čtvrtek 30. dubna 2015

Beseda se spisovatelkou Vendulou Borůvkovou

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně  29. 4  pořádala besedu pro děti se spisovatelkou Vendulou Borůvkovou. Vendula Borůvková napsala knihu Annie a berlepsové, kterou jsem četla a moc se mi líbila.  

Vendula Borůvková vystudovala střední knihovnickou školu, poté činoherní dramaturgii na brněnské JAMU. Působila jako dramaturgyně například v HaDivadle či v Divadle v 7 a půl. Pro tyto scény také připravila několik původních her. V současné době se věnuje literatuře pro děti a tvorbě larpů. Adaptaci její pohádky Medvěd Čokoláda uvedl Český rozhlas. Pracuje jako šéfredaktorka časopisu Otazníky historie. Má dvě děti — dvouletou Venuši a čtyřletého Tadeáše. Tento životopis najdete na stránkách nakladatelství Host, kde také její prvotina vyšla.

Spisovatelka dětem prozradila, kde vznikla inspirace k napsání knihy. Tou inspirací byla její cesta do Malajsie. Ukázala dětem obrázky míst, kde se příběh odehrává a také se dětí ptala, kam pojedou v létě na dovolenou. Některé děti přes léto zůstanou v České republice, některé pojedou na dovolenou do zahraničí.

Vendula Borůvková se ptala také proto,  že si pro děti připravila výtvarný workshop. Cílem bylo vyrobit si originální cestovní deník, kde si děti z cest mohou psát nejen svoje zážitky, ale i lepit fotky, pohlednice či zajímavé obrázky z letáčků. V sále byly připravené výtvarné pomůcky od pastelek, přes fixy až po razítka. Děti si mohly vybrat, jakou barvu deníku chtějí a pak už začalo vyrábění.

Do tvorby se zapojily všechny děti včetně paní učitelek a samotné autorky, které radily a pomáhaly s náročnějšími prvky. Nakonec autorka také vyzvala děti, aby po prázdninách svůj vyplněný cestovní deník naskenovaly a poslaly emailem. Vendula Borůvková pak jednoho vylosuje a vítěz získá knihu s podpisem.

   

   

   

středa 29. dubna 2015

Skleněné děti

AUTOR: Kristina Ohlsson
ORIGINÁL: Glasbarnen (Lilla Piratförlaget, 2014, Švédsko)
PŘEKLAD: Viola Somogyi
NAKLADATELSTVÍ: Mladá fronta
ROK: 2015
POČET STRAN: 185
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:



Anotace
Billie má velký problém. Maminka se rozhodla, že se spolu odstěhují do domku v jejím rodném městečku u moře, a nedá si to vymluvit. Billie se ale tenhle nápad vůbec nelíbí, přestože dům je krásný. V novém obydlí se totiž pořád dějí tajuplné, strašidelné věci. Jako by si někdo nepřál, aby se do domu nastěhovaly, a dělal všechno pro to, aby z něho Billie s maminkou vyhnal. Proč by jí jinak kdosi shazoval knihy z poličky? A proč se lustr v přízemí čas od času bezdůvodně rozhoupe? Billie se ale jen tak nedá a spolu s kamarádem Aladinem začne zkoumat temnou minulost domu. A čím víc se toho dozvídá, tím jasnější jí je, že musí s maminkou pryč. A hned! Než bude pozdě...

Něco málo o ději
Billii zemřel tatínek a její maminka se rozhodla, že se odstěhují z jejich domu pryč. A tak koupily dům na venkově. Jenže Billie se ten dům vůbec nelíbí. Předchozí majitelé dům opustili a nechali tam veškerý nábytek, což Billii přijde velmi zvláštní. Jako kdyby narychlo odjeli. Ale proč?

Ten dům je starý a určitě má nějaký svůj tajemný příběh. To ji jen utvrdilo v tom, že v domě musí strašit - jak vysvětlit, že jí někdo v noci ťuká na okno, že někdo píše tajemné vzkazy a rozhoupává lustr v obývacím pokoji? Billie je vyděšená, ale chce zjistit, co se to vlastně děje. Seznámí se s Aladinem a spolu se pokusí vypátrat, proč v domě straší.

Hodnocení
Pro českého čtenáře není Kristina Ohlsson neznámá. Napsala řadu krimi románů pro dospělé a tentokrát zamířila do žánru pro děti a napsala přímo duchařský příběh.

Zápletka je jednoduchá a bez nějakých odboček. Billie se s maminkou přestěhuje na venkov do domu, kde straší - lustr se sám od sebe houpe, někdo v noci ťuká na Billiino okno, píše výhrůžné vzkazy. Po celém Åhusu se vykládají historky, že každé rodině, která v tom domě bydlí, se stane neštěstí. Billie jim uvěří, zvlášť poté, co její maminka skončí v nemocnici se zápalem mozkových blan. Billie v domě bydlet nechce, a tak se rozhodne vypátrat, kdo v domě straší a hlavně musí přesvědčit maminku, aby se odstěhovali, než se stane něco horšího. V pátrání jí pomáhá Aladin, kluk, se kterým se Billie seznámila a skamarádila.

Je to příběh pro děti, takže jako dospělí v něm nehledejte žádné kličky. Příběh je vystavěn tak, aby děti byly v napětí. To se autorce povedlo, protože kdybych byla sama desetileté dítě, asi se budu hodně bát.

Obě hlavní postavy byly rozumné děti, žádní strašpytlové a pro strach měli uděláno. Moc se mi líbilo, jakým způsobem pátrali po historii domu a hlavně, že vůbec věděli, kde hledat.

Protože příběh je už pro větší děti, je tady absence obrázků, kromě na začátku kapitol. Samotné kapitoly jsou přiměřeně dlouhé a díky většímu písmu se kniha čte velmi rychle.

Jsem moc ráda, že se mi kniha dostala do rukou a že jsem si ji mohla přečíst, protože málokdy čtu knihy podobného žánru. A rozhodně mě autorka zaujala tak, že si přečtu i její knihy pro dospělé.

O autorce
Kristina Ohlssonová žije ve Stockholmu. Vystudovala politologii a pracovala mimo jiné jako analytička v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OSCE), na švédském Ministerstvu zahraničních věcí a na švédském Policejním prezidiu. V minulosti publikovala odborné texty na téma izraelsko-palestinského konfliktu a zahraniční politiky EU. Svou literární kariéru zahájila v roce 2009 detektivním románem Askungar (Nechtění). Její druhý román Tusenskönor (Sedmikrásky) získal cenu Stabilopriset a byl v roce 2010 nominován na nejlepší švédský detektivní román roku. V letech 2011 a 2012 vyšly autorce další dvě díla: Änglavakter (Andělé strážní) a Paradisof er (Oběti ráje).

Obálky
Jak na vás působí tyto tři obálky? Nejstrašidelnější mi připadá litevská, ta je asi opravdu i nejpovedenější.
    

neděle 26. dubna 2015

Doktor Proktor a prdicí prášek

AUTOR: Jo Nesbø
NAKLADATEL: OneHotBook
ROK: 2014
ČTE: David Novotný
DÉLKA: 4:35:00
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:


Anotace
Audiokniha pro dítko, co není žádný prdítko!
Knihy Joa Nesbøho nejsou jen pro dospělé, ale i pro děti! První dobrodružství s doktorem Proktorem právě začíná – originální příběh plný humoru, fantazie, slovních hříček a ztřeštěných situací tentokrát ve zvukové podobě v podání výtečného Davida Novotného doplněné původní hudbou a zvukovými efekty! 

Něco málo o ději
Do Dělové ulice v Oslu se přistěhoval Bulík, velmi malý chlapec a hned se seznamuje s holčičkou Lízou a téměř šíleným vynálezcem doktorem Proktorem. Přátelství je to sice podivné, ale všichni si jsou vzájemně sympatičtí. Doktor Proktor vynalezl prdicí prášek, zprvu docela neužitečná věc, která však může zachránit i život!

Jenže na prdicí prášek si dělají zálusk dva vykutálení ptáčkové, dvojčata Truls a Trym a prášek chtějí ukrást. Jestli se jim loupež povede nebo ne, to si můžete poslechnout v audioknize, kterou namluvil David Novotný.

Hodnocení
Jo Nesbø je známý českým čtenářům především jako autor, který stvořil Harryho Holea, norského policejního vyšetřovatele, jehož problémy s alkoholem jsou všeobecně známy. Přesto je Jo Nesbø skvělý spisovatel i pro děti. Jak napsal desetidílnou sérii o samotářském Harry Holeovi, tak se zrodil i podivínský šílený vynálezce doktor Proktor.

Doktor Proktor a prdicí prášek je první v řadě zatím čtyřdílné série. V knize se seznamujeme se třemi kladnými hrdiny - smutnou Lízou, které se odstěhovala nejlepší kamarádka, s Bulíkem, děsně malým zrzavým klukem a téměř šíleným vynálezcem doktorem Proktorem. A pak tu máme záporáky - pana Trána a jeho dva vykutálené syny Trulse a Tryma.

A o co v příběhu jde? Jde tady o prdicí prášek, který vymyslel doktor Proktor. A k čemu je takový prdicí prášek důležitý? Nu třeba například k tomu, aby se jediným prdnutím nafoukly balónky nebo jediným prdnutím vysušily vlasy. Extrémně prdicí směs, kterou se podařilo Proktorovi namíchat, by mohla vynést astronauty do vesmíru bez raketoplánu, odtud pojem prdonautí prášek.

Ale o prdicí prášek má však zájem i Truls a Trym a pokusí se ho získat pro sebe a otec Trán by si rád tento vynález nechat patentovat. Podaří se mu to?

A to rozhodně není všechno. Do příběhu se nám zaplete cela smrti, anakonda a 17. květen (pro nezasvěcené: 17. květen je označován jako Den ústavy a den, kdy byl v roce 1814 zvolen norský král Kristián Frederik. Vyznačuje se jako u nás 1. máj, tedy vlaječky či průvody). A jak to spolu všechno dohromady souvisí? Souvisí to spolu tak, že vznikl velmi barvitý příběh. 

Zpočátku jsem si myslela, že příběh skončí prodejem prdicího prášku dětem, ale Jo Nesbø mě překvapil a ve svém příběhu zašel mnohem dál...Víc neprozradím, protože bych vás ošidila o spoustu věcí, které se strhly kvůli prdicímu prášku. 

Knihu si můžete přečíst nejen v papírové nebo elektronické podobě, ale také v podobě audio. Tato kniha byla nahrána ve studiu OneHotBook a knihu namluvil David Novotný. V jeho podání všechny postavy ožily. Asi nejvíce mi však v paměti zůstane ráčkující doktor Proktor a jeho chrochtavý smích.




Když jsem ho uslyšela poprvé, nevěřila jsem svým uším - ráčkující šílený vynálezce? Další šok nastal, když jsem uslyšela mocné účinky prdicího prášku. To jako fakt? Naštěstí ...ehm...se mi vše začalo líbit a doktor Proktor se stal postavou, kterou jsem si vážně oblíbila. Díky skvělému přednesu Davida Novotného jsem si poslech opravdu užila. Kromě doktora Proktora měnil hlasy na malého Bulíka, kamarádku Lízu a dva povedené ptáčky Trulse a Tryma. Jak se mu to vše povedlo? Upřímně si myslím, že skvěle.

Celá kniha je doprovázena hudbou školního orchestru hrajícího téměř podle taktu. K tomu jsou přidány prdicí zvuky. Ve skutečnosti to spíše připomíná ucházející nafouknutý balonek, ale dětem přijde zábavné, když uslyší prdění, protože pro děti jsou různé zvuky při poslechu audio velmi důležité.


Audiokniha mě nalákala k tomu, abych si knihu přečetla i v papírové formě a nezůstala jen u prvního dílu. 

O autorech
David Novotný byl po absolutoriu studia herectví na Pražské konzervatoři ve svém prvním angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, od roku 1998 je členem souboru Dejvického divadla. Filmoví a televizní diváci jej znají např. ze snímků Tmavomodrý svět, Kožené slunce, Non Plus Ultras, Pravidla lži, Karamazovi, O rodičích a dětech či Křídla Vánoc nebo ze seriálů Hořící keř, České století, Okresní přebor, Čtvrtá hvězda a Clona. Hojně se věnuje i dabingu.


Jo Nesbø je norský spisovatel, který se proslavil krimi romány, kde hlavní roli hraje detektiv Harry Hole. Svůj první román s tímto nekonvenčním kriminalistou napsal v roce 1997 pod názvem Netopýří muž. Kromě detektivních románů je i autorem knih pro děti s hlavní postavou doktora Proktora. Za své knihy obdržel několik literárních cen.




Napsáno pro databázi Audiotéka.
Audionihu si můžete zakoupit přímo v e-shopu Audiotéky.

neděle 19. dubna 2015

Sen o Somersetu

AUTOR: Leila Meacham
ORIGINÁL: Somerset (Grand Central Publishing, 2014, New York)
PŘEKLAD: Libuše a Luboš Trávníčkovi
NAKLADATELSTVÍ: Knižní klub
ROK: 2014
POČET STRAN: 496
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace
Strhující příběh Sen o Somersetu líčí životní osudy rodin Toliverových, Warwickových a DuMontových, známých z fascinující autorčiny ságy Poselství růží, které dějově předchází. Láska, manželství, přátelství, zrada a triumf – v tomto skvostném románu si podává ruku Jih proti Severu Margaret Mitchellové s Černobílým světem Kathryn Stockettové.

Něco málo o ději
Píše se rok 1835. Ocitáme se v Jižní Karolíně a seznamujeme se se Silasem Toliverem. Jeho největším snem je odcestovat do Texasu a založit si vlastní bavlníkovou plantáž Somerset. Je pro to ochotný obětovat naprosto cokoliv...Za svůj sen zaplatil opravdu vysokou cenu, kterou však milionkrát splatil a odčinil. Přesto měl však Silas na paměti matčina slova, že půdu, na které vybuduje svůj domov, stihne prokletí.

A tak plynou roky - synové na Somersetu střídají své otce, mění se doby, móda, ruší se otroctví. Jen láska k bavlně a práci stále zůstává.

Hodnocení
Leila Meacham je záruka toho, že i kdyby napsala sci-fi nebo dystopii, bude to skvělá kniha. Historické romány nečtu, protože mě absolutně nebaví, ale jak jsem psala, Meacham je jistota, a tak jsem si knihu pořídila. A byl to naprosto skvělý zážitek.

Sen o Somersetu je rodinná sága, která dějově předchází román Poselství růží. Příběh nás zavádí do první třetiny 19. století do Ameriky. Hlavním protagonistou je Silas Toliver, jehož srdce touží po vlastní plantáži. Za vysokou obětní cenu svou plantáž vybuduje a stane se tak nejen jedním ze zakladatelů města Howbutker, ale také jedním z bohatých plantážníků. Nepatří k těm zlým otrokářům a otroci ho pro jeho laskavost a lidskost měli rádi. Jeho žena Jessica je vzdělaná, rebelantka a skrytá abolicionistka. Tyto dvě povahy se střetly a vytvořily spolu rodinu. Jestlipak ale byli šťastní celý život?

Ale příběh není jen o Silasovi, Jessice, ale i o přátelství mezi ostatními poutníky, kteří se z  Jižní Karolíny vydali přes nepřátelská území, kde řádila válka, a jejich potomcích. Na téměř pěti stech stránkách zvětšeného formátu se dozvíte o historických událostech, které tehdy hýbaly Amerikou, o nepokojích a povstáních otroků, o peticích proti otrokářství.

Téměř všechny postavy mi byly sympatické, zvlášť Silas a Jessica, i když Silas mě na začátku příběhu dost zklamal, ale přesto svými činy a svou lidskostí vše napravil.

Jessica si od začátku své cesty do Texasu píše deník, který zaznamenává nejen své pocity, ale vše, co se kolem ní děje. Až do konce svého života popíše spoustu notesů a knih a nazve ho Poselství růží....

Sen o Somersetu se četl naprosto sám. Za jediné dopoledne jsem přečetla čtvrtinu knihy, protože autorka píše velmi krásně, čtivě a vy se brzy vžijete do všech osudů. Takže i když historické romány nejsou vaše parketa, při čtení této knihy se vám možná tento žánr zalíbí.

O autorce
Leila Meacham pochází z Texasu. Je bývalá učitelka anglického jazyka a nyní se věnuje psaní. Její první román Poselství růží se stal velkým bestsellerem. 

Obálky
Česká obálka je sama o sobě moc krásná. I font písma, které  je zvoleno, ladí s ostatními obálkami od Leily Meacham. Na Goodreads se většina obálek opakuje, vybrala jsem dvě, které se od ostatních liší. Víc se mi líbí německá obálka.

  

Napsáno pro Databázi knih.

pátek 17. dubna 2015

Víla Vivivíla a stíny zvířat

AUTOR:  Markéta Pilátová
ILUSTRÁTOR: Jakub Zich
NAKLADATELSTVÍ: NLN
ROK: 2009
POČET STRAN: 72
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:




Anotace
Máte rádi pohádky? Punkové pohádky? Jestli nevíte, co to je, vydejte se v noci se zvědavou vílou Vivivílou, která trochu moc vyplazovala jazyk, vždycky měla svou hlavu a klidně nosila nevílácké kalhoty, z bažin do Břevnova. A možná taky potkáte slepou Emu, jejího psa, kluka Pepíka, který je určitě lepší v počtech než v kotrmelcích, i jeho vakoveverku. A tahle divná parta, co vypadá, že sama potřebuje pomoc, má v spolku takovou sílu, že zachrání hromadu zvířat a přátelstvím ještě sebe navzájem.

Něco málo o ději
Víla Vivivíla neboli Vivi žije ve vílácké zemi. Vivi se od ostatních víl hodně odlišuje - nosí kalhoty, vlasy ostříhané nakrátko jí trčí do všech stran. A taky je neposlušná. Na vílí maminku a vílího tatínka vyplazuje neustále jazyk a když to udělala po sto padesáté páté, rodiče ji jednoduše zapudili z víláckého světa. Vivi se může vrátit, jen když vykoná sto padesát pět dobrých skutků.

A tak se Vivi ocitla v lidském světě, konkrétně v Praze, kde se v podvečer seznamuje se slepou holčičkou Emou a Pepíkem, jehož tatínek vlastní zverimex, ale také pašuje ohrožená zvířata. A právě o záchraně vzácných zvířat je tento příběh.

Hodnocení
Další příběh Markéty Pilátové nás zavede nejprve do vílácké země, kde se seznámíme s tamním životem a pak se přesuneme do Prahy, kde se setkají nevidomá Ema, která venčí svého psa Rafa, Pepík, který venčí vakoveverku Lumi a víla Vivivíla. Ti tři se hned skamarádí a spolu zažijí noční nebezpečné dobrodružství, aby zachránili vzácné a ohrožené druhy zvířat.

Kniha byla nesmírně rychlá. Ani jsem se nestihla do knihy pořádně začíst a už byl konec. Žádné nastavování děje, ani přebytečná slova zde nenajdete. Sotva se mládež spolu seznámí, hned jdou do akce a ta je opravdu nebezpečná. Klobouk dolů před jejich odvahou. Asi bych se v noci za město v osmi letech sama nevydala. Ale oni naštěstí měli s sebou Vivi, ač malé výšky, její kouzelná síla byla mocná.

Když se řekne víla, každému vytane na mysli překrásná a něžná bytost. Vivi však má do něžnosti a lehkosti opravdu daleko - nosí kalhoty, přes ně má kostkované šaty a tlustý svetr. A vlasy? Krátké vlasy má natupírované bahnem, takže jí trčí do všech stran a místo mašle má zrezivělé matičky. A tahle pankerská slečna je navíc nevychovaná a zlobivá holka. Ale uvnitř je vlastně hodná a po rodičích, kteří ji neradi vyhnali z jejich světa, se jí začalo stýskat. Jenže musí vykonat sto padesát pět dobrých skutků.

Ilustrace, které knihu doprovázejí jsou velmi tmavé a postrádají barvy, převládá černá, žlutá a bílá. Mají symbolizovat tmu, ve které se příběh odehrává a taky to, že je Ema nevidomá. Představuje také bahnitý vílácký svět, ve kterém Vivi žije.

Pokud máte rádi netradiční příběhy pro děti, jsem určitě pro, abyste si knihu přečetli a zažili spolu s Emou, Pepíkem a Vivi velké dobrodružství.

O autorce
Markéta Pilátová žije v Bataypora (Baťova dobrá voda) v Brazílii, kde učí nejen češtinu, ale také naslouchá příběhům krajanů, pořádá kuchařské workshopy, chodí na tréninky folklorního kroužku a píše o krajanech v reportážích pro týdeník Respekt. Také začala učit na třech brazilských základních školách češtinu a protože je v lednu a únoru v Brazílii léto a děti mají prázdniny, tráví dva měsíce volna v České republice. Na svém autorském kontě má řadu knih pro děti i dospělé čtenáře. Za ty dětské zmiňuji např. příběhy o Víle Vivivíle, příběh o Jurovi či o holčičce Kiko. Pro dospělé čtenáře napsala knihy Má nejmilejší knihaŽluté oči vedou domů a Tsunami blues.

úterý 14. dubna 2015

Deník malého Poseroutky: Páté kolo u vozu

AUTOR:  Jeff Kinney
ORIGINÁL: Diary of a Wimpy Kid: The Third Wheel (2012, Amulet Books, New York)
PŘEKLADATEL: Veronika Volhejnová
NAKLADATELSTVÍ: CooBoo
ROK: 2013
POČET STRAN: 218
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:


Anotace
Valentýnský večírek na Gregově škole převrátil jeho svět vzhůru nohama. Greg se ze všech sil snaží najít holku, s kterou by na něj šel, a bojí se, že zůstane na ocet. Jeho nejlepší kamarád Rowley taky nemá růžové vyhlídky, ale to je chabá útěcha. Nečekanou souhrou náhod se to Gregovi nakonec podaří a páté kolo u vozu je Rowley. Ovšem toho večera se odehraje spousta věcí a nakonec není tak docela jisté, kdo vlastně bude mít štěstí nebo neštěstí v lásce.

Něco málo o ději
Profesionální wrestlingový zápas nebo kaskadérská motocyklová show? Kdepak, studentský výbor složený ze samých dívek rozhodl, že k získání peněz na měkký toaletní papír pro studenty bude vhodnější uspořádat valentýnský taneční večer.

Greg Heffley má smůlu. Všechna děvčata jsou zadaná a on ale nemůže jít na večírek sám! Ze svého nejlepšího kamaráda Rowleyho si udělá odborného poradce, a najednou se na obzoru objevila krásná dívka Abigail, ideální kandidátka na valentýnský večírek.

Ale nic není takové, jak se zdá a večírek se může změnit v Gregovu velkou noční můru.

Hodnocení
Co všichni na tom Poseroutkovi mají? Ptala jsem se sama sebe, když jsem viděla, že Poseroutka jde v knihovně na dračku. Sotva se vrátí jeden díl, hned se znovu půjčí a na všechny díly se dělají v knihovně rezervace. A když jsem viděla, že jeden díl je momentálně k dispozici, tak jsem si ho odnesla domů já. Po přečtení už chápu, proč je Poseroutka tak oblíbený mezi dětmi.

Greg patří mezi outsidery, moc kamarádů nemá, spíš takové, jaký je on sám, s dívkami to taky neumí. Není proto divu, že nemůže sehnat žádnou slečnu na valentýnský večírek. Jeho nejlepší kamarád Rowley je na tom úplně stejně. Že by si nakonec dělali doprovod sami sobě? Ale kdepak, přece jenom je tu dívka jménem Abigail, která je ochotná jít s Gregem (i Rowleyem)  na večírek.

Greg je prostě Greg. Ale je to puberťák. Se vším všudy a musíte ho brát trochu s rezervou (mládež promine). Zkuste se vrátit do svých třinácti let a vžít se do Gregovy situace. Uvidíte, že to vlastně nemá vůbec lehké - ani doma, když se k nim přistěhoval strýček na dobu neurčitou. Kromě strýčka má Greg dva bratry, po starším dědí oblečení a na mladším bratrovi se jejich máti snaží nedělat stejné chyby jako ve výchově Grega. Chudák Greg.

Krátké skeče jsou vtipné a chvílemi jsem se dost nasmála. Deníkové zápisy doprovází ilustrace, které jsou mnohdy ještě humornější. Mám k nim však jednu malou výtku. Z velké části se na ilustracích nikdo neusmívá, všichni se tam mračí. Rozhodně je to divné, když kniha je humorná a obrázky zamračené. 

Poseroutku doporučuju si přečíst nejen klukům v pubertálním věku, ale i dospělým čtenářům, krátké texty zaručují zábavu a odpočinek při trampotách poseroutky Grega Heffleyho.

O autorovi
Jeffrey „Jeff“ Kinney je vývojář a designer online her a spisovatel. Je autorem knihy Deník malého Poseroutky, která se umístila na žebříčku New York Times. Dětství strávil ve Washingtonu a v roce 1995 se přestěhoval do Nové Anglie. Žije v jižním Massachusetts se svou manželkou Julií a dvěma syny Willem a Grantem. Zdroj: Databáze knih

čtvrtek 9. dubna 2015

Destrukční deník

AUTOR: Keri Smith
ORIGINÁL: Wreck This Journal (Perigee Book, New York, 2012)
PŘEKLAD: Olga Bártová
NAKLADATELSTVÍ: Cooboo
ROK: 2014
POČET STRAN: 224
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:


Anotace
Konečně deník, s kterým se nikdy nudit nebudete! Světový bestseller nyní i pro české tvořitele a kreativce! Destrukční deník je pro všechny, kteří si vždycky přáli vést si deník nebo skicář, ale měli potíž s tím začít, pokračovat, nebo ho dokonce dokončit. Jeho autorkou je kanadská konceptuální umělkyně Keri Smithová, která se zaměřila na výrobu kreativních deníků, a donutí vás podívat se na svět z jiného úhlu pohledu. V téhle knížečce najdete nesmírnou sbírku nápadů, jak ji zničit (pardon kreativně vyzdobit!). Nebojte se trhání, polévání kávou či jiných destrukčních metod, tahle kniha je k tomu určená! Destrukce je hra!

Hodnocení
Každý o Destrukčním deníku mluvil v superlativech a přiznám se, že jsem si ho chtěla taky vyzkoušet. Jenže, asi jsem už na něj stará a moje kreativita není tak skvělá, abych si tvorbu stránek nádherně vyzdobila tak, jak jsem viděla u jiných blogerů. Možná že by nápady i byly, ale vzhledem k nedostatku času jsem se k Deníku vlastně pořádně nedostala. A je to vlastně škoda, protože nápaditých úkolů je tady hodně.

Už jenom při listování v něm jsem se nad některými úkoly zasmála, některé mi přišly dost bláznivé, některé docela nechutné, např.: nalepení mrtvých brouků na stránku nebo dát stránku na kompost a sledovat, jak se rozkládá. Z větší části však kniha nabídne spoustu zajímavých úkolů jako seznam, co je potřeba nakoupit, zaznamenat, jak plyne čas či podrobně popsat nějakou nudnou událost.

I když kniha občas vyzývá, aby se stránky vytrhly, zmuchlaly, ztratily a podobně, s jistotou vím, že to neudělám a knihu si zachovám v celku.

Destrukční deník je vhodný na odreagování se od učení, stresů, špatné nálady a podporuje fantazii. Pokud chcete zažít nevšední dobrodružství, jděte do toho a malujte, lepte, vyšívejte, pište. Když už nic, tak se aspoň pobavíte.



O autorce
Keri Smith je spisovatelka, ilustrátorka a také autorka blogu. Její knihy se vyznačují velkou kreativitou. Pořádá také workshopy pro děti. V češtině vyšly doposud dvě knihy: Destrukční deník a Tohle není kniha.

Děkuji portálu Databáze knih za poskytnutí recenzního výtisku.

úterý 7. dubna 2015

Annie & berlepsové

AUTOR: Vendula Borůvková
ILUSTRÁTOR: Jindřich Janíček
NAKLADATELSTVÍ: Host
ROK: 2014
POČET STRAN: 189
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ




Anotace
Třináctiletá Annie jede na prázdniny za svou maminkou, která je pracovně v Singapuru. Annie se na mámu, s níž po rozchodu rodičů zůstala sama, moc těší. Společně putují do malajského vnitrozemí, kde se k nim přidá jakýsi Karel, český lékař, který tam údajně také přijel za prací. Je to však vetřelec!

Když máma v džungli ztratí talisman, který Annie dostala od táty, dívka se vydá na svéráznou záchrannou výpravu. Potká při ní tajemné berlepsy, s nimiž zažije neuvěřitelné dobrodružství

Něco málo o ději
Jsou prázdniny a Anička neboli Annie odjela za svou mámou Zuzou do Malajsie. Maminka pracuje v Singapuru, sedí tam u počítače a počítá nějaké rovnice. Ale místo toho, aby si spolu povídaly a vyprávěly si, co je nového, máma navrhla výlet po Malajsii. A navíc se k nim připojil děsně otravný Karel, který je prý lékařem.

Při jednom výletu maminka ztratí dordže, amulet, který Annie věnoval tatínek a Anička se rozhodla, že ho vypátrá sama a vydala se zpátky do džungle. Dordže viselo kousek pod příkrým srázem a strom, o který se Annie opírala, nevydržel a ona se zřítila do rokliny. A tam se seznamuje s tajemnými berlepsy. Ti ji požádají o záchranu jejich rodu a poprosí ji, aby změnila jejich minulost. Annie se najednou ocitne v osmnáctém století v Tibetu. 

Jak dopadne její nebezpečná výprava? Podaří se jí změnit berlepsí minulost? To vše se dozvíte v této knize pro děti. 

Hodnocení
Přiznám se, že napoprvé jsem knihu úplně minula, protože mě neupoutala. Ač nerada to říkám, odradila mě obálka. Ale nakonec jsem se rozhodla knihu si přečíst. Mělo to jeden prostý důvod - spisovatelka bude mít autorské čtení na Zlínském jaru právě z této knížky. Na čtení se chystám též a nechtěla jsem tam jít bez toho, aniž bych věděla, o čem kniha je. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem Annie měla přečtenou během několika hodin! Četla jsem rychle, protože jsem chtěla vědět, jak to všechno dopadne. Ale pěkně popořádku.

S Aničkou se seznamujeme právě v okamžiku, kdy tráví se svojí maminkou prázdniny v Malajsii a podnikají spolu výlety po zemi. V jedné chvíli se k nim připojí český doktor ze Singapuru, ale Annie se to vůbec nelíbí. Chce s maminkou trávit čas samotná. Jenže Karel je fakt vlezlý a dokonce jí vypráví historky o nějakých berlepsech, kteří způsobují přírodní katastrofy a jiné problémy. Jenže když nakonec Annie ty tajemné berlepsy uvidí na vlastní oči, zjistí, že je všechno úplně jinak.

Jaký bude svět okolo, závisí jen na tvé hlavě...

Annie jako hlavní hrdinka mi byla moc sympatická. Nemá to zrovna jednoduché - tatínek má jinou rodinu a bydlí v Americe a máma jako vědecký pracovník se pořád stěhuje za prací a Annie musí s ní. Nemá žádné kamarády, rodičů si taky moc neužije, takže dámská jízda v Malajsii se jí docela zalíbila.

Docela mě překvapilo, že se v knize vyskytovaly drsné a krvavé popisy (ne teda až tak úplně, že by tekla krev proudem), ale v knize pro děti mně to moc nesedí. Ale možná je to proto, že nejsem desetiletá slečna a moje děti ještě nejsou v tomto věku a vlastně nevím, jestli to je správné nebo ne. Ale to jsem trošku odbočila.

I když jsem na začátku psala, že mě kniha nezaujala kvůli obálce, ilustrace uvnitř knihy jsou zase pravým opakem. Obrázky jsou vyvedené jen ve čtyřech barvách a ve vzájemné kombinaci působí velmi tajemně.

Celkově na mě kniha působila velmi pozitivně. Byla dobrodružná, napínavá a mě jako dospělého čtenáře skvěle bavila. Knihu vřele doporučuji přečíst, protože pokud se příběh líbí i dospělému čtenáři, je to jen a jen dobře.

O autorce
Vystudovala střední knihovnickou školu, poté činoherní dramaturgii na brněnské JAMU. Působila jako dramaturgyně například v HaDivadle či v Divadle v 7 a půl. Pro tyto scény také připravila několik původních her. V současné době se věnuje literatuře pro děti a tvorbě larpů. Adaptaci její pohádky Medvěd Čokoláda uvedl Český rozhlas. Pracuje jako šéfredaktorka časopisu Otazníky historie. Má dvě děti — dvouletou Venuši a čtyřletého Tadeáše. Zdroj: Host

pondělí 6. dubna 2015

Mušle

AUTOR: Hana Kolaříková
NAKLADATELSTVÍ: Kniha Zlín
ROK: 2015
POČET STRAN: 252
ZDROJ: vlastní


HODNOCENÍ:




Anotace
Baladický příběh o osudu pětileté holčičky a její rodiny z doby represivní normalizace, který po mnoha letech skládá jako již zralá žena z nesouvislých střípků svých vzpomínek. Její rodiče patřili mezi emigranty, jimž se nepodařilo dostat své dítě za hranice. Starala se o ni babička v drsném a rázovitém Pobeskydí na hranici Moravy a Slezska, v kraji horského vlnobití na pozadí proměnlivého nebe, černých uhelných slojí a prvních panelákových sídlišť barvy šedi. Vnímání předškolního dítěte je však plné barvité fantazie a hravé magie.

Něco málo o ději
Magdalence je pět let. Žije se svou babičkou na pomezí Moravy a Slezska. Rodiče po jejím narození emigrovali do Francie a svou dceru museli nechat v normalizačním Československu. Magdalena, již jako dospělá žena, vzpomíná na své dětství, na babičku, na hodnou tetu Terku i na svět plný fantazie, který ji chvílemi celou pohltil.

Spletité osudy žen Havránkových na konci sedmdesátých let dvacátého století nejsou lehké a přináší nejen řadu  trápení, ale i radosti, i když tehdejší doba moc veselá nebyla.

Hodnocení
Na knihu Mušle jsem slyšela velmi kladné ohlasy. Sice mě trochu odrazovaly pojmy jako je represivní normalizace, cenzura, komunismus atd. V politických termínech a dobách se lehce ztrácím, takže obavy byly na místě. Naštěstí dostal přednost příběh před politikou, do knihy jsem se proto lehce začetla.

Zrození Magdalenky předcházelo dobrovolné testování Heleny dieatylamidem kyseliny lysergové neboli LSD. Tato testování a výzkumy probíhaly po celém světě pod lékařským dohledem až do roku 1974. Možná právě proto byla Magdalenka vnímavější a citlivější než ostatní děti, její bujná fantazie občas překračovala hranice normálnosti. Ale kdoví, třeba to byla jen opravdu dětská představivost, která Magdalenku přenášela do minulosti a do vzpomínek jiných lidí.

Příběh není jen o Magdalence, ale je také o osudu její babičky Anny a o jejích láskách. Z tety Terky vyzařoval smutek ze všech pórů jejího těla, opakem byla její sestra Helena, Magdalenčina matka, která byla ztělesněním krásy a veselosti. 

Důležitým prvkem v knize je Bůh a víra v něj, lidé se k němu obraceli v té době asi dost často. Kromě víry si lidé v horách uchovávali magii, věštění a lásku k sobě.

Kniha se vyznačuje krátkými kapitolami, zdánlivě spolu nesouvisí, ale jak děj postupuje, všechny jednotlivé dílky do sebe zapadají, až vznikne baladický příběh o lásce, rodině, nemoci, stýskání a ano, trochu i o politice. Zvlášť v závěru. Víc prozrazovat nebudu, možná trochu napovím, že konec byl hodně tvrdý a vyvolal ve mně smíšené pocity.

Příběh vypráví Magdalenka v ich-formě a věci, které napadají dospělého, Magdalenka nevidí a nevyvolávají v ní žádné otázky, jen postupné odhalování děje poodkrývá jisté skutečnosti.

Díky opravdu velmi krátkým kapitolám je kniha rychle přečtená a na konci si budete říkat, že by kniha mohla být ještě delší nebo mít další pokračování.

O autorce
Hana Kolaříková se narodila ve Frýdku-Místku. Po absolvování bakalářského studia historie-muzeologie na Slezské univerzitě v Opavě působila patnáct let v Praze v různých odvětvích kultury a cestovního ruchu – od svobodného povolání v oblasti umění a spolupráce s výtvarníky, přes zaměstnání v Archeologickém ústavu AV ČR až po prodej suvenýrů a uměleckých předmětů. Po nástupu na mateřskou dovolenou se začala zabývat psaním, debutovala v roce 2011 historickým románem Tma před úsvitem. V současnosti žije ve Frýdku-Místku, pečuje o dvě děti a věnuje se literární tvorbě. Zdroj: Databáze knih


Děkuji portálu Knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku.
Knihu můžete zakoupit v e-shopu knihkupectví.

čtvrtek 2. dubna 2015

Levandulový pokoj

AUTOR: Nina George
ORIGINÁL: Das Lavendelzimmer (Knaur Verlag, 2013)
PŘEKLAD: Dagmar Hoangová
NAKLADATELSTVÍ: Moba
ROK: 2014
POČET STRAN: 320
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace
Pařížský knihkupec Jean Perdu ví naprosto přesně, jaká kniha dokáže zmírnit určitou bolest duše. Na své lodi plné knih, kterou nazval Literární lékárna, prodává romány jako medicínu pro život. Jen sám sebe nedokáže vyléčit. Už jednadvacet let se trápí odchodem krásné provensálské dívky Manon, která ho opustila, když v noci spal. Nezůstalo mu po ní nic, jen dopis, který se nikdy neodvážil otevřít a přečíst. Až do letošního léta…

Něco málo o ději
Jean Perdu je lékárník. Literární lékárník. Vlastní loď Lulu, na které prodává svým zákazníkům knihy. Ty knihy odpovídají jejich potřebám a touhám či starostem. Jean Perdu však nedokáže poradit sám sobě od trápení. Před dvaceti lety ho opustila dívka, kterou velmi miloval. Zůstal po ní dopis, který Jean Perdu otevřel až nyní.

Stálo v něm, proč ho opustila a Jean Perdu na nic nečeká, odváže Lulu od břehu a spolu s mladým spisovatelem Maxem Jordabnem se vydá z Paříže do Provence, aby Manon vyhledal.

Hodnocení
Levandulový pokoj mě zaujal na první pohled. Čtu i vizuálně, takže kromě anotace jsem si všimla i krásné obálky. Do knihy jsem se začetla snadno, protože příběh mě uchopil už od prvních stran.

Jean Perdu pochází z Paříže. Je to muž ve středním věku. Bydlí v domě, kde všechny sousedky mají přehled naprosto o všem. Jejich středem zájmu je rozvedená Catherine, která také rozbouří Jeanovi city a poodhalí roušku slz, které skrýval více jak dvacet let. Objevil se totiž polozapomenutý dopis od Manon, kterou Jean miloval a která se vrátila zpět do Provence. Proč to udělala, to se Jean dozvěděl právě v tomto dopise.

Odváže Lulu od pařížského přístavu a bez rozmyslu vyráží na dalekou pouť na jih Francie. Na cestě ho kromě dvou koček Kafky a Lindgrenové doprovází nadějný mladý spisovatel Max Jordan, který před svou slávou a fanynkami zbaběle utekl do bezpečí lodě. A tak začíná jejich water trip.

Oba jsou každý úplně jiný - Jean je vážný, seriózní, knihomol a rozumí lidské duši. Zato Max je velmi osobitý, ale introvert, neunesl psychicky slávu, kterou způsobil vydáním knihy, jež se stala oblíbenou u všech žen. Na lodi však oba mění své hodnoty. Jean převrací vzpomínky nejen na Manon, ale i na Catherine, Max dospívá v opravdu zralého muže. Vzájemně se doplňují a nacházejí mezi sebou přátelství.

Krásný příběh o promarněných šancích, ztrátách a nálezech s vůní Provence, dobrého jídla a knih. V knize najdete nejen milostný příběh, ale také jemný humor, který do příběhu patří stejně jako hluboké myšlenky, jež vás přinutí se nad nimi zamyslet a jednotlivá slova si stále opakovat.

Ano, sice má kniha své mouchy a nepochopitelné věci jako je neotevřený dopis, plavba na lodi s kapitánem Perduem, který kormidloval loď naposledy v mládí. Ale přes tyto záležitosti je to opravdu nádherný příběh, který stojí za vaši pozornost a za to, abyste se na chvíli zastavili a odpočinuli u dobré knihy.

O autorce
Nina George je německá spisovatelka a novinářka. Neabsolvovala ani střední školu, od svých 14 let pracovala v různých restauračních zařízeních a to byla její univerzita. Novinařině se zase vyučila v Penthouse. O tom, že to bylo jako průprava pro psaní dostačující svědčí skutečnost, že se jako novinářka a spisovatelka na volné noze uživila od r.1993. Stačila napsat pod svým jménem sedm románů, pod pseudonymem Anne West publikovala populárně naučné knihy v oblasti lásky, sexuality a erotiky a pod jménem Nina Kramer (po svatbě) byl vydán v roce 2008 dokonce její thriller.  Zdroj: databáze knih, booknode.com




Obálky
Vybrat obrázky z Goodreads byl velmi těžký úkol. Všechny knihy měly nádherné obálky a já se nemohla rozhodnout, kterou zvolit. Posuďte sami, nahlédnout můžete zde a určitě mi dáte za pravdu. Z vybraných obálek se mi líbí německá obálka se snítkou levandule. Přijde mi to hodně jemné a romantické.
   
Napsáno pro nakladatelství Moba.

středa 1. dubna 2015

Večer s Andersenem 27. 3. 2015 - Knihovna Kroměřížska

Rok se s rokem sešel a znovu se přiblížilo výročí narození dánského spisovatele pro děti Hanse Christiana Andersena. Letošní 15. ročník se nesl ve znamení dalšího pohádkáře, a to Jana Drdy, od jehož narození letos uplyne 100 let.

Do Noci či Večera s Andersenem se zapojilo přes 1200 českých knihoven, škol a dalších institucí. Do akce se také přihlásilo např. Slovensko, Španělsko, USA či Nový Zéland.

Kroměřížská knihovna si pro všechny děti připravila pestrý program. Na úvod se děti sešly v konferenčním sále, kde se jim předvedly pohádkové bytosti: babka, vodník, princezna, čertice, selka a loupežník. V krátkosti se děti seznámily s tím, kdo to byl H. Ch. Andersen a Jan Drda, přečetl se pozdrav od režiséra Drdových pohádek Zdeňka Trošky. Nakonec si děti s pohádkovými postavami zatančily na píseň Marthy Issové a Vojty Dyka Ty jsi můj strašnej zloděj času

Po tanci se děti rozprchly do oddělení pro dospělé čtenáře, kde už na ně čekal vodník s udicí a zlatými rybičkami. Pokud se dětem podařilo jednu rybičku ulovit, jako odměnu dostaly zlaťáček. O kousek dál čekala opravdová čertice s vidlemi. Děti měly za úkol trefit míčky do makety lucifera a když se trefily, z pekelného hrnce si mohly vzít perník. Další pohádkové zastavení bylo v lese, kde číhal loupežník. Úkolem bylo rozhodnout, která zvířátka patří do lesa a která ne. Byl to velmi těžký úkol, ale po správné odpovědi děti získaly krásnou šišku. Se všemi třemi odměnami se děti vydaly do dětského oddělení, kde na ně pod hradem čekala selka. Aby děti dostaly obrovské Honzovy buchty plněné povidly, musely jí ukázat všechny odměny. 

Hřebem večera bylo scénické čtení Drdovy pohádky Jak princezna hádala, až prohádala, které si pro děti připravili knihovníci. Pohádka je to dlouhá, ale téměř všechny děti ani nedutaly. Čekaly na to, jestli si Honza princeznu Rozmarýnku vyhádá nebo přijde o obě uši a nos, pokud neuhodne Rozmarýnčiny hádanky.

Po pohádce následovala básnička, kterou složily knihovnice z knihovny v Roubanině a pak najednou zazvonil zvonec a Večera s Andersenem byl konec. Na závěr děti dostaly dárečky v podobě pexesa, pohlednice hradu Brada a balónků partnera akce Pleas.  Děti se pak spokojeně rozešly do svých domovů. Snad se jim večer líbil a příští rok přijdou znovu.


Zdroj: Noc a Andersenem, foto: Roman Zikmund