Knižní úlovky, prosinec 2014

Prosinec vždycky býval předzvěstí Vánoc a s nimi spojené obdarovávání. Pro každého knihomola je největším dárkem kniha. Letos na Vánoce se na mě Ježíšek vykašlal, ale byl milostivý a dopřál mi pod stromeček jednu knihu.

Přesto si však nestěžuji, protože den před Vánoci jsem dostala tři nádherné knihy, které mi udělaly obrovskou radost. A teď už vám představím všechny knihy, které se mi za měsíc prosinec shromáždily.

Kniha pro děti s názvem Taková medvědí rodinka od Zbyňka Černíka slibuje trochu poučné a trochu legrační příběhy. Jsem na ni zvědavá, jak se mi bude líbit, tedy ne mně, ale dceři.

Pekáč buchet od Kateřiny Petrusové nemusím nikomu představovat. Tuhle krásnou knížku jsem vyhrála v soutěži, kterou pořádalo nakladatelství Fragment a podařilo se mi se v soutěži hezky umístit.

Spáleniště: Zkouška, kterou napsal James Dashner je pokračováním úspěšného Labyrintu. Mně se Labyrint moc líbil, tak doufám, že i tento díl bude takový jako ten první.

Z nakladatelství Moba mi přišel poslední díl ze série Barvy lásky, s názvem Svedená. Jak bude pokračovat lovestory mezi Sophií a Matteem?

Následující knihy jsou z nakladatelství Metafora a všechny jsou úžasné. První je severská kniha od Yrsy Plavba smrti a tuhle knihu jsem taktéž vyhrála. 

Další knihy jsou z edice životopisů, které nakladatelství Metafora vydává a všechny vypadají nádherně. Mata Hari, Evita a Frida - to jsou velká jména, které mají zvuk. A všechny tyto knížky se staly mým krásným vánočním překvapením.

  

A tohle je vánoční dárek plný pletených a háčkovaných doplňků a hraček. Jmenuje se Originální dárky háčkované a pletené. Při zběžném prolistování se mi kniha zamlouvá a jak budu mít chvilku času, tak se do něčeho pustím.

Kočka na plotě

AUTOR: Jarmila Pospíšilová

NAKLADATELSTVÍ: Moba

ROK: 2014

POČET STRAN: 208
ZDROJ: vlastní



HODNOCENÍ:

Anotace

Kolikrát jste si o někom řekli: „Ten se má, jeho starosti na mou hlavu“ a teprve pak jste zjistili, že byste s tím člověkem ani za nic neměnili? Anežka, jejíž vstup na tento svět nebyl právě idylický, vyrůstá ve spokojené rodině jako milované a hýčkané děvčátko. Ale jen do chvíle, než jí její spolužáci vyzradí tajemství…

Něco málo o ději

Začátek příběhu nás zavádí do jednoho hotelu, kde se rozhodne spáchat sebevraždu mladá žena Zuzana. Zanechá po sobě nejen řadu dopisů na rozloučenou, ale také malé miminko, které odloží do babyboxu. Anežka se dostane manželům, kteří se velmi dlouho snažili mít vlastní dítě, ale nedařilo se jim, a proto pro ně bylo velkým požehnáním, když si Anežku mohli vzít k sobě.

Jak bude pokračovat Anežčin příběh? A jak ostatní příběhy lidí, kteří se tehdy v nemocnici ocitli v blízkosti nalezené Anežky? A jaký byl důvod Zuzaniny sebevraždy?

Hodnocení

Nejnovější román české spisovatelky Jarmily Pospíšilové Kočka na plotě byl pro mě velkým a také milým překvapením. K psychologickým románům se dostávám jen málokdy, spíše se mi do rukou dostane psychologický thriller. Avšak tady žádné krváky nečekejte, přesto však jsme na začátku příběhu svědky Zuzaniny sebevraždy. 

Dále se příběh točí jen kolem malé Anežky. Seznamujeme se se sestřičkami v nemocnici, Zuzaninými rodiči a její psycholožkou i náhradními Anežčinými rodiči. Každá z postav je kapitola sama pro sebe. Nejsou ani černé ani bílé, mají své vlastní odstíny šedi. A každého něco trápí - někdo řeší partnerské vztahy, někdo svou práci, někdo řeší pomluvy. A někomu je to úplně jedno a to je právě malá Anežka.

Všechny postavy mi byly víceméně sympatické. Avšak asi nejvíc jsem soucítila se Zuzaninou matkou. Bylo to tím, že za celý příběh prošla velkou změnou. Na začátku byla jen manželovým přívěškem a loutkou bez vlastního uvažování, ale na konci se z ní stala žena, která znovu začala žít.

Charakterové vlastnosti všech postav vychází ze života a vůbec nejsou zidealizované. Což je moc dobře, protože příběh by pak působil nevěrohodně. Takhle je to příběh, ke kterému se můžeme vrátit a přečíst znovu.

Jediné, k čemu mám trochu výtku, je anotace knihy, která se k příběhu moc nehodila a pod ní jsem si představila trochu jiný příběh. Ale i přes tuto drobnost můžu s klidným svědomím knihu doporučit dál všem těm, kdo mají rádi ne přímo odpočinkové knihy.

O autorce
K literatuře to Jarmilu Pospíšilovu táhne celý život, je pro ni zdrojem nových vědomostí, ale i rozptýlení. Její oblíbenou četbou jsou detektivky, věnuje se jim i jako autorka. Je přesvědčená, že tento žánr má velký potenciál, dobrý detektivní román může být současně i kvalitním literárním dílem. Náměty čerpá výlučně ve své vlastní fantazii, jakékoli popisování skutečných událostí by ji nejspíš neuspokojovalo. Díky své práci poznala mnoho lidských příběhů a osudů, a to jí umožňuje vytvářet zápletky svých knih a nechávat jednat vymyšlené postavy tak, aby působily věrohodně a čtenář z nich měl autentický dojem. Zdroj: Databáze knih

Děkuji portálu Knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu můžete zakoupit v e-shopu knihkupectví.

Vánoční beseda s Janem Svitákem

9. prosince se v Knihovně Kroměřížska uskutečnila vánoční beseda s regionálním spisovatelem Janem Svitákem. Jan Sviták pochází z Rýmařova, ale v současné době žije v Kroměříži. Je autorem dvou knih pro děti Čertovo kopyto a Pekelný advent. Napsal také knihy pro dospělé s názvem Stará bolest a e-knihu, která se jmenuje Jedním dechem. Jedním dechem také byla napsána, protože vznikla v roce 2012 během 45 hodin, kdy autor nespal, jen psal.

Protože je zrovna adventní čas, do Štědrého dne zbývá už jen několik dní, Jan Sviták svou besedu pojal předvánočně. Páťákům, kteří si přišli spisovatele poslechnout, navrhl, aby místo kupovaného dárku dali, respektive napsali, dárek vlastní. Když by děti neměly žádný nápad, o čem psát, stačí, když si vezmou oblíbenou pohádku, např. o Perníkové chaloupce a předělaly ji do moderní podoby. Jan Sviták tak před všemi rozvinul příběh o tom, jak se Jeníček s Mařenkou ztratili v lese, ale protože jsou to moderní děti, měli s sebou chytrý telefon s GPS. Jenže bohužel zrovna se vybila baterie, takže museli postaru vylézt na nejvyšší strom a rozhlédnout se po okolí.

A tak pohádka vtipně pokračuje dál, děti se smějí, dospělí taky. Na závěr se spisovatel zeptal, zda někoho pohádka inspirovala k tomu, aby sám napsal svůj příběh a věnoval ho například mamince.

Jan Sviták se také v této souvislosti zmínil o múzách, které přináší inspiraci a nápady. Múzy chodí vždy nečekaně, ale když přijdou, spisovatel nedělá nic jiného než píše.

Na závěr besedy vyzval malé posluchače k otázkám. Padlo mnoho otázek a Jan Sviták je všechny zodpověděl a pro dva tázající měl již jednou zmiňovanou knihu Čertovo kopyto, ze které také četl ukázku. V ukázce se vyskytovala řada zvuků jako vrzání či štěkání a děti se rády zapojily.

Jan Sviták svou besedou zpříjemnil den nejen školákům, ale i dospělým, kteří přišli.

Tady a teď

AUTOR: Adele Parks
ORIGINÁL: The State We're In (Headline Review, 2014, Londýn)
PŘEKLAD: Jitka Šišáková
NAKLADATELSTVÍ: Domino
ROK: 2014
POČET STRAN: 468
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Rozhodující životní chvíle jen málokdy rozpoznáme, když se právě odehrávají.

Nastoupíte do letadla a posadíte se vedle naprosto neznámého člověka. Nakolik je pravděpodobné, že vám onen spolucestující změní život – zvláště když je na první pohled patrné, že jste každý úplně jiný?

Něco málo o ději

Joanna dostane pozvánku na svatbu svého bývalého přítele Martina. Kdysi si ho měla brát, jenže ona svatbu zrušila, Martin se odstěhoval do Chicaga a tam začal nový život. Joanna si po takové dlouhé době uvědomí, že tenkrát udělala chybu a rozhodne se svatbu překazit.

Dean, ačkoliv Brit, bydlí také v Chicago. Když mu zavolají z londýnské nemocnice, že mu umírá otec, kterého neviděl skoro třicet let, letí za ním. Návštěva u nemocného však nedopadne tak, jak si Dean představoval a on roztrpčen odjíždí pryč.

Dean a Joanna se potkávají v letadle. Sedí vedle sebe - ona věčná romantička s růžovými brýlemi, on zatvrzelý cynik, který je momentálně v depresi. Cesta letadlem je vážně dlouhá a kdoví, jak dopadne.

Hodnocení

Od americké autorky Adele Parks jsem doposud nic nečetla a právě to byl důvod, proč jsem se na knihu těšila. Rozhodně jsem se nezklamala.

Joanně Russellové je pětatřicet, je stále singl, věčná romantička a optimistka. Občas jsem měla chuť s ní zatřást, aby se probrala a uvědomila si, že už dávno není puberťačka a ty růžové brýle si může klidně sundat. Střídá partnery, ale to jenom proto, že stále čeká na toho svého vytouženého prince na bílém konci a věří v pravou lásku. Od svého bývalého přítele, Martina, kterého si měla před lety brát, dostane pozvánku na svoji svatbu. Pro Joannu je to příležitost. Rozhodne se odletět do Ameriky, aby svatbě zabránila stůj co stůj.

Dean Taylor je její pravý opak. Je to realista, cynik, jeho vztahy jsou také záležitostí na krátkou trať, nikdy svým milenkám nedovolí, aby si získaly jeho srdce. Má za sebou velmi komplikované dětství, které ho hodně poznamenalo. Z Anglie mu zavolá zdravotní sestra z hospice, že Deanovi umírá otec a prý si přeje, aby přijel. I přesto, že Dean není zrovna nadšený, do Londýna letí, aby se tam s otcem setkal. Bohužel ani po třiceti letech, kdy ho neviděl, není s ním možné navázat vztah. Naštvaný a v depresi otce opouští a nasedá do letadla, které ho má odvézt zpátky do Chicaga.

A tak se Joanna a Dean setkají a rozhodně to není láska na první pohled. Možná, kdyby se setkali za jiných okolností, oba by už spolu flirtovali a jeden druhého by se snažil svést. Avšak užvaněná Joanna leze Deanovi na nervy, a když se navíc dozví, proč Joanna letí do Ameriky, myslí si o ní jen to nejhorší.

"Moment, já si v tom udělám jasno. Čili když se vám podaří, co jste si umínila, tak tomu člověku stopnete svatbu už podruhé za sebou, je to tak?" řekl Dean.

"No,.." Joanna znejistěla.

"A podruhé ho znemožníte před všemi jeho přáteli a celou rodinou."

"Ne, já..."

Dean ji nenechal domluvit. "Podruhé mu zkazíte den, který by měl být nejlepším dnem jeho života."

"Jenže, když to řeknete takhle..."

"Když to řeknu takhle, tak vypadáte jako normální sobecká kráva," uzavřel myšlenku Dean. Měl po krk sobců, kteří ničí ostatním život. Nesnášel je. Zapnul si video, nasadil sluchátka, stiskl knoflík a vysunul zástěnu.

Do Ameriky trvá cesta mnoho hodin a jak to všechno dopadne? Podaří se Joanně překazit svatbu nebo přijde k rozumu? A Dean? Usmíří se se svým otcem nebo zemře sám a opuštěný?

Joanna mi byla sympatická, i když občas střelená a někdy uvažovala jako puberťačka, přesto jsem si ji velmi oblíbila a fandila jsem jí. Dean mi připadal trochu odtažitý a nechtěl si Joannu vůbec pustit blíž k tělu, přesto mi byl sympatický tím, že zbytečně nepřikrášloval a byl praktický.

Kromě příběhu Deana a Joanny je tu další příběh, příběh Eddieho a Clary. Eddie má na začátku příběhu dvě děti a ženu alkoholičku, která se o nic nestará, jen o to, jestli má plnou skleničku. To, co Eddie nenašel doma, hledá jinde. A našel. Našel to u Clary, která na rozdíl od něj, pochází z rodiny, kde je peněz dostatek, ale i dostatek lásky, kterou Clara věnuje svým dětem. Tento příběh je také důležitý a v knize mnohé vysvětluje. Jaký však mají Clara a Eddie vztah k Deanovi a Joanně, vám neprozradím. To by bylo moc jednoduché.

I když se jedná o oddechový román pro ženy, u kterého se budete bavit a číst jedním dechem, je to také zamyšlení o lásce, nevěře a odpuštění. Možná má také trochu předvídatelný děj, větší část příběhu jsem uhodla hned, jak bude vše pokračovat, ale rozhodně to neupírá na čtivosti. Na své si přijdou především romanticky založené čtenářky a je docela pravděpodobné, že na konci budou potřebovat i papírové kapesníčky.

O autorce

Adele Parks studovala anglickou literaturu a po absolutoriu nastoupila do reklamní agentury. Už tehdy napsala svůj první román. Do této doby napsala čtrnáct románů, které byly přeloženy do šestadvaceti jazyků.. V češtině vyšly knihy Život té druhé a Stalo se včera v noci.






Obálky
Nevím, nevím, ale ta naše česká obálka se mi líbí mnohem více než zahraniční. U té první jsem v první chvíli netušila, co vlastně vidím a ta druhá je sice s momentkami nápaditá, ale úplně mě neoslovila.

                                                anglická                              švédská

Děkuji nakladatelství Domino za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete objednat na stránkách nakladatelství.

Knižní úlovky, listopad 2014

V listopadu jsem měla velké štěstí. Podařilo se mi vyhrát soutěž na Buxu.cz v naprosto hrozné soutěži. Ani jsem tomu nemohla uvěřit, takže tady jsou krasotinky, které mi přišly. První je Cena nevinnosti od Rebeccy James. Knihu vydalo nakladatelství Yoli. Druhá je kniha od Knižního klubu Až mě uloží do země od spisovatele Petera Robinsona. Obě mají jedno společné - strašidelný příběh.

  

Když jsem se dozvěděla, že nakladatelství Cooboo vydá světoznámý Wreck This Journal, zaradovala jsem se, protože jsem o této (ne)knize slyšela hodně a veskrz to byly pozitivní ohlasy. V češtině se jmenuje Destrukční deník a napsala ji Keri Smithová.

Tato kniha mě dostala svou krásnou obálkou a příběhem. Nina George napsala Levandulový pokoj a už se na něj moc těším, jak se začtu.

Kočka na plotě je také z nakladatelství Moba. Tentokrát od české autorky Jarmily Pospíšilové.

Tuhle klasiku snad ani nemusím představovat. Druhá kniha, která letos vyšla v novém kabátě od Ernesta Hemingwaye se jmenuje Mít a nemít.

Od Leily Meacham jsem četla knihu Dlouhé stíny a moc a moc se mi líbila. K narozeninám jsem dostala (respektive já jsem si sama nadělila) Poselství růží a Sen o Somersetu je jejím pokračováním.

A protože už je prosinec a Vánoce, tak doufám, že pod stromečkem najdu také nějaké knihy, protože knih není nikdy dost.

Edith Piaf: Bez lásky nejsme nic

AUTOR: Jean-Dominique Brierre
ORIGINÁL: Édith Piaf: Sans amour on n'est rien (Hors Collection, 2013, Paříž)
PŘEKLAD: Jakub Volnuý
NAKLADATELSTVÍ: Metafora
ROK: 2014
POČET STRAN: 230
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace
Edith Giovanna Gassion vzlétla doslova z dlažby pařížské Pigalle až na oběžnou dráhu světové hvězdy. Zrodila se Édith Piaf. A dobyla svět.
Celý její osud byl poznamenán bizarními událostmi a tragédiemi, stejně jako divokou stravující vášní. Drobná, jen 147 cm vysoká ženička, za dveřmi svého domova zničená chorobami a závislostmi, zářila na pódiích jako světlice.

Edithina biografie patří k těm, které se čtou bez dechu jako román, a z jejích stránek jako by k nám doléhal její vášnivý, lkavý zpěv.

Něco málo o ději

Edith Piaf se narodila 19. prosince 1915 jako dítě ulice. Její rodiče byli potulní umělci - otec akrobat, matka zpěvačka, takže tuláctví měla Edith v krvi. V patnácti letech se osamostatnila a aby se nějak uživila, začala nejdříve pracovat v mlékárně, ale brzy zjistila, že manuální práce není pro ni. A tak začala zpívat. Nejdříve na ulici, o něco málo později si ji všiml majitel populárního kabaretu le Gerny's Louis Leplée a od té doby se jí změnil celý život.

A z malého děvčátka se stala známá zpěvačka, která dobyla svět. Stejně jako my potřebujeme k životu vzduch, Edith jako vzduch k dýchání potřebovala lásku. A tak se jí během jejího života v náručí prostřídalo mnoho mužů a ti fungovali jako hnací síla k tomu, aby Edith žila, psala a zpívala.

Podlomené zdraví a hektická práce bez odpočinku za pomocí léků udělaly své a Edith Piaf umírá.

Hodnocení

Zdroj: www.singers.com

Kniha Edith Piaf je další z řady životopisných románů, které vydává nakladatelství Metafora a čím více těchto románů čtu, tím více se těším na další a další životopisy. Tentokrát se Metafora zaměřila na francouzskou zpěvačku a šansoniérku Edith Piaf.

Edith byla ovlivněná uměleckým povoláním svých rodičů - otec byl akrobat a matka zpěvačka, a odmala se v tomto světě pohybovala. Nebylo to sice hned, ale její temperament a originalita jí však vynesly na pařížské výsluní. A nejen tam - dobyla celou Evropu i Ameriku, kam se ráda vracela.

Po svém boku během svého života měla spoustu mužů. Každého z nich milovala a téměř každého si vzala pod svá ochranná křídla, podporovala ho v jeho uměleckém směru. Avšak tak jak láska přišla, tak i odešla, ale Edith nezůstala nikdy dlouho sama. A právě pod křídly lásky vznikaly krásné písně, které se zpívají dodnes.

V knize najdete doslovné překlady některých písní Edith Piaf. Francouzština je krásný a lyrický jazyk, který se velmi dobře poslouchá, ale na výslovnost je obtížná. Proto jsem francouzský text přeskakovala a četla jen překlad, a je nutné říct, že texty jsou opravdu působivé.

Emportée par la foule

Qui nous traîne

Nous entraîne

Nous éloinge

l'un de l'autre.

Je lutte et je me débats

V závěru knihy jsem ocenila seznam skladeb a alb, které Edith za celý svůj život nazpívala a nahrála. Kniha byla velmi čtivá, i když se jednalo pouze o životopis, ale já se o Edith dozvěděla informace, o kterých jsem neměla vůbec ponětí. Co mi však trochu v knize chybělo, byly fotografie, které by knihu zpestřily. Přesto však knihu doporučuji si přečíst, protože všechny životopisné údaje, které jsou v knize uvedeny, jsou pravdivé a ukazují Edith Piaf takovou, jaká byla.

Děkuji nakladatelství Metafora za poskytnutí recenzního výtisku.

Čertovo kopyto

AUTOR: Jan Sviták

NAKLADATELSTVÍ: Kava - Pech

ROK: 2010

POČET STRAN: 176
ZDROJ: knihovna



HODNOCENÍ:

Anotace

Strýc Karel byl pro Olivera záhadou sám o sobě a když tajemstvím opředený život skončí, nic nebude jako dřív. Oliver a jeho nejlepší kamarádka Ema musí trávit prázdniny v domě, ve kterém Karel zemřel. A hned první noc se začnou dít divné věci! Kdo jim doručuje dopisy do zamčeného pokoje? Jaká překvapení ukrývají zamčené dveře, kterých je v domě víc než dost? Na čem Karel celý život tajně pracoval a proč vlastně zemřel? Otázek je víc než odpovědí a času zoufale málo.

Něco málo o ději

Oliver a jeho kamarádka Ema odjíždí na letní prázdniny za Oliverovou babičkou. Žije na samotě, které se říká Čertovo Kopyto. Nebylo by to nic divného, kdyby Oliver nebyl u babičky poprvé. Oliver za ní nesměl jezdit, protože jeho strýc Karel neměl rád děti. Strýc Karel ale umřel a Oliver mohl babičku navštívit.

Jenže Čertovo Kopyto je opředeno starými pověstmi, na které nikdo nevěří. Jaké je však Oliverovo a Emino překvapení, když se jim zjeví duch mrtvého chlapce Toníka, který se utopil v místním Bezedníku? Dětem vypráví, že Oliver je Strážce čertova kopyta, které bylo čertovi Křivákovi useknuto kovářem Jindřichem za trest, že kvůli jeho lsti zemřelo sedmdesát osm dětí. Dětí však potřeboval sto, aby měl velkou moc. Tělo čerta Křiváka bylo pochováno v místním hradu, ale kopyto bylo schováno jinde, a pokud by se kopyto dostalo k čertovi a ten oživne, stane se velký průšvih.

Jaký průšvih se stane? No, a co když je báchorka o čertovi Křivákovi jen výmysl? Jak to všechno dokázat? To se dočtete v této útlé knížce.

Hodnocení

Čertovo kopyto je prvotina českého spisovatele Jana Svitáka. Je to příběh, který splétá dohromady hned několik žánrů - fantasy, detektivku, dobrodružný román a duchařinu. Všechny ingredience smíchal dohromady a vznikl velmi chutný guláš, u kterého se budete bát a ani nedýchat a říkat si, jak to všechno dopadne.

Oliver a Ema patří k dětem, které to nemají v životě moc lehké. Oliver je velký tlouštík, takže obliba v nějakém sportu a pohybu je téměř nulová. Svoji nadváhu však vyrovnává vtipem a občas i sarkasmem a ironií. Jeho kamarádka Ema nosí silné brýle a bez nich vážně nic nevidí. Ale je chytrá holka a rychle jí to myslí. Spolu tvoří nerozlučnou dvojku.

Na Čertově Kopytě, samotě, kde bydlí Olivera babička, se rozvíjí příběh plný záhad a tajemství a Oliver s Emou musí nejednou prokázat svoji odvahu, překonat strach, ale také ukázat sílu přátelství.

Při čtení jsem se občas přistihla, že ani nedýchám, jak byl děj napínavý. Kniha byla od začátku do konce plná dobrodružství. Napětí bylo trochu odlehčeno Oliverovým vtipkováním, 

Kniha je určená pro děti od 10 let, ale na své si přijdou i dospělí. Je jasné, že děti se budou bát víc, ale i já jsem měla pochybnosti, zda se všechno podaří dovést do zdárného konce. Ale jestli opravdu vše skončí dobře, to už nechám na čtenáři samotném, aby si knihu mohl v klidu vychutnat a přečíst.

O autorovi

Jan Sviták se narodil v roce 1983 v Rýmařově, většinu života prožil v Holešově. Psaní se aktivně věnuje od dětství. Píše dobrodružnou literaturu pro děti a realistickou prózu pro dospělé. Je rozvedený a má dceru Violu Innes.