Lístky ve větru

AUTOR: Virginia Andrewsová
ORIGINÁL: Petals on the Wind (1980, Simon and Schuster, New York)
PŘEKLAD: Jana Pacnerová
NAKLADATELSTVÍ: IKAR Praha
ROK: 1993
POČET STRAN: 407
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace:

Druhý díl rodinné ságy dále sleduje spletité osudy dětí, ke kterým se vlastní rodina zachovala neuvěřitelně krutě a nelítostně. Po čtyřech letech nelidského věznění se Chrisovi, Cathy a Carii podaří utéct. Definitivně za sebou zanechávají své dětství, ale také mrtvého bratra a nejpřirozenější lidský cit- lásku k matce, kterou kdysi tak velice milovali, ale která je svou neodpustitelnou zradou hruboce zranila. Zejména Cathy zachvátí hořká nenávist a touha po pomstě. Co čeká sourozence ve světě, před kterým byli tak dlouho skryti? Dokážou uskutečnit svá předsevzetí a dosáhnou cílů, o nichž snili v prachu, tmě a špíně půdy?

Něco málo o ději

Když jsem si přečetla první díl této pentalogie, bylo mi jasné, že budou následovat i další díly. I tentokrát mě hnala zvědavost, jaké budou osudy tří dětí, které byly uvězněny na půdě.

Děj navazuje tam, kde skončil ten první - na nádraží a autobus je má odvézt na Floridu, pryč od nenáviděného Foxworth Hallu. Jenže tam nedojeli, protože nejmladší Carrie bylo hodně špatně. Naštěstí ve stejném autobusu seděla příjemná černoška Henny, která přinutila řidiče autubusu, aby okamžitě změnil trasu a zajel k jejímu doktorovi. Tento doktor se jmenuje Paul Sheffield, je mu čtyřicet, je vdovec a je osamělý. A protože sympatie je na obou stranách, sourozenci u něho zůstávají. Paul jim zajišťuje studium, střechu nad hlavou a také lásku, kterou tak dlouho postrádali.

Jak ale plyne čas, v Cathy dozrává pomsta, která ji celou pohltí. Jenže vše vyúsťuje v další a další tragédie...

Hodnocení

Druhý díl Drážďanských panenek je tentokrát celý vymyšlený a jen navazuje na první díl, který je založen na skutečném příběhu. Možná i z tohoto důvodu se mně kniha četla lépe a neměla jsem ten svíravý pocit kolem žaludku. Ale když se člověk nad příběhem zamyslí, je pak děj velice smutný a já jako čtenář jsem velice cítila s Cathy, která matku nenáviděla za to, že je tolik let nechala uvězněné na půdě a poznamenalo je to na celý život. Stejně jako ona i já jsem cítila tu zlobu vůči ní a chtěla jsem pomstu jako ona.

Jen jsem nesouhlasila s tím, jakým způsobem se jí chtěla pomstít. Možná by se našel jiný druh pomsty, ale v tu chvíli to bylo pro Cathy jediné možné řešení a to, že do toho přišly i city, byl jen konečný důsledek.

I když jsem v prvním díle psala o Chrisovi, že byl můj princ, tentokrát mě, promiňte mi to, hodně štval. Vadilo mi, jak pořád na Cathy dorážel. Chris je do ní pořád zamilovaný, touží po ní a dává jí to hodně najevo. I přesto, že i ona k němu chová hluboké city, odolává mu, protože ví, že není správné, aby oni dva měli milenecký vztah.

Konec příběhu je velice tragický, pomsta je provedena, ale za jakou cenu?