývá pro svou přesvědčivost srovnáván s knihou Beautiful Mind (česky vyšlo pod názvem Čistá duše) nebo Ordinary People (Obyčejní lidé).

Něco málo o ději
Alice Howlandová je vynikajcí profesorka hardvardské univerzity, která během dvaceti pěti let nasbírala nespočet informací a byla uznávaná po celém světě, jezdila na velké množství přednášek a účastnila se všech konferencí, které se týkaly kognitivní psychologie (pozn. teorie zaměřená na zpracování informací, získávání obecných poznatků a procesů chápání). Má tři dospělé děti a milujícího manžela, který také pracuje na Harvardu jako vědec.

V padesáti letech však byla Alici diagnostikována časná forma Alzheimerovy choroby. I přesto, že je to časná forma, nemoc rychle postupuje a Alice najednou musí přehodnotit svůj život, svůj vztah s manželem a urovnat spory se svými dětmi a musí najít své místo v tomhle světě.

Hodnocení
Tuhle knihu bych si sama k přečtení nevybrala, protože neznám nikoho, kdo by trpěl touto zákeřnou nemocí. Nakonec jsem se rozhodla, že si ji přečtu, abych si udělala přibližnou představu o životě nemocných lidí a o tom, jak se s tím vypořádají i jejich nejbližší. A po přečtení jsem musela přehodnotit některé věci ve svém životě.

Alice je uznávaná padesátiletá profesorka na Harvardu, která vyučuje a přednáší kognitivní psychologii. Netuší, že za pár měsíců pozná tuto teorii na vlastní kůži, kdy všechny funkce bude postupně ztrácet. Nejdříve se Alici zhoršila paměť, vypadávaly jí slova. Než se jí podařilo vyslovit větu, tak na ni zapomněla. Zapomínala, kde nechala knihy, blackberry, přidala se ztráta orientace a nastoupily halucinace a nakonec přestala poznávat svou rodinu.

Alice byla nešťastná a zmatená, ale postupem času, kdy její mozkové buňky odumíraly, začala žít přítomným okamžikem.

Její manžel John ji hodně zpočátku podporoval, ale tak trochu mě svým konečným rozhodnutím velmi zklamal. Zato Aliciny děti mě překvapily svou láskou a touhou Alici pomoci i za cenu toho, že obětují svoje vlastní pohodlí. 

I přesto, že Alicina nemoc postupuje rychle, rozhodla se, že založí svépomocnou skupinu s lidmi, kteří stejně jako ona předčasně onemocněli Alzheimerovou chorobou. Má můj velký obdiv, že tohle zvládla. Je jasné, že za pár měsíců už nebude schopná skupinu vést, ale žije teď a v tuto chvíli a na budoucnost zatím nemyslí.

Možná by se mohlo zdát, že jsem o příběhu prozradila hodně. Ale autorka v knize ukázala neúprosnost Alzheimerovy choroby a vykreslila zde to, jak nenávratně ničí lidské vzpomínky. 
"S Alzheimerem se nedá smlouvat. Nemůžu mu výměnou za jména svých dětí nabídnout jména amerických prezidentů. Nemůžu mu dát hlavní města všech amerických států a nechat si vzpomínky na manžela."
Při čtení jsem měla svíravý pocit z toho, jak je tato nemoc zákeřná a jsem ráda, že jsem mohla prostřednictvím této knihy nahlédnout do mysli nemocného člověka. Je to dojemný a přesto až děsivý příběh, který ve vás po přečtení ještě dlouho zůstane.

O autorce
Lisa Genova získala doktorát z neurověd na Harvardově univerzitě a píše články pro internetový portál americké alzheimerovské společnosti. Žije s rodinou v americkém státě Massachusetts. Kniha Ještě jsem to já získala několik literárních cen. Je autorkou dalších knih, které ovšem v češtině nevyšly: Left Neglected a Love Anthony. Obě knihy se zaměřují na závažné onemocnění (ADD a autismus)

Obálky
Vybrat nejzajímavější obálky z celého světa byl velký problém, protože všechny jsou nádherné.

      
                                                                   anglické obálky

  
finská                              polská

Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství Práh.

neděle 14. července 2013

Kosprd a Telecí

AUTOR: Eva Papoušková
ILUSTRÁTOR: Galina Miklínová
NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK: 2013
POČET STRAN: 52
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:




Anotace:
Příběh ze školky zachycuje každodenní momenty, které se mohly přihodit v kterékoliv mateřské školce, stejně jako vypovídá o dětské fantazii i nápadech předškoláků, nad nimiž se dospělí nestačí divit. Přátelství Kosprda a Telecí i jejich dobrodružství a postoje jsou zachyceny velmi vtipně a současně velmi pravdivě.

Něco málo o ději
Kosprd a Telecí jsou děti ze školky. Kosprdovi se do školky moc chodit nechce, a tak pořád brečí a vzteká se, že tam chodit nebude. Naštěstí je tady jeho nová kamarádka Telecí. Zažijí spolu nejedno dobrodružství, ale také legraci. I když má Telecí na Kosprda velký vliv, Kosprd chce ze školky utéct. A jednoho dne se jim to podaří. Kam mají namířeno? Neztratí se? Jak to všechno dopadne, si můžete přečíst v této knížce pro malé děti.

Hodnocení
Když jsem viděla, že v Albatrosu vyšla tato kniha, moc jsem si přála si ji přečíst i kvůli tomu, že doma mám jednu předškolačku, kterou by mohla kniha zajímat.

Ve školce člověk ještě neumí moc číst a psát. Proto má v šatně místo napísu Králíková obrázek červeného puntíkovaného míče. A Papoušek tam má namalovaný traktor. Zatímco obrázek papoušek má Novák a králíčka dostala Šplíchalová....Pro posledního chlapečka, který přišel do školky, měla paní ředitelka přichystaný hříbek. Ten chlapeček se jmenoval Kosprd a bylo moc dobře, neměl obrázek podle svého jména, protože by těžko šlo, aby na obrázku v šatně školky prděl kos.

Příjmení dětí vyvolává úsměv na rtech a na první moment mají hned zaujmout. Což se i stalo.

Kosprd je chlapeček, který do školky vůbec nechtěl a svou nechuť dává hodně najevo - řve a řve a řve. Možná to někteří rodiče důvěrně znají a řeknou si, že Kosprd je celý Honzíček nebo Janička. Telecí je holčička, která je starší než Kosprd, ale oba dva si kápnou do noty a brzy se zkamarádí.

Příběh je psaný rychle a zajímavě, což se mně osobně moc líbilo. Navíc jsou zde vtipné scénky, které mají malé posluchače rozesmát, třeba to, když si Telecí oblékne maminčiny červené krajkové kalhotky a vzápětí si je posadí na hlavu a pak všechny holčičky si na své copánky dají punčocháče a hrají si na víly.

Knihu ilustrovala Galina Miklínová, která má na svědomí již Večerníček O Kanafáskovi. Ne každému se její ilustrace musí líbit, jsou hodně specifické a pro děti občas trochu děsivé.

Kniha je rozdělena do dvanácti kapitol a barevné ilustrace nejsou na každé stránce. Na každé stránce jsou jen malé jednobarevné obrázky. Docela jsem se obávala toho, že se mé dceři právě tohle nebude líbit a kniha ji nezaujme. Bála jsem se právem. Ale to neznamená, že co se nelíbí jednomu dítěti, nebude se to automaticky líbit všem. 

Druhou polovinu knihy jsme však přečetly na jeden zátah, protože ji příběh vtáhl do sebe a nakonec k tomu ani nepotřebovala žádné obrázky.

Knihu doporučuji spíše předškolákům, protože především pro ně je vyprávění určeno.

O autorce
Eva Papoušková je především scénáristka (Pojišťovna štěstí, Zázraky života). Knihu Kosprd a Telecí napsala anonymně do soutěže o nejlepší původní českou prózu, kterou vyhlásilo nakladatelství Albatros. Kniha Kosprd a Telecí v této soutěži zvítězila.

pátek 12. července 2013

Barvy lásky: Nespoutaná

AUTOR: Kathryn Taylor
ORIGINÁL: Colours of Love - Entfesselt (Bastei Lübbe, 2012, Kolín)
PŘEKLAD: Tomáš Butala
NAKLADATELSTVÍ: MOBA
ROK: 2013
POČET STRAN: 271
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace:
Mladá a naivní Grace sice vyniká v oboru ekonomie, ale naprosto propadá v oblastni vztahů. Je nezkušená a nesmělá, to se má však brzo změnit. V Londýně, kam odlétá na pracovní stáž, potkává Jonathana Huntigtona - úspěšného, bohatého a nebezpečně charismatického muže - a okamžitě mu podléhá. Stále hlouběji a hlouběji unáší Grace do světa temných tužeb a oba se ztrácí ve víru vlastního chtíče. Vzápětí přichází studená sprcha jako varování, že by Grace měla další krok do neznáma pořádně zvážit.

Něco málo o ději
Grace je mladá studentka, která žije v Chicagu. Během svého studia se jí podařilo získat tříměsíční praxi v londýnské firmě Huntigton Ventures, kterou vlastní velmi úspěšný podnikatel Jonathan Huntigton. Jejich první setkání skončilo velkým nedorozuměním, když si Grace myslela, že ji Jonathan přijel osobně vyzvednout na letiště. Už v této chvíli Grace věděla, že se do Jonathana bezhlavě zamilovala.

Aby toho nebylo málo, Jonathan si ji osobně vyžádal k sobě jako asistentku a brzy se jejich pracovní vztah promění v milostný. Přesto je Grace Jonathanem varována, aby si nedělala žádné naděje na lásku nebo city - jedná se mu jen o sex.

Hodnocení
Nedá mi to, abych knihu nesrovnávala s Padesáti odstíny šedi, kniha k tomu vyloženě vybízí. Mají spolu něco společného - mladou a nevinnou studentku a úspěšného podnikatele. Ale v příběhu jsou tyto knihy rozdílné.

Grace je mladá žena, která studuje ekonomii v Chigacu. Díky svým znalostem získá tříměsíční praxi v Londýně, kde má nasbírat další zkušenosti. Je vzdělaná, takže do firmy rychle zapadne. I poté, co se stane Jonathanovou asistentkou, pořád má své pracovní úkoly, které musí plnit.

Jonathan je o něco starší než Grace a patří mezi atraktivní a nedosažitelné muže. Je podnikatel, kterému se podařilo firmu vybudovat do prosperitního podniku.

Grace i Jonathan mi byli hodně sympatičtí. Hodně jsem se obávala, aby Grace nebyla jen naivní slečinka, ale to se nestalo a já byla velmi překvapená, že se chovala normálně. Jonathan nebyl tak záhadný a neměl žádné skryté záliby. Podle toho, jak vypadal - černé vlasy, modré oči, svalnaté ruce - bych se do něj mohla zamilovat i já, takže se nedivím Grace, že mu propadla.

A jejich vášeň? Až jsem se při čtení červenala Milostné scény se neopakovaly, pokaždé byly jiné a měly zahrát na čtenářskou fantazii. Je sice pravdou, že některé výrazy v textu se vyskytovaly častěji, ale rozhodně to nebylo tak závažné.

Kniha končí hodně otevřeně a po dočtení se budete chtít dozvědět, jak vztah mezi Grace a Jonathanem bude pokračovat dále.

Příběh je vyprávěn v ich-formě z pohledu Grace a vy tak můžete sledovat její myšlenky a pochyby s Jonathanem.

Kniha je určená především pro ženy jako oddechové letní čtení a snění. Nejsou zde žádná moudra do života, ale mně se moc líbila a už se nedočkavě těším na další díl, který má vyjít v listopadu 2013.

O autorce
Kathryn Taylor je německá spisovatelka, která už od dětství věděla, že bude spisovatelkou. V jedenácti letech jí vyšel první příběh. Terpve série Barvy lásky ji proslavila a jí se tak splnil sen.

Obálky
Tentokrát přináším jen jednu obálku a to německého originálu. Těžko rozhodnout, která z nich je hezčí, protože obě jsou naprosto jedinečné a okouzlující. Přesto se mi ta naše líbí o trošku víc.

Děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutní recenzního výtisku.

pátek 5. července 2013

Byla jednou koťata

AUTOR: Ljuba Štíplová
ILUSTRÁTOR: Josef Váňa
NAKLADATELSTVÍ: Albatros
EDICE: Ahoj děti - Dobrou noc
ROK: 2004
POČET STRAN: 64
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:



Anotace od vydavatele
Oblíbená televizní koťátka, která prošla ve filmové večerníčkové podobě už šestnácti státy světa, přicházejí znovu k našim dětem. Známá písnička z televizního seriálu doprovází kočičí příběhy.

Něco málo o ději
Kocourci Macourek a Canfourek jsou dva malí uličníci, kteří vymýšlejí různé lumpárny a povinnostem se vyhýbají jak můžou. A když se k nim přidá jejich starší kamarád Kočičák, můžete si být jistí, že strýček Mour a tetička Micka budou mít o další starost navíc.

Hodnocení
Kdo by neznal tyto dva vykutálené koucourky, má hodně co dohánět. Podle stejnojmenného televizního večerníčku z roku 1977 vznikla i tato knížečka se šesti veselými příběhy, které vám zaručeně vykouzlí úsměv na rtech.

Kniha naučí děti nenásilnou formou správným způsobům, například to, že si mají čistit zoubky, aby je nebolely a aby se nebály pana zubaře nebo také to, že se nekreslí po domech, ale po papíře nebo také to, že se mají starat o své domácí mazlíčky.

Na konci každé kapitoly je část písničky, kterou většina z nás určitě zná a na vnitřní straně hřbetu je písnička napsaná celá i s notovým zápisem.

Kniha je doprovázená ilustracemi Josefa Váni, který také nakreslil již zmiňovaný večerníček.

O autorce
Ljuba Štíplová byla a pořád je známá především jako spisovatelka pro děti, ale byla také scénáristka a básniřka a je autorkou již legendárního Čtyřlístku. Vystudovala gymnázium, poté dva roky studovala sochařství na UMPRUM.


úterý 2. července 2013

Čísla: Na útěku

AUTOR: Rachel Wardová
ORIGINÁL: Numbers. Time to Run (The Chicken House, 2009, Somerset)
PŘEKLAD: Marie Fulková
NAKLADATELSTVÍ: EGMONT
ROK: 2011
POČET STRAN: 316
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:



Anotace od vydavatele:
Jem už od malička vidí v očích lidí čísla.Co ta čísla vlastně znamenají, pochopí v den matčiny smrti – jsou to data, dny, kdy lidé, kterým se dívá do očí, zemřou.

Život je pro Jem těžký, dokud nepotká kluka, kterému říkají Pavouk. Svět je náhle mnohem krásnější.

Ale cestou do Londýna Jem pozná, že se blíží veliké neštěstí. To navždy otřese jejich životy.

Něco málo o ději
Patnáctiletá Jem je jiná než ostatní děti - patří k outsiderům a k dětem, o kterých říkáme, že jsou problémové. A nejen to - je jiná už proto, že vidí čísla. Dříve netušila, co vlastně znamenají a proč je vidí v očích lidí. Pochopila to v den matčiny smrti - zjistila, že je to datum smrti.

Pak se seznamuje s Pavoukem, s klukem, který je jako ona - samotář, bez přátel, chodí za školu. Začnou spolu kamarádit, je jim hezky. Jenže Jem ví, kdy Pavouk zemře.

Ale pak se stane něco, co jim změní život. Jem zjistí, že hodně lidí v blízkosti London Eye má stejné datum. Jem s Pavoukem od atrakce rychle odchází pryč a v tom se ozývá silný výbuch - bomba, která způsobila, že část London Eye se zřítila a pod jeho troskami zemřeli lidé.

Jem s Pavoukem utíkají, ale několik lidí si jejich útěku všimne, a tak za sebou mají policii. Začíná dobrodružná cesta, která není vůbec snadná.

Dokážou utéci před všudypřítomnou policií? Podaří se Jem zabránit Pavoukově smrti? Vyrovná se koneně Jem se svou schopností vidět nenáviděné datumy?

Hodnocení
Na tuhle knihu jsem se chystala už dlouho, protože mě zaujalo několik recenzí. Říkala jsem si, že si ji při nejbližší příležitosti musím také přečíst. A musím říct, že jsem byla opravdu příjemně překvapená.

Hlavní postavou je Jem, patnáctiletá dívka, která patří k problémovým dětem, se kterými se život nemazlil. Když byla malá, zemřela jí matka a od té doby pobývala v různých domovech a bydlela s pěstounskými rodiči. Poslední domov, který nyní má, je u Karen, která se již stará o dvojčata. Jem je chytré děvče, ale to, že vidí čísla, ji staví do nezáviděníhodné situace, a tak se vyhýbá očnímu kontaktu s lidmi. Tím si moc přátel nenadělá, a tak raději bývá sama.

Při svých osamělých toulkách potkává spolužáka Terryho, kterému nikdo neřekne jinak než Pavouk. I přesto, že se jeho přátelství brání, rychle se s ním skamarádí. Pavouk je hubený a vytáhlý kluk a nevím, no prostě mi moc neseděl, ale do příběhu patřil.

Další výraznou postavou byla Karen. I přesto, že musela neustále řešit Jeminy problémy ve škole, stála vždy při ní a chtěla se s ní sblížit a dostat se jí k srdci. Ale také to nemá lehké.

Kniha je psaná hovorovým a nespisovným jazykem. Prolínají se zde sprostá slova, která příběh okořeňují. I když se to možná nemusí někomu líbit a může mu to být proti mysli, tak se to k postavám hodilo. Nedokážu si představit, že by Jem a Pavouk mluvili spisovně.

Čísla jsou určená především pro náctileté čtenáře, ale knihou určitě nepohrdnou i starší čtenáři.

O autorce
Rachel Wardová je anglická spisovatelka, která žije v Bathu. Píše především pro mládež. Její první kniha Čísla vyšla v roce 2009 a hned získala několik ocenění.

Obálky
Zahraniční obálky jsou opravdu zajímavé. Nejvíce se mi líbí indonéská i přesto, že tak si Jem nepředstavuji. Této představě odpovídá spíše obálka němeká.

   
anglická                            indonéská                        německá                         ruská

Trailer ke knize