ORIGINÁL: Paradies Fields (2003, Century - Random House, Londýn)
PŘEKLAD: Martina Čermáková
NAKLADATELSTVÍ: Olympia
ROK: 2007
POČET STRAN: 296
ZDROJ: knihovna
HODNOCENÍ:
Anotace od vydavatele:
Ženský román s typickou zápletkou. O Nel, cudně žijící vdovu, jejíž život se od manželovy smrti točí v podstatě jen kolem tří odrůstajících dětí, domu plného psů a koček a práce v komunitě, kde organizuje farmářské trhy a snaží se pomáhat nemocným dětem, která trpí pocitem, že má celulitidu a nadváhu a marně se snaží s ní bojovat, se uchází veskrze atraktivní a hmotně zajištěný právník Jake. Evidentně o ni stojí, ona se však citu, jenž se rodí i v ní, dlouho tvrdošíjně brání. Oboustranná náklonnost přerůstá v boj o důvěru, z nějž nakonec Jake vychází jako vítěz a rytířský hrdina, jehož dobývání Nel po nekonečných peripetiích ráda podlehne.
Nel Innesové je něco málo přes čtyřicet, už deset let je vdovou, miluje mátový čaj a má oficiálního "přítele" Simona. Dalo by se říct, že je to pravdu jen přítel, než milenec. Ale když se na scéně objeví šarmantní Jake, je po cudnosti a Nel se zamiluje, i když si to nechce přiznat.
Začátek příběhu zněl slibně romanticky, když Nel pod jmelím, které prodávala, políbil neznámý muž. Ale už po pár stránkách mi došlo, že to nebude tak, jak jsem si představovala.
Zjistila jsem totiž, že Nel není jen cudná, ale i hloupá - chová se jako puberťačka. Neustále řeší, že má celulitidu na zadku a na stehnech a že se kvůli tomu obává svléct před mužem a taky že má trochu nadváhu. (Vždyť, když ji někdo miluje, tak mu přece nevadí, že má nějaké kilo navíc a že není dokonalá.) I přesto, že ji dcera Fleur i světácká přítelkyně Viv neustále přesvědčují, že je velmi pohledná žena, tak jim nevěří a pořád na sobě hledá chyby. Je nesebevědomá a na tuto stranu mě jí bylo hrozně líto.
Ale na druhou stranu si získala moje sympatie tím, jak bojovala o záchranu dětského hospice a jak organizovala farmářské trhy. Měla tolik práce, že jí na osobní život moc času nezbylo.
Knihu bych zařadila mezi oddechovky, nehledejte tady nějaká životní moudra, která by se vám zapsala do paměti. Tenhle žánr jsem četla v době puberty, kdy jsem i já měla pocit, že se nikomu nelíbím, takže mi tyto hrdinky byly velice blízké.
Nel Innesové je něco málo přes čtyřicet, už deset let je vdovou, miluje mátový čaj a má oficiálního "přítele" Simona. Dalo by se říct, že je to pravdu jen přítel, než milenec. Ale když se na scéně objeví šarmantní Jake, je po cudnosti a Nel se zamiluje, i když si to nechce přiznat.
Začátek příběhu zněl slibně romanticky, když Nel pod jmelím, které prodávala, políbil neznámý muž. Ale už po pár stránkách mi došlo, že to nebude tak, jak jsem si představovala.
Zjistila jsem totiž, že Nel není jen cudná, ale i hloupá - chová se jako puberťačka. Neustále řeší, že má celulitidu na zadku a na stehnech a že se kvůli tomu obává svléct před mužem a taky že má trochu nadváhu. (Vždyť, když ji někdo miluje, tak mu přece nevadí, že má nějaké kilo navíc a že není dokonalá.) I přesto, že ji dcera Fleur i světácká přítelkyně Viv neustále přesvědčují, že je velmi pohledná žena, tak jim nevěří a pořád na sobě hledá chyby. Je nesebevědomá a na tuto stranu mě jí bylo hrozně líto.
Ale na druhou stranu si získala moje sympatie tím, jak bojovala o záchranu dětského hospice a jak organizovala farmářské trhy. Měla tolik práce, že jí na osobní život moc času nezbylo.
Knihu bych zařadila mezi oddechovky, nehledejte tady nějaká životní moudra, která by se vám zapsala do paměti. Tenhle žánr jsem četla v době puberty, kdy jsem i já měla pocit, že se nikomu nelíbím, takže mi tyto hrdinky byly velice blízké.
Zní to jako slabá verze Bridget Jonesové :)
OdpovědětVymazatBridget byla o hodně lepší.
Vymazat