Priscilla - Dost svévolně se košatící osud

AUTOR: Ota Ulč

NAKLADATELSTVÍ: Šul-Švarc
ROK: 2016

POČET STRAN: 304

ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Ota Ulč napsal pozoruhodný životní příběh své čínsko-švýcarské manželky Priscilly Lim. Její dědeček založil čtyři banky, obchodní komoru a stal se ambasadorem císařského dvora, ale prosperitu rodiny rozvrátil jak Mao Ce-tung, tak Čankajšek a Priscilla se jako úplně chudá princezna vydala do New Yorku, kde pracovala pro UNICEF. Tam se poznala s plebejským emigrantem z Plzeňska Otou Ulčem. Pro Číňany byla málo žlutá a naopak v Americe byla až příliš rasově jinobarevná, a nejvíc se jí dotklo, když ji někdo označil za Japonku. Není divu, že Priscilla vstoupila do rasově smíšeného manželství s Otou Ulčem, s kterým se nikdy nenudila. Třikrát spolu objeli celý svět a přesvědčili se, jak je rozmanitý a bohatý a kolik v něm vře nesnášenlivosti, kolik absurdit člověka obklopuje a co všechno ho může obohatit, a na těch cestách se s nimi nebude nudit ani čtenář.

Hodnocení

Hrozně nerada píšu negativní recenze. Ani je psát moc neumím, vždycky se snažím na každé knížce najít něco hezkého, protože vím, jak je těžké napsat knížku nebo udělat cokoliv jiného a pak někdo přijde a zkritizuje vám to od začátku do konce. Proto i v tomto článku se budu snažit být víceméně neutrální.

Když jsem držela v rukou knížku s dost komplikovaným názvem, těšila jsem se na to, že si přečtu zajímavý životopis ženy z daleké Číny, která se provdala za českého emigranta v USA. Hned po prvních stranách mě zaskočilo, že se autor začal věnovat politice a nakonec skončil u svého vlastního životopisu.

O Priscille se autor zmiňuje, ale jen okrajově, což je škoda, protože Priscillin život mohl být velice zajímavý - vyrůstala ve smíšené rodině (otec Číňan, matka Švýcarka), ráda bych se něco dozvěděla o tom, jak se musela přizpůsobit životu v Americe, jak ona prožívala cesty kolem světa. Místo toho jsem se dozvěděla informace o autorovi a o jeho pocitech.

Kniha je také víceméně cestopis po zeměkouli. Na tom by nebylo vůbec nic špatného, kdyby informace, které autor podává, nebyly čtyřicet let staré. Avšak některé historky byly úsměvné a také zvyky a tradice jednotlivých zemí v té době byly někdy až hrůzostrašné. Zvlášť kulinářské choutky v některých asijských zemí mi naháněly husí kůži.

Je až zvláštní, kolik známých a vyženěných příbuzných měl autor po celém světě, někdy mi to přišlo až neuvěřitelné. Většinou pokaždé následoval i jejich životopis.

On i Priscilla však mají můj obdiv v tom, že se na vlastní pěst rozhodli několikrát procestovat celý svět. Bylo to v době, kdy to nebylo až tak snadné, byrokracie byla možná horší než dnes, nebezpečí číhalo na každém kroku.

Knihu úplně nezavrhuji, ale nutno podotknout, že jsem nedostala to, co anotace slibuje, tedy životopis o Priscille. Už samotný název je zavádějící. Cestopis ano, ale životopis ne. Knihu možná ocení starší generace než jsem já. Většině dnešním dvacetiletým a třicátníkům je totiž Čankajšek a Mao Ce-tung hodně vzdálen. I autorův styl psaní není tak úplně snadný. Také hodně přeskakuje v čase od jednoho místa k druhému.

Kniha je plná vzpomínek a historek ze zemí, které jsou pro naše uši hodně exotické a málokomu se podaří se do těchto zemí podívat. Když si tedy čtenář odmyslí název, dozví se to, co se autorovi přihodilo při cestování v 70. letech 20. století.

O autorovi

Ota Ulč vystudoval práva na Karlově univerzitě, na vojně pak byl přidělen k PTP, v roce 1959 emigroval berlínským metrem z východního do západního Berlína, tehdy ještě zdí nerozdělených, a do USA. Tam vystudoval politologii na Kolumbijské universitě v New Yorku. Dnes žije v Binghamtonu, NY, kde učil na univerzitě předmět Comparative Governments.

Napsáno pro nakladatelství Šulc-Švarc

V ZOO není žádná nuda

AUTOR:  Eva Horáková

ILUSTRÁTOR: Michaela Bergmannová

NAKLADATELSTVÍ: Portál
ROK: 2016

POČET STRAN: 64

ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:




Anotace

Knížka prvního čtení pro děti je zároveň příběhem na pokračování i krátkými pohádkami. 
Jedná se o příběh chlapce Huga, jehož tatínek je ředitelem zoologické zahrady. Hugo ve volném čase chodí na návštěvu k jednotlivým zvířatům a ta mu vypravují zajímavé a veselé příhody ze svého života a ze života svých zvířecích příbuzných. Všechny zvířecí příběhy jsou propojeny s životem chlapce a jejich rodičů.

Něco málo o ději
Malý Hugo se se svými rodiči přestěhoval do zoologické zahrady, protože jeho tatínek je veterinář. Hugovi se moc stěhovat nechtělo, ale díky svým novým zvířecím sousedům našel brzy nové kamarády.

Hodnocení

Hledáte vhodné čtení pro předškoláka či prvňáčka? Tato útlá kniha je pro ně úplně ideální. V knize je všechno, co děti zaujme - zvířata, krásné obrázky a jednoduché příběhy. A to je záměr této knihy.

Je určená začínajícím čtenářům, kteří nepotřebují komplikované a dlouhé příběhy. Tady jeden příběh vychází sice na více stran, ale délka je vyvážena velkými písmeny.

Při čtení jsem se neubránila pocitu, že jsem podobný styl někde viděla. Jako první mě napadl kreslený francouzsko-britský seriál Pojďme za zvířátky (64 Zoo Lane), který jsem s dětmi ráda sledovala. Autorka se možná tímto seriálem nechala inspirovat a napsala devět příběhů. Jsou to příběhy o statečnosti, přátelství a nechybí také poučení.

Nejvíce se mi líbil příběh o syslovi Doriánovi a o tom proč sysli nosí slunečník. Občas si také připadám jako ten sysel - když je horko, raději si zalezu do stínu a nevylézám a nepomůže ani ten slunečník. Ale není zde jenom příběh o syslovi, malí čtenáři zde najdou povídání o lemurech, surikatách či hulmanech a dalších zvířátkách.

Knihu doplňují barevné ilustrace Michaely Bergmannové. Její zvířátka jsou sympatická a kouzelná. Líbilo se mi, že obrázky jsou krásně syté a tím tak lahodí dětskému oku.

Vyprávění doporučuji všem dětem a také jejich rodičům.

O autorce
Eva Horáková je učitelka s dlouholetou praxí, učí na 1. stupni ZŠ. V nakladatelství Portál jí vyšla řada knížek prvního čtení (pro genetickou metodu výuky) Zvířátka, Svět hraček a her, Pohádkový svět a Pohádky pro všední den.

Napsáno pro nakladatelství Portál.

Knihu můžete zakoupit v e-shopu nakladatelství.

Naštěstí (ne)máme mléko

AUTOR: Neil Gaiman
ORIGINÁL: Fortunately, the Milk (Bloomsbury Publ., 2013, Londýn)

PŘEKLAD: Petr Eliáš
ILUSTRÁTOR: Chris Riddell
NAKLADATELSTVÍ: Albatros

ROK: 2015

POČET STRAN: 159
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:

Anotace

Představte si úplně obyčejné ráno: vstanete, nasypete si do misky křupinky a chcete si je zalít mlékem. Ale ouha, mléko došlo. Co by hodný tatínek pro své děti neudělal! Jde a koupí mléko. Jenže kde je tak dlouho? V tu chvíli se obyčejné ráno změní ve zcela neobyčejný den. Nejsou to děti, kdo zažívá jedno prapodivnější dobrodružství za druhým. S vesmírnými příšerami, nejobludnějšími obludami, stegosaury a poníky se nesetkávají děti, ale… táta. A co to mléko?

Něco málo o ději

Představte si následující situaci. Po probuzení máte jako obvykle hlad. Nasypete si do misky křupky a chcete je zalít mlékem. Otevřete lednici a mléko nikde! Máte několik možností - buď si křupky zalijete pomerančovým džusem, případně je namočíte do kečupu, majonézy či do láku od okurek. Poslední možností je poslat tátu do obchodu, aby koupil mléko, ale ne odstředěné. A tak táta jde a vy čekáte a táta nikde. A čekáte a ještě čekáte a pak po velmi dlouhé době přijde a ona vám začne vykládat neuvěřitelnou historku o tom, co ho po cestě pro vaše mléko potkalo.

Hodnocení

Tato velmi útlá knížečka od Neila Gaimana je jednohubkou a příjemným zpestřením mezi knihami, které obvykle čtu. Od tohoto britského autora jsem četla již dvě knihy pro děti a dost se mi líbily. Tato se mi líbila taky, ač už byla koncipována jako fantasy. 

A o čem kniha je? O pořádném dobrodružství, které zažije tatínek po cestě z obchodu domů. V hlavní roli hraje mléko. Na začátku tohoto dobrodružství je únos tatínka mimozemšťany a následně útěk z bláta do louže, tedy k pirátům a nakonec záchrana (deux ex machina) díky Leto-kulo-lido-noše profesora Stega. Profesor Steg se stane tatínkovým společníkem napříč časem a prostorem a potká tam řadu podivných tvorů.

Je to bláznivé a veselé vyprávění, za kterým nehledejte žádné moudro. U této knížky si odpočinete a budete žasnout nad tím, co autor dokázal vymyslet. Tatínkovo vyprávění se mi líbilo, protože ani nemrknul okem, když dětem vyprávěl o této cestě. Všechno myslel vážně, i když mu to děti moc nevěřily. Jenže, co když to nakonec byla přece jenom pravda?

Knihu doprovází ilustrace Chrise Riddella, které jsou opravdu nádherné a skvěle podtrhují celý děj. Řekla bych, že vyobrazený tatínek je celý Neil Gaiman...

Ať už jste příznivcem žánru fantasy nebo ne, tuhle knížku pro děti byste si měli přečíst. U ní si odpočinete a zaručeně se pobavíte.

Obálky

Jak je bláznivý příběh, tak jsou stejně bláznivé i obálky knih, které můžete najít na Goodreads. Vesměs jsou stejné, přesto jsou zde drobné odlišnosti.

    

O autorovi

Neil Gaiman byl původním povoláním žurnalista se zaměřením na sci-fi a fantasy. Slávu si získal scénaři ke komiksům Sandman, který vypráví příběhy Morfea, pána říše snů. V roce 1991 napsal scénář k televiznímu seriálu Nikdykde a stejnojmennou knihu vycházející ze seriálu. Dalšími romány jsou Hvězdný prach (úspěšně zfilmovaný), Koralina, Američtí bohové, Anansiho chlapci a Kniha hřbitova. Své povídky a básně shrnul do dvou sbírek – Kouř a zrcadla a Křehké věci. Kromě již zmíněného seriálu Nikdykde napsal scénář k filmu Maska zrcadla, na kterém spolupracoval s režisérem filmu Davem McKeanem. Zdroj: Databáze knih.

A co kdyby to bylo jinak?

AUTOR: Laura Barnett

ORIGINÁL:The Versions of Us (Weidenfeld & Nicolson, Londýn, 2015)

PŘEKLAD:  Marcela Nejedlá

NAKLADATELSTVÍ: Motto

ROK: 2016

POČET STRAN: 447

ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Evě a Jimovi je devatenáct, studují v Cambridge a jejich cesty se poprvé zkříží v roce 1958. Jim jde po ulici a na kole k němu přijíždí Eva, když tu jí do cesty vběhne malý pejsek. To, co se stane dál, navždy předurčí běh jejich životů. Autorka nás nechává sledovat tři verze jejich budoucnosti, kdy jsou nebo nejsou spolu, a po různých peripetiích všechny směřují k závěru v současnosti. Někdy stačí jen malý okamžik, a náš život se navždy změní.

Něco málo o ději

Píše se rok 1958. Evě, která jede na kole, zkříží cestu malý pes. Celou situaci vidí Jim. Takto společně začíná zdánlivě obyčejný příběh. A v tuto chvíli se tento příběh dělí na tři zcela odlišné roviny. V první verzi Eva píchne kolo a Jim ji pozve na drink. V druhé verzi se Eva psovi vyhne a odjíždí od Jima pryč. A v třetí verzi si Eva natluče kotník a galantní Jim Evu zve na gin s ledem. Čtenář tak může sledovat tři příběhy, které směřují k společnému konci.

Hodnocení

Anotace téhle knihy mě zaujala. Říkala jsem si, že bude zajímavé číst tři různé varianty jednoho příběhu.

Hlavními postavami je Eva a Jim. Na začátku příběhu je jim dvacet, oba jsou vysokoškoláci, ona touží stát se spisovatelkou, on je nadějný malíř. A v každém z jednotlivých verzí se více či méně jejich sny naplní. V každém příběhu jsou Eva a Jim pořád stejní, mají stejnou povahu a stejně přemýšlí. Mění se vše okolo. Ocitáme se nejen ve Velké Británii, ale také v New Yorku, v Paříži, v Itálii, v Řecku, část příběhu se odehrává v době hippies a Jim byl tímto svobodomyslným životem ovlivněn.

Nebudu prozrazovat ani nenaznačím děj z jednotlivých příběhů, jak se osud Evy a Jima vyvíjel. Oba si v každé verzi prošli osudem, který jim byl předurčen a v každém z příběhu oba vyspěly. Aby ne, když se příběh odehrává od roku 1958 až po rok 2014.

Kniha se čte chronologicky. Každá verze je odlišená počtem hvězdiček a taktéž na začátku kapitol je napsáno, o kterou verzi se jedná. Tuto nápovědu jsem hodně ocenila, protože, přiznám se, jsem se občas v příbězích ztrácela a přemýšlela jsem, která z dalších postav patří do kterého příběhu. Některé verze si byly dost podobné, zvlášť druhá a třetí. Ale přesto stejné nebyly, to by přece nebylo ono.

To, že se kniha čte chronologicky je naprosto v pořádku a logické. Trochu jsem měla problém se přepnout na jinou verzi příběhu. Na druhou stranu však čtenář může porovnat, jak se v jednom bodě tři příběhy diametrálně rozchází.

Román je rozdělen do tří částí. Paradoxně ta třetí byla pro mě nejzajímavější. Řekla bych, že to bylo hbitějším sledem událostí a díky rychlejšímu běhu času. Je těžké rozhodnout, která z předložených verzí příběhu se mi nejvíce líbila. Všechny byly něčím zvláštní a originální.

Kniha se četla velmi dobře a líbila se mi, takže ji můžu doporučit všem. Věřím, že čtenáři se v některém příběhu či postavě najdou a budou s hlavními hrdiny soucítit.

Obálky

    

O autorce

Laura Barnett je spisovatelka a novinářka. Její první román A co kdyby to bylo jinak? byl přeložen do mnoha jazyků. Je také divadelní kritička. Kromě románů píše také povídky, za které dostala několik ocenění. Zdroj: Laura Barnett

Napsáno pro Databázi knih

Každý ve svém sklepě

AUTOR: René Dittmar

NAKLADATELSTVÍ: Mladá fronta
ROK: 1974

POČET STRAN: 256

ZDROJ: zapůjčeno

HODNOCENÍ:

Anotace

Detektivní román z prostředí motorismu a zejména autoservisu zachycuje pátrání po zločinech, jež vyplynuly z nezákonné činnosti překupníků aut. Ve spádném příběhu s výchovnou tendencí odhalují pracovníci VB pachatele vraždy mladé ženy, utopené v rybníce, pokusu o vraždu příslušníka VB a současně pachatele krádeží motorových vozidel.

Něco málo o ději

Malé městečko Březová je místo, kde se nic neděje. Jediná velká událost, která se zde udála a rozvířila poklidnou atmosféru, bylo utopení mladé ženy. Tento případ se nikdy nevyřešil. 

Je léto a do jedné chalupy v Březové příjíždí Karel Volt na žádost pana Bursy. Prý našel jakýsi podivný deník místního čerpače, který zde pracoval pro vodárny. Spojitost mezi čerpačem a utopenou ženou je více než nasnadě. Voltovy kroky bedlivě sleduje nadporučík Starec, potenciální zeť, a vůbec se mu nelíbí, že Volt pracuje na vlastní pěst. A aby si neutrhl ostudu, rozhodne se jít po vlastním vyšetřování. Doberou se oba zdárného vyřešení?

Hodnocení

Další z řady zapomenutých a zasunutých vzadu v polici je kniha z roku 1970. Napsal ji český autor pod pseudonymem René Dittmar. Už samotný název čtenáře trochu odrazuje od čtení a řekněme si to na rovinu, i obálka je lehce prapodivná. 

Ale pod mdlým obalem se skrývá skvost. Aspoň pro mě. Celý příběh se odehrává v roce 1970, kdy policie byla Bezpečností a Zlín byl Gottwaldov, neexistovaly mobily, ale fungovaly telegramy. Ale zločinci byli stejní tehdy i dnes.

Ústřední postavou je plukovník ve výslužbě Karel Volt. Pod záminkou koupi chalupy v Březové se tam nastěhuje a dostane se mu do rukou deník místního čerpače Pavla Donatha. Donath v něm popisuje setkání s osudovou ženou Helenou, spatřuje v ní svou  bohyni. Jenže tato žena je vdaná, má dítě. Ale brzy Donathovi bude vrtat hlavou, jak je možné, že mohla Helena své dítě na měsíc opustit a strávit s ním dovolenou? A proč Helena není nikde k nalezení a objevuje se jen, když ona potřebuje? 

Volt je tak trochu samorost, raději pracuje sám. Než odešel do důchodu, při jedné akci se seznámil s nadporučíkem Starcem, mladým ambiciozním mužem, který se tak trochu zalíbil Voltově dceři Doře. Volt má řadu zkušeností a instinktů, na druhé straně Starce žene jeho mládí a cílevědomost. Tyto dva protiklady mužů se střetnou při pátrání po Helenině smrti. Vzhledem k tomu, že je kniha detektivka, čtenáři bude jasné, že Helenu někdo zavraždil. Kdo to byl a proč to udělal? Dittmar čtenáře nenechá na pochybách, že to bude pořádně zamotané.

Helena je žena mnoha tváří. Víc prozradit nemůžu, čtenář by si tak přišel o nejeden zážitek. Co však ještě prozradím, je,  že část příběhu se bude zabývat nelegálním prodejem aut.

Příběh je hodně spletitý, čteme deník čerpače Donatha, pak se do příběhu přimotá anonymní dopis na pokračování, sledujeme stopy Volta i vlastní pátrání Starce. Kdo nepozná vraha, bude velmi překvapen. Já jsem samozřejmě ani tady nepoznala, kdo je vrah. 

Myslím si, že kdyby kniha (s menšími úpravami) vyšla v dnešní době, vyrovná se současným detektivkám, protože Dittmar píše s lehkostí a velmi poutavě. Za mě palec nahoru.

O autorovi

René Dittmar byl spisovatel, publicista a redaktor, též překladatel. V roce 1951 vstoupil jako redaktor do Mladé fronty a v roce 1967 odcházel z tohoto podniku jako jeho ředitel na místo ředitele nakladatelství SNDK (později Albatros). Zde působil čtyři roky. V letech 1972–77 pracoval jako topič. R. 1977 emigroval do Německa a žil v Kolíně nad Rýnem. V Německu pokračoval ve své spisovatelské a publicistické práci, v posledních letech v časopisu Listy.

Létala jsem za sluncem

AUTOR: Paula McLain

ORIGINÁL: Circling the Sun (Balantine Books, 2015, New York)

PŘEKLAD: Drahomíra Michnová

NAKLADATELSTVÍ: Metafora

ROK: 2016

POČET STRAN: 312

ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Afrika na počátku 20. století, Keňa… Místo, kde domorodý svět černých bojovníků naráží na uhlazenou společnost aristokratických osadníků.

Bělošské děvčátko uprostřed černé Afriky. To je Beryl, kterou matka v útlém dětství opustila a zanechala ji samotnou s otcem na koňské farmě. Po nezdařeném manželství se zoufale zamiluje do charismatického lovce Denyse Finche Hattona, milence a přítele slavné baronky Blixenové.

Něco málo o ději

Beryl Markham prožila téměř celý život v Africe. Její otec choval koně a ona jeho lásku ke koním zdědila. A díky této lásce se stala první trenérkou koní a byla velmi úspěšná. A co víc - jako první žena přeletěla Atlantik z východu na západ. Jaký byl však její život? Jaká byla? Koho milovala? Odpověď na tyto otázky přináší nejnovější kniha Pauly McLainové.

Hodnocení

Asi to bude znít hodně zvláštně, ale doteď jsem vůbec netušila, že nějaká Beryl Markhamová existovala a že byla tak úspěšná. Ale teď už to vím. A kdo to vlastně Beryl Markham byla? 

S otcem vyrůstala v Keni v době, kdy Keňa patřila Britům. Její otec tam získal půdu a s celou rodinou se do Keni odstěhoval, ale Berylina matka se s životem v divoké Africe nesmířila a brzy se vrátila zpět do Anglie. Beryl s otcem zůstává sama. Stejně jako otec, tak i ona milovala koně - starala se o ně, pomáhala otci vést koňské deníky, účastnila se dostihů. Tato láska způsobila to, že se rozhodla stát se první ženskou trenérkou koní. V té době to bylo něco nepředstavitelného, ale Beryl to dokázala. Stejně tak se překvapivě stala pilotkou s velkými ambicemi. Cesta ke splnění těchto cílů nebyla jednoduchá, pokaždé za tímto rozhodnutím byly osobní problémy s muži.

A ano, dostáváme se k velmi oblíbenému tématu - láska. Beryl byla třikrát vdaná, ale její srdce celý život patřilo jenom jednomu muži. Jmenoval se Denys Finch Hatton. Sympatický muž a dobrodruh, po kterém se otáčely všechny ženy široko daleko. On však miloval jen ženy dvě. Beryl a Karen Blixenovou, kterou může čtenář znát z filmu Vzpomínky na Afriku z roku 1985. Tyto dvě ženy byly přítelkyně, vzájemně se respektovaly a pomáhaly si.

Beryl byla cílevědomá, silná a statečná žena, která dokázala mnohé vydržet a překonat různé životní překážky. Nad vodou ji držely výzvy, které se rozhodla naplnit a dokázat si, že na to má. Beryl mi byla hodně sympatická, moc jsem jí fandila, především ve vztahu s milovaným Denysem. 

Kniha se velice dobře a rychle četla. Na více než třech stovkách stránek je vystavěn nejeden životní příběh, ale také krásný popis africké přírody, o lásce k této zemi, koním, o soudržnosti Britů v Keni. Je to nádherný příběh, který ocení každý čtenář.

Obálky

  

O autorce

Paula McLain se narodila ve Fresnu v Kalifornii. Matka rodinu opustila, když jí byly pouhé čtyři roky, zatímco otec pobýval opakovaně ve vězení. Paula a její sestry tak v následujících čtrnácti letech střídavě trávily život pro změnu v nejrůznějších dětských domovech. O tomto nelehkém období vypráví ve své autobiografii nazvané Like Family: Growing Up in Other People's Houses. Když dospěla, živila se vším možným než přišla na to, že vlastně může psát. Na Michiganské univerzitě studovala poezii a odnesla si odtamtud titul MFA (magistr krásných umění).Dnes žije se svou rodinou v Clevelandu. Napsala dvě sbírky poezie a tři romány, z nichž česky vyšel beletrizovaný životopis Hemingwayovy první ženy Hadley - Pařížská manželka.

Napsáno pro Metaforu.