středa 25. května 2016

Nanukova dobrodružství

AUTOR:  Alžběta Dvořáková
ILUSTRÁTOR: Michaela Bergmannová
NAKLADATELSTVÍ: Portál
ROK: 2013
POČET STRAN: 72
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:




Anotace
Knížka pro začínající čtenáře přináší příběh malamutího štěněte Nanuka, které se má brzy vypravit na návštěvu za svými psími prarodiči za polární kruh.


Hodnocení
Kniha od Alžběty Dvořákové je již druhá, kterou jsem od ní četla. A stejně jako v první knize, tak i tady se věnuje zvířecím hrdinům. Tentokrát si vybrala psího hrdinu. Má netradiční jméno - Nanuk. Je to proto, že Nanuk pochází z dalekého severu. Jeho babička se jmenuje Polárka a dědeček Kornout (kdo má chuť na zmrzlinu?)

A právě od nich Nanuk dostal dopis, kterým ho zvou na prázdniny. Nanuk se už moc těší, jenže co se nestane - Nanuk šlápne na ježka, poraní si tlapku a celý výlet je ohrožený! Maminka by to určitě zakázala, a tak se v noci vydá tajně sám až za polární kruh. Cesta za severní kruh může začít a s ním i pořádné dobrodružství.

Nanukova dobrodružství vychází v edici První čtení, to nic není. Zaujme především malé čtenáře, kteří už umí číst a také ty děti, kteří ještě číst neumí, ale mají rodiče, kteří jim knihu rádi přečtou.

Kniha je rozdělená do krátkých kapitol, každá z nich na konci obsahuje otázku, na kterou by měly děti odpovědět. Některé otázky jsou hodně těžké, například co to jsou kdoule? I když je v textu o nich řeč, není řečeno, že kdoule jsou ovoce. Některé otázky je třeba dítěti vysvětlit - co to jsou ovace nebo juta. Ale vymyslet jméno pro psa nebo říct, co je z kartonu, to je snadná odpověď.

Příběh ilustrovala Michaela Bergmannová, v jejím podání je Nanuk moc roztomilé štěně, po kterém dokáže zatoužit nejedno dítko. Obrázky jsou jednoduché, ale výstižné. Nejsou na každé stránce, přece jen je kniha pro děti, které už umí číst a nepotřebují si k textu přiřadit i obrázek.

Čtení o Nanukovi se nám velmi líbilo, příběh se rychle a hlavně dobře četl, zkrátka Nanuk se stal naší oblíbenou knižní postavou.

O autorce
Alžběta Dvořáková je překladatelka, redaktorka a lektorka češtiny pro cizince.

úterý 24. května 2016

Mladý Mesiáš

AUTOR: Anne Rice
ORIGINÁL: Christ the Lord: Out of Egypt (Alfred A. Knopf, Canada, 2005)
PŘEKLAD: Petr Štika
NAKLADATELSTVÍ: Omega
ROK: 2016
POČET STRAN: 272
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace
Svatou zemí zmítají nepokoje a sedmiletý Ježíš s rodinou opouští Egypt a vydává se na nebezpečnou cestu domů do Jeruzaléma. Během cesty chlapec přemýšlí o záhadách, které obklopily jeho narození. Román Anny Riceové, vycházející z evangelií a Nového zákona, je brilantně napsaný. Spojuje hlasy přítomnosti a Ježíšova slova, pomocí nichž se Ježíš snaží pochopit svůj neobyčejný život a vypráví svůj příběh.

Hodnocení
Ať už jste věřící nebo ne, o Ježíšovi jste jistě slyšeli. Byl to muž, který kázal o tom, že brzy přijde Boží království, a konal zázraky - uzdravoval pouhou modlitbou nebo dotekem. Jak všichni víme, Ježíš zemřel na kříži. Ať už jste věřící nebo ne, díky Ježíšovi všichni slavíme v prosinci nejkrásnější svátky v roce a na jaře zase Velikonoce. O Ježíšovi, jako o dospělém muži, je mnoho informací. Ale co o Ježíšovi jako o dítěti? Tady už je informací velice málo. Anne Rice se tématem Ježíš-dítě začala zabývat v roce 2002. V roce 2005 jí vyšla kniha pod názvem Christ the Lord: Out of Egypt.

Každý z nás zná příběh narození Ježíše Krista, příběh o tom, že se narodil v Betlémě na seně, všude okolo něj se vznášeli andělé, kteří zpívali, přišli se mu poklonit tři mudrcové, kteří následovali kometu, jež zvěstovala Ježíšovo narození. To vše víme.

Ale neví to sedmiletý Ježíš, který žije se svou rodinou v Egyptě v Alexandrii. Už teď si malý Ježíš uvědomuje, že je jiný než ostatní chlapci. Jak je možné, že dokázal proměnit hliněné vrabce ve skutečné ptáky?

Poté, co nejprve pouhými slovy zabil jednoho chlapce a vzápětí ho oživil, musel s celou rodinou uprchnout pryč. Vydali se nejprve do Jeruzaléma. Blížilo se období svátku pesachu (připomíná vyjití z otroctví a cestu ke svobodě; zároveň je oslavou probouzení půdy a země) a oni chtěli v Chrámu tento svátek oslavit, jenže krveprolití přimělo Ježíšovu rodinu k tomu, aby pokračovali v cestě dál - do Nazaretu.

Už tehdy má Ježíš otázky, na které dostává nedokončené či vyhýbavé odpovědi. Opravdu matku navštívil anděl? Je synem anděla? Co se stalo při jeho narození? A proč je tak jiný? Nikdo mu nechce nic říct, vždyť se to jednou všechno dozví. Až přijde ten správný čas....

Zapomeňme na chvíli, že je to kniha o Ježíšovi. Když si tuto skutečnost uvědomíme, zjistíme, že je to kniha o chlapci, který touží po vědění, je chytrý a bystrý. Má kolem sebe velkou milující rodinu, která drží při sobě. Snaží se získat informace, které by mu mohli odhalit, kdo ve skutečnosti je. Bude však malý Ježíš dost silný na to, aby pravdu přijal? To zní jako zajímavý příběh, co říkáte?

A příběh opravdu zajímavý je. Kromě základního příběhu se čtenář dozvídá také něco o historii Židů, o tradicích a zvycích, dozví se také životopis krále Heroda a o jeho bezbřehé krutosti. 

Některé pasáže v knize jsou psány jazykem, který se mi hůře četl - různé modlitby a zdrávasy k Bohu, přišlo mi, že je všechno psáno moc spisovně a dokonale. Co také musím zkritizovat, byly překlepy. Nebylo jich mnoho, ale byly tam a při čtení jsem se se musela zastavit a chvíli přemýšlet, jaké mělo být správné slovo.

I přes tyto drobné vady na kráse, se mi kniha líbila. Zajímavý námět, který byl dobře zpracován, popisy míst byly napsány tak, že jsem měla pocit, jako kdybych tam byla taky. Jsem moc ráda, že jsem si knihu mohla přečíst a doporučuji ji přečíst všem těm, kteří mají rádi hezké příběhy.

Obálky
Za sebe můžu říct, že filmová obálka (viz titulek) je asi nejhezčí z tohoto výběru.
  

O autorce
Anne Rice je americká spisovatelka, která píše knihy s hororovou, fantasy a erotickou tématikou. Později začala psát knihy s křesťanským námětem.

Anne Rice byla vdaná za Stana Rice, který byl básník. V roce 1972 jim zemřela čtyřletá dcera na leukémii a krátce po její smrti Anne Rice napsala svůj první román Interview s upírem, které se stalo první knihou desetidílné série Upířích kronik.
Zdroj: wikipedia

Napsáno pro nakladatelství Omega.
Knihu můžete zakoupit v knihkupectvích Knihy Dobrovský.

neděle 22. května 2016

Sedmilhářky

AUTOR:  Marika Šoposká, Berenika Kohoutová
ILUSTRÁTOR: Kristýna Nezvedová
NAKLADATELSTVÍ: Grada
ROK: 2016
POČET STRAN: 216
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:




Anotace
Deník je plný (ne)skutečných zážitků o tom, jak žijí, co dělají, čím se baví dvě Sedmilhářky, které nedodržují žádná pravidla, rychlost, předpisy, předbíhají ve frontách, zvoní na cizí zvonky a zapomínají dětem vyměňovat pleny…
Věříte tomu? Přečtěte si 7lhářčí deník a uvidíte, jak to s nimi prostě je. Nudit se rozhodně nebudete!

Hodnocení
V poslední době je moderní a atraktivní vydávat knihy, které vznikly na základě statusů na facebooku či twitteru. Vznikají také knihy, které obsahují články z blogů. Kniha, která je z posledního jmenovaného, se jmenuje Sedmilhářky.

Kdo se za Sedmilhářkami skrývá? Jsou to dvě mladé ženy – Marika Šoposká a Berenika Kohoutová. Jejich blog vznikl v létě 2014. Ani jedna z nich nechtěla své myšlenky a pocity sdílet na mocném facebooku, a tak si spolu založily blog. „Protože tohle beru jako takovej můj a Tvůj deník a líbí se mi představa, že máme zaznamenaný, o čem se bavíme.“

Více si můžete o knize přečíst na stránkách KNIHCENTRUM REVUE.




Knihu můžete zakoupit v e-shopu knihkupectví nebo ve-shopu nakladatelství
Děkuji knihkupectví Knihcentrum a nakladatelství Grada za poskytnutí recenzního výtisku.


  

úterý 17. května 2016

Láska mezi písmenky

AUTOR: Jodi Picoult, Samantha van Leer
ORIGINÁL: Off the Page (Delacorte Press, New York, 2015)
PŘEKLAD: Miroslava Mrázová
NAKLADATELSTVÍ: CooBoo
ROK: 2016
POČET STRAN: 320
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace
Co by se stalo, kdyby se princ z pohádky ocitl v našem světě a musel třeba chodit do školy? A naopak, co by obyčejný kluk dělal v pohádkovém příběhu? Šestnáctileté Delilah se povedlo nemožné – dokázala vytáhnout okouzlujícího prince ze stránek oblíbené pohádky a vyměnit ho za svého kamaráda Edgara. Setkat se tváří v tvář s Oliverem bylo jako kouzlo, ale co s takovým princem v našem světě? Přece jen tu máme trochu jiná pravidla, a tak se Oliver musí stát obyčejný klukem a začít chodit do školy, i když ani neví, jak se přechází přes ulici. Zato Edgar se musí vypořádat s rolí chrabrého prince, jehož život se při každém čtení opakuje.

Hranice mezi stránkami knihy a skutečností je sice průchozí, ale může najít princ z pohádkového příběhu svůj šťastný konec v našem světě?

Něco málo o ději
Delilah je konečně šťastná. Podařilo se jí nemožné - dostat svého milovaného Olivera z dětské pohádkové knížky do světa lidí. Místo něj se do knihy vydal Edgar, syn spisovatelky, která knihu Mezi řádky napsala.

Oliver i Edgar se budou muset potýkat s nástrahami, které na ně nachystal svět, kde teď žijí. Oliver se nesmí chovat jako princ a Edgar musí překonat odpor postav s pohádkou, která se změnila v sci-fi příběh.

Podaří se jim oběma přežít ve světě, který je jim cizí nebo se do něj plně aklimatizují?

Hodnocení
Mnohým z vás nemusím Jodi Picoult představovat. Její knihy obsahují vždy téma, nad kterým se člověk musí zamyslet (eutanázie či darování orgánů). Poslední kniha je však úplně jiná než ty předchozí. Za prvé je originální tím, že ji autorka napsala se svojí dcerou Samanthou van Leer a za druhé je to kniha pro mládež, tedy nic náročného, jen příjemná oddechovka a romantika.

Co je trochu zarážející, je fakt, že Láska mezi písmenky je již druhý díl. První díl v češtině nevyšel, což je moc velká škoda, protože by bylo opravdu zajímavé dozvědět se něco o tom, jak se Delilah zamilovala do Olivera.

Ale aby čtenář nebyl ochuzený o předchozí díl, v tomto autorky některé situace připomněly. Patří jim velký dík, protože bez nich by byl čtenář ztracen.

Příběh je vskutku pohádkový. Delilah se zamilovala do Olivera z pohádkové knížky pro děti. A on do ní. A chtěli být spolu, vyzkoušeli řadu kouzel, ale pokaždé něco selhalo. Až poslední pokus byl úspěšný a oni si mohli užívat svou lásku. Jenže v této pohádce je to něco za něco, v tomto případě je to někoho za někoho. Edgar, syn spisovatelky, která příběh napsala, souhlasil s tím, že si s Oliverem vymění roli. 

Zatímco Oliver bude muset místo s drakem bojovat se školou, učením a životem puberťáka, Edgar se bude muset začlenit do pohádky. Tu pohádku však přetvořil dle sebe, ale pohádce se takové moderní změny (mimozemšťani, laserové zbraně, lesklé vesmírné kostýmy) vůbec nelíbí a bude chtít vrátit vše do původního stavu.

Ale nebyla by to Jodi Picoult, aby do knihy nepropašovala i některé z vážných témat. Tentokrát je to nemoc, která zasáhne do života všech hlavních hrdinů. A protože jsme v pohádce, je zde možné naprosto všechno. Jenže, dokáže nakonec pohádka vyléčit nemoc? A vyléčí i samotu a nešťastnou lásku? Jazýček vah je neúprosný. Nic není v rovnováze, někdo bude nešťastný, někdo si bude lásku užívat. Koho však potká jaký osud? To už si čtenář musí přečíst sám.

Láska mezi písmenky se mi líbila. První tři kapitoly jsem však byla v pokušení knihu odložit a nechat ji vyšumět. Měla jsem pocit, jako kdybych četla nějaký pubertální a neuvěřitelný příběh. (no, asi jsem už trošku stará na takový žánr), ale v momentě, kdy se příběh zamotal, dostal úplně jiný nádech a začal se ubírat směrem, který se mi zamlouval.

Příběh má originální zápletku a oživit postavy v knize byl nápad více než geniální - vůbec jsem si nedokázala představit dvojrozměrný prostor a jak se v něm pohybovat.

Knihy podobného žánru moc nečtu, protože už jsem pohádkám odrostla. Ale tenhle románek můžu s klidným srdcem doporučit dál. Najdete zde lásku, trápení s ní spojenou, ale i přátelství, romantiku, trochu napětí a kouzla. Pokud jste příznivci všech výše zmíněných věcí, Láska mezi písmenky se vám bude líbit stejně jako mně.

Obálky
  

O autorce
Jodi Picoult získala titul v oboru tvůrčího psaní na Princeton a magisterský titul v oboru vzdělání na Harvardu. Žije v New Hampshire se svým manželem a třemi dětmi. V jednom z rozhovorů prohlásila, že ráda zpracovává náročná témata, která je možno nahlížet z různých stran a která vzbuzují ve čtenářích mnoho otázek.

Napsáno pro Databázi knih.

neděle 15. května 2016

Svět knihy - do třetice všeho dobrého

Již potřetí jsem měla možnost navštívit Svět knihy v Praze. A opět jediným slovem to bylo prostě jedinečné. Musela jsem sice kvůli tomu vstávat o půl páté ráno, ale proč ne, když je to kvůli něčemu, na co se těším celý rok? Svět knihy jsem navštívila v pátek, v den, kdy je větší část blogerů ve škole nebo v práci nebo se většina dohodla, že se setkají v sobotu. Asi z toho důvodu jsem jich potkala jen málo.

Podle programu jsem si naplánovala několik akcí, které jsem chtěla vidět. Jako úplně první a hlavně nečekaně jsem se přimotala k autogramiádě Radky Třeštíkové. V těchto dnech jí vychází nová kniha s názvem Bábovky. Vzhledem k tomu, že jsem od ní četla To prší moře a kniha se mi moc líbila, rozhodla jsem se, že si knihu Bábovky koupím a nechám si ji autorkou podepsat. Radka Třeštíková byla moc sympatická a knihu mám i s podpisem.
  

Druhá akce, u které jsem nestihla začátek, byla beseda s českou spisovatelkou pro děti Petrou Braunovou. Ti, kteří čtou můj blog, ví, že od Petry Braunové jsem četla celou sérii o malém Oliverovi a kamarádce Marice, první díl o Kubovi, které nechtěl číst a poslední knihu o třeťákovi Filipu L. Na této besedě se povídalo o nejnovější knize s názvem Johana s dlouhýma nohama. 

Po křtu následovala autogramiáda. Děti, které si přišly Petru Braunovou poslechnout, si s sebou přinesly knihy, které autorka napsala a pro mě tak vznikl nový cíl - doplnit sbírku o další přečtené knihy. 

S Petrou Braunovou jsem měla možnost chvíli mluvit. Už během pár vět se mě zeptala, jestli nejsem z Moravy. Člověk si ani neuvědomí, že mluví jinak, dokud na to není upozorněn. "Ostravak se pozna hned diky kratkemu zobaku", ale jak Hanáci? A to jsem se snažila mluvit pokud možno spisovně. Ale přízvuk je holt přízvuk. :-)
  

Další naplánovanou akci jsem vynechala, protože kvůli nekonečné řadě čekatelů na podpis od severských autorů se akce Eat & Read Nordic opozdila. Já bych pak nestihla setkání se severskými spisovatelkami. Nejvíce jsem se těšila na Majgull Axelsson, od které jsem před několika dny dočetla Dubnovou čarodějku. Před Světem knihy jí vyšla druhá kniha Nejmenuji se Miriam a podle anotace to vypadá na silný příběh. Ještě před besedou jsem seděla ve střední hale a odpočívala, když si vedle mě Majgull sedla. V hlavě mi šrotovalo, že bych ji mohla poprosit o autogram a vyfotit si ji a mít tak originální fotku, ale moje odvaha šla do pryč. Švédsky neumím a moje mluvená angličtina je po tolika letech v nečinnosti dost chabá a nechtěla jsem se společensky znemožnit.

Setkání se čtyřmi severskými spisovatelkami se mi ohromně líbilo. Moderátor kladl velmi dobré otázky, na které všechny dámy odpovídaly jasně bez nějakých odboček. Ze všech čtyř mi byla nejvíce sympatická Norka Lotta Lundberg. Usměvavá, milá. Škoda, že jsem si její knihu Nultá hodina nekoupila. Ale napravím to. Dalšími hosty byla Finka Elina Hirvonen, již zmiňovaná Švédka Majgull Axelsson a Dánka Dorthe Nors. Po skončení besedy jsem honem pospíchala do střední haly, abych byla mezi prvními a nečekala tak dlouho jako ostatní v předchozí autogramiádě. Nechala jsem si podepsat Nejmenuji se Miriam. Když se Majgull zeptala, pro koho to bude, tak jsem ji odpověděla pro Martinu (to jako pro mě) a odpovědí mi bylo, že jméno Martina je i u nich. Tomu jsem dobře rozuměla...

A poslední program jsem už nestihla. Navíc tam bylo narváno, takže jsem už ztratila chuť se tam dostat. Ale to mi až tak nevadilo, protože jsem zase získala podpis od Jiřího Žáčka ke knize Hádanky a luštěniny do školy i na prázdniny. Pak jsem ještě odchytla další autorku pro děti Danielu Krolluperovou, od které jsem také četla řadu knih, naposledy Putování za nejmocnějším kouzlem. Chvíli jsme si o ní povídaly, že kniha je hodně k zamyšlení a ne všechny děti ji mohou pochopit. Článek jsem o této knize nepsala, ale možná si ji půjčím z knihovny znovu a přečtu si ji podruhé. Daniela Krolluperová se také zmínila, že na podzim ji má vyjít nová kniha pro děti, ale už si nevzpomenu, jak se kniha bude jmenovat. Nicméně na podzim se to všichni dovíme.

A tímto setkáním skončila i má návštěva výstaviště. Moje peněženka byla prázdná, batoh na zádech plný a těžký nakoupenými knížkami a já byla bohatší o řadu milých setkání.

Teď už jenom zbývá představit knihy, které jsem si koupila. Nejpve něco pro dospělé čtenáře:
  
  
  

Nesměly chybět knížky pro děti:
  

A omalovánky jsem si musela přivézt taky:
  

Takže, Praho, pokud to vyjde, příští rok se zase uvidíme!

čtvrtek 5. května 2016

Dubnová čarodějka

AUTOR:  Majgull Axelsson
ORIGINÁL: Aprilhäxan  (Prisma, Stockholm, 1997)
PŘEKLAD:  Dagmar Hartlová
NAKLADATELSTVÍ: Metafora
ROK: 2016
POČET STRAN: 502
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace
Desirée, od narození upoutaná na nemocniční lůžko, epileptická, úplně ochrnutá, zkroucená a spastickými záškuby trpící dívka, odsouzená k životu mezi čtyřmi stěnami nemocničního pokoje. Jenže... Kdesi venku, za zdmi nemocnice, jsou Christina, Margareta a Birgitta, její tři sestry - ony však o její existenci nemají tušení.

Hodnocení
Anotace této knihy mě zaujala na první přečtení. A i když se mi příběh opravdu moc líbil, nebyl úplně takový, jak popis na obálce sliboval, měla jsem trochu jiné představy o tom, co bych měla očekávat. Trochu více magie? Trochu více o tom, jak se žije člověku jako je Desirée?

Desirée je celý život upoutána k posteli - nemůže mluvit, chodit a hýbat se, dostává epileptické záchvaty a trpí spastickými záškuby. Jediné, co ji funguje, je mozek. Myslí ji to skvěle, Desirée je inteligentní, chytrá, umí číst a díky tomu může komunikovat se svým okolím pomocí dýchání do náústku. A také má zvláštní schopnosti - je to čarodějka, která se může odpoutat od svého těla a pomocí telepatie donutit lidi k různým věcem - například napsat tři dopisy třem ženám, které prožily život místo ní...

Začátek příběhu se odehrává ve Švédsku v 50. letech 20. století. Sociální systém neumožňoval rodinám ponechat si postižené dítě ve vlastní péči a rodiče ho museli umístit do ústavu. Přesně tento případ se stal mladé Ellen. Její holčička Desirée, i přesto, že se v děloze vyvíjela jako zdravé dítě, se narodila postižená. Ellen ji odložila do ústavu a už se o ni více nestarala.

Místo ní si vzala do péče tři malé dívenky - Christinu, Margaretu a Birgittu. Všechny tři mají různé povahy a budou mít i rozdílné osudy. Christina je uznávaná lékařka, má již odrostlé děti, manžela a vysněný dům. Margareta je fyzička, která silně touží po tom, co má Christina, ale štěstí se jí vyhýbá. Poslední z žen, které se příběh také týká, je Birgitta - prostitutka, alkoholička, feťačka, která je naštvaná na celý svět, protože ji nikdo nechápe.

Všechny čtyři ženy spojuje to, že je jejich matky odložily a oni se musely životem protlouct jak se dalo, každá z nich měla svůj cíl, svou vidinu, ne všem se však jejich sny splnily.

Každá z nich mi byla víceméně sympatická. Nejméně jsem ovšem sympatizovala s Birgittou - její vulgárnost a nenávist vůči všem mi byla hodně nepříjemná.

Vyprávění všech žen se střídalo. A střídaly se nejen vypravěčky, ale i doby. Se všemi postavami se čtenář mohl seznámit v době, kdy jim bylo deset až do středního věku.

Jsem moc ráda, že jsem si knihu mohla přečíst. Kniha je čtivá, děj je svižný. Příběh patří do kategorie psychologických a společenských románů. Kdo má rád takovéto silné příběhy, tento se mu bude opravdu líbit.

Obálky
Když jsem procházela obálky na Goodreads, zjistila jsem, že se mi žádná nelíbí. Pro vás jsem vybrala ty, co se mi nejvíce líbily. Naše česká je zaručeně nejhezčí. Kdo knihu držel v ruce, tak ví, že motýlci i nápis je lehce vystouplý.
  

O autorce
Majgull Axelsson je původním povoláním novinářka. V době, kdy Švédsko začalo objevovat země třetího světa a jejich chudobu, začala působit i jako reportérka. Psala reportáže, postupně směřovala k beletrii. Majgull Axelsson je autorka, o níž je známo, že ve své tvorbě straní vždy slabým, utlačovaným a handicapovaným.

Napsáno pro Metaforu

pondělí 2. května 2016

Čiň manželu dobře - peklem se ti odmění

AUTOR: Alena Jakoubková
NAKLADATELSTVÍ: Moba
ROK: 2016
POČET STRAN: 223
ZDROJ: vlastní


HODNOCENÍ:




Anotace
Agáta Pierotová vyrůstá v rodině, kde matka je bohyně a otec ušlápnutý pod jehlovým podpatkem matčina luxusního střevíčku. Agáta však sní o tom, že ona to jednou v manželství povede jinak. Vysní si tradiční rodinu, v níž ona bude skvělá hospodyňka a manžel ji bude zbožňovat. Nebude ale nakonec všechno jinak?

Něco málo o ději
Agáta sní o tom, že se vdá, manželovi poskytne full-servis a on ji za to bude zbožňovat. A pak potká Zbyška, který je za Agátu-hospodyňku velice rád, ale aby ji za to miloval? Tak to ne, s tím se Agáta musí smířit. Mlčí deset let, pak pohár trpělivosti, který Agáta má, přeteče a začnou se dít podivuhodné věci.

Hodnocení
Už několikrát jsem zmiňovala, že knihy Aleny Jakoubkové mám ráda. Jsou to typy takových oddechovek a čtení, u kterého si báječně odpočinu. I tentokrát mě autorka nezklamala. Knihu jsem měla přečtenou během čtyř hodin čistého času, takže čtivost knihy je zaručená.

Seznamujeme se s Agátou, jejímž snem je mít manžela, který ji bude zbožňovat za to, jak se umí starat nejen o něj, ale i o děti. Jenže sen je jedna věc a skutečnost druhá. Zbyšek rozhodně není rodinný typ a místo rodinného krbu dává přednost zelenější trávě u sousedů.

No, abych byla upřímná, na jednu stranu si za to Agáta může sama. Asi mě za to někdo možná ukamenuje, ale Agáta patří do kategorie šedých myšek - nevýrazných, trpitelských a mlčky nesoucích těžký úděl. Navíc se tak podle toho i obléká, chodí nenalíčená, prostě je to obyčejná holka. I to má svůj důvod, proč to tak je. Všichni jí říkají, aby se oblékala jinak, ale Agáta všechny rady odmítá. Ale na její obranu musím říct, že kdyby potkala úplně normálního mužského, bylo by mu jedno, jak se obléká, protože Agáta má obrovské srdce.

O mnoho let později Agátě s manželem došla trpělivost, sbalila Zbyškovi kufry a sama odjela na zotavující dovolenou do Francie...

Jak už bývá zvykem u knih Aleny Jakoubkové, najdete zde stejné pravidlo - kamarádky, nevěrný manžel, nechápající matka a dobré jídlo. Autorka jen obměňuje postavy a děj, ale základ zůstává stejný. Přesto mě její knihy stále baví číst a lehce se zasnít.

Jen se prostě nedokážu vyrovnat s konci knih, které autorka s oblibou ukončuje tak nějak hodně otevřeně a nechává svým čtenářkám prostor, aby si děj domyslely. Nejinak je to i v této knize, ale tentokrát se (pro mě) konalo jedno nečekané překvapení.

Trochu si dovolím zkritizovat Agátin oblíbený povzdech "ach jo". V knize se s ním setkáme mnohokrát. Já ho taky ráda používám, dost často v podobě lítosti, ale Agáta ho používá také k vyjádření své naivity, Ach jo.

Tato kniha je již druhým vydáním. Nakladatelství Moba sjednocuje autorčiny knihy do jednoho stylu, což velmi oceňuji.

Příběh je určen ženám, mladým i více zkušenějším, ale stále s romantickým srdcem a které věří na šťastnou lásku.

O autorce
Alena Jakoubková je česká spisovatelka, která píše romány určené ženám. Její první kniha vyšla v roce 1999. Od té doby již napsala řadu románů, které jsou velmi úspěšné.









Knihu můžete zakoupit v e-shopu knihkupectví.
Děkuji knihkupectví Knihcentrum za poskytnutí recenzního výtisku.