sobota 27. února 2016

Příběhy dvanácti měsíců

AUTOR:  Josef Krček
ILUSTRÁTOR: Renáta Fučíková
NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK: 2015
POČET STRAN: 128
ZDROJ: vlastní


HODNOCENÍ:



Anotace
Od ledna do prosince ubíhá rok za rokem, století za stoletím. Ale co tentokrát strávit rok s poutavým vyprávěním dvanácti měsíců? S jedním být rozpustilý a veselý, s jiným poněkud zádumčivý, s dalším trochu čarovat a hřát se u ohníčků, a zvolna tak vstoupit do zázračných vánočních svátků. Putujte ročními obdobími slovem i obrazem, zpívejte, rozmýšlejte a radujte se. Ať vám každý měsíc přinese šťastné dny!

Hodnocení
Příběhy dvanácti měsíců není pohádka o Marušce a hledání jahod. Možná k tomu svádí název knihy, ale nenechte se mýlit. Kniha vás provede měsíc po měsíci od ledna do prosince všemi svátky, tradicemi, písněmi i svatými.

Kniha, kterou jsem obdržela v ruce, se mi líbí. Není to běžné čtení, jak by se zdálo. V knize se seznámíme s jednotlivými měsíci. Nejprve se začne tím, jak se měsíce řeknou v cizím jazyce, jak vznikl název k měsíci, také to, jaké jsou pranostiky, jaké zvyky se k danému měsíci vážou. 

V knize jsou také různé básně a písně, méně známé i ty známější. Čtenář se seznámí také s hrami, které se hrají od domu k domu, zvyky, které se dodržují na vesnicích.

Musím také zmínit ilustrace, které knihu doprovází. Obrázky Renáty Fučíkové jsou kouzelné. Tématem jsou lidové motivy i lidé v krojích. Všechny ilustrace jsou krásně barevné, přesto převládají dvě barvy a to červená a modrá. To vše působí velmi zajímavě.

V tiráži knihy je napsáno, že Příběhy dvanácti měsíců jsou určené pro malé i velké čtenáře. S tímto musím souhlasit. Řekla bych, že kniha je vhodná jako doplněk do škol, k vyhledávání informací o určitém svátku či měsíci a povídání si o nich.

O autorovi
Hudebník, skladatel, zpěvák, umělecký vedoucí, muzikoterapeut, spisovatel – a to nejsou všechny profese, které obsáhne osobnost Josefa Krčka. T V 90. letech vyučoval muzikoterapii – založil školu Musica Humana, a na waldorfské škole učil hudební výchovu. Josef Krček se zabývá starší českou a evropskou hudbou a lidovými písněmi. Je autorem 40 skladeb pro dechové orchestry, složil filmovou hudbu a hudbu pro rozhlasové pohádky, hry a seriály, upravil přes 200 lidových písní. Vydává CD, publikuje zpěvníky. Zdroj: www.albatros.cz

Napsáno pro Databázi knih.

sobota 20. února 2016

Hledání tajemných vltavínů - autorské čtení Jiřího Hájíčka v Kroměříži

Knihovnu Kroměřížska 16. 2. 2016 navštívil český spisovatel Jiří Hájíček. Jiří Hájíček je autor mnoha románů a povídek. K literatuře se dostal už na gymnáziu, kdy začal psát poezii. Jeho tvorba je ovlivněná venkovem a většina románů se ho osobně dotýká. Například román Selský baroko je příběh rodiny z otcovy strany. Román Rybí krev patří do rodiny jeho matky.

Román, ze kterého Jiří Hájíček na autorském čtení předčítal, se jmenuje Zloději zelených koní. Kniha vznikala v době, kdy autor vyhledával dobrodružství. Příběh vypráví o nelegálním hledání vltavínů, o tom, jak hon za "kameny z Měsíce" může zničit rodinné vztahy. Ví o tom své i hlavní hrdina Pavel, který je hledáním vltavínů posedlý. Na základě knihy vznikl i filmový scénář, který napsal Petr Jarchovský a Dan Wlodarczyk. V hlavních rolích se objeví Pavel Liška a Marek Adamczyk. Film by měl do kin přijít v květnu 2016.

Během předčítání z knihy mohli posluchači sledovat promítání sbírky vltavínů, které se nachází v muzeu v Českém Krumlově. Co to vlastně vltavín je? Vltavíny se nejčastěji nacházejí v okolí řeky Vltavy na hranicích Rakouska a Německa. Teorie vzniku vltavínů říkají, že vznikly současně po vzniku Rieského kráteru (oblast mezi Norimberkem, Stuttgartem a Mnichovem). Od nalezišť je tento kráter vzdálen 250 km. I Jiří Hájíček jeden vltavín vlastní a na ukázku jeden přinesl.

Další kniha, o kterém se autor zmínil, byla Fotbalové deníky. V době, kdy kniha byla vydána, sklidila negativní recenze. Hájíček říká, že se zde pokusil o lehčí formu psaní, navíc je to příběh, který se stal jeho manželce. Fotbalové deníky si také vybral tým Lukáše Hejlíka do Listování. Jedná se o scénické čtení této knihy a brzy bude mít obnovenou premiéru. 

Jiří Hájíček chystá nový román. Pokud se bude nakladatelovi líbit, čtenáři se této knihy dočkají v podzimních měsících. A stejně jako předchozí autorovy knihy, tak i tato se bude odehrávat na venkově a bude o návratu odrodilce zpět do vesnice. Na závěr besedy padla otázka, zda se také autor chce vrátit zpět na venkov. Hájíček se na venkov vracet nechce, ale kdoví, třeba v budoucnu možná ano.

čtvrtek 18. února 2016

Tichá holka

AUTOR:  Torey L. Hayden
ORIGINÁL: Beautiful Child  (Avon Books, 2002)
PŘEKLAD: Linda Bartošková
NAKLADATELSTVÍ: Portál
ROK: 2015
POČET STRAN: 320
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace
Sedmiletá dívenka, která nemluví, a okolí se zdá, že vůbec nevnímá, že jsou kolem ní nějací další lidé. A spolu s ní se ve třídě sejdou další problémové děti, které by v běžné škole nestačily svým vrstevníkům, prožily různá traumata a potřebují speciální péči. Hrdinka knihy Venus trpí elektivním mutismem a zpočátku se všichni domnívají, že pravděpodobně neslyší. Časem ale její učitelka Torey zjistí, že Venus „pouze“ nemluví. Co za tím stojí? Problematické rodinné zázemí a traumata z raného dětství „mohou“ za to, že Venus mlčí a mlčí. Společnost ostatních dětí ve třídě i pochopení učitelky ale pomohou tomu, že dívenka opustí hradbu svého mlčení.

Něco málo o ději
Torey získala nové místo speciální učitelky pro děti s poruchami chování. Má na starosti čtyři chlapce a jednu dívku. Kluci se neustále perou, nevydrží chvíli v klidu. Kdežto Venus je jejich pravý opak - nemluví, jen sedí, je ke všemu netečná, nereaguje na žádné podněty. Torey má před sebou těžký cíl, a to zjistit, jestli malá Venus není zaostalá a jestli se dá něco vymyslet, aby nebyla tak uzavřená.

Hodnocení
Knihy s psychologickými příběhy mám ráda. Když se navíc dobře čtou, jsou to pak moc příjemně strávené večery. Takto na mě zapůsobila kniha Torey L. Hayden, která má na svém kontě již řadu knih s podobnou tématikou.

Torey má ve své nové třídě několik dětí s poruchou chování. Všichni jsou to chlapci, kteří se mezi sebou moc nesnesou a při každé příležitosti se začnou rvát. Sice za to nemohou, ale Torey s nimi pracuje tak, aby chlapci své emoce zvládali. Je to těžká práce, je o velké trpělivosti a psychické síle. Torey má můj velký obdiv, protože zvládnout takto divoké děti je opravdu obrovský úkol. A je to také cíl, který si Torey stanovila - zvládnout tyto čtyři chlapce tak, aby vytvořili skupinu a vážili si jeden druhého. 

Další cíl, před kterým je Torey postavena, je sedmiletá Venus. Dívenka, která nemluví. Vůbec. Je postižená? Zaostalá? Proč nemluví? Venus pochází ze sociálně slabé rodiny, kde je velký počet dětí, matka, která má pochybného přítele. Došlo v rodině k nějakému týrání nebo zneužívání? Otázka, na kterou je potřeba najít odpověď co nejdříve, aby Torey mohla s Venus pracovat. Je to ale velmi těžké, protože Venus na nic nereaguje, vůči podnětům je nevšímavá a apatická, vše za ní musí dělat Torey. Na Torey je, aby si k Venus našla cestu.

V knize je řada aktivit a metod, které Torey používá, aby zvládla čtveřici divokých chlapců. A některé z nich jsou velice inspirující, podnětné a použitelné na všechny děti bez rozdílu.

Kniha se mi líbila. Byl to román, který vznikl na základě skutečných událostí.  Ocenila jsem, že to nebyl jenom strohý popis k metodice vyučování. Díky přímé řeči a dobře napsanému příběhu se kniha velmi dobře četla.

Se třídou strávíme celý školní rok. Čtenář s dětmi zažije spoustu situací, které jsou jak dramatické, tak i humorné. Přiznám se, že ke konci jsem uronila i několik slz.

Musím zmínit také to, že Venus je černošské děvčátko. Na obálce však na zídce sedí blonďatá holčička. Ale je to jenom kosmetická vada na této knize, protože uvnitř je velmi krásná. Knihu doporučuji přečíst nejen těm, kteří se o poruchy u dětí zajímají či se jich přímo týkají, ale i těm, kteří si chtějí přečíst knihu o skutečném příběhu.

Obálky
V sekci obálky vám představuji tři knihy, které zobrazují malou Venus.
    

O autorce
Torey L. Hayden je autorkou řady velmi úspěšných románů, které představují skutečné příběhy z prostředí škol pro děti s poruchami chování. Pracuje jako speciální pedagožka a rodinná terapeutka. Žije v  USA.  (nakl. Portál)

Napsáno pro nakladatelství Portál.
Knihu můžete zakoupit v eshopu nakladatelství.

pátek 12. února 2016

Vraždy v kruhu: Muž na dně

AUTOR: Iva Procházková
NAKLADATEL: Tympanum
ROK: 2014
ČTE: Jan Šťastný
DÉLKA: 14 h:05 m
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:




Anotace
Kolik motivů může mít jedna vražda? Kolem mrtvého z jezera se vynoří plejáda svérázných osob: od pěstitele konopí přes renomovaného architekta, promiskuitního policistu až po tajemnou Kubánku. Spolu s kriminalistou Holinou nahlédneme hluboko do jejich životů propojených pletivem silných citů a rozporuplných činů. Jak si neortodoxní vyšetřovatel poradí s labyrintem emocí a podezřelých?

Něco málo o ději
Policista Osvald Zapletal byl nalezený mrtvý. Našli ho dva mladíci, kteří se před vyučováním šli vykoupat do blízkého zatopeného lomu. Chlapci ho objevili na dně ve svém autě. Případ dostane na starost Marián Holina a jeho nový parťák Diviš Mrštík.

Kdo stál o policistovu smrt? Marián i Diviš zjišťují, že snad všichni. Zapletal si během svého života nadělal spoustu nepřátel. Jeho násilnické chování a zvláštní praktiky musely brzo skončit. Kdo vzal Zapletalův život do svých rukou? 

Hodnocení
Po poslechu audioknihy Muž na dně jsem byla lehce v rozpacích. Už dlouho se mi nestalo, abych čtrnáctihodinovou nahrávku poslouchala dva měsíce. Důvod? Jednoduchý. Nedokázala jsem se do příběhu úplně ponořit. Nečekaný zádrhel tkvěl i v množství postav a jmen, které mi po čase splynuly dohromady. Avšak základní pointa příběhu i hlavní postavy byly jasně dané a ty jsem naštěstí nepletla a neptala se pořád, kdo to vlastně je. 

Seznamujeme se s pražským majorem Mariánem Holinou, pro mě velmi sympatickým mužem. K ruce má nového parťáka Diviše, mladého a nadějného vyšetřovatele, kterému to rychle myslí. Není nic lepšího, než si otestovat Divišovy schopnosti přímo v akci. Ta se naskytne velmi brzy, když se v blízkém zatopeném lomu objeví mrtvé tělo. Tím mrtvým je Osvald Zapletal, policista, který nepatřil zrovna k oblíbeným v kolektivu. Zapletal lidem vyhrožoval, k ženám se choval násilnicky a každý z něj měl strach. Není divu, že se někdo velmi naštval a Zapletala zabil. Jenže, kdo ho zavraždil? Ten, koho Zapletal vydíral? Nebo ta či ty ženy, které Zapletal znásilnil? Či to byla pomsta manželů a přítelů za znásilnění jejich manželek a přítelkyň? Podezřelých je velmi mnoho, protože každý měl důvod Zapletala sprovodit ze světa.

Příběh je velmi členitý - poznáváme se s rodinou architekta Berana, jeho exotickou kubánskou manželkou Yadirou, která je majitelkou jazykové školy. Její dávné hříchy a špatné kroky vyplují na povrch...Další postavou je Jáchym, majitel zelinářské firmy, a jeho přítelkyně Hedvika. Živnost jim celkem vynáší, přece jen však ne dost. Na farmě kromě zeleniny pěstují i marihuanu. Zapletal je jejich stálý zákazník a běda, když nedostane svou zásilku včas...

Originalita příběhu tkvěla v astrologii. Každý člověk má svůj vlastní horoskop a pokud ho zpracuje profesionál, je nasnadě, že vše, co je napsáno, je pravdivé. Dá se zjistit, jaké znamení ho ovlivňuje jak v pozitivním, tak i v negativním směru, jaký má vztah k rodičům, i jeho povahové vlastnosti. Jak moc byl přesný Zapletalův horoskop? Zdá se, že byl velmi pravdivý a dokazuje to řada výpovědí jeho kolegů a rodiny.

Jak už jsem předeslala, major Holina mi byl velmi sympatický. Ocenila jsem, že posluchači mohli poznat Holinu nejen jako policistu, ale také jako muže, který má svůj život i mimo práci a který má problémy jako každý jiný. Tím ho autorka polidštila a nenechala zdání, že je to hrdina, kterému se vždy život klaní k nohám. 

Audiokniha Muž na dně předchází televiznímu seriálu Vraždy v kruhu, který natočila Česká televize. V hlavní roli majora Holiny se představil Ivan Trojan, Diviše ztvárnil Marek Němec. Seriál jsem neviděla, takže nemůžu říct, jaký je. Ale hlavní představitelé spolu s jmény jako Hana Vágnerová a Richard Krajčo jsou nejspíše zárukou toho, že je seriál kvalitní a oblíbený.

Jan Šťastný, který je narátor audioknihy, je také záruka kvality. Jeho hlas mám ráda, dobře se poslouchá. Trochu mi však vadilo, že byl lehce monotónní, ocenila bych více důrazu na některých místech. Jinak se Šťastný moc dobře poslouchal. Nahrávka je doplněná krátkými hudebními předěly, které jsou někdy dramatické, jindy až melancholické a smutné.

I přesto, že audiopříběh se mi celkově líbil, úplně mi nesedl. Důvody jsem popsala výše, a tak se nebudu opakovat. Ale co můžu určitě udělat, je to, že ji doporučím dál, protože dobrých českých detektivek je jako šafránu. A že mi to nesedlo? Na to nehleďte, vždyť každý máme jiné vnímání.

O autorce
Iva Procházková je spisovatelka a scénáristka, ale především je autorkou literatury pro děti a mládež. Píše také romány pro dospělé a divadelní hry. Píše česky a německy. Několik jejích knih bylo oceněno prestižními literárními cenami v Čechách i v Německu a přeloženo do mnoha jazyků. Dvakrát získala cenu Magnesia Litera (Myši patří do nebe, 2006; Nazí, 2010).
Zdroj: audiotéka.cz

Napsáno pro databázi Audiotéka.
Audionihu si můžete zakoupit přímo v e-shopu Audiotéky.

úterý 9. února 2016

Knižní přírůstky, leden 2016

Leden nebyl přírůstkově moc bohatý. Na jednu stranu jsem i ráda, protože v poslední době nestíhám vůbec nic. Z práce přijdu unavená, dělám s dcerou úkoly, občas si u ní v pokojíčku zdřímnu a pak už je čas večeře a čas spánku. Na čtení mi zbývá hodina čistého času, ale to už se mi klíží oči. Ach jo, kde jsou ty časy, kdy jsem byla doma a měla na všechno spoustu času?

Ale přesto jsem měla možnost osahat si krásné knihy. První z nich se jmenuje Pamatuji si vás všechny od mé oblíbené islandské spisovatelky Yrsy. Tentokrát příběh není o právničce Tóře a není to ani čistá detektivka. Jedná se duchařinu se vším všudy.

Druhá kniha, která mi přišla domů, se jmenuje Tichá holka od Torey L. Hayden. Příběh o osmileté Venus, vás chytne za srdce. Venus totiž nemluví a všichni si myslí, že kvůli zanedbané výchově je i zaostalá. Kniha není jenom o Venus, ale i o dalších dětech, které mají různé problémy v chování. Skvělá knížka.

Miluji tomboly a soutěže. Pokud ovšem něco vyhraji. Tentokrát se na mě usmálo štěstí v podobě knižní výhry. Kniha se jmenuje Unesená a napsala ji česká spisovatelka Klára Janečková. Je to příběh Karly, kterou unesli dva mladíci kvůli penězům.

A opět tu máme omalovánky. Ano, jsem nepoučitelná. Peněženka hodně sténala, ale co už. Obě knihy jsou z nakladatelství Anagram, edice TOPP. Pokud plánujete koupi těchto omalovánek, vřele vám je doporučím. ALE!!! Kupte si jen tu Zlatou knihu omalovánek, protože v ní najdete i ty obrázky, které jsou v té zelené. Na druhou stranu však si můžete duplicitní obrázek vykreslit jinak. Záleží na vás.

A to je vše. I když je ještě začátek února, už jsem si z knihovny napůjčovala řadu knih nejen pro děti. Ale to až zase příště. Mějte se krásně.

pátek 5. února 2016

Pamatuji si vás všechny

AUTOR:  Yrsa Sigurðardóttir
ORIGINÁL: Ég man ðig  (Veröld, 2010)
PŘEKLAD: Eduard Světlík
NAKLADATELSTVÍ: Metafora
ROK: 2015
POČET STRAN: 320
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace
Když se tři mladí lidé z Reykjavíku rozhodnou, že koupí dům v opuštěné obci v pustých západních fjordech, netuší, co všechno je tam čeká. Co bude odhaleno a co probuzeno.

V malém městečku na druhé straně fjordu vyšetřuje policistka Dagný spolu se svým kamarádem, psychiatrem Freyrem, sérii nepřirozených úmrtí. Stopa vede do zaprášených archivů s policejními složkami z minulého století. Jak by ale tehdejší zločiny mohly souviset s nedávným záhadným zmizením Freyrova malého syna?

Něco málo o ději
Manželský pár Katrín a Gardar a Katrínina přítelkyně Líf se rozhodnou, že v opuštěné vesnici Hesteyri vybudují ubytovací zařízení pro turisty, kterými se to v létě tady jen hemží. Jenže jim už nikdo neřekl, že v domě se přihodilo neštěstí a od té doby tam prý straší. Všichni tři jsou vůči klepům skeptičtí, ale opuštěnost místa a nezvyklé zvuky, stíny a stopy nikomu z nich nedají spát a chtě nechtě budou muset uvažovat o tom, jestli něco na těch historkách není nějaká pravda.

Na druhé straně fjordu vyšetřuje inspektorka Dagný vandalismus ve školce. Její příležitostný kolega psychiatr a lékař Freyr zjistil, že podobná událost se odehrála už před padesáti lety. Způsob vandalismu byl úplně stejný. Je možné, že pachatel je stejný i po tolika letech? S případem souvisí i nečekaná úmrtí starých lidí, kteří chodili do stejné třídy, která byla ta, jež byla tehdy zničená. A co s tím vším má společného zmizení Freyerova syna Benniho? A strašidelný dům v Hesteyri?

Hodnocení
Napsat jen několika málo větami, o čem je novinka islandské spisovatelky Yrsy, zkrátka nejde. I přesto, že je příběh spravedlivě rozdělen mezi dvě místa, každé z nich má svou nit a další odbočky, zvlášť ta, která se týká záhadných úmrtí.

Předchozí Yrsiny knihy byly čistě kriminální, záhady byly logicky vysvětleny. A tady? Tady se musíte smířit s tím, že duchové existují. Já na duchy nevěřím, ale ráda jsem se nechala vtáhnout do děje. Četla jsem ji po večerech a moje statečnost se prokázala v tom, že jsem zvládla přečíst dvě kapitoly. Od víc jak poloviny knihy jsem četla rychleji a ani jsem se nenadála a kniha byla přečtená.

Dva příběhy se pravidelně střídaly - nejprve příběh z Hesteyri, poté následoval příběh z Ísafjörduru. Ani v jednom z nich nebyla chvilka na to, aby si čtenář vydechl a trochu zklidnil tep. Ne, autorka drží čtenáře celou dobu čtení v napětí a vše ukončí až v samotném závěru.

Ač jednotlivé příběhy se sebou zdánlivě nijak nesouvisí, důkladné Dagnýino vyšetřování oba případy přiblíží a najde společného činitele. 

Kniha se mi líbila, i přesto, že  duchařiny vůbec nečtu, protože se nerada bojím. A i když jsem z ní nadšená, přesto však mám ke knize jednu výtku. V závěru knihy nebyly vysvětleny některé události, které by stály za to, aby vysvětleny byly. 

Suma sumárum, pokud se chcete bát, přečtěte si Pamatuji si vás všechny, protože mrtví si někdy pamatují víc, než bychom si přáli....

Obálky

O autorce
Yrsa Sigurdardóttir vystudovala stavební inženýrství a psaní se věnuje ve svém volném čase. Kromě thrillerů píše také knihy pro děti. Za svou tvorbu získala několik ocenění. V češtině vyšly čtyři romány se sympatickou advokátkou Tórou: Poslední rituálMrazivé světloŽhavý hrob a Led v žilách. 

Knižní trailer







Knihu můžete zakoupit v e-shopu knihkupectví.
Děkuji knihkupectví Knihcentrum za poskytnutí recenzního výtisku.

čtvrtek 4. února 2016

Povídky jsou žánrem dnešní doby

Rok se s rokem sešel a kroměřížská knihovna 2. února 2016 opět uvítala rodačku a spisovatelku Markétu Pilátovou. Markéta Pilátová žije větší část roku v Brazílii, kde vyučuje krajany češtinu. Během dvou zimních měsíců mají brazilské děti prázdniny, a tak se na tuto dobu vrací zpět do České republiky a setkává se svými čtenáři.

Kniha povídek Kulaté rámy slov vznikala od roku 2010 na podnět redaktora Českého rozhlasu Jiřího Vondráčka. Současně tato kniha byla knihou, která se na podzim 2015 četla v Šumperku v rámci knižního festivalu Město čte knihu.

Markéta Pilátová napsala řadu knih jak pro děti, tak pro dospělé. Povídky Kulaté rámy slov jsou v současnosti její nejprodávanější knihou. A to se o lidech říká, že povídky nečtou. "Povídky jsou žánrem dnešní doby," podotýká spisovatelka. Lidé si je mohou číst před spaním, přečtou jednu a mohou jít spát. Kdežto u románu přečtou jednu kapitolu, ke knize se vrátí za tři dny a už nemusí navázat na nit a knihu odloží.

O čem Kulaté rámy slov jsou? Jsou to neobyčejné příběhy obyčejných lidí, kteří, ač žijí v Brazílii, mají kořeny v Čechách a nechtějí na ně zapomenout. Markéta Pilátová posluchačům představila tři krátké povídky: Divoká hortenzie, Kulaté rámy slov a nakonec asi nejpůsobivější povídka s názvem Neboj, tati.

Další kniha, kterou spisovatelka představila, se jmenuje Hrdina od Madridu. Je to krátká novela, která je vzpomínáním veterána Františka na španělskou občanskou válku. Tato útlá knížka byla vydána už v letošním roce, regionálním nakladatelstvím z Českých Budějovic.

Markéta Pilátová také odpovídala i na otázky posluchačů. Jedna z nich se týkala její připravované knihy o Janu Antonínu Baťovi. Spisovatelka odpověděla, že kniha by mohla vyjít ke konci tohoto roku. A já doufám, že se to podaří, protože čtenáři by se tak mohli znovu s Markétou Pilátovou setkat. 

pondělí 1. února 2016

Kde se touláš, Bernadetto

AUTOR: Maria Semple
ORIGINÁL: Where'd You Go, Bernadette (Weidenfeld & Nicolson, 2012)
PŘEKLAD: Olga Bártová
NAKLADATELSTVÍ: Plus
ROK: 2014
POČET STRAN: 320
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:



Anotace
Nezřízeně vtipná kniha o dívce, která pátrá, kam že se to poděla její maminka. Bernadetta Foxová zmizela poté, co její patnáctiletá dcera Bee přinesla ze školy samé jedničky a začala se dožadovat slíbené odměny: rodinného výletu do Antarktidy. Jenže nekonvenční architektka Bernadetta trpí akutní agorafobií – její alergie na město a lidi vůbec zašla tak daleko, že za ní vše vyřizuje virtuální asistentka v Indii. A cesta na konec světa? Na tu se opravdu necítí, a tak se radši vytratila. Její bystrá dcera Bee se ale rozhodně nehodlá vzdát.

Něco málo o ději
Bee přinesla na vysvědčení samé jedničky a rodičům připomene slib, který ji dali - pokud bude mít přesně takové vysvědčení, podniknou všichni výlet do Antarktidy. Bernadetta se rozhodne cestu zařídit pomocí virtuální asistentky Maňdžuly z Indie.

Když už zbývá jen pár dní do odjezdu, Bernadetta zmizí. Slehla se po ní zem. Bee je pevně rozhodnutá, že nebude mámu oplakávat a najde ji stůj co stůj. Podaří se jí Bernadettu najít nebo opravdu zmizela?

Hodnocení
Kniha Kde se touláš, Bernadetto byla hodně propagována, pozitivní recenze se objevovaly v každém článku. Jsem jediná, kdo z knihy není až tak úplně paf?

V knize se seznamujeme s rodinou, která nepatří k běžnému průměru. Otec Elgin pracuje jako vývojář v Microsoftu, Bernadetta je uznávaná architektka, i přesto, že postavila jen dva domy. Bee je patnáctiletá slečna, na svůj věk malá, ale za to velmi chytrá. A má být po kom.

Ačkoliv je Bernadetta nadějná architektka s mnoha a mnoha možnostmi, žije se svou rodinou v polorozpadlém domě. Z jakého důvodu tak žijí? Odpověď na tuto otázku zjistíte přímo v knížce. V anotaci se píše, že Bernadetta trpí agorafobií. Nedokážu si vůbec představit, že bych měla fobii z velkého množství lidí (upřímně, nákupy v obchodních centrech moc nemusím a mezi tolika lidmi se necítím dobře, ale rozhodně se jich nestraním), ale lidé, kteří touto fobií trpí, musí být zoufalí. 

Stejně tak Bernadetta. Vycházky mimo dům praktikuje jen málokdy a když už se občas dostane ven, tak zase rychle zpátky. Proto si na běžné pochůzky, objednávky a podobně najala virtuální asistentku Maňdžulu z Indie, která za ni vyřizuje naprosto všechno. I cestu do Antarktidy, kterou Bernadetta s Elginem slíbili Bee za pěkné vysvědčení. Když už je vše nachystané, Bernadetta se vypaří a nikdo ji nemůže najít. Že by se Bernadetta tak zalekla cesty směrem na jižní pól, až utekla? Nebo se tam vydala dokonce sama? Spoustu otázek, které si pokládá nejeden čtenář, ale také Bee, která se nechce smířit s myšlenkou, že její máma zmizela nebo je i mrtvá!

Kniha je originálně napsaná. Prostřednictvím e-mailů, zpráv, dopisů či faxů si dáváme dohromady obrázek o životě jedné americké rodiny, o vztazích, trápeních, ale i lásce k bližním svým, o tom, že se nemáme vzdávat.

A i když se mi kniha vcelku líbila, nebyl to pro mě úplně ten pravý šálek kávy. V prvotních anotacích je psáno, že je to nezřízeně vtipná kniha, ale humor jsem v příběhu postrádala. Spíš šlo o psychologický román, než o nějakou humornou knížku. Ano, byly tam mouchy otravné a jejich pletichy, ale to je asi tak vše, co se týká vtipnosti. Ale rozhodně se kniha dobře čte, to ji musím nechat. A kdo má rád young adult žánr, kniha se mu o to více bude líbit, protože tento žánr se zavděčí nejen dospělým, ale i dospívajícím.

O autorce
Maria Semple je americká spisovatelka a televizní scénáristka. Autorsky se podílela kupříkladu na oblíbených seriálech a sitkomech Beverly Hills 90210, Jsem do tebe blázen, Správná Susan nebo Ellen. Její druhý román Kde se touláš, Bernadetto vydaný v roce 2012, vyvolal díky svému svěžímu humoru a neotřelé fomě naprostou senzaci a dodnes se drží v žebříčcích bestsellerů. S dcerou Poppy a přítelem žije v Seattlu. V roce 2007 byl díky angažmá rodičů v ochraně obojživelníků po jejich dceři pojmenován nově objevený druh létající žáby pouchalka Poppyina.

Obálky
Většina obálek se sobě podobá jako vejce vejci. Na Goodreads se o tom můžete přesvědčit na vlastní oči. Vybrala jsem namátkou jen tři, které se trochu vymykaly z průměru.


Knižní trailer
Skvělý počin! Knižní trailer by mě k přečtení knihy určitě nalákal.